Ve Sbírce zákonů byl dne 27. 3. 2019 vyhlášen zákon č. 80/2019 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti daní a některé další zákony. S účinností od 1. 4. 2019 se do zákona o DPH (dále jen „ZDPH“) promítají nové právní předpisy Evropské unie a naopak se z něj vypouští ustanovení, která nebyla slučitelná s unijní právní úpravou.

V návaznosti na směrnici Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen „směrnice o DPH“) a s ohledem na zásady vyplývající z ustálené judikatury Soudního dvora Evropské unie dochází v zákoně o DPH ke zpřesnění některých důležitých pojmů, jako je například ekonomická činnost, osoba povinná k dani či úplata, s cílem vyjasnit a zpřehlednit legislativní úpravu DPH.

Finanční správa popisuje nejdůležitější změny a doplnění v zákoně o DPH, které v něm od dubna nastaly.

Změny v pojmosloví a definicích – osoba povinná k dani, úplata, uskutečněné plnění, nájem (§ 2, § 4, § 5 ZDPH)

Ve vztahu k osobě povinné k dani se do zákona o DPH doplnilo vymezení „která jedná jako taková“, které nahrazuje dosavadní sousloví „v rámci uskutečňování ekonomické činnosti“. Touto změnou dochází k odstranění výkladových problémů při uplatňování DPH v případech, kdy osoba povinná k dani (plátce) jedná v postavení osoby nepovinné k dani.

Dochází také ke změně definice pojmu úplata. Nová definice pojmu úplata zdůrazňuje nezbytnost existence jednoznačné a přímé vazby mezi plněním a obdrženým protiplněním. Pod pojem úplata je zároveň nově zahrnuta i dotace k ceně coby specifický druh úplaty.

Z důvodu sjednocení terminologie a vzájemného provázání pojmů v zákoně o DPH se do vymezení základních pojmů doplnil i obecný pojem „uskutečněné plnění“, kterým se rozumí dodání zboží nebo poskytnutí služby za úplatu osobou povinnou k dani, která jedná jako taková.

Význam pojmu „nájem“ se rozšiřuje o věcná břemena k nemovité věci. V ustanovení § 36 odst. 14 ZDPH se nově definuje pojem „obvyklá cena“. Tato definice se vztahuje na všechna ustanovení zákona o DPH, která se o obvyklé ceně zmiňují (§ 36, § 36a, § 108a, § 109 ZDPH).

Obrat (§ 4a ZDPH)

Z důvodu jednotného výkladu pravidel pro výpočet obratu se do zákona o DPH dostala zásada, že pokud má prodej dlouhodobého majetku povahu běžné činnosti, kterou daná osoba povinná k dani provádí v rámci výkonu svého podnikání a pravidelně, není obrat dosahovaný z takovýchto prodejů vyjmut z výpočtu koeficientu pro účely nároku na odpočet daně.

Jestliže tedy prodej dlouhodobého majetku představuje obvyklou ekonomickou činnost osoby povinné k dani, úplata z tohoto uskutečněného plnění se zahrne do obratu.

Místo plnění (§ 10i, § 11 ZDPH)

Do pravidla pro stanovení místa plnění u přeshraničních digitálních služeb poskytovaných osobám nepovinným k dani se provádějí změny směrnice o DPH v důsledku přijetí směrnice Rady (EU) 2017/2455.

Je zavedena výjimka ze zvláštního pravidla uvedeného v § 10i odst. 1 ZDPH. Ta stanoví, že poskytovatel služeb, který je usazen pouze v jednom členském státě a uvedené služby poskytuje přeshraničně, a hodnota těchto služeb nepřesáhne 10.000 EUR, případně ekvivalent této částky v české měně při použití směnného kurzu zveřejněného Evropskou centrální bankou pro den 5. prosince 2017, který činí 256.530 Kč, a to v příslušném ani v bezprostředně předcházejícím kalendářním roce, při stanovení místa plnění nepoužije zvláštní pravidlo podle § 10i odst. 1 ZDPH.

V daném případě se uplatní základní pravidlo vymezené v § 9 odst. 2 ZDPH, tj. místo plnění se bude nacházet v tom členském státě, ve kterém má poskytovatel uvedených služeb sídlo nebo provozovnu.

Hodnota 10.000 EUR představuje souhrnnou hodnotu poskytovaných služeb do všech členských států. Osoba poskytující službu má podle ustanovení § 10i odst. 5 ZDPH možnost místo plnění určit podle výchozího pravidla vymezeného v § 10i odst. 1 ZDPH. A to i tehdy, pokud nepřekročí hodnotu 10.000 EUR.

V případě, že této volby využije, je povinna tak postupovat do konce kalendářního roku bezprostředně následujícího po kalendářním roce, ve kterém se takto rozhodla.

Ustanovení § 10i ZDPH nabývá účinnosti 27. 3. 2019, nicméně jej lze s ohledem na zásadu bezprostředního účinku směrnice Rady (EU) 2017/2455 aplikovat již s účinností od 1. 1. 2019.

Stanovení místa plnění při pořízení zboží z jiného členského státu

Ustanovení § 11 odst. 2 ZDPH se zpřesňuje tak, aby z něj vyplývala jednoznačná povinnost pořizovatele zboží nejen prokázat, že pořízení zboží bylo předmětem daně v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží, ale také to, že v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží (jiném, než který vydal DIČ, pod nímž pořizovatel zboží pořídil) skutečně splnil povinnost přiznat daň, nebo v případě plnění osvobozeného od daně povinnost přiznat plnění.

Poukazy (§ 15, § 15a, § 15b, § 21, § 36, § 74, § 79a ZDPH)

Pravidla pro uplatňování DPH u poukazů nebyla doposud v předpisech EU ani v zákoně o DPH specificky upravena. Z důvodu implementace směrnice Rady (EU) 2016/1065, pokud jde o zacházení s poukazy, se stanovují nová harmonizovaná pravidla pro uplatňování DPH u plnění, která jsou zcela nebo částečně hrazena prostřednictvím poukazů.

V ustanovení § 15 ZDPH se vymezují základní pojmy (poukaz, jednoúčelový poukaz, víceúčelový poukaz, vydání poukazu). V ustanovení § 15a ZDPH se stanoví základní pravidla pro uplatňování DPH v případě jednoúčelového poukazu. A v ustanovení § 15b ZDPH se dále stanoví základní pravidla pro uplatňování DPH u víceúčelových poukazů.

Nová pravidla se také promítají do ustanovení § 21, § 36, § 74, § 79a ZDPH. Ustanovení k poukazům nabývají účinnosti od 27. 3. 2019, nicméně je lze s ohledem na zásadu bezprostředního účinku Směrnice Rady (EU) 2016/1065 aplikovat již s účinností od 1. 1. 2019.

Kvůli podrobnějšímu seznámení s novou úpravou v oblasti poukazů přijatou na úrovni EU a národní legislativy připravuje Generální finanční ředitelství samostatnou informaci.

Uskutečnění plnění a vznik povinnosti daň přiznat nebo zaplatit (§ 21 ZDPH)

Do ustanovení § 21 odst. 4 ZDPH, které upravuje uskutečnění zdanitelného plnění ve specifických případech, se za písm. b) vkládá nové písm. c).

Ustanovení § 21 odst. 4 písm. c) ZDPH říká, že v případě služby, která je poskytovaná v přímé souvislosti s nájmem nemovité věci a která byla v souvislosti s tímto nájmem přijata, nejedná-li se o službu podle odst. 4 písm. b) ZDPH, se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem zjištění skutečné výše částky za tuto službu.

V daném případě se jedná o službu, která přestože je poskytována v přímé souvislosti s nájmem nemovité věci, není jeho součástí, ale představuje samostatné a od nájmu navzájem oddělitelné plnění.

Případy specifických plnění vymezených v § 21 odst. 4 ZDPH doplňuje zcela nové ustanovení § 21 odst. 4 písm. j) ZDPH, podle kterého se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem převodu jednoúčelového poukazu.

S účinností od 1. 4. 2019 se ustanovení § 21 odst. 8 ZDPH nepoužije v případě poskytování služby spočívající ve výkonu funkce insolvenčního správce. Zároveň k fikci uskutečnění zdanitelného plnění ve smyslu § 21 odst. 8 ZDPH nedochází, pokud během 12měsíčního období došlo k přijetí úplaty, ze které plátci vznikla povinnost přiznat daň.

Související články:
Změny v zákoně o DPH od 1. 4. 2019 – 2. část
Novinky v oblasti daní od 1. dubna 2019
Změny v zákoně o daních z příjmů od 1. 4. 2019