Dne 1. 6. 2017 nabyla účinnosti novela insolvenčního zákona, která vyšla ve sbírce zákonů pod č. 64/2017 Sb. Novela zohledňuje podněty z aplikační praxe a jejím hlavním cílem by měla být důsledná ochrana práv účastníků insolvenčního řízení, zvýšení transparentnosti insolvenčních řízení, posílení dohledových pravomocí ministerstva nad insolvenčními správci, snížení administrativní zátěže insolvenčních soudů, regulace subjektů poskytujících služby v oblasti oddlužení a intenzivnější ochrana před podáváním tzv. šikanózních insolvenčních návrhů.

Zvýšení transparentnosti insolvenčního řízení

Navrhovaná právní úprava má zvýšit transparentnost insolvenčního řízení zejména prostřednictvím nového sběru a podrobné analýzy dat obsažených v soupisu majetkové podstaty, v seznamu přihlášených pohledávek, ale především též v konečné zprávě a ve zprávě o plnění reorganizačního plánu.
 
Dosud insolvenční zákon předepisoval způsob podání, resp. formulář pro přihlášku pohledávky věřitele do  insolvenčního řízení či návrh na povolení oddlužení. Novela pak zavádí formulář i pro návrh na vstup právního nástupce do insolvenčního řízení v případě převodu nebo přechodu pohledávky, pro seznam přihlášených pohledávek, soupis majetkové podstaty, pro konečnou zprávu a pro zprávy o plnění reorganizačního plánu.
 
Veškerá relevantní data z nově zavedených formulářů se budou shromažďovat na ministerstvu, které je bude vyhodnocovat a odpovídajícím způsobem na konkrétní zjištění dále reagovat.

Regulace subjektů poskytujících služby související s institutem oddlužení

Novinkou v insolvenčním zákoně je ustanovení § 390a, které požaduje, aby návrh na povolení oddlužení za dlužníka sepsal a podal buď advokát, notář, soudní exekutor, insolvenční správce, anebo akreditovaná osoba.
 
Akreditovanou osobou je právnická osoba, které byla rozhodnutím ministerstva udělena akreditace pro poskytování služeb v oblasti oddlužení podle insolvenčního zákona. Výjimku stanoví zákon pro případ, kdy je dlužníkem fyzická osoba, která má právnické nebo ekonomické vzdělání v magisterském studijním programu, nebo vykonala zkoušku insolvenčního správce, případně taková fyzická osoba jedná za dlužníka, kterým je právnická osoba.
 
Zákon současně limituje odměnu pro osoby sepisující a podávající návrh na povolení oddlužení, a to částkou 4 000 Kč bez DPH a v případě společného oddlužení manželů částkou 6 000 Kč bez DPH, přičemž odměna zahrnuje i náhradu nákladů vynaložených v souvislosti se sepsáním a podáním návrhu. U akreditovaných osob zákon dokonce odměnu vylučuje.

Schůze věřitelů

Odlišné podmínky pro svolání schůze věřitelů a převolení insolvenčního správce stanovuje zákon pro případ, kdy je způsobem řešení úpadku dlužníka oddlužení. Odlišné postavení věřitele v tomto řízení je dáno tím, že institut oddlužení je primárně nástroj pro řešení tíživé finanční situace zpravidla fyzických osob – nepodnikatelů.
 
V tomto případě, kdy se řeší většinou nízká hodnota pohledávek, je typická i nízká angažovanost věřitelů. Podmínkou pro svolání schůze věřitelů tedy bude kromě návrhu insolvenčního správce či z iniciativy soudu i návrh nadpoloviční většiny všech (zajištěných i nezajištěných) věřitelů, jejichž pohledávky počítané podle výše činí zároveň nadpoloviční většinu přihlášených pohledávek.
 
Pokud by se schůze nesvolala, protože nebyl návrh podán kvalifikovanou většinou věřitelů, insolvenčním správcem nebo nebyl důvod pro její svolání z iniciativy soudu, a věřitelský výbor tím pádem nemohl být na schůzi věřitelů ustanoven, jeho působnost bude vykonávat podle § 61 odst. 2 insolvenčního zákona soud.
 
Speciální pravidlo je stanoveno pro schůzi věřitelů k projednání způsobu oddlužení (zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře) podle § 399 insolvenčního zákona. Insolvenční soud svolá tuto schůzi věřitelů jen k návrhu nadpoloviční většiny věřitelů, jejichž pohledávky počítané podle výše (§ 49 odst. 1) činí zároveň nadpoloviční většinu nezajištěných přihlášených pohledávek.
 
Tímto pravidlem se zabezpečí, že právo rozhodnout o konání schůze věřitelů k projednání způsobu oddlužení zůstává v rukou nezajištěných věřitelů (kteří se současně mohou jako jediní podílet na přijetí rozhodnutí o způsobu oddlužení).
 
Pokud jde o možnost převolení ustanoveného insolvenčního správce insolvenčním soudem, i to bude podmiňovat souhlas nadpoloviční většiny věřitelů, počítané nejen podle výše pohledávek, ale také „podle hlav“ na schůzi věřitelů svolané insolvenčním soudem na návrh nadpoloviční většiny věřitelů počítané týmž způsobem.
 
Uvedené opatření by tak mělo dle důvodové zprávy účinně zabránit jedinému věřiteli (byť s pohledávkou ve značné výši) převolením insolvenčního správce ovládnout insolvenční řízení. Zároveň však zachovává možnost odvolat insolvenčního správce ustanoveného soudem a jmenovat na jeho místo jiného insolvenčního správce, existuje-li na tom shoda nadpoloviční většiny všech věřitelů počítané podle hlav, kteří mají současně nadpoloviční většinu všech pohledávek počítaných podle jejich výše. Tedy za situace, kdy lze od jmenovaného insolvenčního správce očekávat, že bude hájit zájmy všech věřitelů.

Omezení hlasovacích práv u věřitelů tvořících koncern s dlužníkem

Novela zásadním způsobem omezuje hlasovací práva věřitelů, kteří tvoří koncern s dlužníkem. Věřitel, který s dlužníkem tvoří koncern anebo je osobou dlužníkovi blízkou, nesmí na schůzi věřitelů hlasovat, nestanoví-li insolvenční zákon jinak. Soudu se umožňuje za stanovených podmínek zákonné zákazy zúžit (§ 53 odst. 4) nebo i rozšířit (§ 53 odst. 5).
 
Ustanovení § 177 insolvenčního zákona současně zakotvuje povinnost věřitele doložit spolu s přihláškou pohledávky údaj o svém skutečném majiteli. Aby se překlenul problém zákazu výkonu hlasovacích práv, často se využívá institutu postoupení pohledávky na zdánlivě neutrální třetí osobu. Skutečnost, že došlo k postoupení pohledávky těsně před zahájením insolvenčního řízení nebo po jeho zahájení, by tak měla být indikátorem zvýšeného rizika výskytu takového střetu zájmů.