Příjmy zaměstnance podléhají za splněných podmínek třem odvodům:

• dani z příjmů (fyzických osob),
• pojistnému na sociální zabezpečení a
• pojistnému na veřejné zdravotní pojištění.

Dnešní článek se zaměří na poslední z nich, tedy na pojistné na veřejné zdravotní pojištění, které upravují v České republice dva zákony: zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, a zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění. V textu budeme také toto pojistné na veřejné zdravotní pojištění označovat zkratkou „ZP“.

Jestliže příjem zaměstnance pojistnému na veřejné zdravotní pojištění podléhá, je třeba pamatovat na to, že existuje minimální vyměřovací základ pro ZP, který za splněných podmínek musí být dodržen.

Dříve, než se ponoříme do konkrétních podmínek, kdy pro zaměstnance platí minimální vyměřovací základ pro ZP a kdy ne, proveďme si rekapitulaci druhů příjmů zaměstnance z pohledu pojistného na veřejné zdravotní pojištění, kterou obsahuje následující tabulka 1.

Tab. 1: Druhy příjmů zaměstnance z pohledu pojistného na veřejné zdravotní pojištění v roce 2022

Vysvětlivky:
DPP = dohoda o provedení práce
DPČ = dohoda o pracovní činnosti

V případě, že by zaměstnanec měl u jednoho zaměstnavatele uzavřeno více dohod o provedení práce, tak se dosažené hrubé odměny z těchto dohod za daný kalendářní měsíc pro účely posouzení limitu 10 000 Kč sčítají. Obdobně se sčítají příjmy z více dohod o pracovní činnosti uzavřených u jednoho zaměstnavatele dosažené za daný kalendářní měsíc. Pokud součet těchto příjmů nemá podlehnout ZP, musí být nižší jak 3 500 Kč (od roku 2023 se bude jednat o částku 4 000 Kč). Ukažme si na jednoduchém příkladu.

Příklad 1

Zaměstnanec má u společnosti ABC s.r.o. uzavřeny dvě dohody o provedení práce a dvě dohody o pracovní činnosti, z nichž dosáhl příjmů uvedených v tabulce 2.

Tab. 2: Příjmy zaměstnance dosažené za kalendářní měsíc u jednoho zaměstnavatele z více DPP a DPČ
 

Jak je vidět z tabulky 2, i když příjmy z jednotlivých dohod jsou „pod limitem“, tak v této situaci dojde k povinnému odvodu ZP ze všech takto dosažených příjmů zaměstnance.

Pokud by nastala jiná situace, kterou zobrazuje tabulka 3, tak by žádný příjem odvodům ZP nepodléhal, neboť příjmy dosažené na základě dohody o provedení práce a dohody o pracovní činnosti uzavřené s jedním zaměstnavatelem se nesčítají.

Tab. 3: Příjmy zaměstnance dosažené za kalendářní měsíc u jednoho zaměstnavatele z jedné DPP a jedné DPČ
 

Jakmile vznikne příjem zaměstnanci na základě „jiného právního titulu“ (tabulka 1), například na základě pracovní smlouvy či smlouvy o výkonu funkce jednatele, pak pojistnému na veřejné zdravotní pojištění podléhá tento příjem vždy.

Je třeba připomenout, že pojem příjem zaměstnance představuje širší okruh příjmů než jen příjmy z titulu pracovněprávních vztahů, které vznikají na základě zákoníku práce, tedy na základě pracovní smlouvy (pracovní poměr), dohody o provedení práce a dohody o pracovní činnosti.

Za zaměstnance je považována osoba s příjmy ze závislé činnosti, které definuje ustanovení § 6 odst. 1 zákona o daních z příjmů (dále jen „ZDP“), což jsou vedle osob s příjmy vzniklými na základě pracovněprávních vztahů také osoby pobírající funkční požitky (odměny za výkon funkce v orgánech obcí, státních orgánech, spolcích apod.), odměny za práci člena družstva, společníka společnosti s ručením omezeným nebo komanditisty, odměny člena orgánu právnické osoby (jednatele, člena představenstva, dozorčí rady apod.), likvidátora.

Příjmem zaměstnance (= příjem ze závislé činnosti), u něhož musíme testovat, zda a jak podléhá pojistnému na veřejné zdravotní pojištění, v tomto širším pojetí je pak peněžní či nepeněžní příjem, který je předmětem daně z příjmů fyzických osob, kromě příjmů od této daně osvobozených, což jsou vybrané zaměstnanecké benefity definované v § 6 odst. 9 ZDP.

Kromě osvobozených příjmů od daně z příjmů nepodléhají pojistnému na veřejné zdravotní pojištění druhy příjmů zaměstnance přesně definované v § 3 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, z nichž nejtypičtější jsou odstupné a náhrada škody stanovené podle zákoníku práce.

Příjem zaměstnance, který byl otestován, jak bylo uvedeno výše, a vyhodnocen jako příjem podléhající ZP, se stává vyměřovacím základem, tedy základem, z něhož se stanovuje ZP. Tento vyměřovací základ však nesmí klesnout (až na výjimky, bude uvedeno později) pod minimální vyměřovací základ, kterým je oficiálně vyhlášená minimální mzda. Pro rok 2022 platí minimální mzda ve výši 16 200 Kč. Pokud je skutečný příjem zaměstnance za kalendářní měsíc nižší než uvedených 16 200 Kč, musí být ZP odvedeno z částky 16 200 Kč.

Pojistné na veřejné zdravotní pojištění se stanovuje ve výši 13,5 % z příjmu zaměstnance, popřípadě z minimální mzdy. Pojistné na veřejné zdravotní pojištění z minimálního vyměřovacího základu v roce 2022 tak činí 2 187 Kč (13,5 % z 16 200).

Standardně se 1/3 z pojistného na veřejné zdravotní pojištění strhává z příjmu zaměstnanci a 2/3 z pojistného jdou k tíži zaměstnavatele. To platí, pokud není nutné provádět tzv. dopočet do minima, tedy do výše ZP z minimální mzdy. Tento dopočet jde k tíži zaměstnance. Jen v případě, kdyby příjem zaměstnance nedosáhl minimální mzdy z důvodů na straně zaměstnavatele, pak jde tento „dopočet do minima“ k tíži zaměstnavatele. Ukažme si na příkladu, jak takový „dopočet do minima“ probíhá.
 

 V příštím roce nás čeká několik legislativních novinek dotýkajících se mimo jiné i mzdové oblasti. Právě teď je proto nejlepší čas přejít na komplexní personální a mzdový systém PAMICA, ve kterém budete vždy postupovat v souladu s aktuální legislativou. Navíc si poradí i se specifickými případy pracovněprávních vztahů. Zajímá vás, jaké možnosti se vám přechodem na Pamicu otevřou? Pak se přihlaste na bezplatný webinář. Nebo si mzdy za čtyři měsíce vystavte zdarma v jeho demoverzi.

Příklad 2

Paní Nová (35 let) je zdravá, svobodná, bezdětná a pracovala celý kalendářní měsíc u zaměstnavatele na základě pracovní smlouvy na poloviční úvazek. Její výdělek v „hrubé“ výši za daný měsíc činil 14 000 Kč. Jiné příjmy ze závislé činnosti (zaměstnání) ani samostatné činnosti (podnikání) nemá.

Z příjmu 14 000 Kč činí 13,5 % (sazba ZP) částku 1 890 Kč. Z toho je sráženo zaměstnanci podle obecných pravidel ZP ve výši 1/3 či 4,5 % z příjmu, což je 630 Kč. Zaměstnavatel odvádí na ZP rozdíl 1 260 Kč (1 890 − 630), což odpovídá 2/3 ze stanovené celkové výše ZP nebo také 9 % z 14 000 Kč.

Celková výše pojistného 1 890 Kč je pod úrovní pojistného 2 187 Kč z minimálního vyměřovacího základu (13,5 % z 16 200). Proto rozdíl 2 187 − 1 890 = 297 Kč představuje „dopočet do minima“ a bude také stržen zaměstnanci z jeho hrubé mzdy. V tomto případě tak zaměstnanec zaplatí na ZP celkovou částku 927 Kč (630 + 297).

Minimální vyměřovací základ pro ZP ve výši minimální mzdy se poměrně krátí v případě, že:

• zaměstnání netrvalo celý měsíc,
• zaměstnanec čerpal pracovní volno pro důležité osobní překážky v práci, jež vymezuje zákoník práce (nemoc, ošetřovné, mateřská dovolená apod.),
• zaměstnanec po část kalendářního měsíce byl osobou, pro kterou neplatí minimální vyměřovací základ.

Příklad 3

Paní Holá (35 let) je zdravá, svobodná, bezdětná a měla po celý měsíc říjen se zaměstnavatelem uzavřenu pracovní smlouvu. Jiné příjmy ze závislé činnosti nebo samostatné činnosti (podnikání) nemá. Paní Holá z důvodu nemoci neodpracovala u zaměstnavatele všechny naplánované směny. Byla nemocná od 21. 10. do konce měsíce. Za odpracované směny jí náleží mzda ve výši 14 000 Kč, za období nemoci v říjnu pak náhrada mzdy od zaměstnavatele ve výši 4 200 Kč. Celkový „hrubý“ příjem paní Holé od zaměstnavatele tak činí 18 200 Kč.

Pojistné na veřejné zdravotní pojištění paní Holé bylo stanoveno z částky 14 000 Kč, která je vyšší než platná výše MVZ pro tento případ 10 451,61 Kč. Proto je výsledné ZP ve výši 1 890 Kč konečné a žádný „dopočet do minima“ se zde neprovádí.

Jestliže má zaměstnanec více příjmů ze závislé činnosti od více zaměstnavatelů a v úhrnu součet vyměřovacích základů z těchto příjmů za kalendářní měsíc nedosáhne MVZ, je třeba provést „dopočet do minima“ u jednoho ze zaměstnavatelů, kterého si zaměstnanec zvolí. V tomto případě je nezbytná součinnost všech zaměstnavatelů zaměstnance při předávání informací důležitých pro správné stanovení „dopočtu do minima“, případně pro rozhodnutí, že žádný dopočet „do minima“ není nutné provádět. Této problematice se věnoval článek Povinnosti zaměstnavatele ve zdravotním pojištění.

Okruh osob, pro něž neplatí povinnost dodržet minimální vyměřovací základ pro stanovení zdravotního pojištění z příjmů ze závislé činnosti (zaměstnání)

Výše jsme si tedy ukázali, jaká obecná pravidla platí pro stanovení správné výše pojistného na veřejné zdravotní pojištění z příjmů zaměstnance s upozorněním na existenci minimálního vyměřovacího základu. Z tohoto obecného postupu existují výjimky. Přesněji řečeno, existuje okruh osob – zaměstnanců, jejichž osobní či rodinná situace je příčinou toho, že pro ně neplatí povinnost dodržet minimální vyměřovací základ při odvodu ZP z jejich příjmů ze závislé činnosti.

Okruh těchto osob definuje § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění. Jedná se o:

• držitele průkazu ZTP nebo ZTP/P, tedy osoby s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením,
• osoby, které dosáhly věkové hranice pro přiznání starobního důchodu, ale tento důchod jim nebyl přiznán, neboť nesplňují další podmínky,
• osoby, které celodenně osobně a řádně pečují alespoň o jedno dítě do 7 let jeho věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let jejich věku s dalšími podmínkami, jež rozebereme později,
• osoby, které při zaměstnání vykonávají také samostatnou výdělečnou činnost, ze které odvádí zálohy na ZP alespoň z MVZ stanoveného pro osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ),
• osoby, za které je plátcem pojistného i stát – stát za tyto osoby přispívá zákonem stanovenou částkou do rozpočtu příslušné zdravotní pojišťovny,
• osoby, které jsou pouze příjemci odměny pěstouna.

Okruh osob, za které je plátcem pojistného i stát, je definován v § 7 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. V tomto článku zmíníme jen ty osoby, u kterých je možný souběh zaměstnání, aniž by se tím porušily podmínky, proč se jedná o osoby, za něž je plátcem ZP i stát.

Jedná se o nezaopatřené děti, přičemž nezaopatřenost je posuzována podle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře (dále také jen „ZSSP“). Jde tedy o děti do skončení povinné školní docházky, které však ani nemohou být podle českého práva zaměstnávány, tzn. pro účel tohoto článku nás zajímá, kdy se jedná o nezaopatřené děti po skončení povinné školní docházky. Nezaopatřeným dítětem, které současně může mít příjem ze zaměstnání, je dítě po skončení povinné školní docházky a po dovršení 15 let věku (obě podmínky musí být splněny současně, jinak zaměstnání není možné) a nejdéle do dovršení 26 let věku, pokud zároveň platí, že se studiem na střední nebo vysoké škole připravuje na své budoucí povolání.

Jde tedy o studenty středních škol v denní formě studia a studenty vysokých škol v jakékoliv formě studia. Pokud dítě studuje střední školu ve formě dálkového, distančního, večerního nebo kombinovaného studia, a přitom vykonává zaměstnání, z něhož příjem podléhá nemocenskému pojištění, pak se o nezaopatřené dítě nejedná, a v zaměstnání pro něj platí dodržení MVZ pro ZP. Časové intervaly, odkdy dokdy je dítě studentem střední či vysoké školy, přesně definují § 12 až § 14 ZSSP, podrobně je také vysvětleno v článku Ukončení studia dítěte z pohledu daně a pojistného.

Dále jsou osobami, za které je plátcem pojistného i stát, poživatelé důchodu z důchodového pojištění, ať již jde o důchod starobní, invalidní, vdovský, vdovecký či sirotčí. Příjemci starobní penze na určenou dobu, doživotní penze nebo penze na přesně stanovenou dobu s přesně stanovenou výší důchodu podle zákona upravujícího doplňkové penzijní spoření do dosažení věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod.

Do této skupiny patří i příjemci rodičovského příspěvku. Rodičovský příspěvek je dávkou státní sociální podpory podle § 30 a násl. ZSSP, který může být čerpán do vyčerpání zákonem stanovené maximální částky, nejdéle však do 4 let věku dítěte, na něž je čerpán. Pracující rodič (osoba pobírající rodičovský příspěvek) si musí dát pozor, aby splnil podmínky tzv. osobní celodenní péče o dítě (rozsah využití předškolních zařízení u dítěte do 2 let věku), a nepřišel tak o nárok na rodičovský příspěvek.

Dále se toto týká žen na mateřské, osob na rodičovské dovolené a osob pobírajících peněžitou pomoc v mateřství podle zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. I v tomto případě, zejména pokud jde o ženu na mateřské dovolené či jinou osobu (otce dítěte) pobírající peněžitou pomoc v mateřství, je třeba správně zvážit, jaké zaměstnání si tato osoba může dovolit, aniž by porušila podmínky, které musí příjemce dávky nemocenského pojištění (peněžité pomoci v mateřství) splňovat pro nárok na její čerpání. Této problematice se věnoval článek Možnosti přivýdělku při mateřské a rodičovské.

Mezi osoby, za které je plátcem pojistného i stát, se řadí také uchazeči o zaměstnání včetně uchazečů o zaměstnání, kteří přijali krátkodobé zaměstnání. Jedná se o osoby evidované na Úřadu práce ČR, které mohou vykonávat tzv. nekolidující zaměstnání, které definuje § 25 zákona o zaměstnanosti. Nekolidujícím zaměstnáním je výkon zaměstnání na základě pracovní smlouvy (pracovní poměr) nebo na základě dohody o pracovní činnosti, kdy „hrubá“ výše měsíční odměny nepřekročí polovinu minimální mzdy, což je aktuálně 8 100 Kč. V každém případě musí uchazeč o zaměstnání o této skutečnosti příslušnou pobočku úřadu práce informovat. Možnost „přivydělávat“ si tímto způsobem mají jen ti uchazeči o zaměstnání, kteří nepobírají podporu v nezaměstnanosti.

Řadí se sem též osoby, které jsou závislé na péči jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost), ve stupni III (těžká závislost) nebo stupni IV (úplná závislost), osoby pečující o tyto osoby a osoby pečující o osoby mladší 10 let, které jsou závislé na péči jiné osoby ve stupni I (lehká závislost). A v neposlední řadě stát hradí zdravotní pojistné i za osoby ve výkonu zabezpečovací detence nebo vazby, osoby ve výkonu trestu odnětí svobody nebo osoby ve výkonu ústavního ochranného léčení.

Osoby, které celodenně osobně a řádně pečují alespoň o jedno dítě do 7 let jeho věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let jejich věku, mají také nárok na využití výhody, že pro ně neplatí MVZ pro účely ZP. Musí však dodržet podmínky celodenní osobní a řádné péče o dítě či děti. Co je tímto pojmem myšleno? V § 3 odst. 8 písm. c) zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, máme uvedeno, že: „Podmínka celodenní péče se považuje za splněnou, je-li dítě předškolního věku umístěno v jeslích (mateřské škole), popřípadě v obdobném zařízení po dobu, která nepřevyšuje 4 hodiny denně, a jde-li o dítě plnící povinnou školní docházku, po dobu návštěvy školy, s výjimkou umístění v zařízení s týdenním či celoročním pobytem.“ Za takovou osobu se může považovat vždy jen jedna osoba, a to buď matka, nebo otec dítěte, popř. osoba, která převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči rodičů.

Osoba, která chce být považována za osobu, jež celodenně osobně a řádně pečuje o děti v uvedené věkové hranici, by neměla děti svěřovat do péče jiné osobě, a to například ani jiné osobě z rodiny. Výkon práce (zaměstnání), resp. pracovní doba této osoby by měly probíhat v období, kdy dítě či děti je či jsou v předškolním zařízení (tedy do 4 hodin denně), či ve škole v rámci svého povinného rozvrhu výuky. Pokud dítě školou povinné bude navštěvovat školní družinu, není splněna podmínka řádné osobní celodenní péče.

Další okruh zaměstnanců (osob s příjmy ze závislé činnosti), pro něž neplatí povinnost dodržet minimální vyměřovací základ pro ZP z příjmů ze závislé činnosti, představují osoby, které vedle zaměstnání současně podnikají, resp. vykonávají samostatnou činnost, a na základě této skutečnosti již platí pojistné na veřejné zdravotní pojištění jako OSVČ. Jestliže daná osoba platí měsíčně zálohy na ZP jako OSVČ alespoň ve výši minimálních záloh stanovených pro OSVČ vykonávající podnikání (samostatnou činnost) jako činnost hlavní, pak již pro ni logicky neplatí minimální vyměřovací základ pro ZP z příjmů ze zaměstnání. V roce 2022 činí tato minimální záloha na ZP podnikatele (OSVČ) částku 2 627 Kč.

Patří-li zaměstnanec do některé z kategorií osob, pro které neplatí povinnost dodržet minimální vyměřovací základ pro pojistné na ZP z příjmů ze závislé činnosti, pak je jejich vyměřovacím základem pro ZP vždy dosažený měsíční „hrubý“ příjem ze zaměstnání stanovený podle pravidel uvedených dříve v tomto článku, ale neprobíhá „dopočet do minima“.

Zároveň je zřejmé, že aby mohl zaměstnavatel zaměstnanci zohlednit jeho nárok na nedodržení MVZ pro ZP, musí mu zaměstnanec splnění podmínek pro tento účel věrohodně doložit příslušnými potvrzeními (např. o studiu), rozhodnutími (např. o přiznání invalidního důchodu, rodičovského příspěvku) či čestným prohlášením (např. o celodenní osobní a řádné péči o děti s doložením jejich věku, s potvrzením o nevyužívání školní družiny apod.).

Vyměřovací základ pro ZP zaměstnanců s invalidním důchodem za specifické situace jejich zaměstnavatele

Poslední zajímavou kategorií zaměstnanců z hlediska stanovování vyměřovacího základu pro ZP představují zaměstnanci – poživatelé invalidního důchodu, pokud pracují pro zaměstnavatele zaměstnávajícího více jak 50 % osob se zdravotním postižením z jeho celkového průměrného přepočteného počtu zaměstnanců. Tito zaměstnavatelé splňují charakteristiku zaměstnavatelů na chráněném trhu práce (chráněné dílny), které vymezuje § 78 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.

V tomto případě je vyměřovacím základem pro ZP zaměstnance s invalidním důchodem část příjmu ze závislé činnosti, která přesahuje částku, která je vyměřovacím základem u osoby, za kterou je plátcem pojistného stát.

Od 1. 9. 2022 je vyměřovacím základem pro ZP u osob, za něž je plátcem pojistného stát, částka 11 014 Kč, z toho výše pojistného na veřejné zdravotní pojištění, které platí stát za státní pojištěnce, činí 1 487 Kč.

Ukážeme si konkrétní postup stanovení ZP za této situace na příkladu.

Příklad 4

Zaměstnanec má přiznán invalidní důchod 1. stupně a pracuje u zaměstnavatele, který zaměstnává více jak 50 % osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu zaměstnanců.

V uvedeném případě bude odvedeno ZP z vyměřovací základu 1 986 Kč (13 000 − 11 014) v celkové výši 269 Kč (13,5 % z 1 986 po zaokrouhlení). Zaměstnanci bude strženo ZP ve výši 90 Kč (1/3 z 269 po zaokrouhlení) a zaměstnavatel bude platit „ze svého“ 179 Kč (269 − 90).