Řadě českých podnikatelů jsou tuzemské vody příliš těsné a své obchody uzavírají s větším či menším úspěchem také v zahraničí. To sebou samozřejmě přináší to novum, že ceny (oběma směry) jsou sjednávány a obvykle i placeny v cizí měně. Tedy nikoli v našich „Komenských“, „Palackých“ a „Masarycích“, ale v jinakých barevnějších nebo naopak fádnějších „papírcích“ měn jiných států.

Vzhledem k situování Česka a obchodním tradicím jde většinou o eura, slovenské koruny, americké dolary, ruble, případně zloté. Stále častěji se ovšem objevují i doposud exoticky znějící platidla jako např. čínské renmimbi, indické rupie nebo korejský won. Protože se ale účetnictví podle českých předpisů vede primárně v české měně a stejně tak i daně se přiznávají a platí v českých korunách, stojí podnikatelé (případně další osoby) před úkolem, jak správně přepočítat cizí měnu na českou.

Cizí měny v účetnictví

Účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví v peněžních jednotkách české měny. V určitých případech tzv. vybraných cizoměnových položek je nutno zachovat současně i informaci o cizí měně, v níž jsou vyjádřeny, a pravidelně k datu účetní závěrky aktualizovat jejich korunové vyjádření platným kursem ČNB dne závěrky.

Těmito vybranými cizoměnovými položkami jsou pohledávky, závazky, podíly na obchodních společnostech, cenné papíry, deriváty, ceniny, pokud jsou vyjádřeny v cizí měně, dále cizí měny, devizové hodnoty (s výjimkou zlata). Tato povinnost platí i u opravných položek, rezerv a technických rezerv, pokud majetek a závazky, kterých se týkají, jsou vyjádřeny v cizí měně.

Pro přepočet cizí měny na Kč ke dni uskutečnění účetního případu – tedy např. ke dni splnění dodávky, vystavení, resp. přijetí faktury, úhrady závazku, resp. pohledávky, platby a zúčtování zálohy, apod. – lze využít:

1) Aktuální kurs ČNB – kurs devizového trhu vyhlášený ČNB pro den, kdy nastal okamžik ocenění.

2) Pevný kurs – jedná se o kurs devizového trhu vyhlášený ČNB k prvnímu dni období, pro které účetní jednotka používá pevný kurs. Toto období si stanoví ve svém vnitřním předpise, např. jako kalendářní týden, měsíc, čtvrtletí, apod., nejdéle však celé (jedno) účetní období.

3) Skutečný kurz – v případě nákupu nebo prodeje cizí měny (zpravidla od bank nebo směnáren) za českou měnu, lze použít skutečný sjednaný kurz, za který byly tyto hodnoty nakoupeny či prodány. Pouze zmíněné vybrané cizoměnové položky se ještě oceňují ke konci rozvahového dne nebo k jinému okamžiku, k němuž se sestavuje účetní závěrky, a to vždy aktuálním kursem ČNB platným pro daný den.

Příklad – účetní přepočet cizí měny

Obchodní společnost používá denní kursy ČNB a prodala své výrobky do Německa ze sjednanou cenu 10.000 EUR. K datu dodání výrobků vznikla cizoměnová pohledávka, kterou firma přepočte na Kč aktuálním kursem ČNB, ale současně zachová informaci o ceně v eurech. Pohledávka např. nebude uhrazena k datu účetní závěrky (31. 12.), proto jí bude muset firma přepočítat znova kursem ČNB platným k 31. 12., přičemž patrně vznikne jistý kursový rozdíl. Při úhradě pohledávky bude platba oceněna opět aktuálním kursem ČNB a zaúčtuje se další kursový rozdíl oproti korunovému vyjádření pohledávky po posledním přepočtu k datu účetní závěrky.

Naproti tomu, když firma koupí v Rakousku výrobní zařízení za 10.000 EUR, které okamžitě při pořízení zaplatí v hotovosti, přepočte kupní cenu v EUR na Kč pouze jednou aktuálním kursem ČNB datu pořízení stroje. Informace o původní ceně majetku v cizí měně se již v účetnictví nezachovává. Obdobně je tomu třeba u zásob.

Cizí měny v daních z příjmů

Pro účely daní z příjmů se obecně používají kursy devizového trhu ČNB uplatňované v účetnictví poplatníků. Výkladově se dovozuje to, že účetní přepočet cizích měn zůstává v platnosti i v případě, že účetní jednotka nevyužila aktuální denní kurs ČNB ani pevný kurs ČNB, ale třetí možnost – skutečný kurs nákupu nebo prodeje cizí měny – třebaže fakticky nejde o kurs ČNB.

Pokud poplatník nevede účetnictví, má na výběr z několika metod přepočtu cizí měny na českou:

• tzv. jednotný kurs – průměr kursů ČNB z posledního dne každého měsíce roku, MF je zveřejňuje ve Finančním zpravodaji,
• nebo kursy devizového trhu uplatňované podle účetních předpisů, tj.:

   – aktuální denní kursy ČNB k datu platby příjmu/výdaje, nebo 
   – pevný kurs ČNB po předem libovolně zvolené časové období (nepřesahující kalendářní rok).

Protože daňová optimalizace poplatníků nezná mezí, využívali kombinace obou metod – jednotný kurs versus účetní kursy – podle toho, jak jim to daňově nejlépe vyhovovalo. Tedy samozřejmě, že příjmy v cizí měně přepočítávali na českou měnu nižším z těchto kursů a výdaje naopak tím vyšším. Od roku 2009 již takováto možnost není, obě tyto metody nelze navzájem kombinovat v jednom zdaňovacím období.

Příklad – Přepočet cizí měny v daňové evidenci

Živnostník vedoucí daňovou evidenci realizoval v roce 2008 výdaj za zboží 10.000 EUR a příjem z jeho prodeje 12.000 EUR. Pro daný rok činil jednotný kurs 25 Kč/euro, a účetní (např. pevný) kurs ČNB 27 Kč/euro. Naposledy za rok 2008 bylo možno přepočíst cizoměnové příjmy nižším jednotným kursem na 300.000 Kč a cizoměnové výdaje vyšším účetním (např. pevným) kursem na 270.000 Kč,a zdanit tak zisk jen 30.000 Kč.

Poznámka: Pokud je neúčtujícímu poplatníkovi uhrazena cizoměnová pohledávka na jeho běžný účet vedený v české měně, pak nic nepřepočítává, protože inkasoval příjem v české měně, obdobně u platby cizoměnového závazku z korunového účtu, kdy taktéž nejde o výdaj v cizí měně ale o platbu v Kč.

Cizí měny v DPH

Pro přepočet cizí měny na Kč se použije kurz devizového trhu ČNB platný pro osobu provádějící přepočet (tj. účetní kurs aktuální denní anebo pevný ad výše) ke dni vzniku povinnosti přiznat daň, popř. přiznat osvobození od daně. Výjimkou jsou dovozy zboží, kdy se použije kurz podle celních předpisů, resp. u od daně osvobozeného dovozu zboží v zavazadlech cestujícího apod. kurs 1. pracovního dne října předešlého roku.

Pokud tedy dotyčný plátce dodal zboží v tuzemsku jinému plátci např. 10. června, přičemž cena byla sjednána na 10.000 EUR, přepočte cizí měnu na českou podle svého používaného účetního kursu. Tedy buď aktuální denní kurs ČNB vyhlášený pro 10. 6. anebo pevný kursem platný pro zvolené období, do kterého spadá den uskutečnění zdanitelného plnění. Např. u nejčastějšího měsíčního pevného kursu použije kurs ČNB pro 1. 6.

Občas se zapomíná na to, že u opravy základu daně a výše daně se pro přepočet cizí měny použije kurz devizového trhu vyhlášený ČNB a platný pro osobu provádějící přepočet ke dni uskutečnění původního plnění.

Kdy nejde o cizí měnu

Někdy firmy hledají problémy tam kde nejsou. Setkal jsem se tak například s dotazem, jak účetně a daňově postupovat při sjednání tzv. měnové doložky ve smyslu § 744 Obchodního zákoníku, který se podle právních názorů vztahuje také na ryze tuzemské obchody:

„Stanoví-li smlouva, že cena nebo jiný peněžitý závazek se rozumí při určitém kursu měny, v níž má být závazek plněn (zajišťovaná měna) ve vztahu k určité jiné měně (zajišťující měna), a dojde-li po uzavření smlouvy ke změně kursovního poměru obou měn, je dlužník povinen zaplatit částku sníženou nebo zvýšenou tak, aby částka v zajištující měně zůstala nezměněná.“

Příklad – Sjednání měnové doložky

Český výrobce uzavřel 10. 7. kupní smlouvu s českým zákazníkem, podle níž měl zákazník za dodané zboží zaplatit 10.000 Kč dne 10. 8. Součástí kupní smlouvy je také měnová doložka, kde bylo dohodnuto, že zajišťující měnou je měna euro, protože výrobce většinu materiálu na výrobu kupuje právě za tuto cizí měnu. Relevantní kursy eura vyhlášené ČNB: k 10. 7., tedy ke dni uzavření smlouvy 25 Kč/euro a ke dni placení (10. 8.) poklesl kurs zajišťujícího eura na 24 Kč/euro.

Proto zákazník nebude platit v české (zajišťované) měně původně sjednaných 10.000, ale částku k datu placení vypočtenou z aktuální hodnoty zajišťující měny (eura). Což konkrétně znamená následující dvojí výpočet:

Částka v zajišťující měně k datu uzavření smlouvy = 10.000 Kč / 25 Kč/euro = 400 eur, Částka v zajišťované měně k datu placení odpovídající stále stejné částce v zajišťující měně = 400 eur x 24 Kč/euro = 9.600 Kč. Díky posílení české měny tak kupující nakonec zaplatil méně než očekával, což ale prodávajícímu (výrobci) nijak nevadí, protože materiál na výrobu prodaného zboží stejně platil v zajišťující cizí měně euro.

Měnová doložka tedy neznamená placení peněžitého závazku v cizí měně, pouze výše částky k úhradě je zajištěna a také spoluurčena stabilnější zajišťující měnou. Jde o určitý druh podmíněného určení výše ceny. Pro naše účely je přitom podstatné, že nejde o cizoměnové plnění, takže se pro účetní ani daňové účely žádný přepočet cizí měny na českou neprovádí. Jedná se totiž o transakci vyjádřenou (oceněnou) v české měně.