Ujednání o zkušební době je doplňující (nepovinnou) obsahovou náležitostí pracovní smlouvy (nebo jmenování), kterou si smluvní strany mohou, a zpravidla také sjednávají. Jinými slovy, je-li zkušební doba sjednána v rámci pracovní smlouvy (jmenování), představuje vedle dohody o podstatných náležitostech pracovní smlouvy (druh práce, místo výkonu práce a den nástupu do práce) pouze jedno z dalších ujednání, na nichž mají smluvní strany zájem.

Zkušební doba je jedním z významných institutů pracovního práva, který dává možnost jak zaměstnavateli, tak zaměstnanci zvážit a posoudit, zda mají zájem na dalším trvání pracovního poměru; sjednání zkušební doby totiž umožňuje smluvním stranám (zaměstnanci i zaměstnavateli) velmi snadné rozvázání pracovního poměru v průběhu této doby, když mohou takový pracovní poměr rozvázat jednostranným právním jednáním (zrušením pracovního poměru ve zkušební době) i bez udání důvodu a bez výpovědní doby.

Zkušební dobu mohou sjednat zaměstnanec a zaměstnavatel v pracovní smlouvě i v jiné smlouvě (např. v rámci jmenování nebo tzv. manažerské smlouvy, která se v souvislosti se jmenováním vedoucího zaměstnance zpravidla uzavírá). Zkušební dobu lze sjednat i po uzavření pracovní smlouvy např. samostatnou smlouvou nebo dodatkem k pracovní smlouvě (avšak pouze do doby nástupu zaměstnance do práce).

Lze ji sjednat i se zaměstnancem, jehož pracovní poměr se zakládá jmenováním (§ 35 odst. 2 zákoníku práce, dále jen „ZP“). S takto jmenovanými zaměstnanci se obvykle, po jejich jmenování, uzavírá ještě další smlouva (tzv. manažerská smlouva), v níž se sjednávají mzdové a další pracovní podmínky; v takové smlouvě lze tedy sjednat i zkušební dobu.

Podle § 35 odst. 3 ZP je však možno zkušební dobu sjednat nejpozději v den, který byl sjednán jako den nástupu do práce, nebo v den, který byl uveden jako den jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance (jde tedy o den vzniku pracovního poměru).

„Zkušební doba nemůže být platně sjednána poté, co již vznikl pracovní poměr; nelze ji tedy dohodnout se zpětnou platností, nýbrž nejpozději toho dne, který byl sjednán jako den nástupu pracovníka do práce.“ Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR sp. zn. 6 CZ 12/93 ze dne 31. 3. 1983.

Pro zkušební dobu stanoví § 35 odst. 6 ZP písemnou formu. Zkušební doba, která by nebyla sjednána písemně, by byla neplatná. V takovém případě lze namítat její relativní neplatnost, ledaže smluvní strany vadu dodatečně zhojí ve smyslu § 582 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „OZ“), který dává smluvním stranám možnost vadu dodatečně odstranit.

Jinými slovy, pokud by byla zkušební doba sjednána např. jen ústně, ale poté by smluvní strany tuto vadu odstranily vyhotovením písemné formy, jednalo by se o platně sjednanou zkušební dobu. Takto je možné sjednat zkušební dobu např. v pracovní smlouvě (případně dodatku k pracovní smlouvě) nebo i jiné písemné smlouvě (dohodě).

Tento případ je však nutno odlišovat od situace, kdy zkušební doba nebyla sjednána (v pracovní smlouvě nebo alespoň ústně), a teprve po vzniku pracovního poměru by se smluvní strany rozhodly, že zkušební dobu (dodatečně) sjednají; to, jak bylo již výše uvedeno, zákon neumožňuje, jelikož zkušební dobu nelze sjednat poté, co již vznikl pracovní poměr (tzn. zaměstnanec již nastoupil do práce).

Zkušební dobu lze sjednat v délce trvání, na níž se smluvní strany dohodly, ne však déle, než je uvedeno v § 35 odst. 1 ZP, tj.:

• nejvýše 6 měsíců po sobě jdoucích ode dne vzniku pracovního poměru (§ 36 ZP) u vedoucího zaměstnance (k pojmu vedoucího zaměstnance viz § 11 ZP),
• nejvýše 3 měsíce po sobě jdoucí ode dne vzniku pracovního poměru (§ 36 ZP) u ostatních zaměstnanců.

Sjednaná zkušební doba tedy nesmí být delší než tři měsíce (případně šest měsíců u vedoucích zaměstnanců). Pokud by zkušební doba byla sjednána na dobu delší, než stanoví zákoník práce, nemá to ale za následek neplatnost celého ujednání o zkušební době, nýbrž půjde jen o částečnou neplatnost té části pracovní smlouvy (či jiné dohody), ve které byla sjednána doba přesahující nejvýše přípustnou délku zkušební doby (tj. např. zkušební doba by u „běžného“ zaměstnance činila tři měsíce s tím, že ujednání o době přesahující tuto nejvýše přípustnou délku zkušební doby by bylo neplatné).

Půjde s největší pravděpodobností o neplatnost absolutní, jelikož takové právní jednání odporuje zákonu, ale také současně zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 1a odst. 1 písm. a) ZP ve spojení s § 588 OZ).

„Sjednají-li účastníci zkušební dobu v rozporu s ustanovením § 31 odst. 1 ZP (nyní ve smyslu ustanovení 35 odst. 1 ZP) delší než tři měsíce, nebo neurčí-li účastníci při sjednání zkušební doby její délku, činí zkušební doba tři měsíce ode dne vzniku pracovního poměru.“ Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 127/2001 ze dne 27. 11. 2001.

Zkušební doba začíná běžet ode dne vzniku pracovního poměru, přičemž pro počítání času se použije § 333 ZP: „Doba počíná prvním dnem a končí uplynutím posledního dne stanovené nebo sjednané doby; to platí také v případě, kdy je uplynutím doby podmíněn vznik nebo zánik práva.“

Zkušební doba sjednaná podle týdnů nebo měsíců tak skončí prostým uplynutím této doby, resp. tohoto času jako fyzikální veličiny. Na rozdíl od lhůt a dob určených podle dnů, jejichž počátek nastává podle § 605 OZ dnem, který následuje po skočení skutečnosti rozhodné pro jejich počátek, počíná doba podle § 333 ZP již prvním dnem a končí uplynutím posledního dne stanovené nebo sjednané doby; to platí i v případě, kdy je uplynutím doby podmíněn vznik nebo zánik práva.

Pokud tak např. pracovní poměr vznikl 1. února a byla sjednána tříměsíční zkušební doba, pak tato skončí 30. dubna téhož roku. Nic samozřejmě nebrání tomu, aby byla sjednána zkušební doba kratší (např. dva měsíce, jeden měsíc atp.) nebo aby smluvní strany nesjednaly žádnou zkušební dobu.

Zkušební doba pro vedoucí zaměstnance

Pro vedoucí zaměstnance, jak bylo již uvedeno, je maximální délka zkušební doby stanovena odlišně od ostatních zaměstnanců a činí šest měsíců; výše charakterizované skutečnosti však platí i pro tuto skupinu zaměstnanců obdobně. Otázkou se může jevit, jak postupovat v případě, že bude sjednána zkušební doba s vedoucím zaměstnancem v maximální možné délce (tj. šest měsíců), ale tento v průběhu zkušební doby ztratí postavení vedoucího zaměstnance (a naopak).

V případě, kdy bude sjednána zkušební doba s řadovým zaměstnancem v délce tří měsíců a v průběhu této zkušební doby se změní jeho postavení na vedoucího zaměstnance, pak lze s odkazem na § 35 odst. 4 ZP s jistotou prohlásit, že v daném případě nepřipadá prodloužení zkušební doby v úvahu (např. na šest měsíců), jelikož předmětné ustanovení zakazuje dodatečné prodlužování zkušební doby.

V praxi však může nastat i opačná situace, tedy že bude sjednána zkušební doba v délce šesti měsíců s vedoucím zaměstnancem, který však v průběhu této doby ztratí postavení vedoucího zaměstnance (například proto, že nebude nadále splňovat podmínky uvedené v § 11 ZP). Lze se přiklonit k výkladu, že ani tato skutečnost nebude mít sama o sobě vliv na délku zkušební doby (např. ve smyslu jejího automatického zkrácení na maximální možnou délku zkušební doby stanovenou pro řadové zaměstnance).

Právní jednání je nutné posuzovat podle doby, kdy bylo učiněno, a v této době se jednalo o vedoucího zaměstnance a nic nebránilo tomu, aby byla sjednána zkušební doba v délce šesti měsíců. Na druhou stranu zákon nezakazuje smluvním stranám učinit nový projev vůle, na jehož základě by se mohly vzájemně shodnout na tom, že vzhledem ke změně postavení zaměstnance zkušební dobu zkrátí.

Zákoník práce totiž vylučuje toliko dodatečné prodloužení zkušební doby, nikoli její zkrácení. Nic tedy nebrání ujednání smluvních stran ve vztahu ke zkrácení zkušební doby, byť se takové (smluvní) zkracování délky zkušební doby nejeví v právní praxi jako příliš aktuální.

Zkušební doba může být sjednána v daném pracovním poměru pouze jednou. Nelze proto např. v případě změny druhu práce, kdy bude dosavadní řadový (kmenový) zaměstnanec vykonávat (nově) vedoucí funkci, znovu sjednat zkušební dobu.

Totéž platí i v případě zaměstnanců ve státní správě, kterým vznikl pracovní poměr na základě pracovní smlouvy, a poté byli jmenováni na vedoucí pracovní místo např. ředitele odboru (podle § 40 odst. 1 ZP se za změnu pracovního poměru považuje také jmenování na vedoucí pracovní místo podle § 33 odst. 3 ZP, k němuž dojde po vzniku pracovního poměru).

Jak bylo již naznačeno shora, zkušební doba nemůže být smluvně dodatečně prodlužována, tzn. smluvní strany si nemohou dohodnout prodloužení zkušební doby, kterou sjednaly (§ 35 odst. 4 ZP). To platí nejen pro případ sjednání maximální délky zkušební doby tří (příp. šesti) měsíců, ale i pro případy, kdy byla sjednána kratší než tříměsíční (popř. šestiměsíční) zkušební doba.

Dodatečné prodloužení sjednané zkušební doby by bylo neplatné pro rozpor se zákonem (§ 580 OZ); lze se přiklonit názoru, že by se s ohledem na ochrannou funkci pracovního práva jednalo patrně o neplatnost absolutní (§ 1a odst. 1 písm. a) ZP ve spojení s § 588 OZ).

Kdy se může zkušební doba prodloužit?

K prodloužení zkušební doby může dojít pouze ze zákona (ve smyslu § 35 odst. 4 věta druhá ZP). Ve smyslu předmětného ustanovení se zkušební doba prodlužuje o dobu celodenních překážek v práci (jak na straně zaměstnance, tak zaměstnavatele), pro které zaměstnanec nekoná práci v průběhu zkušební doby, a o dobu celodenní dovolené.

Prodloužení zkušební doby je v těchto případech logické, neboť zaměstnanec nekoná práci z důvodu překážek v práci a nedochází k naplnění účelu zkušební doby, tj. k oboustrannému ověření si, zda výkon práce ve sjednaném pracovním poměru smluvním stranám vyhovuje.

Pokud tak byla zkušební doba sjednána např. od 1. dubna 2021 do 30. června 2021 a v jejím průběhu byl zaměstnanec v pracovní neschopnosti 15. a 16. dubna 2021, dále mu bylo poskytnuto celodenní pracovní volno z důvodu svatby jeho dcery dne 3. června 2021 a následně čerpal ještě 4. června 2021 dovolenou, pak se zkušební doba prodlouží o čtyři pracovní dny počítané po 30. červnu 2021, tj. do 4. července 2021.

Z důvodu ochrany zaměstnanců, s nimiž zaměstnavatel sjednává pracovní poměr na dobu určitou, nesmí délka zkušební doby v rámci takového pracovního poměru přesáhnout polovinu doby jeho trvání (§ 35 odst. 5 ZP). Tak např. při sjednávání pracovního poměru na dobu určitou v délce dvou měsíců – na měsíce červenec a srpen (tj. 31 + 31 = 62 dní), může být dohodnuta zkušební doba maximálně na jeden měsíc (resp. 31 dní), tj. do 31. července.