Cenný papír a jeho vymezení

„Cenný papír je listina, se kterou je právo spojeno takovým způsobem, že je po vydání cenného papíru nelze bez této listiny uplatnit ani převést.“

Takto je cenný papír definován § 514 občanského zákoníku (dále jen „OZ“). Z definice cenného papíru vyplývá, že se jedná o nástroj, který přiznává svému držiteli určité právo.

Občanský zákoník se záměrně bližší definici práva, které je s cenným papírem spojeno, vyhýbá, neboť s držbou cenného papíru mohou být spojeny nejrůznější nároky držitele. Zpravidla se však jedná o právo na podíl na zisku, o právo na vedení či kontrole určitého subjektu (právnické osoby), ale může se jednat například i o přednostní nákupní právo – právo tedy nemusí mít vždy finanční podobu.

Cenný papír je vydán tzv. emitentem cenného papíru. Peněžní částka, za kterou emitent cenný papír vydává, se nazývá emisní kurs cenného papíru (§ 520 odst. 2 OZ). Emisní kurs cenného papíru je pro nás velmi důležitý, neboť se zpravidla jedná o nabývací cenu cenného papíru pro daňové účely, která poslouží jako daňově uznatelný výdaj v případě prodeje cenného papíru (§ 10 odst. 5 zákona o daních z příjmů – dále jen „ZDP“).

„U příjmů z úplatného převodu cenných papírů lze kromě nabývací ceny akcie nebo kmenového listu a pořizovací ceny ostatních cenných papírů uplatnit i výdaje související s uskutečněním úplatného převodu a platby za obchodování na trhu s cennými papíry při pořízení cenných papírů.“

Výše uvedené vyplývá z § 10 odst. 5 ZDP, je velmi důležité mít pro účely daní z příjmů k dispozici nabývací cenu cenného papíru, protože je výdajem, který bude snižovat případný zdanitelný příjem z prodeje cenného papíru. Z definice uznatelného výdaje také vyplývá, že výdajem není pouze samotná cena cenného papíru, ale též výdaje související s prodejem cenného papíru – poplatky makléři nebo například vyhotovené znalecké posudky.

Příjmy z prodeje cenného papíru

Příjmy z prodeje cenných papírů u fyzických osob neřadíme pod příjmy z kapitálového majetku dle § 8 ZDP, do této kategorie řadíme příjmy plynoucí z držby cenných papírů, nikoli však příjmy z jejich prodejů.

Prodeje cenných papírů řadíme mezi tzv. ostatní příjmy dle § 10 ZDP, a to za předpokladu, že se nejedná o cenné papíry, které by byly součástí obchodního majetku podnikající fyzické osoby, pak příjmy z prodeje cenných papírů řadíme mezi příjmy ze samostatné činnosti dle § 7 ZDP.

Výhodou nezahrnutí cenných papírů do obchodního majetku pro účely ZDP je skutečnost, že ony tzv. ostatní příjmy dle § 10 ZDP nepodléhají pojistnému na sociální a zdravotní pojištění.

Významným prvkem držby cenných papírů je možnost osvobození příjmu z prodeje cenných papírů, zákon o daních z příjmů nabízí velmi pestrou paletu osvobození těchto příjmů, osvobození jsou u fyzických osob upravena v § 4 ZDP.

Pokud není příjem z prodeje cenného papíru osvobozen, existence tohoto příjmu povede k nutnosti podat daňové přiznání, a to i v případech, kdy je cenný papír prodán za cenu stejnou nebo nižší, než je nabývací (kupní) cena cenného papíru – zkrátka příjem z prodeje uvedeme v daňovém přiznání bez ohledu na to, zda jsme prodejem cenného papíru realizovali zisk, či nikoli. K povinnosti podat daňové přiznání více viz § 38g ZDP.

Při zdanění příjmů z prodeje cenných papírů bychom měli postupovat následovně. Na prvním místě nás zajímá, zda vůbec úhrn příjmů z prodeje cenných papírů za dané zdaňovací období přesáhl částku 100 000 Kč. Zdaňovacím obdobím u fyzických osob je dle § 16b ZDP vždy kalendářní rok. Do úhrnu příjmů se započítávají veškeré příjmy z prodeje cenných papírů, tedy i ty, které mohou být osvobozeny z důvodu splnění tzv. časového testu.

Pokud celkový úhrn příjmů z prodeje cenných papírů v daném zdaňovacím období nepřesáhl částku 100 000 Kč, můžeme veškeré příjmy osvobodit dle § 4 odst. 1 písm. w) ZDP, a to bez ohledu na okamžik nabytí cenných papírů.

Osvobození dle § 4 odst. 1 písm. w) ZDP se – přirozeně – nevztahuje na cenné papíry zahrnuté do obchodního majetku anebo na cenné papíry, které byly zahrnuty do obchodního majetku, a to do tří let od ukončení činnosti, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti dle § 7 ZDP.

Pokud úhrn příjmů z prodeje cenných papírů limit 100 000 Kč přesáhne, není to ještě důvod k zoufání, neboť takový příjem ještě může být osvobozen od daně z toho důvodu, že cenný papír splní tzv. časový test, který je upraven § 4 odst. 1 písm. x) ZDP.

Co to vůbec je časový test a jaký je jeho smysl? Pokud poplatník daně z příjmů splní onen časový test, sáhne si na osvobození, které zákon o daních z příjmů nabízí – zkrátka pokud cenný papír držíme po určitou dobu, příjem z následného prodeje takového cenného papíru nezdaníme, neboť je osvobozen.

Logikou časového testu je poskytnout osvobození těm poplatníkům, kteří drží cenné papíry dlouhodobě, a tedy nedrží je za účelem spekulativního prodeje (v krátkodobém horizontu).

„Od daně se osvobozuje příjem z úplatného převodu cenného papíru, přesáhne-li doba mezi nabytím a úplatným převodem tohoto cenného papíru při jeho úplatném převodu dobu tří let.“

Poměrně novou záležitostí je fakt, že se doba tří let zkracuje o dobu, po kterou byl tento cenný papír ve vlastnictví zůstavitele, který byl příbuzným v řadě přímé nebo manželem.

Tedy pokud dědíme cenné papíry, doba tří let se zkracuje o dobu, po kterou měl tento cenný papír v držbě zůstavitel, pokud je zůstavitel v řadě přímé nebo manželem. Jedná se o záležitost, která platí od 1. července 2017, přinesl ji zákon č. 170/2017 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti daní.

Časový test nebyl vždy tříletý, před rekodifikací soukromého práva, tedy před rokem 2014, byl časový test pouze šestiměsíční – můžeme tedy zaznamenat podstatné zhoršení pro daňové poplatníky.

Investice do podílových fondů

Především banky v poslední době nabízejí širokou nabídku nejrůznějších investičních produktů, ať už se jedná o pravidelné, či jednorázové investice. My se zaměříme především na investice prostřednictvím podílových fondů, mezi které řadíme například dluhopisové fondy, strukturované fondy, akciové fondy či smíšené fondy.

Investování prostřednictvím podílových fondů má své daňové dopady, které investoři zpravidla opomíjejí, navíc banky či jiné finanční instituce zpravidla příliš informací ke zdanění investorovi neposkytnou.

Při těchto investicích zpravidla nejsme majiteli podkladového aktiva, nýbrž majiteli tzv. podílových listů, které investicí nakupujeme a v případě, kdy se investice zbavujeme, prodáváme námi vlastněné podílové listy. Naším ziskem je rozdíl mezi kupní a prodejní cenou podílového listu, průběžné příjmy nejsou vypláceny, neboť jsou fondem dále reinvestovány.

My se na prodej podílového listu musíme dívat jako na prodej cenného papíru, na který se vztahují pravidla o zdanění i o osvobození, o kterých jsme hovořili výše. Zajímá nás tedy především výše inkasovaného příjmu a také doba držby podílového listu.