Na pracovním trhu se momentálně objevuje pět generačních skupin. Některé mají pro sebe specifické jméno odvíjející se od kontextu, ve kterém se rodily, nebo žily – takovou skupinou jsou Baby boomeři. A pak jsou tu generační skupiny označovány písmenky abecedy – X, Y (Mileniálové) a Z.

Velmi komentovaná je právě poslední generace Z, v době svého nástupu do pracovního procesu byla podobně řešena i generace Mileniálů. I to ukazuje, že téma crossgeneračních týmů pravděpodobně nezmizí. Především proto, že stále nastupují nové generace do práce, ty starší ji opouštějí a je potřeba zajistit funkčnost týmů a pracovišť, kde se setkává více generačních skupin.

Mezigenerační týmy, crossgenerační týmy nebo multigenerační týmy – to všechno jsou názvy pro týmy, kde se setkává více generačních skupin. Pokud v takovém týmu pracujete nebo takový tým vedete, možná si všímáte rozdílů mezi generačními skupinami. A takové rozdíly opravdu existují. Důležité ale je, abychom se nenechali strhnout stigmatizací jedné nebo více skupin.

Zamyslete se, kdy jste naposledy viděli titulky v různých médiích o generaci Z nastupující do práce. O tom, jak se na ni připravit, jak s ní pracovat, nebo dokonce „generaci Z zvládat“. Podobně mohou mladší generační skupiny na starší skupiny koukat s určitou nálepkou, která se často týká například zdatnosti práce s technikou. Taková komunikace nadále přispívá stigmatizaci. A ta může napomáhat rozdělování týmu, nedorozuměním nebo i konfliktům.

Být příslušníkem určité generační skupiny je pouze jedna z charakteristik a musíme myslet i na ostatní vlastnosti, které jsou podmíněné kulturně, genderově, osobnostně, biologicky, výchovou atd. Pohled na člověka pouze z generačního hlediska je velmi zkreslený a zjednodušený.

Když se ale díváme na téma generačních skupin v pracovním prostředí, musíme pamatovat na kontext, ve kterém jednotlivé skupiny v průběhu celého života (a především v době, kdy se stále vyvíjí mozek, tedy mezi pátým až dvacátým rokem života) žijí. Skupiny, které zažily socialismus, budou zkrátka mít jiné pracovní potřeby, návyky a hodnoty než skupiny, které vyrůstaly po roce 1989 zaneprázdněné kroužky, a do nichž se vkládala velká naděje.

Každá skupina má kromě rozdílností i něco společného

Je potřeba mít na paměti, že každá skupina (ať už generační, kulturní, nebo genderová) má kromě rozdílností také něco společného. A tím jsou potřeby. A přestože má každý svůj žebříček potřeb poskládaný různě, dle dr. Gerhadtové, která je psycholožkou a autorkou klíčové knihy v tématu mezigeneračních týmů, jsou čtyři, které se nemění a jsou stejné u všech generačních skupin.

Jsou to:

• potřeba respektu,
• potřeba autonomie,
• potřeba pocitu kompetentnosti a
• potřeba cítit se propojeni s dalšími lidmi.

Každá z těchto potřeb může být ale různými generačními skupinami chápána různě. Co znamená totiž pro Mileniála potřeba respektu, nemusí být to stejné, co potřeba respektu znamená pro příslušníky Generace X. A to by mohla být úrodná půda pro konflikt.

Abychom dokázali předcházet konfliktu, je potřeba komunikovat. A komunikovat správně. Vzpomeňte si na vaši poslední cestu do zahraničí. Přijedete do země, kde jste ještě nebyli. Nejenže neumíte mluvit stejným jazykem, ale navíc přicházíte z jiného kontextu, máte odlišné zvyky a tradice. Pravděpodobně tak na dovolené v zahraničí musíte vynakládat mnohem větší úsilí při komunikaci pro to, abyste získali, co potřebujete – ať už je to káva v kavárně, nebo správný směr k památce. Zároveň musíte vynakládat větší úsilí, abyste rozuměli druhé straně.

A s takovou energií a úsilím bychom doporučovali přicházet také do komunikace v rámci crossgeneračního týmu. Protože každá z generací přichází z jiného kontextu, používá některé specifické jazykové výrazy, má jiné zvyky.

Kromě specifičnosti a větší snaze vysvětlit, co přesně potřebujete, je vhodné se zaměřit také na ověřování přijetí a pochopení. Pokud k němu nedochází, snažit se potřeby lépe vyjasnit.

To, že mluvíte, neznamená, že to druhý přijímá. A nejen přijímá, ale také chápe. Stejně tak přistupovat k přijímání informací od druhého – pokud nerozumíte informaci, řekněte to. Pokud myslíte, že ji chápete, ověřte si, že ji opravdu chápete tak, jak ji druhý myslí.

Toto je jeden z mnoha příkladů, jak ke komunikaci v rámci crossgeneračního týmu přistupovat. Ohledně crossgeneračních týmů je zde ale mnoho dalších témat, na které je potřeba myslet – destigmatizace (jak už bylo naznačeno výše), týmová spolupráce či týmové role.

V první řadě bych ale doporučila zaměřit se na své nejen pracovní okolí a vnímat, s kolika generacemi se ve svém každodenním životě setkáváte. A následně se můžete zaměřovat na mezigenerační komunikaci tak, jako byste byli na dovolené.

Článek byl připravený ve spolupráci se společností TCC s.r.o.