Od 1. 1. 2024 by mělo dojít ke změně zákona o účetnictví v části upravující limity pro povinný audit. Ve hře by měly být dvě varianty:

• povinnému auditu by podléhaly jen velké a střední účetní jednotky,
• povinnému auditu by podléhaly malé účetní jednotky, přičemž by došlo ke změně limitu obratu z 80 mil. Kč na 130 mil. Kč (zde se předpokládá, že limit se bude týkat provozních/běžných výnosů, nikoliv celkových) a ke změně výše aktiv na 65 mil. Kč z původních 40 mil. Kč.

Pojďme si nyní rychle zopakovat, jaká jsou v současné době kritéria ohledně kategorizace účetních jednotek, abychom viděli, jakých účetních jednotek by se změna týkala.

Mikro účetní jednotky:

• celková aktiva < 9 mil. Kč
• celkový obrat < 18 mil. Kč
• průměrný počet zaměstnanců < 10

Malé účetní jednotky:

• celková aktiva < 100 mil. Kč
• celkový obrat < 200 mil. Kč
• průměrný počet zaměstnanců < 50

Střední účetní jednotky:

• celková aktiva < 500 mil. Kč
• celkový obrat < 1 000 mil. Kč
• průměrný počet zaměstnanců < 250

Velké účetní jednotky:

• celková aktiva > 500 mil. Kč
• celkový obrat > 1 000 mil. Kč
• průměrný počet zaměstnanců > 250

Stanovisko Komory auditorů ČR

Proti výše uvedeným změnám se ohradila Komora auditorů ČR, která vydala poměrně kritické stanovisko, kde uvádí, že se neztotožňuje ani s jednou z navrhovaných variant. Kromě toho je zde uvedeno, že s Komorou nebylo zvýšení limitů vůbec diskutováno a z toho důvodu neměla ani možnost upozornit Ministerstvo financí („MF ČR“) na řadu negativních a rizikových důsledků.

Komoře nejsou známy argumenty navýšení limitů povinného auditu vyjma těch, jež jsou uvedeny v důvodové zprávě. Těmi jsou valorizace o inflaci a úspora administrativních nákladů.

A z jakých důvodů Komora nesouhlasí se změnou limitů? Je jich hned několik:

1. Díky této změně přestane více než 5 000 účetních jednotek podléhat povinnému auditu, což bude mít zcela zásadní dopad na auditorský trh, jehož stabilita bude ohrožena.
2. Ještě závažnějším důvodem je pak fakt, že MF ČR více neprozkoumalo dopady na ochranu společnosti před transakcemi souvisejícími s praním špinavých peněz. Komora se obává, že celkově dojde k narušení uceleného systému boje proti praní špinavých peněz a financování terorismu, což by mohlo narušit bezpečnost České republiky.
3. Za problém také Komora považuje to, že snížením povinných limitů dojde k navýšení agresivních daňových technik, jež ohrožují zájmy České republiky. Význam auditu pro řádný výběr daní v ČR je nyní značný, zejména v současné době, kdy se státní rozpočet potýká s mimořádnými schodky.
4. Dalším argumentem Komory je poškození českého podnikatelského prostředí. Společnosti se budou o problémech svých obchodních partnerů dozvídat se zpožděním, které jim neumožní adekvátně reagovat, což může vést k druhotné insolvenci. Oproti tomu, pokud má společnost co do činění s auditovanou společností, může se díky veřejně dostupné účetní závěrce včas informovat o její aktuální finanční situaci. Pokud aktivity auditované společnosti zavání nějakým problémem, neměla by informace o této skutečnosti v auditované účetní závěrce chybět.

Jako důkaz výše uvedených argumentů jsou ve stanovisku Komory uvedeny mimo jiné zkušenosti ze zahraničí.

Alternativním řešením, které Komora navrhuje, je zavedení tzv. prověrek, což jsou velmi zjednodušeně řečeno takové „malé audity“. Rozsah prověrky je nižší než rozsah auditu, tedy i úroveň poskytnutého ujištění je nižší, je to však lepší než nic.

Prověrky se řídí Mezinárodními standardy pro prověrku a stejně jako u auditu jsou důkazy získávány systematickým postupem, jehož cílem je porozumění předmětu zakázky a dalším okolnostem zakázky.

Hlavní rozdíl mezi auditem a prověrkou je ten, že postupy u prověrky jsou úmyslně omezeny a jsou méně detailní. Audit i prověrka patří mezi ověřovací zakázky, tedy zakázky, v nichž auditor vyjadřuje závěr s cílem zvýšit míru důvěry uživatelů účetní závěrky. Výsledkem prověrky je písemná zpráva o ověření.