Jelikož je celá problematika provázaná, začneme od zdánlivě jednoduchých věcí a nevyhneme se ani některým definicím.

Abychom v jednotlivých případech postupovali při uplatnění odpočtu DPH správně, musíme nejdříve vyhodnotit, jaké máme vstupy (přijatá plnění) z hlediska nároku na odpočet.

1. Vstupy s nárokem na odpočet daně v plné výši:

• Jedná se o plnění přijatá v souvislosti s uskutečňovanou ekonomickou činností dle § 72 odst. 1 zákona o DPH (dále jen „ZDPH“).
• Vznik a pravidla budou probrány v textu níže.

2. Vstupy bez nároku na odpočet daně – zde rozlišujeme:

• Absolutní zákaz odpočtu daně na základě § 72 odst. 4 ZDPH – jedná se o plnění použitá pro reprezentaci.
• Plnění neuvedená v § 72 odst. 1 ZDPH – jedná se o plnění osvobozená bez nároku na odpočet podle § 51 ZDPH.

3. Vstupy s nárokem na odpočet v částečné výši – kde se uplatňuje odpočet:

• V poměrné výši (§ 75 ZDPH) – jedná se o plnění, která jsou zčásti použita mimo ekonomickou činnost – například pro soukromou potřebu plátce.
• V krácené výši (§ 76 ZDPH) – zde jsou přijatá plnění použita celá v rámci ekonomické činnosti, ale u části je nárok na odpočet (viz bod 1. výše) a u další části nárok na odpočet není (viz bod 2. výše), neboť jsou použita v souvislosti s osvobozenými plněními bez nároku na odpočet.

4. Vstupy, které se týkají obchodního majetku a u kterých dochází ke zpětné úpravě nároku na odpočet daně – korekční mechanismy:

• Vyrovnání odpočtu daně – jedná se o vyrovnání původně uplatněného odpočtu u obchodního majetku před jeho použitím (s výjimkou dlouhodobého majetku), viz § 77 ZDPH.
• Úprava odpočtu daně – jedná se o úpravu původního odpočtu uplatněného u pořízeného dlouhodobého majetku, viz § 78 ZDPH.

Vstupy s nárokem na odpočet daně v plné výši

Jaká jsou obecná pravidla pro uplatnění nároku na odpočet daně? Zde uvádím podstatnou část základních pravidel:

• § 72 odst. 1 ZDPH – musí se jednat o přijaté zdanitelné plnění. To znamená, že odpočet je možné uplatnit u plnění, které je zdaněno tuzemskou sazbou daně. Nelze v tuzemském daňovém přiznání uplatňovat nárok na odpočet daně, která byla vyměřena v jiném státě.
• § 72 odst. 1 ZDPH – musí se jednat o zdanitelné plnění, které plátce použije v rámci svých ekonomických činností.
• § 72 odst. 1 ZDPH – plátce použije přijaté zdanitelné plnění pro účely uskutečňování:
  • zdanitelných plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku – tj. plnění, u kterých vzniká povinnost přiznat tuzemskou daň na výstupu,
  • plnění osvobozených od daně s nárokem na odpočet daně s místem plnění v tuzemsku – např. vývoz zboží nebo dodání zboží do jiného členského státu,
  • plnění s místem plnění mimo tuzemsko, pokud by měl nárok na odpočet daně, jestliže by se uskutečnila s místem plnění v tuzemsku – např. poskytování služeb s místem plnění mimo tuzemsko,
  • plnění ve formě finančních a pojišťovacích činností s plněním ve třetí zemi, pokud jsou přímo spojená s vývozem,
  • plnění, která se nepovažují za dodání zboží (viz § 13 odst. 7 písm. a), b), d) a e) ZDPH) – jedná se např. o pozbytí závodu (hmotný majetek), dodání a vrácení vratného obalu; plnění, která se nepovažují za poskytnutí služby (viz § 14 odst. 5 ZDPH) – např. postoupení vlastní pohledávky vzniklé plátci.
• § 72 odst. 3 ZDPH – nárok na odpočet vzniká v okamžiku, kdy u přijatého zdanitelného plnění vznikla povinnost přiznat daň, tj. tehdy, kdy dodavatel měl povinnost daň přiznat na výstupu. V tento okamžik vzniká nárok na odpočet daně. Aby bylo možné nárok uplatnit, musí být splněny další podmínky.
• § 73 odst. 1 písm. a) ZDPH – podmínkou pro uplatnění odpočtu je „mít daňový doklad“. Takže podle předchozího bodu sice vzniká nárok na odpočet v okamžiku, kdy měl dodavatel povinnost přiznat daň, ale tento nárok je možné uplatnit až v momentu, kdy máme v ruce daňový doklad.
• § 73 odst. 1 písm. b) ZDPH – ovšem v případech tuzemského přenesení daňové povinnosti (tzv. reverse charge) nebo pořízení zboží z jiného členského státu můžeme vlastnictví dokladu nahradit jiným prokázáním nároku na odpočet, a to například tím, že daň na výstupu je odvedena. Což je daňovým přiznáním, kde se daň odvádí a zároveň uplatňuje.
• § 73 odst. 1 písm. c) ZDPH – při dovozu zboží, je-li uplatněn režim samovyměření, je nutné nárok na odpočet daně prokázat přiznáním daně na výstupu a zároveň daňovým dokladem.
• § 73 odst. 3 ZDPH – nárok na odpočet daně nelze uplatnit po uplynutí lhůty, která činí 3 roky. Lhůta pro uplatnění nároku na odpočet daně počne běžet prvním dnem měsíce následujícího po zdaňovacím období, ve kterém nárok na odpočet daně vznikl. Na toto ustanovení bych zvláště upozornil. Tříletá lhůta pro uplatnění nároku na odpočet počíná běžet od doby, kdy byla povinnost z plnění odvést daň na výstupu u našeho dodavatele (viz bod k § 72 odst. 3). Nárok na odpočet nám zároveň vzniká, až když máme daňový doklad. Nicméně lhůta pro uplatnění běží již od povinnosti přiznat z plnění daň, nikoliv tehdy, kdy vznikl nárok na odpočet po splnění všech podmínek.

Vstupy bez nároku na odpočet daně

Nárok na odpočet daně není v těchto případech:

• § 72 odst. 4 ZDPH – zde je uveden zákaz odpočtu u plnění na vstupu, která jsou charakterem reprezentace a která definuje zákon o daních z příjmů jako daňově neuznatelné náklady. Výjimkou jsou reklamní a propagační předměty splňující podmínku daňové uznatelnosti na základě zákona o daních z příjmů.
• Odpočet také není možný u plnění, která nejsou uvedena v § 72 odst. 1 ZDPH. Jedná se o plnění osvobozená od daně podle § 51 ZDPH:
  • základní poštovní služby a dodání poštovních známek,
  • rozhlasové a televizní vysílání,
  • finanční činnosti,
  • penzijní činnosti,
  • pojišťovací činnosti,
  • dodání nemovité věci,
  • nájem nemovité věci,
  • výchova a vzdělávání,
  • zdravotní služby a dodání zdravotního zboží,
  • sociální pomoc,
  • provozování hazardních her,
  • ostatní plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně,
  • dodání zboží, které bylo použito pro plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, a zboží, u něhož nemá plátce nárok na odpočet daně.

U některých z výše uvedených plnění zákon o DPH umožňuje daň na výstupu uplatnit, pokud se jedná o plnění mezi plátci, a to z důvodu komplikací při uplatňování odpočtu na vstupu. Příkladem jsou nájem a dodání nemovité věci. Pokud například plátce používal nemovitost ke své ekonomické činnosti a uplatňoval odpočty DPH u oprav a technických zhodnocení, pak by musel při prodeji, který by byl osvobozen od DPH, tyto odpočty vypořádávat za období 10 let před prodejem.

Uplatnit daň na výstupu při prodeji nemovitosti umožňuje ustanovení § 56 odst. 6 ZDPH: „Plátce se může rozhodnout, že se u dodání pozemku podle odstavce 1 nebo u dodání vybrané nemovité věci po uplynutí lhůty podle odstavce 3 uplatňuje daň. Pokud je příjemce plnění plátcem, lze tak učinit pouze po jeho předchozím souhlasu (…).“

V následujícím díle se zaměříme na vstupy s nárokem na odpočet v částečné výši, a to včetně příkladů.

Článek byl připravený ve spolupráci se společností BS daně s.r.o.

Související články:
Odpočet DPH a korekční mechanismy – 2. část
Odpočet DPH a korekční mechanismy – 3. část
Odpočet DPH a korekční mechanismy – 4. část
Odpočet DPH a korekční mechanismy – 5. část