Prací přesčas rozumí zákoník práce (zákon č. 262/2006 Sb.) práci, kterou konáte na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu a mimo rozvrh pracovních směn.
 
To znamená, že pokud se sami na základě vlastní vůle rozhodnete na pracovišti setrvat po své pracovní době a pracujete, nejedná se o práci přesčas. Nicméně pokud zaměstnavatel tento výkon práce přijme a práci od vás převezme, jedná se nepochybně o práci přesčas. Zákoník práce umožňuje práci přesčas pouze výjimečně a nahodile.
 
Práci přesčas lze rozdělit, jak již bylo výše zmíněno, na:

• práci přesčas nařízenou zaměstnavatelem a
• práci přesčas konanou po předchozím souhlasu zaměstnavatele.

V případě nařízení práce to musí být z vážných provozních důvodů zaměstnavatele. V průměru vám zaměstnavatel nemůže nařídit práci přesčas více než 8 hodin týdně a 150 hodin ročně. Nad rámec tohoto limitu se musí zaměstnavatel s vámi domluvit na další práci přesčas, nicméně je nutné zachovat maximum, tj. v průměru maximálně 8 hodin přesčasu týdně. Jakou formu bude souhlas zaměstnance mít (písemný, ústní, konkludentní), zákoník práce neřeší.
 
Období, na které se průměr 8 hodin počítá, činí 26 týdnů po sobě jdoucích nebo, je-li to sjednáno v kolektivní smlouvě, období 52 týdnů. To znamená, že můžete souhlasit a vykonat až 416 hodin ročně u zaměstnavatele nad rámec své práce.
 
Je nutné však vzít v úvahu, že pokud zaměstnanec pracuje u zaměstnavatele po celý kalendářní rok, musí mu zaměstnavatel nařídit čerpání dovolené v délce minimálně 4 týdnů. Tím se tudíž limit práce přesčas sníží na 384 hodin přesčasové práce ročně.
 
A dále je vhodné upozornit také na to, že do limitů přesčasové práce se ve vyrovnávacím období nezapočítává ta práce přesčas, za niž bylo zaměstnanci poskytnuto náhradní volno.

Další dohodnutá práce přesčas ve zdravotnictví

Nad rámec nejvyššího přípustného limitu přesčasové práce může práci přesčas konat zaměstnanec ve zdravotnictví. A to v rámci práce v nepřetržitém provozu spojené s příjmem, léčbou, péčí nebo se zajištěním přednemocniční neodkladné péče v nemocnicích, ostatních lůžkových zdravotnických zařízeních a zdravotnických zařízeních zdravotnické záchranné služby.
 
Konkrétně to zákon umožňuje těmto zaměstnancům:

• lékař, zubní lékař,
• farmaceut,
• zdravotnický pracovník nelékařských povolání pracující v nepřetržitém pracovním režimu.

Zaměstnavatel musí vždy informovat příslušný orgán inspekce práce a vést aktuální seznam všech zaměstnanců vykonávajících další dohodnutou práci přesčas. Samozřejmě zaměstnanec nemůže být ze strany zaměstnavatele k práci přesčas nucen či jiným způsobem dotlačen. Jediný zákaz takového navýšení hodin je v prvních 12 týdnech ode dne vzniku pracovního poměru, přičemž nesmí být sjednáno na dobu delší než 52 týdnů po sobě jdoucích.
 
A v jakém rozsahu si lze další dohodnutou práci přesčas smluvit? V rozhodném období (26 týdnů, případně 52 týdnů dle kolektivní smlouvy) nesmí přesáhnout 8 hodin týdně, u zdravotní záchranné služby 12 hodin týdně.
 
Dohodu o další práci přesčas lze vypovědět z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu, nicméně výpověď musí být dána písemně. Pokud nebyla výpovědní doba sjednána kratší, činí dva měsíce a musí být stejná pro zaměstnavatele i zaměstnance ve zdravotnictví.
 
Další možností je okamžité zrušení (a to i bez udání důvodu) pouze v období 12 týdnů od sjednání. Zase musí být provedeno písemně a doručeno druhé straně.
 
Ve výsledku pak tedy zaměstnanec může dobrovolně konat standardní práci přesčas v rozsahu 8 hodin týdně a k tomu ještě další dohodnutou práci přesčas 8, resp. 12 hodin týdně v průměru za vyrovnávací období.

Práce přesčas při kratší pracovní době, při pružném rozvržení pracovní doby a při kontu pracovní doby

Zákoník práce výslovně stanovuje, že práci přesčas nelze nařídit zaměstnancům s kratší pracovní dobou. Nicméně se zaměstnavatel se zaměstnancem může dohodnout, že zaměstnanec vykoná práci nad dohodnutou týdenní pracovní dobu. O práci přesčas se ovšem bude jednat, až když bude výkon práce nad stanovenou (nikoliv s ním sjednanou) týdenní pracovní dobu.
 
Při režimu pružné pracovní doby si zaměstnanec může svoji pracovní dobu rozvrhnout do směn podle svých potřeb, přičemž každý den musí odpracovat alespoň základní pracovní dobu. Průměrná týdenní pracovní doba pak musí být naplněna ve vyrovnávacím období určeném zaměstnavatelem, nejdéle však v období 26 týdnů po sobě jdoucích (v případě kolektivní smlouvy 52 týdnů po sobě jdoucích). Práce přesčas se při uplatnění pružné pracovní doby zjišťuje vždy jako práce nad stanovenou týdenní pracovní dobu a nad základní pracovní dobu.
 
Prací přesčas při uplatnění konta pracovní doby je práce konaná nad stanovenou týdenní pracovní dobu, která je násobkem stanovené týdenní pracovní doby a počtu týdnů vyrovnávacího období. Práci přesčas tedy lze zjistit až na konci vyrovnávacího období, přičemž v průběhu období se může poměr mezi stanovenou týdenní pracovní dobou a dobou skutečně odpracovanou měnit. Dále je možné si v rámci kolektivní smlouvy sjednat, že práce přesčas v rozsahu nejvýše 120 hodin odpracovaná ve vyrovnávacím období bude převedena do pracovní doby v bezprostředně následujícím vyrovnávacím období.

Nařízení práce přesčas na dobu nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami

Odpočinek zaměstnance mezi koncem jedné a začátkem následující směny by měl být alespoň 11 hodin (u zaměstnance mladšího 18 let alespoň 12 hodin) v rámci 24 hodin po sobě jdoucích. Zaměstnavatel nicméně může zaměstnanci nařídit práci přesčas i na dobu odpočinku mezi dvěma směnami a zkrátit tak u zaměstnanců starších 18 let dobu odpočinku až na 8 hodin, a to za podmínky, že následující odpočinek bude o dobu zkrácení prodloužen.
 
Proto je zaměstnavatel při nařizování práce přesčas na dobu tohoto odpočinku ovlivněn délkami směn u jednotlivých zaměstnanců.

Nařízení práce přesčas na dny pracovního klidu

Zákoník práce chrání zaměstnance před prací ve dnech pracovního klidu. Nicméně zaměstnavatel ve výjimečných případech může nařídit práci přesčas i na tyto dny. Musí se vždy jednat o výjimečný výkon nutných prací, které nemohou být provedeny v pracovních dnech, jako např. o naléhavé opravné práce, inventurní a závěrkové práce nebo krmení a ošetřování zvířat. Jiné než stanovené druhy prací lze ve dnech pracovního klidu konat pouze se souhlasem zaměstnance.
 
Je nutné také zdůraznit, že zákoník práce výslovně zakazuje zaměstnávat těhotné zaměstnankyně a mladistvé zaměstnance prací přesčas. U zaměstnankyní a zaměstnanců, kteří pečují o dítě mladší než 1 rok, není dán zákoníkem přímý zákaz, nicméně práci přesčas nesmí zaměstnavatel těmto zaměstnancům nařídit, lze se s nimi pouze na práci přesčas dohodnout.

Odměna za práci přesčas

• Mzda nebo náhradní volno za práci přesčas

Zvýšený rozsah práce je třeba řádně zaplatit či jinak kompenzovat. Zaměstnanci za práci přesčas náleží ke mzdě (tzv. dosažené mzdě) příplatek ve výši nejméně 25 %. Nicméně se jedná o minimální hranici příplatku. Zaměstnavatel se se zaměstnancem mohou smluvit i na vyšším příplatku.
 
Příplatek se neposkytuje pouze v případě, že se zaměstnavatel se zaměstnancem dohodnou na poskytnutí náhradního volna místo vyplacení příplatku, a to v rozsahu práce přesčas. To znamená, že i v případě čerpání náhradního volna místo příplatku za práci přesčas přísluší zaměstnanci mzda za výkon práce přesčas, a zaměstnavatel ji musí vyplatit spolu se mzdou za kalendářní měsíc, ve kterém práci přesčas konal.
 
Zákoník práce stanoví, že zaměstnavatel musí zaměstnanci umožnit vybrat si náhradní volno v době tří kalendářních měsíců po výkonu práce přesčas nebo v jinak dohodnuté době. Uplyne-li zákoníkem stanovená doba nebo smluvními stranami dohodnutá bez poskytnutí náhradního volna, musí být zaměstnanci přesčasová práce proplacena.
 
Dále zákoník práce umožňuje zaměstnavateli, aby si se zaměstnancem sjednal mzdu, jejíž výše bude podmíněna případné práci přesčas. V takovém případě zaměstnanci nepřísluší ani dosažená mzda ani příplatek či náhradní volno, tak jak bylo vysvětleno výše. Nicméně takové ujednání o mzdě ve smlouvě je podmíněno i stanovením rozsahu práce přesčas. Maximální limit takto nařízené práce přesčas je opět 150 hodin za kalendářní rok. U vedoucích zaměstnanců je mez stanovena na maximum, tj. 416 hodin za rok.
 

• Plat nebo náhradní volno za práci přesčas

Patříte-li k zaměstnancům, kteří pobírají za svoji práci plat, pak vám přísluší za hodinu práce přesčas část platového tarifu, osobního a zvláštního příplatku připadající na 1 hodinu práce a dále příplatek ve výši 25 % průměrného hodinového výdělku. Příslušná část platu se určí podílem počtu hodin, které zaměstnanec v příslušném kalendářním měsíci včetně práce přesčas odpracoval, a počtu hodin, které odpracovat měl. Vždy je nutné vycházet z konkrétního kalendářního měsíce a nikoliv z průměrného počtu pracovních hodin připadajících na kalendářní měsíc.
 
Zvláštní úprava se týká příplatku za práci přesčas ve dnech nepřetržitého odpočinku v týdnu, který činí 50 % průměrného hodinového výdělku. Připadl-li zaměstnanci nepřetržitý odpočinek v týdnu na sobotu či neděli, náleží mu za práci přesčas nejen příplatek ve výši 50 % průměrného hodinového výdělku, ale také příplatek za práci v sobotu a v neděli ve výši 25 % průměrného hodinového výdělku.
 
Nicméně se zaměstnavatel může se zaměstnancem dohodnout na poskytnutí náhradního volna za práci přesčas. Zákon stanoví, že se zaměstnanci v měsíci, kdy čerpal náhradní volno, plat nekrátí. To znamená, že náhradní volno se považuje za odpracovanou dobu. Na druhé straně se plat v měsíci, kdy zaměstnanec konal práci přesčas, nezvyšuje.
 
Zaměstnavatel musí náhradní volno poskytnout do tří měsíců po výkonu práce přesčas, jinak vzniká zaměstnanci nárok na část platového tarifu, osobního a zvláštního příplatku a příplatek za práci přesčas. Tuto dobu na poskytnutí náhradního volna si může zaměstnavatel se zaměstnancem domluvit dle vlastního uvážení v jiném rozsahu.
 
V případě vedoucích zaměstnanců, kteří mají příplatek za vedení, je plat stanoven již s přihlédnutím k případné práci přesčas v rozsahu 150 hodin v kalendářním roce a dále u platu vedoucího zaměstnance, který je statutárním orgánem, je přihlédnuto k veškeré práci přesčas. Toto neplatí o práci přesčas konané v noci, v den pracovního klidu nebo v době pracovní pohotovosti.