Možná se někomu bude zdát název článku jako protimluv. Jak může někdo podnikat a nevěnovat se tomu na plný plyn? Realita je taková, že existuje řada lidí, kteří vedle svého zaměstnání vykonávají další činnost také jako OSVČ (osoby samostatně výdělečné činné), a na ně bude zaměřen tento článek.

Jako první věc, kterou by si měl zaměstnanec, který chce být zároveň OSVČ, vyřešit, je odpověď na otázku, zda pro svůj výkon podnikání nepotřebuje povolení zaměstnavatele. Zákoník práce totiž v § 303 a § 304 vymezuje podmínky, za kterých je možné, aby zaměstnanci vykonávali další vedlejší činnost.

První uvedený paragraf je určen pro vyjmenované zaměstnance státního sektoru, kterým zákoník práce přímo nařizuje, že mohou podnikat jen s předchozím písemným souhlasem zaměstnavatele.

Ostatní zaměstnanci se řídí § 304, který ukládá, že zaměstnanec potřebuje předchozí písemný souhlas zaměstnavatele, pokud by výdělečná činnost takové OSVČ byla shodná s předmětem podnikání zaměstnavatele. Například tedy účetní v pracovním poměru u účetní kanceláře nemůže zároveň vykonávat činnost účetní jako OSVČ, pokud neobdrží předchozí písemný souhlas zaměstnavatele. Ale již nic nebrání tomu, aby se bez tohoto souhlasu věnovali činnosti OSVČ např. v maloobchodu.

Omezení předchozím písemným souhlasem se nevztahuje na výkon vědecké, pedagogické, publicistické, literární a umělecké činnosti. Z výše uvedeného příkladu by tedy účetní zaměstnaní v účetní kanceláři mohli psát placené články o účetnictví nebo třeba vyučovat účetnictví. Zákon hovoří o vedlejší činnosti, nikoli jen o podnikání či samostatné výdělečné činnosti. Proto je písemného souhlasu třeba i pro situaci, kdy by dotyčná osoba měla dva souběžné pracovní poměry u jiných zaměstnavatelů na stejný druh práce.

Jak jistě každý ví, podléhají příjmy z OSVČ nejen odvodům daně z příjmů, ale i platbám zdravotního a sociálního pojištění. V případě, kdy má dotyčná osoba ještě příjmy ze zaměstnání, umožňuje zákon stanovit vyměřovací základ k odvodu tohoto pojistného v nižší míře, než je tomu u OSVČ, pro které je tato činnost hlavním zdrojem příjmů (resp. tato OSVČ nemusí splňovat minimální vyměřovací základy).

Rozdělení na hlavní a vedlejší činnost však neurčuje výše dosažených příjmů, resp. daňového či vyměřovacího základu, ale skutečnost, jestli je ze zaměstnání odváděno pojistné z minimálního vyměřovacího základu pro zdravotní pojištění, resp. zda je zaměstnanec osobou účastnou nemocenského pojištění pro sociální pojištění. Pokud ano, jsou příjmy z OSVČ považovány za vedlejší činnost, byť by překračovaly příjmy ze zaměstnání.

Připomeňme, že minimálním limitem pro odvod zdravotního pojištění pro rok 2023 je částka minimální mzdy, tedy 17.300 Kč. Pro účast na nemocenském pojištění u zaměstnání je hranice 4.000 Kč včetně (pro úplnost dodávám, že u dohod o provedení práce se zdravotní a sociální pojištění odvádí, pokud příjem převýší 10.000 Kč měsíčně).

Zaměstnanec, který pracuje na plný úvazek u zaměstnavatele, musí vždy dosáhnout úrovně minimální, resp. zaručené mzdy, proto je u něj situace zřejmá – jeho výkon OSVČ bude považován za tzv. vedlejší činnost (samozřejmě může být například nemocen a nedosáhnout příjmu ze zaměstnání nad stanovenými limity pro výkon OSVČ jako vedlejší činnosti, ale i tak by byl stále počítán do této kategorie). Platí to i v situaci, kdyby příjmy z OSVČ byly výrazně vyšší než příjmy ze zaměstnání.

Nyní si rozebereme každý odvod zvlášť v situaci zaměstnance s hlavním pracovním poměrem a výkonem OSVČ jako vedlejší činnosti.

Daň z příjmů u vedlejší činnosti

Zaměstnanec může uplatnit u zaměstnavatele všechny měsíční slevy, pokud podepíše prohlášení k dani („růžový papír“) a doloží všechny skutečnosti. Nemůže naopak u tohoto zaměstnavatele požádat o roční zúčtování, protože má povinnost podat sám daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob. Nemůže být ani zaregistrován v režimu paušální daně.

Do přiznání uvede nejen příjmy ze zaměstnání, ale i příjmy z OSVČ, popř. další zdanitelné příjmy. U příjmů z OSVČ může uplatnit buď skutečné výdaje, nebo využít výdajové paušály stanovené pro jednotlivé druhy příjmů z podnikání. Dále může využít odčitatelných položek, které snižují základ daně (úroky z úvěru pro bytovou potřebu, platby na životní pojištění či penzijní připojištění, dary atd.), a uplatnit celoroční slevy (na vyživovanou manželku, školkovné).

Samozřejmě v přiznání uvede i nárok na slevy, které uplatňoval v rámci svého zaměstnání (základní slevu na poplatníka, daňové zvýhodnění na dítě, vlastní invaliditu či studium). Celkový daňový základ pak zatíží daní ve výši 15 %, popř. 23 % z daňového základu, který převyšuje hranici 4násobku průměrné mzdy – pro rok 2023 platí částka 1.935.552 Kč.

Pokud zaměstnanec uplatnil všechny své možné slevy u zaměstnavatele v rámci zaměstnání, nemá další odčitatelné položky a jeho celkový základ nepřevýší hranici 1,9 mil. Kč (platí pro rok 2023), bude jeho daňová povinnost z příjmů OSVČ odpovídat 15 % z tohoto daňového základu (tzn. příjmy po odpočtu výdajů, ať skutečných, či s využitím výdajového paušálu).

Zdravotní pojištění u vedlejší činnosti

OSVČ, která má ze svého příjmu ze zaměstnání odváděno zdravotní pojištění alespoň z částky 17.300 Kč měsíčně (platí pro rok 2023), nemusí hradit v průběhu roku žádné zálohy jako OSVČ. Zdravotní pojištění je možné doplatit najednou až po podání přehledu OSVČ za daný kalendářní rok.

Pojistné z příjmů z OSVČ se pak počítá z vyměřovacího základu, který odpovídá polovině daňového základu a činí 13,5 %. Zároveň však nemusí být u takové OSVČ splněna hranice minimálního vyměřovacího základu OSVČ, která pro rok 2023 činí 241.944 Kč a platí pro OSVČ vykonávající hlavní činnost.

Zdravotní pojištění tedy OSVČ při vedlejší činnosti odvede vždy, ale jen podle skutečně dosaženého vyměřovacího základu.

Sociální pojištění u vedlejší činnosti

U tohoto pojištění může nastat situace, že OSVČ, pro kterou je tato činnost vedlejší činností, dokonce nemusí být povinně účastna důchodového pojištění vůbec (nemocenskému pojištění OSVČ se nevěnujeme, ač do systému sociálního pojištění také patří, ale je zcela dobrovolné). Tato situace nastane, pokud daňový základ z příjmů z OSVČ nedosáhne hranice 96.777 Kč (platí pro rok 2023).

OSVČ tedy nebude muset platit sociální pojištění ve výši 29,2 % z vyměřovacího základu vůbec, pokud se k účasti na důchodovém pojištění nepřihlásí dobrovolně.

Když hranici daňového základu převýší, hradí sociální pojištění ve výši 29,2 % z vyměřovacího základu (tím je polovina daňového základu). Platí zde minimální měsíční vyměřovací základ pro vedlejší činnost – taková OSVČ má v roce 2023 stanoven minimální vyměřovací základ na 4.033 Kč měsíčně a musí hradit minimální měsíční zálohy ve výši 1.178 Kč. Zároveň platí i maximální vyměřovací základ ve výši 4násobku průměrné mzdy (pro rok 2023 platí výše 1.935.552 Kč), po jehož dosažení se již sociální pojištění z částky nad tuto hranici neplatí.

Vyměřovací základ z OSVČ se přitom sčítá s vyměřovacím základem ze zaměstnání, který musí OSVČ uvést do přehledu o příjmech za daný kalendářní rok. Sociální pojištění má tedy více variant než zdravotní pojištění, do stanovené hranice daňového základu se nemusí hradit povinně vůbec, zároveň je i zastropováno maximálním vyměřovacím základem.

Na druhou stranu musí OSVČ platit minimální zálohy i z vedlejší činnosti průběžně, pokud je účastna důchodového pojištění.

Článek byl připravený ve spolupráci se společností Finservis s.r.o.