Nesporný je pozitivní dopad tohoto instrumentu na státní rozpočet, neboť tento instrument je schopen Finanční správě napomoci při boji s daňovými úniky, což byl ostatně záměr a také jeden z hlavních důvodů jeho zavedení.

Kontrolní hlášení je upraveno § 101c až § 101k zákona o dani z přidané hodnoty (dále jen „ZDPH“), tento instrument přinesla novela zákona o DPH, která byla provedena zákonem č. 360/2014 Sb., jehož část týkající se kontrolního hlášení nabyla účinnosti 1. ledna 2016, poprvé se tedy podávalo kontrolní hlášení za zdaňovací období leden 2016.

Kdo má povinnost podat kontrolní hlášení?

Povinnost podat kontrolní hlášení upravuje § 101c zákona o DPH, dle tohoto zákonného ustanovení platí, že povinnost podat kontrolní hlášení dopadá v určitých případech pouze na plátce DPH.

To tedy znamená, že se tato povinnost v žádném případě netýká osob identifikovaných, které jsou upraveny v § 6g a následujících zákona o DPH, je také zcela jasné, že se povinnost podat kontrolní hlášení nemůže týkat osob povinných k dani (podnikatelů), kteří však nejsou plátci DPH.

Jak bylo výše uvedeno, plátce daně má povinnost podat kontrolní hlášení jen za určitých podmínek, ony podmínky jsou následující:

• plátci vznikla ve zdaňovacím období povinnost odvodu daně, což se týká situací, kdy plátce uskuteční zdanitelné plnění nebo přijme úplatu přede dnem uskutečnění zdanitelného plnění, není přitom vůbec podstatné, o jakou částku odvodu DPH se jedná,
• plátci vznikl nárok na odpočet daně na vstupu, který vzniká v případech, kdy plátce přijme zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku nebo v případech, kdy poskytne úplatu přede dnem uskutečnění zdanitelného plnění,
• další podmínka je velmi specifická, týká se zvláštního režimu pro investiční zlato, ovšem tím, že investiční zlato je u nás v České republice emitováno pouze Českou mincovnou, a.s., pravděpodobně se většina z nás s tímto zvláštním režimem nikdy nesetká.

V praxi je velmi časté, že plátci DPH nevznikne povinnost podat kontrolní hlášení, avšak toto kontrolní hlášení stejně podá, a to v nulové výši – zkrátka žádný řádek kontrolního hlášení se nevyplní, plátci daně to dělají zpravidla z důvodu rizika, které může být spojeno s nepodáním řádného kontrolního hlášení.

Může se totiž stát, že plátce DPH nepodá kontrolní hlášení vůbec a následně, po uplynutí lhůty pro podání řádného kontrolního hlášení, zjistí, že musí podat dodatečné daňové přiznání, neboť opomněl přiznat uskutečněné zdanitelné plnění.

S tím se ovšem pojí nejen podání dodatečného daňového přiznání, ale též podání kontrolního hlášení. V takovém případě by plátce DPH podával první (řádné) kontrolní hlášení až po lhůtě pro podání řádného kontrolního hlášení, s pozdním podáním řádného kontrolního hlášení je však spojena sankce ve výši 1 000 Kč – v lepším případě. Sankce za podání následného kontrolního hlášení však v tomto případě nevzniká.

Otázkou k zamyšlení ovšem je, zda má být vůbec podání nulového kontrolního hlášení Finanční správou akceptováno, neboť povinnost podání kontrolního hlášení nevznikla, což může de facto vést k tomu, že by podání nulového kontrolního hlášení mohlo být považováno za neúčinné, a tedy jako by nebylo podáno.

Často se můžeme setkat se situací, kdy plátce musí podat daňové přiznání, avšak není povinen podat kontrolní hlášení, může se jednat například o situace, kdy plátce ve sledovaném zdaňovacím období uskuteční pouze osvobozené dodání zboží do jiného členského státu (§ 64 ZDPH) nebo uskuteční pouze osvobozený vývoz zboží (§ 66 ZDPH).

Dále se může jednat o případy, kdy plátce uskuteční pouze plnění s místem plnění mimo tuzemsko – může se jednat například o podnikatele, který ve sledovaném období poskytl pouze službu osobě povinné k dani do zahraničí. Často se jedná například o IT programátory, kteří vystaví měsíčně jen jednotky faktur. Poskytnutí IT služby zahraničnímu subjektu je totiž službou, která má místo plnění dle § 9 odst. 1 ZDPH v zahraničí, a poskytnutí této služby se nijak neprojeví v kontrolním hlášení.

Náležitosti a způsob podání kontrolního hlášení

Náležitosti a způsob podání kontrolního hlášení upravuje dnes stejně pojmenovaný § 101d ZDPH, který prošel poslední dobou z ústavního hlediska významnou změnou. Změnu přinesla část šestá zákona č. 371/2017 Sb., jedná se o reakci na nález Ústavního soudu, spisová značka Pl. ÚS 32/15, jenž řešil návrh skupiny 21 senátorů, kteří chtěli kontrolní hlášení zrušit celé.

Ústavní soud kontrolní hlášení nezrušil, zrušil pouze ta ustanovení ZDPH, která upravovala kontrolní hlášení a která byla dle názoru Ústavního soudu protiústavní.

Ústavní soud shledal právě § 101d ZDPH, který řeší a vždy řešil náležitosti a způsob podání kontrolního hlášení za protiústavní, a uložil proto povinnost toto ustanovení zákona o DPH změnit.

Problém byl v tom, že samotný ZDPH nijak nedefinoval, co je plátce DPH v kontrolním hlášení povinen uvést. Toto vyplývalo ve své podstatě pouze z informací Finanční správy či ze samotného formuláře kontrolního hlášení. A právě to shledal Ústavní soud za protiústavní, neboť není možné povinnosti plátci DPH ukládat informacemi finanční správy či samotným formulářem kontrolní hlášení.

Z ustanovení § 101d ZDPH je dnes již zcela jasné, co má být součástí kontrolního hlášení, lze tedy konstatovat, že náležitosti a způsob podání kontrolního hlášení jsou dnes v souladu s Ústavou a jsou řádně upraveny zákonem a nikoli pouze informací Finanční správy či formulářem kontrolního hlášení.

Je však nutné si uvědomit, že k žádné věcné změně nedošlo, kontrolní hlášení zůstává v podobě, ve které bylo před změnou § 101d ZDPH, náležitosti kontrolního hlášení se nezměnily, způsob podání se také nezměnil.

Ze zákona dnes vyplývá, že na kontrolním hlášení je plátce povinen uvést identifikační a kontaktní údaje plátce, údaje týkající se plnění a úplat, pokud tato plnění a úplaty zakládají povinnosti podat kontrolní hlášení, dále údaje týkající se uplatnění nároku na odpočet daně, které by neměly valný význam, pokud by plátce také nebyl povinen uvést identifikační údaje odběratele či dodavatele.

Závěr

Stinnou stránkou kontrolního hlášení jsou sankce, které jsou spojeny s neplněním povinností souvisejících s kontrolním hlášením, některé sankce mají svůj význam, avšak dnes již víme, že některé sankce jsou zcela nesmyslné a v žádném případě nenapomáhají smyslu celé správy daní – řádnému zjištění, stanovení a výběru daní.