Každý z nás má nějakou zkušenost se situací, kdy naše chování, jednání nebo výsledky naší činnosti byly předmětem kritiky – negativní zpětné vazby.

Otevřená negativní zpětná vazba pro nás může být důležitým zdrojem informací. Otevřenou kritiku dovedou obvykle poskytnout čtyři skupiny lidí. Tou první jsou malé děti, jak známe z Andersenova příběhu o nahém králi. Druhou skupinou jsou opilí lidé – již ve starém Římě věděli, že „in vino veritas“.

Třetí skupinou jsou naštvaní lidé. V afektu často zazní věci, které se běžně neříkají. Poslední a nejcennější skupinou jsou opravdu dobří přátelé. Tedy ti, kteří s námi mají natolik silný vztah, že si mohou dovolit říct nám i nepříjemnou pravdu, aniž by tím riskovali, že na ně zanevřeme a vztah skončí.

Jsme-li cílem kritiky, obvykle se necítíme příjemně. Náš diskomfort se ale může ještě zvyšovat kvůli chybám, které v takové situaci děláme. Mezi časté chyby při přijímání kritiky patří následující.

1. Pštrosí strategie

Odmítnutí, popření skutečnosti je jedním z klasických obranných mechanismů našeho JÁ, tak jak je popsala již klasická psychoanalýza (ego defenzivní mechanismy). Někdy je nám kritika natolik nepříjemná, že se s ní snažíme vyrovnat způsobem, který zcela popře existenci toho, co se nám kritik snaží říci.

„To není žádná pravda!“ „Tak to přece není!“ V tu chvíli jednáme podobně jako malé děti, které si dlaněmi zakryjí oči, a to, co je jim nepříjemné, prostě zmizí, přestane existovat. Pštrosi prý strkají svou hlavu do písku…

2. Racionalizace

Další obranný mechanismus, racionalizace, bere vážně projev chování, který je předmětem kritiky. Snaží se mu ale přiřadit společensky přijatelnější motivy.

„Kouřím, to je pravda. Ale ne proto, že bych snad měl slabou vůli, ale protože mi to umožňuje lépe navazovat neformální vztahy a konverzaci.“

„Svým zaměstnancům nerad zvyšuji mzdu, to je pravda. Ale ne proto, že bych snad byl lakomý, ale protože se je snažím vést k šetrnosti a skromnosti.“

3. Odmítnutí kritika

Častou obranou, kterou se mnohdy podvědomě snažíme vyrovnat se s nepříjemným sdělením, je zpochybnění toho, kdo nám kritiku poskytuje. „To je tvůj názor, to si myslíš ty!“ „To musí být ale pěkný hlupák, když si tohle o mně myslí!“

Takový postoj nám může poskytnout krátkodobou úlevu. Dlouhodobě se však připravujeme o šanci potřebné reflexe. A pokud některé své rychlé myšlenky budeme říkat i nahlas, můžeme se připravit i o dobré přátele.

4. Doslovné přijetí objednávky

Někdy negativní zpětnou vazbu bereme příliš doslova a snažíme se dobře míněnou radu uskutečňovat přesně tak, jak jsme ji od druhého slyšeli. Bez toho, abychom se nad ní zamysleli. Jiný člověk ale nezná celý kontext situace, ve které jsme, nezná všechny souvislosti.

Efektivnější tedy bývá v klidu se nad kritikou zamyslet a svobodně si z ní vybrat tu inspiraci, která je pro nás skutečně užitečná. Zpětná vazba není objednávka, které musíme bezezbytku vyhovět.

A protože kritikové nám sdělují svůj vlastní pohled, někdy se zpětné vazby značně liší. Co někomu přijde jako pěkný projev sebevědomí, může jiný vnímat jako projev arogance. Je na nás, abychom se rozhodli, jak se získanými informacemi naložíme.

5. Zbytečné trápení

Se zpětnou vazbou nepracujeme jako s informací, kterou můžeme využít, ale trápíme se. Říkáme si, jak jsme hrozní. „Jak je vůbec možné, že se mnou druzí chtějí mít něco společného?“

Každou kritiku bereme jako utvrzení se v tom, že jsme nemožní a za nic nestojíme. Takový přístup nám neumožní vytěžit příležitost ke změně, ale jen chvilku nepříjemné kritiky protáhne často na dlouhé roky výčitek a sebeobviňování.

6. Starý pes

Negativní zpětná vazba nám dává příležitost k pozitivní změně. Změna ale vyžaduje naši akci, úsilí, ochotu něco udělat. Jistě je pohodlnější reagovat stylem: „Tak to prostě je a nemohu s tím nic dělat.“ „Buďto ber, nebo nech být…“ „Starého psa novým kouskům nenaučíš.“

Když se kritikou nenecháme motivovat a zaujmeme pasivní až líný postoj, tak příležitost promarníme.

7. Vyhýbáme se situacím, kdy se můžeme stát terčem kritiky

Největší chybou by bylo vyhýbat se situacím, kdy se můžeme stát terčem kritiky. Snaha držet se jen v bezpečných vodách toho, co umím, být ochotný setkávat se jen s těmi, kteří mě chválí (nebo mi pochlebují), je určitě komfortnější než konfrontace se svými chybami a nedostatky.

Cenou za takový komfort je ale postupné zmenšování prostoru, ve kterém se pohybujeme, a postupná ztráta vztahů. Myslím, že je to cena hodně vysoká.

Článek byl připravený ve spolupráci se společností TCC s.r.o.

Související článek:
7 častých chyb při poskytování negativní zpětné vazby