Na úvod si dáme trochu teorie. Nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami definuje § 90 zákoníku práce následovně: „(1) Zaměstnavatel je povinen rozvrhnout pracovní dobu tak, aby zaměstnanec měl mezi koncem jedné směny a začátkem následující směny nepřetržitý odpočinek po dobu alespoň 11 hodin, zaměstnanec mladší 18 let po dobu alespoň 12 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích.

(2) Odpočinek podle odstavce 1 může být zkrácen až na 8 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích zaměstnanci staršímu 18 let za podmínky, že následující odpočinek mu bude prodloužen o dobu zkrácení tohoto odpočinku:
 

Při pečlivém přečtení odstavce 1 je jasné, že jde o dvě samostatné, ale zároveň nutně současně platící podmínky. A to v případě, když se zaměříme jen na „dospělé“ (nemladistvé), že přestávka mezi koncem jedné a začátkem druhé směny musí být alespoň 11 hodin (první podmínka) a zároveň musí být takto dlouhý nepřetržitý odpočinek (11 hodin) během 24 hodin po sobě jdoucích. Pokud jedna z výše uvedených podmínek není splněna, tak další odpočinek musí být o tuto „nesplněnou“ dobu prodloužen.

V následujících příkladech nebudeme řešit mladistvé zaměstnance, neboť by byl popis příliš rozsáhlý.

Příklad 1

Dotyčný pracuje v nerovnoměrně rozvržené pracovní době a má směny vypsány takto:

• pondělí – vypsaná směna od 4:00 do 16:00 + bude mít v tento den nařízen přesčas v délce 3 hodin, bude tedy pracovat do 19:00,
• úterý – vypsaná směna od 4:00 do 12:00.

Jaký odpočinek musí být poskytnut po úterní směně?

Nepřetržitý odpočinek mezi směnami je v daném případě pouze 9 hodin, a to konkrétně od 19:00 v pondělí do 4:00 v úterý. Zároveň v rozsahu 24 hodin po sobě jdoucích nebyl splněn odpočinek alespoň v délce 11 hodin (od 19:00 v pondělí do 4:00 v úterý to bylo rovněž pouze 9 hodin). Je tedy nezbytné, aby následující nepřetržité volno po skončení úterní směny bylo prodlouženo o 2 hodiny. Dotyčný tedy musí mít poskytnuto nepřetržité volno po úterní směně nejméně v délce 11 + 2, tj. 13 hodin – nesmí pracovat dříve než od 1:00 ve středu.

Příklad 2

Dotyčný pracuje v nerovnoměrně rozvržené pracovní době a má směny vypsány takto:

• pondělí – vypsaná směna od 4:00 do 16:00 + bude mít v tento den nařízen přesčas v délce 3 hodin, bude tedy pracovat do 19:00,
• úterý – vypsaná směna od 5:00 do 13:00.

Jaký odpočinek musí být poskytnut po úterní směně?

Dotyčný má sice nepřetržitý odpočinek mezi směnami 10 hodin (od 19:00 v pondělí do 5:00 v úterý), ovšem zároveň v pohledu skrze po sobě jdoucích 24 hodin má nepřetržitý odpočinek jen 9 hodin (24 hodin po sobě jdoucích od 4:00 v pondělí do 4:00 v úterý). Protože během 24 hodin po sobě jdoucích měl jen 9 hodin nepřetržitého odpočinku, bude po úterní směně poskytnut odpočinek minimálně v délce: 11 + 2 chybějící hodiny = 13 hodin.

Příklad 3

Dotyčný pracuje v nerovnoměrně rozvržené pracovní době a má směny vypsány takto:

• pondělí – vypsaná směna od 4:00 do 16:00 + bude mít v tento den nařízen přesčas v délce 3 hodin, bude tedy pracovat do 19:00,
• úterý – vypsaná směna od 8:00 do 14:00.

Jaký odpočinek musí být poskytnut po úterní směně?

Dotyčný má nepřetržitý odpočinek mezi směnami sice 13 hodin (od 19:00 v pondělí do 8:00 v úterý), zároveň ale v pohledu skrze po sobě jdoucích 24 hodin měl nepřetržitý odpočinek jen 9 hodin (24 hodin po sobě jdoucích od 4:00 v pondělí do 4:00 v úterý). Protože opět během 24 hodin po sobě jdoucích měl jen 9 hodin nepřetržitého odpočinku, tak přesto, že odpočíval fakticky mezi směnami 13 hodin, bude po úterní směně poskytnut odpočinek minimálně v délce: 11 + 2 chybějící hodiny = 13 hodin.

Důvodem výše uvedeného § 90 odst. 1 a 2 zákoníku práce je, aby měl jednak zaměstnanec mezi koncem jedné směny a začátkem následující směny nepřetržitý odpočinek v určitém minimálním rozsahu, a také říká, že tento odpočinek musí mít zároveň zaměstnanec v rámci 24 hodin po sobě jdoucích.

Uvedené ustanovení zákoníku práce je odrazem transpozice požadavků směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003, o některých aspektech úpravy pracovní doby (dále jen „směrnice o pracovní době“), kde článek 3 věnující se problematice „denního odpočinku“ jasně hovoří o tom, že „členské státy přijmou nezbytná opatření, aby každý pracovník měl nárok na minimální denní odpočinek po dobu 11 po sobě jdoucích hodin během 24 hodin.“

Uvedené ustanovení zákoníku práce, do kterého nebyly požadavky článku 3 směrnice o pracovní době pro běžné uživatele zákoníku práce zcela transparentně promítnuty, je tak nutno vykládat v souladu s požadavky směrnice o pracovní době.

Současnou kontroverznost daného ustanovení a výkladové problémy s ním spojené si uvědomoval i zákonodárce, když několikrát navrhnul změnu tohoto § 90, leč doposud se tak nestalo.

Závěrem je nutné upozornit na případnou možnost pokuty, která zaměstnavateli hrozí v případě, že nezajistí zaměstnanci nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami, ze strany inspekce práce. A to až do výše 1.000.000 Kč.

Článek byl připravený ve spolupráci se společností TCC s.r.o.