Dohadné položky aktivní a pasivní řadíme mezi pohledávky a závazky. Jedná se o položky, u kterých obvykle současně neznáme tři nutné skutečnosti:

• účel,
• částku,
• období čerpání.

Z toho plyne, že se jedná o pohledávky a závazky neurčité výše, jež věcně souvisejí s výnosy a náklady či rozvahovými položkami právě minulého účetního období.

Principem jejich účtování je zaúčtovat do příslušného účetního období veškeré známé a uskutečněné hospodářské operace, které měly vliv na náklady, výnosy či aktiva společnosti a nebyly dosud fakturovány nebo budou fakturovány až v následujícím roce.

A z čeho vycházet při stanovení hodnoty aktivních a pasivních dohadných položek? Vycházíme z dostupných skutečností, jako jsou smlouvy či dohody, obvyklé ceny, předešlé dodávky, v případě energií pak např. stavy měřidel k rozvahovému datu.

Rozdíl mezi dohadnou položkou a skutečnou cenou fakturace pak bude zúčtován v období, kdy dojde k přijetí faktury za plnění.

Dohadné účty aktivní

Na účtu 388 – Dohadné účty aktivní zachycujeme aktivní dohadné položky, které nelze vyúčtovat jako obvyklou pohledávku, tedy takové, kdy ještě neznáme přesnou výši pohledávky ke konci rozvahového dne.

Typickým případem je např. pohledávka za pojišťovnou v důsledku pojistné události v případě, kdy společnost ještě neobdržela poskytnutou pojistnou náhradu a pojišťovna do konce rozvahového dne nepotvrdila konečnou výši náhrady.

Platí zásada, že pojistná náhrada od pojišťovny se účtuje zásadně do toho účetního období, v němž vznikla. Pokud pojišťovna nezpochybňuje pojistné plnění a informuje účetní jednotku o výši odškodnění, není to problém.

V praxi však můžeme řešit situaci, kdy pojišťovna informuje účetní jednotku o skutečnosti, že pojistná smlouva se nevztahuje na předmětnou škodní událost, a odmítá náhradu vyplatit. V takovém případě účetní jednotka nebude účtovat o výnosu přes dohadné účty dle zásady opatrnosti při vykazování nereálných zisků.

Případný výnos tedy vznikne až ve chvíli, kdy proběhne soud a rozhodne o povinnosti pojišťovny plnit své závazky, případně dojde k mimosoudnímu vyrovnání nebo plnění uhradí osoba zodpovědná za škodu.

Ve výkazu rozvahy nalezneme dohadné účty aktivní v části C.II.1.5.3. Dohadné účty aktivní. Sem patří takové pohledávky, u nichž očekáváme splatnost delší než jeden kalendářní rok, nejsou zatím doloženy potřebnými doklady a není známa jejich přesná výše.

Dále se dohadné účty aktivní objevují v části C.II.2.4.5. Dohadné účty aktivní. Analogicky se jedná o stejný typ pohledávek, pouze se splatností do jednoho roku.

Nejčastějším případem účtování aktivních dohadných položek jsou kromě odhadované výše pojistného plnění také výnosové úroky, které nebyly zahrnuté ve vyúčtování bank za příslušné účetní období nebo toto vyúčtování bylo chybné.

Dalším typickým případem jsou odhady poplatků z licencí a jiných majetkových práv, pokud ještě není známa jejich výše. Protiúčtem bývá nejčastěji účet 648 – Ostatní provozní výnosy nebo 668 – Ostatní finanční výnosy.

Tab.: Případy účtování dohadných účtů aktivních
 

Dohadné účty pasivní

O dohadných položkách pasivních účtujeme na účtu 389 – Dohadné účty pasivní. V rozvaze se nacházejí v části C.I.9.2. – Dohadné účty pasivní. Jedná se o dlouhodobé závazky. V případě krátkodobých dohadných položek je nalezneme v části C.II.8.6. – Dohadné účty pasivní. Jedná se o takové závazky, které jsou splatné do dvanácti měsíců od rozvahového dne.

A o kterých účetních případech na účtu 389 účtujeme nejčastěji? Jedná se o nevyfakturované dodávky služeb a energií, nákladové úroky, které nebyly zahnuty na bankovních výpisech za dané účetní období nebo byly vyúčtovány chybně, a dluhy k úhradě z odpovědnosti za způsobenou škodu, neznáme-li do konce rozvahového dne přesnou výši závazku.

V praxi pak také často řešíme otázku, jak zaúčtovat náklady na nevybranou dovolenou. Řešení nám poskytuje Český účetní standard č. 017 – Zúčtovací vztahy. Ten jednoznačně stanoví, že na dohadných účtech pasivních účtujeme pouze o náhradě mzdy nebo platu za nevyčerpanou dovolenou, pokud na ni vzniknul zaměstnanci nárok dle zákoníku práce, a bude mu proplacena v příštím účetním období.

Za těchto podmínek jsou náklady účtové skupiny 52 daňově uznatelné. Co se týče ostatních nákladů na nevyčerpanou dovolenou, a to včetně sociálního a zdravotního pojištění, které nebudou vypláceny, ale zaměstnanci si dovolenou vyberou v následujícím období, účtujeme je prostřednictvím rezervy na nevybranou dovolenou. Tuto rezervu však nelze považovat za daňově uznatelný náklad.

Dalším zapeklitým případem, který řada účetních řeší, je otázka, jakým způsobem zaúčtovat odměny, bonusy a prémie vedoucích pracovníků vyplácené v následujícím období. Řada společností stanoví podmínky výplat bonusů a odměn svým zaměstnancům ve vedoucích pozicích podle výsledků hospodaření za běžné účetní období.

Obvykle tyto odměny schvaluje nejvyšší orgán společnosti. S tím je spojen fakt, že nejprve musí proběhnout valná hromada společnosti, než budou odměny vyplaceny. Účetní jednotky by v tvorbě těchto dohadných položek měly postupovat velice obezřetně. V minulosti řada sporných rozhodnutí skončila u soudu.

Doporučení tedy zní, aby účetní jednotky účtovaly skutečně jen o těch nárocích na odměny, bonusy a prémie, které vycházejí ze závazných písemných dokumentů (pracovní smlouvy, manažerské smlouvy, odměňovací řád) a snadno měřitelných kritérií a ukazatelů (auditované ukazatele z účetní závěrky apod.).

Tab.: Případy účtování dohadných účtů pasivních