V minulém díle jsme se seznámili s částí zaměstnaneckých benefitů, které zaměstnavatelé mohou na základě svých rozhodnutí zaměstnancům poskytovat. Dnešním dílem na předchozí článek navážeme dalšími výhodami pro zaměstnance, přičemž některé z nich jsou v praxi již méně využívané nebo vhodné jen pro malou skupinu zaměstnanců.

Automobil i pro soukromé účely

Jedná se o poměrně známé a využívané nepeněžní plnění, které je ale určené pouze pro určitou skupinu zaměstnanců. Poskytnutí automobilu i pro soukromé účely má možnost využívat obvykle úzké vedení společnosti, popřípadě někteří obchodní zástupci. Zaměstnanci obvykle mohou automobil i pro soukromé použití využívat na základě bezúplatné smlouvy o výpůjčce.

Daňové dopady u zaměstnance:

Zaměstnancům vzniká bezplatným užíváním firemního automobilu i pro soukromé účely zdanitelný nepeněžní příjem, který podléhá i odvodům na sociální a zdravotní pojištění. Podle § 6 odst. 6 zákona o daních z příjmů („ZDP“) se za příjem zaměstnance ve výši 1 % vstupní ceny vozidla považuje bezplatně poskytnuté vozidlo pro služební i soukromé účely za každý i započatý kalendářní měsíc. Je-li částka, která se posuzuje jako příjem za každý i započatý kalendářní měsíc poskytnutí vozidla nižší než 1 000 Kč, považuje se za příjem zaměstnance minimální částka 1 000 Kč.

Navíc je potřeba upozornit na hodnotu soukromě projetých pohonných hmot. Pokud by byly tyto projeté pohonné hmoty hrazeny zaměstnavatelem, jednalo by se o další potenciální majetkový prospěch zaměstnance.

Daňové dopady u zaměstnavatele:

Bezplatné poskytnutí vozidla i pro soukromé účely zaměstnance z pohledu daně z příjmů nemá vliv na daňovou účinnost výdajů souvisejících s firemním vozidlem. Pokyn GFŘ D-22 k jednotnému postupu při uplatňování ZDP uvádí, že při využívání motorového vozidla, které je zahrnuto v obchodním majetku nebo v nájmu, jak pro služební, tak i pro soukromé účely zaměstnanců, a u kterého proto nemůže být uplatněn paušální výdaj na dopravu, se neuplatňuje režim poměrné výše nákladů. Výdaje za pohonné hmoty jsou však daňovým výdajem pouze v případě použití vozidla pro služební účely.

Z pohledu DPH je pro zaměstnavatele situace, kdy poskytuje služební vozidlo zaměstnancům i pro soukromé účely, již méně příznivá. Plátce se musí řídit ustanovením § 75 odst. 1 a 3 zákona o DPH: „Použije-li plátce přijaté zdanitelné plnění jak pro účely svých uskutečněných plnění, tak i pro jiné účely, má nárok na odpočet daně pouze v poměrné výši odpovídající rozsahu použití pro účely svých uskutečněných plnění.“

Problematika poměrného koeficientu je poměrně rozsáhlá a postup stanovení poměrného koeficientu není účelem tohoto článku, přesto je v souvislosti s částečným použitím služebního vozidla pro ekonomické účely vhodné poukázat na jednu skutečnost, která není některým plátcům známá. Pokud bude plátce prodávat vozidlo, které využíval pro ekonomickou činnost jenom zčásti, pak po uplynutí 5leté lhůty pro úpravu odpočtu DPH má možnost přiznat DPH na výstupu jen z části prodejní ceny.

Nadstandardní cestovní náhrady

Jedná se o benefit zejména pro zaměstnance, u kterých jsou součástí jejich pracovní náplně časté služební cesty. Zaměstnancům při služebních cestách vznikají přímé i nepřímé zvýšené výdaje. V zákoníku práce v § 151 je uvedeno, že zaměstnanec má nárok na náhradu cestovních výdajů, které mu vzniknou v souvislosti s výkonem práce.

Cestovními výdaji, za které poskytuje zaměstnavatel zaměstnanci cestovní náhrady, se rozumí výdaje, které vzniknou zaměstnanci při:

• pracovní cestě,
• cestě mimo pravidelné pracoviště,
• mimořádné cestě v souvislosti s výkonem práce mimo rozvrh směn v místě výkonu práce nebo pravidelné pracoviště,
• přeložení,
• dočasném přidělení,
• přijetí do zaměstnaní v pracovním poměru,
• výkonu práce v zahraničí.

Nejčastější cestovní náhrady jsou náhrady na stravné a jízdné u pracovních cest. Zaměstnavatel však může dobrovolně zaměstnancům poskytnout i další již nepovinné cestovní náhrady, například:

• Kapesné při zahraniční pracovní cestě až do výše 40 % zahraničního stravného.
• Náhrady při přijetí do zaměstnání v pracovním poměru (je-li zaměstnavatelem při přijetí do zaměstnání sjednáno nebo stanoveno) mohou být poskytované jako náhrady při pracovní cestě, nejdéle však 4 roky nebo do doby získání přiměřeného bytu v místě bydliště. Jedná se například o standardní náhradu jízdních výdajů za zaměstnavatelem, stravné či stěhovací výdaje při případném přestěhování do obce místa bydliště (výdaje za přepravu bytového zařízení nebo nezbytně nutné výdaje spojené s úpravou bytu až do výše 15 000 Kč).

Daňové dopady u zaměstnance:

U zaměstnance se při poskytnutí nadstandardních cestovních náhrad „do limitů“ nejedná o zdanitelný příjem.

Daňové dopady u zaměstnavatele:

Všechny cestovní náhrady vymezené zákoníkem práce jsou pro zaměstnavatele daňově uznatelným výdajem (nákladem) podle § 24 odst. 2 písm. zh) ZDP.

Příspěvek na rekreace a zájezdy

Rekreací se rozumí čas nebo aktivita, kterou lidé využijí k aktivnímu či pasivnímu odpočinku. Zájezd je pak definován jako soubor služeb cestovního ruchu, který lze rozlišit na čtyři typy služeb:

• doprava,
• ubytování,
• nájem motorového vozidla,
• jiné služby z oblasti cestovního ruchu, zejména prodej vstupenek na kulturní či sportovní události, pořádání výletů, prohlídek s průvodcem, prodej skipasů či nájem sportovního vybavení.

Zájezdem se pak rozumí soubor alespoň dvou různých typů služeb cestovního ruchu uvedených výše pro účely téže cesty nebo pobytu, pokud je soubor těchto služeb nabízen jediným podnikatelem.

Daňový dopad u zaměstnance:

Podmínkou daňového zvýhodnění ze strany zaměstnance je tzv. nepeněžní plnění vůči zaměstnanci, tedy úhrada rekreace či zájezdu zaměstnavatelem přímo poskytovateli těchto služeb.

Od daně z příjmů ze závislé činnosti podle § 6 odst. 9 písm. d) ZDP je osvobozeno nepeněžní plnění poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci nebo jeho rodinnému příslušníkovi ve formě použití rekreačního zařízení. Při poskytnutí rekreace a zájezdu je u zaměstnance z hodnoty nepeněžního plnění od daně osvobozena v úhrnu částka 20 000 Kč za zdaňovací období.

Daňový dopad u zaměstnavatele:

Z pohledu zaměstnavatele v souladu s ustanovením § 25 odst. 1 písm. h) a k) ZDP nejsou mimo jiné daňově uznatelné výdaje na nepeněžní plnění poskytovaná zaměstnavatelem zaměstnanci ve formě příspěvku na zájezdy nebo možnosti využívat rekreační zařízení. Příspěvky na rekreaci a zájezdy mohou být pro zaměstnavatele daňově uznatelné pouze v případě jejich poskytnutí v peněžní podobě, které však zase budou pro zaměstnance zdanitelným příjmem.

Výuka cizích jazyků

Zaměstnavatelé obvykle podporují jazykové kurzy u takových zaměstnanců, kteří jazyk využívají při výkonu své závislé činnosti.

Daňové dopady u zaměstnance:

Ze strany zaměstnance se v případě nepeněžního plnění jedná o benefit, který nepodléhá dani z příjmů. Pokud by však zaměstnavatel poskytoval zaměstnanci peněžitý příspěvek na výuku cizího jazyka, pak by se ze strany zaměstnance jednalo o zdanitelný příjem.

Daňové dopady u zaměstnavatele:

Zajištění jazykových kurzů zaměstnavatelem je daňově uznatelný náklad (výdaj) zaměstnavatele a pro zaměstnavatele jde vždy o daňově uznatelný výdaj za podmínky, že lze výuku cizích jazyků obhájit, tzn. souvisí s předmětem činnosti zaměstnavatele. Například pokud zaměstnavatel ani nepřímo neobchoduje, není a ani v budoucnu neplánuje být v kontaktu s japonským občanem, pak bude velmi těžké prokázat, proč zaměstnance vzdělává v tomto jazyce.

Zaměstnanecké slevy

Jedná se o benefit zaměstnanců v podobě zejména personálních slev z prodejních cen zaměstnavatele, které nejsou dostupné běžným zákazníkům. Obvykle se poskytování zaměstnaneckých slev týká různých druhů zboží a výrobků, se kterými zaměstnavatel přímo obchoduje.

Daňové dopady u zaměstnance:

Výrobky, na které zaměstnavatel zaměstnancům poskytuje slevy, se pro účely zdanění oceňují běžnou prodejní cenou. Peněžitá úspora je obdobou mzdy, jelikož podle ustanovení § 6 odst. 3 ZDP se příjmem ze závislé činnosti rozumí rovněž částka, o kterou je úhrada zaměstnance zaměstnavateli za poskytnuté plnění nižší než cena, kterou účtuje jiným osobám. Jedná se tedy o zdanitelný příjem, který zároveň podléhá i sociálnímu a zdravotnímu pojištění.

Daňové dopady u zaměstnavatele:

Z hlediska daně z příjmů bude účetním i daňovým nákladem pořizovací cena prodaného „zlevněného“ zboží. Z pohledu zákona o DPH se sleva nezahrnuje do základu daně, a to v souladu s § 36 odst. 5 zákona o DPH. Výjimkou je cenově zvýhodněný prodej zaměstnancům, kteří jsou současně tzv. spojenými osobami vůči zaměstnavateli (například jednatel s. r. o.). Ve zjednodušené formě by se v takovém případě muselo DPH odvést z celé sjednané prodejní ceny.

Příspěvky na sportovní a kulturní volnočasové aktivity

Nepeněžní podpora v oblasti volnočasových aktivit byla ještě donedávna poměrně slibně se rozvíjejícím benefitem.

Daňové dopady u zaměstnance:

Podle § 6 odst. 9 písm. d) ZDP jsou od daně z příjmů osvobozena nepeněžní plnění poskytovaná zaměstnavatelem zaměstnanci nebo jeho rodinnému příslušníkovi ve formě:

• použití knihovny zaměstnavatele, tělovýchovných a sportovních zařízení,
• příspěvku na kulturní nebo sportovní akce,
• příspěvku na tištěné knihy, mimo knih, ve kterých reklama přesahuje 50 % plochy.

Zároveň není nutné, aby zaměstnavatel příslušná zařízení vlastnil, ale vždy se musí jednat o nepeněžní plnění. Zaměstnanec tak obdrží od zaměstnavatele poukázku, vstupenku, permanentku apod.

Daňové dopady u zaměstnavatele:

Daňová situace u zaměstnavatele je také závislá na skutečnosti, zda se jedná o peněžní či nepeněžní plnění. V případě, že zaměstnavatel poskytne zaměstnanci nepeněžní plnění ve formě příspěvku na kulturní plnění, sportovní akce, tištěné knihy s reklamou do 50 % plochy či možnost používat závodní knihovny, tělovýchovná a sportovní zařízení, pak se jedná o nedaňový výdaj podle § 25 odst. 1 písm. h) a k) ZDP.

Naopak v případě poskytnutí peněžního plnění na tyto volnočasové aktivity se jedná o peněžní benefit, který lze zahrnout do daňových výdajů. Ovšem naopak u zaměstnance se bude jednat o zdanitelný příjem.
 

Personální a mzdový systém PAMICA za vás vše automaticky vypočítá ze mzdy či pohlídá maximální výši limitů. To vše v souladu s aktuální legislativou.

Dalšími, již jen jmenovitě uvedenými benefity, které mohou zaměstnavatelé svým zaměstnancům poskytovat, jsou například:

• zvýhodněné zápůjčky,
• firemní školky a dětské skupiny,
• dárky k výročím,
• zajištění svozu a odvozu zaměstnanců,
• firemní byt atd.

Související článek:
Zaměstnanecké benefity a jejich daňové dopady – 1. díl