Vedení účetnictví

Zákon o účetnictví zcela jasně definuje, které subjekty jsou povinné vést účetnictví (dříve nazýváno „podvojné účetnictví“). Jelikož jde o poměrně bohatý výčet, uvedeme si jen ty, se kterými se účetní během své praxe setká nejčastěji.

Jde především o právnické osoby se sídlem na území ČR, zahraniční právnické osoby (za splnění určitých podmínek), fyzické osoby, jež jsou jako podnikatelé zapsány v obchodním rejstříku, fyzické osoby s obratem nad 25 mil. Kč, ostatní osoby, kterým povinnost vést účetnictví ukládá zvláštní právní předpis, organizační složky státu a jiné subjekty.

Podstatou účetnictví je zachycení stavu a pohybu majetku a jiných aktiv, závazků včetně dluhů a jiných pasiv, nákladů, výnosů a výsledku hospodaření. Účetní jednotky účtují podvojnými zápisy o skutečnostech, jež jsou předmětem účetnictví, a to do období, s nímž tyto skutečnosti časově a věcně souvisejí. Účetní jednotky jsou povinny účtovat o těchto skutečnostech v souladu s účetními metodami a platnou legislativou.

Účetnictví je nejkomplexnějším přehledem o stavu firemních financí. Zároveň je oproti daňové evidenci daleko komplikovanější. Je však mnohem přehlednější, a to právě díky podvojným zápisům, a lépe kontrolovatelné a dohledatelné.

Na své uživatele klade značné nároky. Téměř vždy je třeba pořídit speciální účetní software s příslušnými moduly, zejména pokud společnosti ještě účtují o skladech, mzdách, dlouhodobém majetku apod. Nelze než doporučit vynaložit dostatek finančních prostředků na kvalitní externí společnost, která účetnictví povede a zajistí i související servis, jako je jednání s finanční správou apod. To lze samozřejmě řešit i prostřednictvím interních zdrojů, což ale není vždy možné.
 

Program POHODA se postará o vaše účetnictví i daňovou evidenci. Ovládání je snadné a intuitivní, proto se ani začátečník při práci v účetním programu neztratí. Vybírat můžete z několika řad a variant, tak aby vám program sedl na míru.

Jedná-li se o větší společnost, neuškodí ani pravidelné konzultace s daňovým poradcem, nemluvě o tom, že jistota, kdy daňové přiznání sestavuje daňový poradce, je pod ním také podepsán, a tím ručí za správnost a bezchybnost údajů, je k nezaplacení. A už vůbec nemluvíme o finanční náročnosti v případě, kdy má společnost povinnost ověření účetní závěrky auditorem. Ceny za audit jdou mnohdy až do desetitisíců, na druhou stranu tomu často odpovídají i zisky společnosti.

Kromě vyšších finančních nároků můžeme považovat za nevýhodu i vysoké nároky na orientaci v daňové a účetní legislativě, ale pokud vedení účetnictví zajišťuje externí společnost, je to zejména její starost.

Vedení daňové evidence

Daňová evidence je evidencí takových nákladů, které byly vynaloženy na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, tedy náklady nezbytné k tomu, aby podnikání vydělávalo. Jde například o mzdy, materiál, provozní běžné výdaje apod.

Daňová evidence má oproti účetnictví hlavní výhodu v tom, že jejího vedení jsou obvykle schopni drobní podnikatelé sami, bez nutnosti najímání externí společnosti. Zde je ale nutné upozornit na fakt, že pokud si vede podnikatel daňovou evidenci sám a nevyužívá služeb daňového poradce, tak v případě daňové kontroly a doměření daně (jakékoliv) jdou tyto náklady za ním, nikoliv za daňovým poradcem, což může být pro leckterého drobného podnikatele až likvidační, zejména v současné době.

Nespornou výhodou daňové evidence je její vcelku malá administrativní náročnost a relativně jednodušší stanovení daňového základu oproti účetnictví. Pokud se podnikatel rozhodne pro vedení daňové evidence využít služeb externí společnosti, bývají ceny za její vedení oproti účetnictví mnohem nižší.

Další výhodou daňové evidence je, že k jejímu vedení v podstatě není potřebný ani speciální software, zejména pokud se jedná o malý objem dokladů a podnikatel není plátcem DPH. V takovém případě postačí např. pouze Excel, se kterým se dají dělat velká kouzla pomocí nejrůznějších funkcí.

Za nevýhodu můžeme považovat zejména nižší vypovídací schopnost evidence oproti účetnictví, absenci některých údajů v případě potřeby finanční analýzy, případně neexistenci systému kontroly (jako v případě podvojných zápisů v účetnictví).

Evidence příjmů a pohledávek – uplatňování tzv. paušálních výdajů

Podnikatelé mohou kromě účetnictví a daňové evidence vést ještě jednu formu evidence. A sice paušální výdaje, tedy evidovat pouze své příjmy a pohledávky. Paušální výdaje jsou u podnikatelů velmi oblíbeným nástrojem pro zjištění základu daně.

Režim je upraven zákonem o daních z příjmů, kde jsou upraveny limity pro jednotlivé druhy příjmů, a rovněž je zde nastaven vrchní strop paušálních výdajů. Uplatňování paušálních výdajů se týká drobných živnostníků, kteří mají roční příjmy do výše 2 000 000 Kč.

Výše procenta se liší podle oborů podnikání:

• příjmy ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství – 80 %,
• příjmy z řemeslných živností – 80 %,
• příjmy z neřemeslných živností – vázaných, volných a koncesovaných – 60 % (například zprostředkování obchodu a služeb, prodej zboží, účetní služby apod. – pozor, zde si neplést s vykonáváním profese daňového poradce),
• jiné příjmy ze samostatné činnosti – 40 % (daňoví poradci, advokáti, lékaři, soudní znalci, sportovci, …),
• příjmy z pronájmu – 30 %.

Rozhodne-li se podnikatel pro použití paušálních výdajů, nemůže již uplatnit žádné další výdaje, jelikož jsou zahrnuty ve výdajích stanovených procentem z příjmů. Musí vést evidenci pohledávek a příjmů, k tomu ale opět postačí dobře naformátovaná excelovská tabulka, není tedy potřeba pořizovat finančně náročný software a prokazovat daňové výdaje podle dokladů.

Pokud je podnikatel plátcem DPH, výdaje procentem může uplatnit, ale současně musí vést evidenci pro účely DPH, a tak či tak archivovat daňové doklady, zde je tedy již situace náročnější.

Je-li podnikatel spoluvlastníkem majetku, kde příjmy a výdaje nejsou rozděleny mezi spoluvlastníky podle spoluvlastnických podílů, výdaje procentem neuplatní. Stejně tak je neuplatní v případě, pokud je účastníkem sdružení bez právní subjektivity a své příjmy a výdaje nemá rozděleny rovným dílem.

Paušální režim daně

Paušální daň je institut sloužící těm OSVČ, jež nejsou plátci DPH, nejsou v insolvenčním řízení a jejich roční příjmy z podnikání nepřevyšují 1 000 000 Kč. Současně tyto OSVČ nemohou zároveň vykonávat funkci společníka veřejné obchodní společnosti nebo komplementáře komanditní společnosti.

Režim paušální daně vstoupil v platnost od 1. ledna 2021. V praxi to znamená, že podnikatelé platí místo tří jednotlivých plateb (daně z příjmů, sociálního a zdravotního pojištění) pouze jednu paušální zálohu. Vstup do paušálního režimu je samozřejmě dobrovolný, ale sluší se říci, že režim rozhodně není výhodný pro každého.

V roce 2022 činí výše paušální daně 5 994 Kč, oproti roku 2021 tedy došlo k poměrně výraznému zvýšení o cca 500 Kč, což je způsobeno nárůstem průměrné mzdy. V této částce je zahrnuto minimální zdravotní pojistné ve výši 2 627 Kč, minimální sociální pojistné navýšené o 15 % ve výši 3 267 Kč a daň z příjmů ve výši 100 Kč. Paušální daň je splatná vždy ke 20. dni kalendářního měsíce.

Pro drobné živnostníky znamená paušální daň méně byrokracie, tedy výrazné snížení administrativní zátěže. Při splnění podmínek není nutné podávat daňové přiznání ani přehledy OSVČ na sociální a zdravotní pojištění. Snižuje se také riziko kontrol z finančního úřadu.

Oproti tomu velkou nevýhodou je, že použití paušální daně současně vylučuje nárok na slevy a daňová zvýhodnění a použití výdajových paušálů a skutečných výdajů. Nelze tedy uplatnit slevu na poplatníka, na studenta, na manžela/manželku apod. Není možné uplatnit ani ztrátu z minulých let, úroky z hypoték, uhrazené životní a penzijní pojištění, ani není možné rozdělit příjmy v rámci spolupracující osoby.