Povinnost ověřit účetní závěrku auditorem upravuje zákon o účetnictví, konkrétně § 20. Jsou zde vymezeny účetní jednotky, jichž se to týká, a také kritéria, která tyto jednotky musí splňovat. Další právní úpravou je zákon o auditorech upravující např. výkon auditorské činnosti, etický kodex auditorů, zprávu auditora atd.

Úlohou auditora je, aby ověřil, zda účetní závěrka podává věrný a poctivý obraz o finanční pozici účetní jednotky. Výsledkem provedeného auditu je auditorská zpráva obsahující výrok auditora (viz níže).

Účetní závěrku tvoří rozvaha, výkaz zisku a ztráty a příloha vysvětlující a doplňující informace obsažené v rozvaze a výkazu zisku a ztráty. Přičemž některé účetní jednotky musí ze zákona doplnit ještě přehled o peněžních tocích a přehled o změnách vlastního kapitálu.

Zákon o účetnictví určuje, které účetní jednotky mají povinnost mít ověřenou účetní závěrku auditorem:

• velké účetní jednotky – s výjimkou vybraných, jež nejsou subjekty veřejného zájmu (viz níže),
• střední účetní jednotky,
• malé účetní jednotky – jde-li o akciové společnosti nebo svěřenské fondy podle nového občanského zákoníku a k rozvahovému dni účetního období, za něž je účetní závěrka ověřována, a účetního období bezprostředně předcházejícího, překročily nebo dosáhly alespoň jedné z uvedených hodnot:
  • aktiva celkem > 40 000 000 Kč,
  • roční úhrn čistého obratu přesáhl či je roven 80 000 000 Kč,
  • průměrný počet zaměstnanců v průběhu účetního období > 50,
• ostatní malé účetní jednotky – za předpokladu, že k rozvahovému dni účetního období (za něž je účetní závěrka ověřována) a účetního období bezprostředně předcházejícího překročily či dosáhly alespoň dvou kritérií jako v předchozím bodě.

Zde je na místě zopakovat si některé pojmy, které se v zákoně objevují. Kdo je například subjektem veřejného zájmu? Podle zákona o účetnictví jde o účetní jednotky se sídlem v České republice, pro něž platí, že jsou:

• účetními jednotkami (musí jít o obchodní společnosti), jež jsou emitentem investičních cenných papírů přijatých k obchodování na evropském regulovaném trhu,
• bankami,
• spořitelními a úvěrními družstvy,
• pojišťovnami či zajišťovnami,
• penzijními společnostmi,
• zdravotními pojišťovnami.

Z výše uvedených účetních jednotek mají některé výjimku, co se týče povinnosti mít ověřenou účetní závěrku auditorem. Jde o případy, kdy byla účetní závěrka sestavená v průběhu konkursu, dále ke dni předcházejícímu dni, kterým nastanou účinky schválení reorganizačního plánu, nebo pokud došlo ke zrušení konkursu z důvodu nepostačujícího majetku dlužníka. V prvních dvou případech platí podmínka, že o ověření účetní závěrky auditorem musí rozhodnout věřitelský výbor. V takovém případě tyto účetní jednotky nevyhotovují ani výroční zprávu (viz níže).

Věřitelský výbor je definován v § 56 insolvenčního zákona. Jde o sdružení minimálně tří a maximálně sedmi členů, které si tato schůze volí ze svých řad, přičemž každý člen věřitelského výboru má svého náhradníka.

Výroční zpráva

Kromě povinnosti mít účetní závěrku ověřenou auditorem mají účetní jednotky vyjmenované výše ještě povinnost sestavit výroční zprávu. Jejím účelem je ucelená, vyvážená a komplexní informace o výkonnosti společnosti, o její činnosti a současné hospodářské situaci.

Informací, které výroční zpráva obsahuje, je mnoho. Jmenujme alespoň ty nejdůležitější:

• návrh na rozdělení zisku/vypořádání ztráty,
• informace o očekávané budoucí činnosti společnosti,
• informace o pracovně-právních vztazích,
• informace o aktivitách v oblasti výzkumu, vývoje a ekologie,
• informace o nabytí akcií a podílů atd.

Auditované společnosti mají povinnost ověřit nejen účetní závěrku, ale právě i výroční zprávu. K tomu pak auditor vydá jednu souhrnnou zprávu, v níž se vyjádří k účetní závěrce i výroční zprávě. Výroční zpráva musí být sestavena nejpozději do 12 měsíců od rozvahového dne, k němuž se sestavuje účetní závěrka.

Pokud má ovšem být kromě účetní závěrky ověřena ještě výroční zpráva, je nutné ji vytvořit souběžně s účetní závěrkou, což klade na auditované společnosti poměrně velké nároky.

Zpráva auditora

Nyní se dostáváme k jádru celého článku, tedy zprávě auditora. Posláním a smyslem auditu účetní závěrky je vyjádření názoru nezávislým a kvalifikovaným odborníkem ohledně věrohodnosti účetní závěrky. Podstatou zprávy auditora je ověření, zda údaje v účetní závěrce podávají věrný a poctivý obraz výsledků hospodaření a finanční pozice auditované jednotky, a to v souladu s českou právní úpravou, případně v souladu s Mezinárodními standardy účetního výkaznictví (IFRS).

Auditor ve své zprávě vyjadřuje formou výroku názor, zda je účetní závěrka ve všech významných ohledech v souladu s příslušným rámcem účetního výkaznictví. Jak již bylo řečeno výše, auditor ověřuje nejen účetní závěrku, ale také údaje obsažené ve výroční zprávě.

Zpráva auditora obsahuje název společnosti, informace o účetní jednotce, výrok, popis provedených auditorských činností, datum zprávy a určení osoby zodpovědné za audit, případně další údaje.

Zpráva auditora může obsahovat tyto typy výroků:

• výrok bez výhrad – auditor konstatuje, že účetní závěrka poskytuje ve všech významných ohledech věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví, a to v souladu s příslušnými právními předpisy a příslušným rámcem účetního výkaznictví,
• výrok s výhradou – auditor konstatuje, že účetní závěrka podává věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví v souladu s právními předpisy a příslušným rámcem účetního výkaznictví, avšak existují výjimky, které auditor ve zprávě popíše,
• záporný výrok – auditor konstatuje, že účetní závěrka nepodává věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví v souladu s právními předpisy a příslušným rámcem účetního výkaznictví,
• odmítnutí výroku – auditor konstatuje, že byl ve své činnosti natolik omezen, že není schopen vydat svůj výrok.

A podle čeho vybrat kvalitního auditora? Kritérií je několik. V první řadě by mělo jít o odborníka na slovo vzatého, s potřebnými znalostmi a zkušenostmi přímo z praxe. Důležitá je také důvěra, resp. důvěryhodnost auditora. Výsledná zpráva auditora musí splnit svůj účel a krom jiného také podpořit důvěryhodnost účetní závěrky auditované jednotky.

Jednou z nejdůležitějších vlastností auditora je však jeho nezávislost. Podstatnou součástí procesu auditu je i komunikace auditora s vedením společnosti a se zaměstnanci účetní jednotky. Čím je komunikace rozvinutější, tím větší je pravděpodobnost, že si auditor udělá správný závěr o společnosti.

V neposlední řadě je důležitým kritériem pro výběr auditora jeho cena. Pro někoho nejdůležitější kritérium, které by však prioritou být nemělo. Varovná kontrolka by měla v hlavě finančního ředitele zablikat zejména v případě, kdy by se jednalo o podezřele levný audit. Cena musí odrážet především náročnost a rozsah auditu a zahrnout i jeho rizika.