Senát schválil návrh nového zákona o spotřebitelském úvěru, který by měl komplexně regulovat všechny typy spotřebitelských úvěrů – od klasických hotovostních úvěrů přes kreditní karty, nákupy zboží na splátky až po hypotéky a jiné úvěry (úvěry na bydlení a mikropůjčky).
 
V současné době se čeká na podpis prezidenta. V účinnost zákon vstoupí prvním dnem čtvrtého kalendářního měsíce následujícího po jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů. Jaké zásadní změny nový zákon přinese?

Přísnější regulace pro poskytovatele spotřebitelského úvěru

Podle stávající právní úpravy může být spotřebitelský úvěr poskytován nejen na základě bankovní licence, ale i v režimu živnostenského oprávnění. Nový zákon přísněji reguluje okruh osob, které budou moci spotřebitelský úvěr poskytovat. I tzv. nebankovní poskytovatelé spotřebitelského úvěru budou muset mít oprávnění k činnosti udělené ze strany České národní banky.
 
Žádost bude možné podat pouze elektronicky a Česká národní banka bude mít lhůtu čtyři měsíce na vydání rozhodnutí. Zákon stanoví řadu kvalitativních požadavků, které musí žadatel splnit, aby mu bylo oprávnění vydáno. Mimo jiné zavádí požadavek na minimální výši počátečního kapitálu ve výši 20 000 000 Kč. V důsledku těchto požadavků by mělo dojít ke snížení počtu poskytovatelů spotřebitelského úvěru, kterých je nyní na trhu desítky tisíc a je velmi obtížné je dozorovat.
 
Zákon rovněž zavádí elektronický registr, který povede Česká národní banka a který bude veřejně přístupný. Do registru se budou zapisovat:

• nebankovní poskytovatelé spotřebitelského úvěru,
• samostatní zprostředkovatelé,
• vázaní zástupci,
• zprostředkovatelé vázaného spotřebitelského úvěru a
• zahraniční zprostředkovatelé.

V registru bude možné zjistit nejen základní informace o těchto subjektech, ale také přehled o pravomocně uložených pokutách a vykonatelných opatřeních k nápravě uložených Českou národní bankou. Spotřebitelé tak budou mít možnost si z registru získat informace o subjektu, od kterého mají zájem čerpat spotřebitelský úvěr, a mimo jiné si ověřit, zda vůbec má oprávnění tuto činnost vykonávat.

Jednání se spotřebiteli

Podstatnou část zákona tvoří úprava sjednání spotřebitelského úvěru, poskytování a vysvětlení předsmluvních informací a úprava samotné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Poskytovatel i zprostředkovatel musí vždy jednat čestně a transparentně, nesmí používat nejasné, nepravdivé, zavádějící nebo klamavé informace. Téměř všechny tyto povinné informace vychází již z předešlé právní úpravy a uvádí se prostřednictvím formuláře nebo Evropského standardizovaného informačního přehledu.
 
Z pohledu věřitele zákon klade větší důraz na posouzení úvěruschopnosti klienta. Poskytovatel je povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele. A pokud je to nezbytné, získaných z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.
 
Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
 
V případě, že poskytovatel tuto povinnost poruší nebo úvěr poskytne, i když jsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, která běží ode dne uzavření smlouvy, a v takovém případě je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

Omezení plateb souvisejících s prodlením spotřebitele

Další změnou, kterou přináší nový zákon, je například postup poskytovatele při prodlení spotřebitele. Návrh zákona totiž výrazně snižuje platby související s nedodržováním termínu plateb.
 
Věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze:

• právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu,
• úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo
• smluvní pokutu.

Uplatněná smluvní pokuta přitom nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Toto omezení se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč. A pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.
 
Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

Čas na rozmyšlení, výpověď smlouvy o spotřebitelském úvěru

Od uzavřené smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení, může spotřebitel odstoupit bez uvedení důvodů ve lhůtě 14 dnů ode dne jejího uzavření. Spotřebitel tak získává více času na zhodnocení, zda se rozhodnul správně a zda skutečně spotřebitelský úvěr potřebuje.
 
Spotřebitel je oprávněn také kdykoliv vypovědět spotřebitelský úvěr sjednaný na dobu neurčitou. Výpovědní doba běží pouze tehdy, byla-li sjednána, a nesmí být delší než jeden měsíc. Za podání výpovědi nesmí poskytovatel požadovat úplatu.
 
I poskytovatel je oprávněn smlouvu sjednanou na dobu neurčitou vypovědět, nicméně pouze tehdy, je-li to sjednáno ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. Výpovědní doba nesmí být kratší než dva měsíce.

Předčasné splacení spotřebitelského úvěru bez sankce

Zákon upravuje i možnost předčasného splacení spotřebitelského úvěru. Spotřebitel má právo vyrovnat své závazky kdykoliv před jejich splatností. V takovém případě má spotřebitel právo na snížení celkových nákladů spotřebitelského úvěru o výši úroku a dalších nákladů, které by byl spotřebitel povinen platit v případě, kdy by nedošlo k předčasnému splacení spotřebitelského úvěru. Zákon upravuje maximální výši náhrady nákladů, kterou bude moci věřitel v souvislosti s předčasným splacením požadovat.
 
Zákon je velmi obsáhlý (179 paragrafů) a přináší velmi podrobnou úpravu poskytování spotřebitelských úvěrů, a to jak ve vztahu ke spotřebitelům, tak v regulaci tohoto druhu podnikání.
 
Zastánci tohoto zákona si od něj zejména slibují, že z trhu zmizí nepoctiví poskytovatelé spotřebitelských úvěrů a bude zamezeno lichevním praktikám, které se na trhu v současné době vyskytují. Na druhou stranu omezení poskytovatelů ve výši sankcí či výši náhrady nákladů při předčasném splacení bude mít dopad do podnikání poskytovatelů v této oblasti a v důsledku toho může dojít nejspíše ke zdražení úvěrů.