Zákon o prokazování původu majetku je dlouho diskutované téma. Jako u všeho jsou i zde dva základní tábory – jeho zastánci a odpůrci. A to jak v politické sféře, tak i v běžné, každodenní lidské i obchodní. Jeho zastánci si libují, že mají v ruce nástroj pro boj s daňovou kriminalitou a nepoctivostí. Jeho odpůrci se naopak obávají zneužívání v konkurenčním boji a lidské závisti.
 
Zákon je postaven na porovnání zdaněných příjmů a nabytého majetku. Důkazní břemeno je na poplatníkovi daně, který má dokázat, že majetek odpovídá příjmům vykázaným v minulosti, a to až deset let zpětně. Nemá se týkat všech, ale jen těch, kdo mají vyšší majetek a mají problém doložit, z čeho si jej pořídili.
 
Zákon se po poměrně dlouhých „bojích“ a odkládání nakonec podařilo vládní koalici schválit ve třetím čtení hned na začátku prázdnin, dne 1. 7. 2016. Přestože se o zákonu mluví již delší dobu, snažily se ho ovlivnit různé skupiny a mohlo by se zdát, že je vyladěn „k dokonalosti“, přesto se během léta vrátila ze Senátu do Poslanecké sněmovny novela s návrhem na jeho zpřísnění. Senátorům se zdál návrh zákona příliš benevolentní. Proto se jí bude vláda ještě zabývat a účinnosti by měl zákon definitivně nabýt prvním dnem druhého měsíce následujícího po vyhlášení ve Sbírce zákonů ČR.
 
Zákon novelizuje základní dva zákony, tj. zákon o daních z příjmů (zákon č. 586/1992 Sb., dále jen „ZDP“) a trestní zákoník (zákon č. 40/2009 Sb.). Do ZDP se vkládají nové paragrafy (§ 38x až § 38ze), které obsahují zvláštní oprávnění pro finanční úřady, aby mohly vyzvat poplatníka k prokázání původu majetku a dodatečně jej zdanit.

Porovnání příjmů přiznaných v daních a nabytého majetku

Celý daný zákon je koncipován na principu porovnání příjmů přiznaných v daních a nabytého majetku. Pokud rozdíl mezi těmito dvěma veličinami překročí sedm milionů korun, bude mít fyzická osoba povinnost prokázat původ svého majetku. Tato hranice byla stanovena s ohledem k eliminaci nadměrného zatěžování velkého množství poplatníků tak, aby se státní správa pomocí dané legislativy mohla zaměřit na kontrolu konkrétních případů s významnými rozdíly mezi zdaňovanými příjmy a majetkem.
 
Finanční úřady mohou požadovat od fyzických osob doložení faktu, že majetek odpovídá příjmům vykázaným v minulosti. Jak prosakovalo v politických a odborných kruzích již dříve v rámci diskusí k této přelomové legislativní změně, takto „vysoká“ hranice byla výměnou za ústupek v jiné (nejmenované) legislativní normě. Zkrátka došlo na poli zákonodárné k „výměnnému obchodu“, tak aby byly obě strany spokojeny.
 
Ovšem už tehdy se mohlo tušit, že ústupek ve formě ponechání vyšší hranice se dá poměrně hladce dohnat následnou novelizací a postupným snižováním hranice k prokazování majetku. Dále v textu je popsána první změna. Další snižování hranice se logicky dají očekávat. Kdy a jak, ukáže až čas.

Limit sedmi milionů korun se možná sníží na pět

Podle původního znění by měl finanční úřad vyzvat poplatníka k prokázání původu a zdroje jeho příjmů v případě, že po předběžném posouzení dojde berní úředník k závěru, že rozdíl mezi příjmy vykázanými v daňovém přiznání a nárůstem jeho jmění, spotřebou, nebo jiným vydáním překročil zmiňovanou hranici sedmi milionů korun.
 
Právě limit sedmi milionů korun se senátorům zdál vysoký, a proto podali novelizační návrh na jeho snížení na hranici pěti milionů korun zpět do Poslanecké sněmovny. Takže ještě před účinností zákona je hranice snižována. Podle návrhu bude moci finanční úřad vyzvat poplatníka k prokázání příjmů a určit rozhodné období pro posouzení vztahu příjmů a nárůstu jmění poplatníka s upřesněním lhůty k předložení důkazních prostředků k jejich prokázání, která nesmí být kratší než 30 dnů.
 
Pokud by poplatník neprokázal a daň by nebylo možné stanovit dokazováním, může správce daně doměřit daň dle § 98 daňového řádu (dále jen „DŘ“), nebo podle pomůcek dle § 38za ZDP. Pro posouzení, jakého ustanovení se použije, má být předpokládaná výše doměřené daně a hraničním kritériem v tomto případě pro použití přísnějšího paragrafu jsou dva miliony korun.
 
Kromě doměrku daně bude poplatník muset uhradit i penále dle daňového řádu ve výši 20 % doměřené daně dle § 251 DŘ, případně 50 % doměřené daně, pokud bude doměrek dle § 38za ZDP. V případě, že poplatník bude závažně ztěžovat nebo bránit vyměření daně, může činit penále až 100 % částky doměrku.
 
Spolu se zpřísněním daňových zákonů se zpřísňuje i trestní zákoník.

Centrální registr účtů

Dalším nástrojem k pomoci proti daňovým únikům má být i centrální registr účtů vedený Českou národní bankou, který poslanci rovněž v létě schválili. Mají v něm být evidovány všechny účty, které vedou tuzemské banky a záložny. Tento registr nemá obsahovat zůstatky peněz.
 
Jak je vidět z výše uvedeného rozboru, státní správa má v ruce sice možná účinný nástroj k potírání daňových úniků, ale také poměrně velké kompetence, kterými může hodně uškodit. Například pokud na základě vlastního subjektivního usouzení bude sankcionovat poplatníky, kteří z jakéhokoliv, byť i historického, důvodu nemohou prokázat svůj majetek, přestože ho například v rodině vlastní již po několik generací a jen se měnila třeba jeho struktura či oficiální majitel v rámci jedné rodiny apod. Jaká bude správní praxe, ukáže až čas a případné rozsudky soudů.