Institut překážek v práci na straně zaměstnavatele je nedílnou a významnou součástí pracovního práva. Umožňuje zaměstnavateli pružně reagovat na aktuální ekonomickou, společenskou a sociální situaci.

V souvislosti se vznikem pracovního poměru vzniká mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem řada práv a povinností. Zaměstnavatel má mimo jiné povinnost přidělovat zaměstnanci práci v souladu s pracovní smlouvou a zaměstnanec je povinen tuto práci řádně vykonávat.

V průběhu trvání pracovního poměru však mohou i na straně zaměstnavatele vzniknout okolnosti neboli překážky v práci, které po omezenou dobu brání či značně ztěžují plnění základních pracovněprávních povinností a zaměstnavatel není schopen přidělit zaměstnanci práci dle uzavřené pracovní smlouvy.

1. Prostoje a přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy

Překážka v práci v těchto případech vzniká až v okamžiku, kdy zaměstnavatel není schopen zaměstnance převést na jinou práci nebo zaměstnanec s tímto převedením nesouhlasí. Jedná se o nepředvídatelné překážky přechodného, obvykle krátkodobého charakteru a zaměstnanci náleží náhrada mzdy či platu v nižší částce, než je jeho výše průměrného výdělku.
 

Prostojem se označuje situace, kdy zaměstnanec nemůže konat práci:

• pro přechodnou závadu způsobenou poruchou na strojním zařízení, kterou zaměstnanec nezavinil,
• z důvodu omezené či žádné dodávky surovin či pohonné síly (například přerušení dodávky plynu nebo elektřiny),
• z důvodu chybných pracovních podkladů nebo z důvodu jiných provozních příčin.

V případě prostojů náleží zaměstnanci náhrada mzdy či platu ve výši nejméně 80 % průměrného výdělku.

Prostoj vzniká vždy z důvodu nepředvídatelné a nahodilé události a v žádném případě jej nelze zaměnit například s plánovanou odstávkou provozního zařízení z důvodu jeho opravy či údržby.
 

Zaměstnanci, který nemůže vykonávat práci z důvodu nepříznivých povětrnostních vlivů či z důvodu živelní události a ani nebyl převeden na jinou práci, náleží náhrady mzdy či platu ve výši nejméně 60 % průměrného výdělku.

Příkladem nepříznivých povětrnostních vlivů je znemožnění výkonu práce ve stavební činnosti z důvodu deště či velkých mrazů. V případě živelní události (například lesní požáry, záplavy, zemětřesení) může zaměstnavatel převést zaměstnance i bez jeho souhlasu na dobu nezbytnou k výkonu jiné práce, než byla sjednána, jestliže je to potřeba k odvrácení živelní události nebo k zmírnění jejich bezprostředních následků. V takovém případě zaměstnanci náleží ke mzdě nebo platu doplatek ve výši průměrného výdělku.

V praxi někteří zaměstnavatelé v případě překážek z důvodu prostojů nebo jiných vážných provozních důvodů či z důvodu nepříznivých povětrnostních vlivů poskytují zaměstnancům neplacené volno. Tento postup, který nemá oporu v zákoně, je však zcela chybný. Pracovní volno bez náhrady mzdy je nástrojem k řešení důležitých osobních překážek ze strany zaměstnanců, nikoliv ze strany zaměstnavatelů.

2. Jiné překážky v práci na straně zaměstnavatele

Mezi jiné překážky v práci lze zahrnout všechny ostatní situace, kdy zaměstnavatel není schopen zaměstnanci přidělit práci podle sjednané pracovní smlouvy. Zaměstnanci v takovém případě přísluší náhrada mzdy či platu ve výši průměrného výdělku, nebylo-li uplatněno konto pracovní doby (§ 86 a § 87 zákoníku práce). Zaměstnavatel nemůže zaměstnance v takovéto situaci převést na jinou práci bez jeho souhlasu.

Jiné překážky v práci mohou být různé povahy a mohou vznikat z různých důvodů, a proto nejsou v zákoníku práce až na výjimky vyjmenovány konkrétní případy jiných překážek. Délka jiných překážek v práci na straně zaměstnavatele není časově omezena a není rozhodující, zda nemožnost přidělovat práci zaměstnanci vznikla z objektivních skutečností, na které neměl zaměstnavatel vliv, nebo zaviněným jednáním zaměstnavatele.

Příklad 1
Zaměstnanec vykonával práci v místě, které bylo v pracovní smlouvě sjednáno jako místo výkonu práce. Toto místo bylo definováno konkrétní adresou zaměstnavatele. Zaměstnavatel měl tyto prostory pronajaté, ale následně dostal výpověď podnájemní smlouvy.

Zaměstnavatel se se zaměstnancem nedohodl na změně pracovní smlouvy, proto bude do doby, než skončí pracovní poměr tohoto zaměstnance, dána ostatní překážka v práci na straně zaměstnavatele a zaměstnanci přísluší náhrada mzdy či platu ve výši průměrného výdělku.
 

Jednou z vyjmenovaných jiných překážek v zákoníku práce je částečná nezaměstnanost. Jedná se o situaci, kdy zaměstnavatel nemůže zaměstnanci přidělovat práci z objektivních příčin v rozsahu týdenní pracovní doby z důvodu dočasného omezení odbytu jeho výrobků nebo omezením poptávky po jím poskytovaných službách.

V takovém případě může zaměstnavatel upravit dohodu mezi jím a odborovou organizací o poskytované náhradě mzdy, která přísluší zaměstnanci. Náhrada mzdy musí činit nejméně 60 % průměrného výdělku. Nepůsobí-li u zaměstnavatele odborová organizace, může být dohoda o výši poskytované náhradě mzdy příslušící zaměstnanci nahrazena vnitřním předpisem.

Existence překážky v práci na straně zaměstnavatele z důvodu částečné nezaměstnanosti je základním požadavkem pro možnost získání státního příspěvku na částečnou nezaměstnanost (tzv. kurzarbeit). Hlavním účelem této úpravy je skutečnost, že zaměstnavatel a příslušný odborový orgán dají přednost dohodě o částečné nezaměstnanosti před propouštěním zaměstnanců z organizačních důvodů.

Zaměstnanec v tomto případě sice neobdrží celou výši průměrné mzdy, ale je mu zachován pracovní poměr a pracovní místo, na které se po překonání překážky ze strany zaměstnavatele může vrátit.

Příklad 2
Zaměstnanec čerpal řádnou dovolenou od 21. 8. 2020 do 31. 8. 2020. Zaměstnavatel od 23. 8. 2020 vyhlásil vnitřním předpisem (u zaměstnavatele nepůsobí odborová organizace) částečnou nezaměstnanost, která se týká i zaměstnance na dovolené. V jaké výši přísluší zaměstnanci náhrada mzdy?

Pokud byla částečná nezaměstnanost vyhlášena na dny, kdy zaměstnanec čerpá dovolenou, pak mu přísluší náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku (náhrada za dovolenou). Rozhodující je fakt, že by zaměstnanec nevykonával práci, ani pokud by nenastaly důvody částečné nezaměstnanosti.
 

Za překážku v práci na straně zaměstnavatele se považuje doba strávená na pracovní cestě nebo na cestě mimo pravidelné pracoviště jinak než plněním pracovních úkolů, která spadá do směny zaměstnance. Typickým příkladem je doba strávená na cestě do místa, kam byl zaměstnanec zaměstnavatelem vyslán, a zaměstnanec nemůže po tuto dobu cesty vykonávat práci.

Příklad 3
Zaměstnanec, jehož pracovní doba je od 7:00 do 15:30, byl vyslán na pracovní cestu. Na pracovní cestu vyjíždí v 6:00 a na místo výkonu práce se dostaví v 11:00. Za překážku v práci na straně zaměstnavatele je považována doba od 7:00 do 11:00 a zaměstnanci přísluší nekrácený plat.

Jelikož podmínky pracovní cesty nebo cesty mimo pravidelné pracoviště určuje zaměstnavatel, musí nést i náklady spojené s tímto rozhodnutím a za tuto dobu se zaměstnanci plat nebo mzda nekrátí. Jestliže však zaměstnanci v důsledku způsobu odměňování mzda ušla, přísluší mu náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Příkladem je odměňování zaměstnance přímo závislé na dosažených tržbách.

Související článek:
Překážky v práci – 1. díl