Jaké jsou rozdíly v oceňování nakupovaných zásob a zásob vytvořených vlastní činností? Dnes si vysvětlíme klíčové pojmy související s oceňováním zásob a podíváme se na metody, které se používají pro vyskladňování nakupovaných zásob.
Oceňování nakupovaných zásob i zásob vytvořených vlastní činností upravuje zákon o účetnictví (dále jen ZoÚ), konkrétně § 25, dále pak § 49 vyhlášky č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení ZoÚ, a České účetní standardy (dále jen „ČÚS“) č. 015 – Zásoby.
Nakupované zásoby
Ocenění při pořízení nakupovaných zásob
Nakupované zásoby oceňujeme podle ZoÚ skutečnými pořizovacími cenami, tj. cenou pořízení + vedlejšími pořizovacími náklady. Pořizovací cena se používá pro oceňování majetku pořízeného nákupem. Můžeme ji rozdělit na cenu pořízení a náklady s pořízením související.
Jedná se o tyto náklady:
- přepravné vyúčtované dodavatelem či provedené účetní jednotkou,
- provize,
- clo,
- pojistné,
- náklady na úpravy skladovaného materiálu či zboží.
Z vnitropodnikových nákladů sem patří ještě přepravné a vlastní náklady na zpracování materiálu.
Oproti tomu např. úroky z úvěrů a zápůjček poskytnutých na jejich pořízení, kurzové rozdíly, smluvní pokuty, úroky z prodlení a jiné sankce ze smluvních vztahů součástí pořizovací ceny zásob nejsou.
Účetní jednotka by při rozhodování o rozsahu zařazovaných výdajů do pořizovací ceny měla brát v úvahu zejména zásadu opatrnosti při oceňování a nenadhodnocovat cenu zásob.
Ocenění úbytku nakupovaných zásob
Jak je to při výdeji/spotřebě nakupovaných zásob? Česká legislativa umožňuje použít metodu skutečných pořizovacích cen, metodu FIFO a metodu ocenění váženým aritmetickým průměrem.
Existuje ještě metoda LIFO, její použití u nás ale zákon nepovoluje. Oč se jedná? LIFO, nebo-li Last In – First Out (poslední dovnitř – první ven), znamená, že při oceňování skladu se jako první účetně vyskladňují kusy, které byly nakoupeny jako poslední.
V USA je tato metoda běžně používána, u nás nikoliv. Proč tomu tak je? V období inflace totiž dochází k růstu cen, a je tedy nutné předpokládat, že poslední dodávka zásob bude nejdražší. Proto by toto ocenění bylo vyšší než při ocenění metodou FIFO s dopadem na daňový základ.
Pojďme si představit první tři zmíněné metody podrobněji.
- Oceňování v pevných cenách
Tato metoda je nejjednodušší. Pokud účetní jednotka nakoupila zásobu materiálu za 1 000 Kč, bude ve stejné ceně tento materiál i vyskladňovat. Metoda je užívána zejména v maloobchodních prodejnách.
- Oceňování metodou FIFO
Zkratka FIFO vyjadřuje „First In – First Out“, tedy první dovnitř – první ven, což znamená, že pro první dodávku zásob použijeme ocenění prvního výdeje. Uveďme si názorný příklad.
Příklad
Firma XY s. r. o. měla k 1. 1. 2019 na skladě 100 tun zásob a v pořizovací ceně 1 000 Kč za tunu. Během února nakoupila další dvě dodávky:
1. dodávka dne 1. 2. 2019: 80 tun za 900 Kč/tuna.
2. dodávka dne 6. 2. 2019: 50 tun za 850 Kč/tuna.
V březnu prodala 120 tun zásob za cenu 950 Kč/tuna.
Jaký bude výpočet?
Počáteční zůstatek (dále jen „PZ“): 100 tun × 1 000 Kč = 100 000 Kč
Přírůstek č. 1: 80 tun × 900 Kč = 72 000 Kč
Přírůstek č. 2: 50 tun × 850 Kč = 42 500 Kč
Konečný zůstatek (dále jen „KZ“): 214 500 Kč
Pro ocenění výdeje ze skladu bude použita cena zboží, které přišlo jako první, v tomto případě 100 tun / 1 000 Kč. Platí, že pokud je zásoba z první dodávky plně vyskladněna, použije se pro ocenění výdeje cena následující dodávky, tedy 900 Kč/tuna.
Výpočet nákladů na prodané zásoby tedy bude: 100 × 1 000 + 20 × 900 = 100 000 + 18 000 = 118 000 Kč
Na skladě nám zbylo: 60 tun z 1. dodávky + 50 tun z 2. dodávky, tedy: 60 × 900 + 50 × 850 = 54 000 Kč + 42 500 Kč = 96 500 Kč (k tomuto výsledku bychom úplně stejně došli výpočtem; KZ – výpočet nákladů na prodané zboží = 214 500 − 118 000 = 96 500 Kč).
- Oceňování váženým aritmetickým průměrem z pořizovacích cen
Zde použijeme vážený aritmetický průměr z individuálních pořizovacích cen a množství zásob na skladě. Platí zásada, že průměr musí být počítán minimálně 1× měsíčně.
Pokud bychom vycházeli z našeho původního příkladu, průměrnou cenu zásob bychom spočítali tak, že sečteme počáteční stav zásob na skladě + jejich přírůstky a vydělíme je celkovým množstvím zásob na skladě = (100 × 1 000 + 80 × 900 + 50 × 850) ÷ (100 + 80 + 50) = (100 000 + 72 000 + 42 500) ÷ 230 = 932,61 Kč = průměrná cena zásob.
Výpočet nákladů na prodané zásoby vypočítáme jako množství prodaného zboží × cena za jednotku = 120 × 932,61 = 111 913,04 Kč
A na skladě zbylo: (PZ +/− přírůstek/úbytek zásob) × cena za jednotku = (230 − 120) × 932,61 = 102 587,1 Kč
Pro vážený aritmetický průměr a metodu FIFO platí zásada, že tyto způsoby oceňování je možné aplikovat pouze odděleně za jednotlivé analytické účty. V praxi to tedy znamená, že v rámci jednoho analytického účtu zásob není možné použít kombinaci těchto dvou způsobů.
Zásoby vytvořené vlastní činností
Zásoby vytvořené vlastní činností oceňujeme vlastními náklady, a to buď ve skutečné výši, nebo na základě kalkulace, kterou stanoví účetní jednotka. V ojedinělých případech, kdy není možné zjistit výši vlastních nákladů, může účetní jednotka použít také reprodukční pořizovací cenu.
Jedná se zejména o případy, kdy účetní jednotka nabyla zásoby bezplatně, či došlo ke vzniku přebytků ve výrobě, odpadů a vedlejších produktů vrácených z výroby. Podklady o stavu a ocenění zásob vlastní výroby čerpá účetní jednotka z vnitropodnikové účetnictví.
Vlastní nálady se skládají z přímých nákladů, které byly skutečně vynaloženy na výrobu či jinou činnost a dále je tvoří poměrná část fixních a variabilních nepřímých nákladů. Tyto nepřímé náklady musí být jednoznačně přiřaditelné danému výkonu a vztahovat se ke konkrétnímu období výroby.
Fixní nepřímé náklady jsou takové, které se změnou objemu výroby nemění a účetní jednotka je musí vynakládat při jakémkoliv objemu výroby (a to i nulovém). V krátkých časových úsecích nedochází zpravidla k jejich změně. Příkladem jsou odpisy budov a strojů, náklady na ostrahu, osvětlení, či vytápění.
Oproti tomu variabilní nepřímé náklady jsou takové, které se změnou objemu výroby mění. Jedná se například o výkonové odpisy podle vyrobených kusů výrobků.
Základem úspěchu je stanovení kvalitního kalkulačního vzorce a usilovat o co nejpřesnější náplň a specifikaci položek tohoto vzorce tak, aby bylo možné určit obsah a výši vlastních nákladů, kterými budou zásoby vytvořené vlastní výrobou oceňovány.
Účetní jednotka se může rozhodnout, zda zvolí ocenění zásob vlastní výroby na úrovni skutečných vlastních nákladů, nebo v předem stanovené výši vlastních nákladů podle operativních/plánových kalkulací.
V takovém případě by ale měla provést alespoň jednou ročně test na snížení hodnoty zásob, spočívající ve srovnání předem stanovených a přiřazených nákladů se skutečně vynaloženými náklady výroby. A pokud by výsledkem testování byly významné rozdíly, je třeba tomuto faktu ocenění zásob přizpůsobit.
Základní kalkulační vzorec, od kterého se vše odvíjí, zní následovně:
Přímé náklady + Přímý materiál + Ostatní přímé náklady + Výrobní režie = Vlastní náklady výroby
V praxi nebývá problémem přiřadit k výrobě jednoznačně identifikovatelné přímé náklady, ale právě nepřímé fixní a variabilní náklady. Je proto nutné, aby účetní jednotka nastavila takové vnitropodnikové směrnice, které nebudou v rozporu se ZoÚ.
Ten poměrně jasně vymezuje náklady, které by do ocenění zásob vlastní výroby neměly být zahrnovány. Takovými náklady jsou např. odbytové náklady, náklady na skladování a přesun zásob mezi firemními sklady, marketing a reklama. Jinými slovy odbytová režie, správní režie a financování.
S financováním je to však poněkud sporné. Je samozřejmé, že kurzové náklady, poplatky a další finanční náklady by do vlastních nákladů nikdy neměly vstupovat. Oproti tomu např. u úroků souvisejících s financováním výroby se účetní jednotka může rozhodnout, že je do výkonů zahrne, s přihlédnutím k povaze financování výroby.
Komentáře
Lenka
15. 05. 2020, 09:16Dobrý den, nejdříve uvádíte, že legislativa umožňuje metodu FIFO a průměrné ceny, ale hned dál píšete o pevných cenách a FIFO a v příkladu zase FIFO a průměrná cena. Myslíte tedy pevnou cenou cenu průměrnou? je to trochu zmatečné. Děkuji