Režim přenesení daňové povinnosti neboli reverse charge je mechanismus, kterým se povinnost přiznat a zaplatit DPH přenáší na kupujícího. Používá se jak při obchodním styku v rámci Evropské unie, tak také v rámci tuzemska. My se nejdříve zaměříme na tuzemský reverse charge a příště si rozebereme podrobněji ten v rámci EU.

Hlavním cílem při použití režimu přenesení daňové povinnosti (dále jen „RPDP“) v tuzemsku je zabránit daňovým únikům, a to v rámci dodavatelsko-odběratelských vztahů.

Například u velké stavební zakázky se vyskytují dlouhé řady subdodávek jednotlivých stavebních profesí. Při klasickém režimu DPH by si všichni fakturovali s DPH, neboť v tomto režimu má povinnost přiznat a zaplatit daň dodavatel. To znamená, že dodavatel na svém daňovém dokladu DPH uvede a také odvede. Odběratel si tuto daň na svém vstupu uplatní a přizná a odvede DPH na své vydané faktuře.

Aby se nestalo, že si některý dodavatel v řetězci daň uplatní, ale na výstupu již žádnou daň neodvede, zavedl se reverse charge. Principem je, že si pak všichni v rámci subdodávek fakturují bez DPH. To znamená, dodavatel přenáší odpovědnost za odvod daně na odběratele, který daň odvádí a zároveň si tuto daň uplatní na vstupu, pokud splní veškeré zákonné podmínky pro uplatnění této daně.

Podmínky použití RPDP v rámci tuzemského obchodního styku upravuje zákon o DPH v ustanoveních § 92a až § 92i.

Obecné podmínky použití režimu přenesení daňové povinnosti

Obecné podmínky pro použití RPDP v tuzemsku jsou uvedeny v § 92a zákona o DPH (dále jen „ZDPH“). Tento režim je možné použít pouze mezi plátci, při uskutečnění plnění s místem plnění v tuzemsku. Nelze tedy RPDP použít, pokud plátce poskytuje plnění neplátci.

Doplňující podmínkou je, že v rámci uskutečnění daného plnění vystupují plátci jako osoby povinné k dani, tj. v rámci své ekonomické činnosti. V této souvislosti někdy bývají v praxi problémová plnění podléhající RPDP neziskovým subjektům, neboť ti v rámci své hlavní činnosti nevykonávají ekonomickou činnost, ale v rámci vedlejší činnosti ji vykonávat mohou, a mají platné DIČ jako plátci.

Dalším příkladem, kdy nelze použít RPDP, je situace, kdy plátce (příjemce plnění) použije toto přijaté plnění výlučně k soukromé spotřebě, nebo pro plnění, které není předmětem daně. To znamená, že v těchto situacích se použije standardní režim.

Plátce, který poskytuje zdanitelné plnění v rámci režimu přenesení daňové povinnosti, má povinnost:

• vystavit daňový doklad se všemi náležitostmi klasického daňového dokladu dle § 29 ZDPH kromě sazby daně a výše daně, naopak na doklad musí doplnit sdělení že „daň odvede zákazník“ (viz § 29 odst. 2 písm. d) ZDPH),
• vést evidenci o všech plněních, která poskytl v rámci RPDP,
• vykázat plnění v RPDP na ř. 25 v daňovém přiznání a v kontrolním hlášení.

Plátce, který je příjemcem zdanitelného plnění v rámci režimu přenesení daňové povinnosti:

• má povinnost přiznat daň ke dni uskutečnění zdanitelného plnění,
• má zároveň nárok na odpočet daně na vstupu:
  • pokud splňuje obecné podmínky pro uplatnění nároku dle § 72 ZDPH a následujících,
  • pokud splní povinnost přiznat daň (viz první odrážka),
• má povinnost do evidence pro účely DPH doplnit výši daně, zároveň odpovídá za správné stanovení daně,
• má povinnost plnění v RPDP uvést v kontrolním hlášení a v přiznání k DPH na řádcích 10 a 11.

Z přijatých úplat před uskutečněním plnění (např. zaplacená záloha) se v RPDP daň nepřiznává. Tudíž se ani nevystavují daňové doklady k platbě.

V režimu přenesení daňové povinnosti nelze vystavit zjednodušený daňový doklad.

V případech, kdy poskytovatel i příjemce zdanitelného plnění nemají jistotu, zda dané plnění podléhá RPDP, je možné využít právní fikce stanovené v § 92a odst. 7 ZDPH, kdy oba ve shodě předpokládají, že se o režim RPDP jedná, pak se RPDP použije. Toto ustanovení však nelze použít u případů, které jsou jasné, že se u nich o RPDP nejedná.

Z časového hlediska se rozlišují dvě skupiny plnění v rámci reverse charge:

• trvalé použití režimu přenesení daňové povinnosti,
• dočasné použití režimu přenesení daňové povinnosti.

Trvalé použití režimu přenesení daňové povinnosti

1. Dodání zlata (§ 92b ZDPH)

Režim přenesení daňové povinnosti použije plátce při dodání zlata o ryzosti 333 tisícin a vyšší jinému plátci (s výjimkou České národní banky). RPDP se nepoužije při dodání investičního zlata podle § 92 odst. 4 ZDPH.

Režim přenesení daňové povinnosti se také použije při zprostředkování dodání investičního zlata dle § 92 odst. 5 ZDPH. To znamená v případě, kdy se zprostředkovatel rozhodl uplatnit daň u zprostředkování.

2. Dodání zboží uvedeného v příloze č. 5 k tomuto zákonu (§ 92c ZDPH)

V tomto případě se použije RPDP u dodání zboží dle přílohy č. 5 plátci, nebo při provádění zpracovatelských operací, jako jsou čištění, leštění, řezání, štěpení, lisování nebo odlévání do ingotů.

3. Dodání nemovité věci (§ 92d ZDPH)

Dodání nemovité věci je v určitých případech osvobozené od DPH dle § 56 ZDPH. Avšak zákon o DPH umožňuje plátci, který osvobozenou nemovitou věc dodává, daň uplatnit na základě § 56 odst. 6. Pokud se tak plátce rozhodne, nemůže použít běžný režim, ale musí použít RPDP.

4. Poskytnutí stavebních nebo montážních prací (§ 92e ZDPH)

Při poskytnutí stavebních nebo montážních prací, které odpovídají kódům 41 až 43 klasifikace produkce CZ-CPA ve znění platném k 1. 1. 2015, plátci použije plátce (dodavatel) režim přenesení daňové povinnosti. Zároveň se RPDP použije při poskytnutí pracovníků pro stavební nebo montážní práce.

Klasifikace produkce CZ-CPA je dostupná na stránkách Českého statistického úřadu.

K problematice zatřídění stavebních prací vydala Finanční správa na svých webových stránkách několik informací, například:

• informace GFŘ vydaná ve spolupráci s ČSÚ,
• přehled I nejčastějších dotazů k aplikaci přenesení daňové povinnosti u stavebních prací podle § 92e ZDPH,
• přehled II nejčastějších dotazů k aplikaci přenesení daňové povinnosti u stavebních prací podle § 92e ZDPH.

5. Použití režimu přenesení daňové povinnosti v ostatních případech (§ 92ea ZDPH)

Jedná se o případy, kdy příjemce převzal od ručitele záruku a tuto záruku realizoval prodejem nebo postoupením třetí straně. V takovém případě se použije RPDP.

Dočasné použití režimu přenesení daňové povinnosti

1. Dodání zboží uvedeného v příloze č. 6 k tomuto zákonu (§ 92f ZDPH)

Jedná se o zboží a služby, které může vláda na základě nařízení zahrnout do režimu přenesení daňové povinnosti.

Nařízením vlády č. 361/2014 Sb. se s účinností:

• od 1. ledna 2015 zařadily do RPDP převody emisních povolenek,
• od 1. dubna 2015 zařadily do RPDP vybrané druhy zboží, které je vymezeno kódem celního sazebníku a slovně, a jehož hodnota základu daně překračuje částku 100.000 Kč, jedná se o:
  • obiloviny, technické plodiny včetně olejnatých semen,
  • kovy, včetně drahých kovů uvedených v kapitole 71 a třídě XV celního sazebníku, s výjimkou zvláštního režimu pro obchodníky s použitým zbožím a s výjimkou RPDP dle § 92c ZDPH,
  • mobilní telefony, integrované obvody, zařízení pro automatické zpracování dat a videoherní konzole.

Nařízením vlády č. 155/2015 Sb. se s účinností od 1. července 2015 do RPDP zařadily zbývající obiloviny a technické plodiny, včetně olejnatých semen zařazených v kapitole 10 a 12 nomenklatury celního sazebníku.

Nařízením vlády č. 11/2016 Sb. se s účinností od 1. února 2016 do RPDP zařadila plnění obchodníků s energiemi a souvisejícími službami na základě energetického zákona (zákon č. 458/2000 Sb.).

Nařízením vlády č. 296/2016 Sb. se s účinností od 1. října 2016 do RPDP zařadily poskytnuté služby elektronických komunikací. Jedná se o telekomunikační služby dodávané mezi operátory.

2. Mechanismus rychlé reakce (§ 92g ZDPH)

Jedná se o zmocňovací ustanovení, kterým vláda může zavést režim přenesení daňové povinnosti na určitý druh dodání zboží a služeb, u kterých byly zjištěny náhlé a rozsáhlé podvody.

Ustanovení má takováto omezení:

• může trvat nejvýše 9 měsíců,
• musí jej na základě žádosti vlády schválit Evropská komise.

Závazné posouzení

V případě, kdy plátce má nejasnost o použití režimu přenesení daňové povinnosti, může využít institutu závazného posouzení. Předmětem závazného posouzení je určení, zda se při poskytnutí určitého zdanitelného plnění použije reverse charge.

Na základě žádosti plátce vydá Generální finanční ředitelství rozhodnutí o závazném posouzení určitého zdanitelného plnění pro použití režimu přenesení daňové povinnosti.

V žádosti o vydání rozhodnutí o závazném posouzení žadatel uvede:

• popis zdanitelného plnění, jehož se žádost o vydání rozhodnutí o závazném posouzení týká (v žádosti lze uvést pouze jedno zdanitelné plnění),
• návrh výroku rozhodnutí o závazném posouzení.

Správní poplatek za vydání rozhodnutí o závazném posouzení činí 10.000 Kč.

Článek byl připravený ve spolupráci se společností BS daně s.r.o.