Na úvod opět malý kvíz (správné odpovědi najdete na jeho konci):

1. Zdaňovacím obdobím podnikatele, který vede daňovou evidenci, z hlediska daně z příjmů je:
   1. vždy kalendářní rok,
   2. kalendářní nebo hospodářský rok, což je období dvanácti bezprostředně po sobě jdoucích kalendářních měsíců, které se neshoduje s kalendářním rokem,
   3. účetní období stanovené podle účetních předpisů.
2. Zásoby představují majetek:
   1. pouze v podobě zboží určeného k dalšímu prodeji v nezměněném stavu,
   2. v podobě poměrně širokého okruhu movitých věcí (materiálu, zboží, zásob vlastní výroby – nedokončená výroba, polotovary, výrobky) a někdy i nemovitých věcí či zvířat určených k prodeji nebo ke spotřebě v rámci výrobního či jiného podnikatelského procesu,
   3. existující jen v účetnictví, nikdy ne v daňové evidenci.
3. Zásoby využívané při podnikatelské činnosti podléhají inventarizaci, tj. zjištění skutečného stavu:
   1. jak u podnikatele vedoucího účetnictví, tak u podnikatele vedoucího daňovou evidenci,
   2. jen u podnikatele vedoucího účetnictví,
   3. jen u podnikatele vedoucího účetnictví, pokud o zásobách účtuje způsobem A, neboť v případě způsobu B jsou zásoby účtovány přímo do spotřeby.

Správné odpovědi: (1a, 2b, 3a)

Zásoby pořizuje podnikatel bez ohledu na to, jakým způsobem eviduje své podnikatelské aktivity, zda prostřednictvím účetnictví, nebo daňové evidence. Pořizuje je za účelem jejich využití pro své podnikání, k dosažení budoucích tržeb za své podnikatelské aktivity a v konečném důsledku k dosažení zisku.

Tímto vysvětlením se dostáváme k důležitému závěru, že výdaje spojené s pořizováním zásob splňujících výše uvedené charakteristiky jsou pro podnikatele výdajem na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů podle § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů (dále jen „ZDP“), tedy tzv. daňovým výdajem.

Jelikož, jak jsme zmiňovali v úvodním článku   Ekonomické transakce v daňové evidenci v příkladech, je daňová evidence o příjmech a výdajích, nikoliv o výnosech a nákladech jako účetnictví, promítne se úplatné pořizování zásob do podnikání jako daňový výdaj v momentě jejich zaplacení.

Stejně tak tržby z prodeje zásob (zboží, materiálu, výrobků apod.) jsou u podnikatele s daňovou evidencí zdanitelným příjmem v okamžiku přijetí úhrady od odběratele. Zálohy, ať již poskytnuté nebo přijaté, představují také formu úhrady nakupovaných nebo prodávaných zásob, proto jsou v okamžiku jejich poskytnutí nebo přijetí také daňovým výdajem či zdanitelným příjmem.

V následující tabulce jsou uvedeny základní (nejčastější) transakce spojené se zásobami a jejich promítnutí do daňové evidence spolu s komparací situace v účetnictví (podvojném).

Obr. 1: Transakce spojené se zásobami v daňové evidenci ve srovnání s účetnictvím

Z výše uvedené tabulky vyplývají následující závěry pro podnikatele s daňovou evidencí:

• Již poskytnuté zálohy na nákup zásob (daňový výdaj) nebo přijaté zálohy na jejich budoucí prodej (zdanitelný příjem) ovlivňují základ daně z příjmů podnikatele s daňovou evidencí.
• Jestliže podnikatel předpokládá při nákupu zásob, že je využije ke své podnikatelské činnosti, hned při jejich zaplacení mu vzniká daňový výdaj.
• Ve stejné situaci podnikateli s účetnictvím vznikne náklad až při spotřebě zásob (okamžik, kdy zásoby opouštějí sklad).
• Pokud se ale původní předpoklad využití zásob změní, např. dojde k odcizení zásoby na skladě nebo se podnikatel rozhodne využít zásobu pro svou osobní potřebu, je třeba „otestovat“ důvody změny využití zásob podle § 24 a § 25 ZDP.
• Je-li výsledkem takového testu zjištění, že účel využití zásoby nesplňuje podmínky výdaje na dosažení, zajištění a udržení (zdanitelných) příjmů, tedy lidově řečeno daňového výdaje, je třeba o hodnotu takových zásob zvýšit základ daně z příjmů fyzických osob za kalendářní rok (zdaňovací období), ve kterém k takové změně došlo.
• Je-li podnikatel s daňovou evidencí navíc plátcem DPH, musí změnu účelu využití zásoby posoudit i z pohledu této daně (možný odvod daně na výstupu – § 13 odst. 5 zákona o DPH, dále jen „ZDPH“, nebo vyrovnání odpočtu daně podle § 77 ZDPH).

Příklad – podnikatel s daňovou evidencí, který je zároveň plátcem DPH

Obr. 2: Vliv ekonomických transakcí spojených se zásobami na základ daně z příjmů fyzických osob u podnikatele s daňovou evidencí, který je plátcem DPH

Neodůvodněné manko ve výši 3 000 Kč představuje škodu podle § 25 odst. 1 písm. n) ZDP, tedy nedaňový výdaj.

Výsledný základ daně z podnikání: 23 000 Kč.

Řešení příkladu v tabulce dává tyto odpovědi:

• Tíži DPH nese konečný spotřebitel, plátce DPH funguje jako výběrčí této daně. Tak se také částky DPH odrážejí v daňové evidenci plátců, tedy jako položky neovlivňující základ daně z příjmů. Plátce zaplacenou DPH ve fakturách dodavatelů uplatňuje v přiznání k DPH jako odpočet daně a DPH odváděnou na výstupu „vybere“ od svých odběratelů.
• Pokud dochází k částečným úhradám faktur – pohledávek a závazků (dluhů), které obsahují DPH, nejdříve se úhrada započítává na úhradu DPH a teprve zbytek na vlastní částku bez daně.
• Konečný základ daně, jak vyplývá z daňové evidence, činí 23 000 Kč a ovlivňují jej jak peněžní transakce, tak transakce nepeněžní – úprava základu daně v důsledku ztracených zásob.
• Další transakce související se zásobami, které se v daňové evidenci projeví jako nepeněžní transakce, je například uplatnění zásob pořízených před zahájením podnikání do daňových výdajů. V prvním roce podnikání ZDP v § 5 odst. 7 dovoluje takto uplatnit i zásoby pořízené v kalendářním roce předcházejícím roku zahájení podnikání.

Na závěr si uveďme schéma, která obsahuje možné varianty užití nakoupených zásob a jejich dopad do základu daně z podnikání.

Obr. 3: Charakter výdajů spojených se zásobami z hlediska daně z příjmů

Související článek:
Ekonomické transakce v daňové evidenci v příkladech