Ztrátu společnosti s ručením omezeným můžeme definovat jako situaci, kdy v daném zdaňovacím období náklady převýší výnosy. Ale – není ztráta jako ztráta.

Ztrátu musíme chápat ve dvou rovinách, a to jako:

1. ztrátu účetní – ta vychází z účetních předpisů (zákona o účetnictví a navazujících předpisů – především vyhlášky č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o účetnictví, a Českých účetních standardů),
2. ztrátu daňovou – vycházející ze zákona o daních z příjmů a navazujících zákonů (např. zákon č. 593/1992 Sb., „o rezervách“).

Účetní a daňová ztráta se budou většinou lišit. Dokonce může nastat i situace, kdy podle účetnictví budeme ve ztrátě, ale daňově v zisku a budeme platit daň (ale i naopak).

Účetní ztráta

Účetnictví vedeme povinně tak, aby účetní závěrka podávala věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky. Ztráta vyčíslená na základě účetnictví – tedy ztráta účetní, nám potom podává věrný a poctivý obraz o „hospodaření“ firmy. Takto vyčíslená ztráta (ale samozřejmě i ostatní údaje z účetnictví) jsou potom důležitými informacemi pro řadu subjektů. Například pro samotné majitele, banky, věřitele, obchodní partnery, investory atp.

Výši účetní ztráty zjistíme z účetnictví jednoduše – když od výnosů zaúčtovaných na účtech účtové třídy 6 (výnosy) odečteme náklady na účtech účtové třídy 5 (náklady). Předpokladem je však správné vedení účetnictví a dodržení všech účetních zásad (např. akruální princip, kdy účetní případy účtujeme do období, kam věcně a časově patří bez ohledu na peněžní toky – časové rozlišení, zásada věrného a poctivého zobrazení, zásada bilanční kontinuity, zásada opatrnosti, zásada stálosti účetních metod, …).

Pokud za dané účetní období vykážeme účetní ztrátu, nemůžeme samozřejmě vyplatit podíly na zisku. S danou ztrátou můžeme naložit několika způsoby – např. ji „uhradíme“ z nerozdělených zisků minulých let, nebo ji uhradíme z jiných složek vlastního kapitálu, snížíme za účelem její úhrady základní kapitál, nebo ztrátu uhradí společníci. Anebo ztrátu necháme vykázanou jako „ztrátu minulých let“.

O převodu takovéto ztráty na účet „ztrát minulých let“ bychom účtovali následovně.
 

429 – Neuhrazená ztráta minulých let
431 – Výsledek hospodaření ve schvalovacím řízení
701 – Počáteční účet rozvažný

Daňová ztráta

Daňová ztráta je rozdíl „výnosů“ a „nákladů“, který vyjde záporný. Avšak podstatné je, že tyto výnosy a náklady počítáme „optikou“ zákona o daních z příjmů. Ani náklady ani výnosy a ani ztráta v tomto pojetí nepředstavují žádný údaj, který by nějakým způsobem odrážel realitu – jsou to opravdu jen „fiktivní“ čísla, jejímž jediným účelem je, spočítat správně základ daně a daň. Uživateli těchto údajů jsou maximálně majitelé a finanční úřad, ostatní osoby vždy zajímají údaje z účetnictví (tedy např. účetní ztráta a nikoliv daňová).

Daňová ztráta ale z účetnictví samozřejmě vychází, a to z výsledku hospodaření (zisku nebo ztráty), tento výsledek se pak transformuje na základě pravidel definovaných v daňových zákonech na základ daně. Tuto transformaci z účetního výsledku na daňový výsledek provedeme prostřednictvím přiznání k dani z příjmů právnických osob.

Transformace účetního výsledku hospodaření na základ daně probíhá tak, že upravujeme účetní výsledek hospodaření o částky, které zákon o daních z příjmů stanoví, že se k tomuto výsledku přičítají nebo odečítají (nebo je lze odečíst).

Po sestavení daňového přiznání a výpočtu daně bychom tuto daň účtovali (jako poslední transakci před uzavřením účetních knih) jako 591/341 (Daň z příjmů z běžné činnosti/Daň z příjmů). V případě ztráty však nemáme o čem účtovat.

Jako určité „pozitivum“ daňové ztráty je to, že neplatíme žádnou daň, a dále to, že si ji můžeme uplatnit v následujících 5 letech nebo 2 roky zpětně.

Kromě časového testu uplatnění daňové ztráty od kladného základu daně v následujících 5 letech (nebo 2 roky zpětně) zde platí i další omezení, kdy bychom ztrátu již uplatnit nemohli. Je to v případě, když u poplatníka dojde k podstatné změně ve složení osob, které se přímo účastní na kapitálu a kontrole.

Podstatnou změnou rozumíme nabytí nebo zvýšení podílu, které se v úhrnu týká více než 25 % základního kapitálu nebo hlasovacích práv nebo změny, kterými získá člen obchodní korporace rozhodující vliv.

V období, za které chceme daňovou ztrátu uplatnit, musíme tedy zjišťovat, zda nedošlo k podstatné změně. A toto období porovnávat s obdobím, za něž byla ztráta vyměřena.

Každé pravidlo má však výjimku, takže pokud dojde k podstatné změně a nejméně 80 % tržeb (do zkoumaných tržeb nezařazujeme ty, které nejsou přímo přiřaditelné k jednotlivým činnostem, např. prodej majetku, úroky, kursové zisky atd.) v období, kdy došlo k této podstatné změně, a v následujících obdobích, v nichž má být tato ztráta uplatněna, bylo vytvořeno stejnou činností, jakou v rámci svého předmětu podnikání provozoval poplatník v období, za které byla daňová ztráta vytvořena – může si ztrátu i tak uplatnit.

Tipy při uplatňování daňové ztráty

Relativní novinou (na kterou se často zapomíná) je možnost zpětného uplatnění ztráty, kdy pravomocně stanovenou daňovou ztrátu nebo její část (max. však 30 000 000 Kč) můžeme od základu daně (v dodatečném daňovém přiznání) odečíst ve dvou bezprostředně předcházejících zdaňovacích obdobích.

Další relativní novinkou je možnost vzdát se práva na uplatnění ztráty – a to oznámením správci daně ve lhůtě pro podání daňového přiznání za období, za které se daňová ztráta stanoví. Vyměřená ztráta prodlužuje tříletou lhůtu pro vyměření/doměření daně. Pokud se ztráty vzdáme (např. pokud je nepatrná), finanční úřad už nám nemůže „dodatečně“ (např. po kontrole) doměřit daň (ale ani my již nemůžeme podat dodatečné daňové přiznání).

Pokud máme možnost, nevytváříme daňovou ztrátu zbytečně. Musíme myslet na to, že k jejímu uplatnění máme jen 5 let. Když máme např. možnost přerušit daňové odepisování (nebo odpisy neuplatnit v maximální míře), a tím daňovou ztrátu snížit, určitě je to výhodnější, protože odpisy můžeme uplatnit (narozdíl od ztráty) i po více než 5 letech.

Ztrátu uplatňujeme v daňovém přiznání jen v nutné výši a myslíme na to, že základ daně se zaokrouhluje na celé tisíce dolů.

Příklad

Základ daně na řádku 200 přiznání: 49 403 Kč
Využitelná ztráta z minulého roku: 80 000 Kč

Můžeme však postupovat i jinak. Od základu daně odečteme ztrátu jen ve výši 48 404 Kč (zůstatek ztráty by byl 31 596 Kč). Základ daně by byl 999 Kč, ten zaokrouhlíme na celé tisíce dolů – tedy na nulu, a daň bude opět nula. Rozdíl je v tom, že do dalších let nám zůstane více využitelné ztráty.