V dnešním článku se podíváme na zálohy na daň z příjmů. Počínaje 4. dubnem běží nové zálohové období. Kdo nemusí zálohy platit, jak se stanovuje jejich výše a jaké jsou lhůty pro zaplacení?
Po malém „vzdělávacím“ úvodu se v tomto článku dozvíte:
- Pravidla fungování záloh na daň z příjmů.
- Kdo není povinen zálohy platit.
- Způsob stanovení výše záloh a lhůty pro jejich placení.
- Postup poplatníka daně, pokud chce stanovit zálohy jinak, než jak stanovuje zákon.
Úvodem
Dnem 3. dubna 2018 uplynula lhůta pro podání přiznání k dani z příjmů za rok 2017. Část daňových subjektů má tuto lhůtu ze zákona prodlouženu až na 2. července 2018. Jedná se fyzické nebo právnické osoby, které podléhají povinnému auditu účetní závěrky za rok 2017 nebo si nechávají daňové přiznání zpracovat daňovým poradcem. Ve stejné lhůtě je splatný i případný nedoplatek daně z příjmů za rok 2017.
Pro právnické osoby účtující v hospodářském roce uvedená data neplatí. Hospodářský rok je období dvanácti po sobě jdoucích kalendářních měsíců, které se neshoduje s kalendářním rokem.
Fyzické osoby, pokud podnikají a vedou účetnictví, mohou také volit hospodářský rok jako účetní období. Ovšem pozor! Zatímco u právnických osob je účetní období hospodářského roku zároveň obdobím zdaňovacím, to znamená, že za stejné období, za které se v jednom hospodářském roce účtuje, se také podává přiznání k dani z příjmů; u fyzických osob zůstává i v případě použití hospodářského roku zdaňovacím obdobím kalendářní rok.
Postup fyzické osoby s hospodářským rokem si ukažme na příkladu.
Příklad 1
Fyzická osoba měla v roce 2017 příjmy ze zaměstnání (§ 6 zákona o daních z příjmů, dále jen „ZDP“), z nájmu (§ 9 ZDP) a také z podnikání (§ 7 ZDP). Vede účetnictví a účtuje v hospodářském roce s počátkem 1. dubna.
Taková fyzická osoba podává přiznání k dani z příjmů za rok 2017, protože zdaňovacím obdobím fyzických osob je vždy kalendářní rok.
Do přiznání k dani z příjmů za rok 2017 zahrne příjmy ze zaměstnání zúčtované zaměstnavatelem za leden 2017 – prosinec 2017 (pokud byly vyplaceny do 31. ledna 2018), příjmy z nájmu (snížené o související výdaje, popř. o výdaje stanovené procentem příjmů) skutečně inkasované v období leden 2017 – prosinec 2017 (není důležité, za jaké období nárok na tyto příjmy vznikl) a dílčí základ daně z podnikání.
Dílčí základ daně z podnikání se stanoví úpravou výsledku hospodaření (výnosy – náklady) zjištěného z účetnictví za hospodářský rok 1. dubna 2016 – 31. března 2017 na daňový základ podle pravidel ZDP.
Podnikatelská činnost za období od 1. dubna 2017 až do 31. 12. 2017 bude předmětem zdanění až v přiznání podaném za rok 2018, neboť je součástí již dalšího hospodářského roku – 1. dubna 2017 až 31. března 2018.
Uvedený příklad navíc ilustruje, že využití hospodářského roku a vedení účetnictví se týká pouze podnikatelských aktivit fyzické osoby. Příjmy z nájmu jsou evidovány odděleně (mimo účetnictví) a podle jiných pravidel.
V dalším textu již budeme vycházet z toho, že posledním zdaňovacím obdobím poplatníka (fyzické nebo právnické osoby) pro účely daně z příjmů byl kalendářní rok 2017 a poplatník měl povinnost podat daňové přiznání do 3. dubna 2018.
Podání přiznání k dani z příjmů za předchozí kalendářní rok není důležité jen z pohledu stanovení daně za toto období, ale také pro určení výše a termínu placení záloh na budoucí daň z příjmů.
Pravidla fungování záloh na daň z příjmů
Dnem následujícím po posledním dni lhůty pro podání přiznání za rok 2017, tedy od 4. dubna 2018, začíná běžet nové zálohové období, ve kterém daňový subjekt platí zálohy na úhradu daně z příjmů vyměřenou v budoucnu za právě probíhající zdaňovací období, ale i za období následující.
Aktuální zálohové období je tedy od 4. dubna 2018 do 1. dubna 2019 (poslední den lhůty pro podání daňového přiznání za rok 2018) a znamená to, že při stanovení záloh po celé zálohové období se vychází z přiznání k dani z příjmů za rok 2017.
Může se stát, že za rok 2018 bude poplatník podávat daňové přiznání v řádné lhůtě do 1. července 2019. Pak by se zálohové období protáhlo až do tohoto termínu. Jestliže se následně výše daně za rok 2017 změní (např. podáním dodatečného daňového přiznání), promítne se tato změna do následujících záloh, které mají být placeny. Dřívější zálohy se již nepřepočítávají.
Zálohy splatné ve zdaňovacím období – kalendářním roce 2018 – se započítávají na úhradu daně z příjmů za rok 2018. Záloha stanovená sice na základě daňového přiznání za rok 2017, ale splatná již v roce 2019 (jak se dozvíte dále, splatnost takové zálohy je 15. března 2019), se započítá na úhradu daně vyměřené za rok 2019.
Jestliže se poplatník daně dostane do prodlení s placením záloh, použije na úhradu daně zálohy podle zákona splatné do konce daného roku, které stihne zaplatit do konce lhůty pro podání daňového přiznání. Uveďme na příkladu.
Příklad 2
Poplatník měl ze zákona platit zálohy 15. června 2017 a 15. prosince 2017, obě ve výši 30 000 Kč. Z finančních důvodů zaplatil obě zálohy až v únoru 2018.
V přiznání k dani z příjmů za rok 2017 mohl na úhradu daně za rok 2017 započíst obě zálohy, tedy částku 60 000 Kč. Byly splatné v roce 2017 a stihl je zaplatit do 3. 4. 2018.
Příklad 3
Poplatník měl ze zákona platit zálohy 15. června 2017, 15. září 2017, 15. prosince 2017 a 15. března 2018, každou ve výši 50 000 Kč. První dvě zálohy zaplatil v termínu, zálohu splatnou v prosinci zaplatil společně se zálohou splatnou v březnu 2018.
V přiznání k dani z příjmů za rok 2017 mohl na úhradu daně za rok 2017 započíst splatné zálohy v roce 2017, které stihl zaplatit do 3. 4. 2018, tedy celkem 150 000 Kč (3 × 50 000 Kč). Záloha splatná 15. 3. 2018 ve výši 50 000 Kč bude použita až na úhradu daně za rok 2018.
V daňovém přiznání za rok 2017 je vyčíslena konečná výše daně z příjmů za rok 2017, tzv. poslední známá daňová povinnost, a ta je určující pro další postup ohledně záloh. U fyzických osob se z výpočtu poslední známé daňové povinnosti vyloučí vliv zdanění ostatních příjmů (podle § 10 ZDP).
Jestliže poslední známá daňová povinnost vznikla za období kratší nebo delší než dvanáct kalendářních měsíců (např. při zahájení činnosti či v případě fúzí), musí se daňová povinnost přepočítat na celý kalendářní rok a z této přepočítané částky se pak vychází při stanovení výše a periodicity placení záloh.
Kdo není povinen platit zálohy
Zálohy neplatí:
- poplatník, jehož poslední známá daňová povinnost nepřesáhla 30 000 Kč,
- fyzická osoba, u níž dílčí základ daně ze závislé činnosti (zaměstnání) tvoří 50 % a více z celkového základu daně,
- fyzická osoba, která má stanovenou daň paušální částkou,
- poplatník, který ukončil činnost (např. podnikání) nebo mu zanikl zdroj příjmů (např. pozbyl nemovitosti využívané k pronájmu).
Způsob stanovení výše záloh a lhůty pro jejich placení
Podle výše poslední daňové povinnosti se stanoví periodicita placení záloh a jejich výše, viz tabulka.
Tab.: Stanovení periodicity a výše záloh
| Poslední daňová povinnost (D) | Počet záloh | Lhůta | Výše každé zálohy |
| 30 000 Kč < D ≤ 150 000 Kč | 2 | 15. června a 15. prosince | 40 % z D |
| D > 150 000 Kč | 4 | 15. června, 15. září, 15. prosince, 15. března | 25 % z D |
U poplatníka – fyzické osoby se zálohy stanovené podle výše uvedených pravidel snižují na poloviční výši, pokud dílčí základ daně z příjmů ze závislé činnosti tvoří z celkového základu daně 15 % a více, ovšem méně než 50 %.
Jestliže tvoří 50 % a více z celkového základu daně (bez vlivu dílčího základu daně podle § 10 ZDP), zálohy se neplatí (bylo zmíněno již dříve v tomto článku).
Stanovená záloha výše uvedeným způsobem se zaokrouhluje na celé stovky nahoru. Ukažme si správný postup na příkladech.
Příklad 4
Právnická osoba (s. r. o.) zahájila svoji činnost 5. října 2017. Výsledná daň z příjmů po uplatnění všech slev za rok 2017 činila 102 260 Kč. Stanovte periodicitu a výši záloh.
Daňová povinnost vznikla právnické osobě z výkonu činnosti za říjen až prosinec 2017, tedy za tři měsíce. Pro stanovení záloh musíme nejdříve provést přepočet na období dvanácti měsíců:
(102 260 Kč ÷ 3) × 12 = 409 040 Kč.
Při porovnání s údaji v tabulce je zřejmé, že daňová povinnost přesáhla 150 000 Kč. Zálohy se budou platit čtvrtletně ve výši 25 % přepočítané částky a zaokrouhlené na celé stovky nahoru, tedy v částce 102 300 Kč:
0,25 × 409 040 Kč = 102 260 Kč, po zaokrouhlení 102 300 Kč.
Splatnost jednotlivých záloh:
- 15. června 2018,
- 15. září 2018,
- 15. prosince 2018 a
- 15. března 2019.
Záloha z 15. března 2019 se započítá až na úhradu daně za rok 2019.
Příklad 5
Daňová povinnost po uplatnění všech slev a daňového zvýhodnění u fyzické osoby za rok 2017 činila 41 163 Kč. Struktura celkového základu daně za rok 2017 byla následující:
| Položka | Částka v Kč |
| Dílčí základ daně ze závislé činnosti (§ 6 ZDP) | 319 734 |
| Dílčí základ daně ze samostatné činnosti (§ 7 ZDP) | 289 212 |
| Dílčí základ daně z nájmu (§ 9 ZDP) | 67 200 |
| Celkový základ daně | 676 146 |
Stanovte periodicitu a výši záloh.
Poslední známá daňová povinnost za rok 2017 je vyšší než 30 000 Kč a zároveň nepřekračuje 150 000 Kč, proto budou zálohy dvě, splatné 15. června 2018 a 15. prosince 2018, a to ve výši 40 % poslední známé daňové povinnosti, tedy:
0,40 × 41 163 Kč = 16 465,20 Kč.
Jelikož podíl dílčího základu daně ze závislé činnosti činí na celkovém základu daně 47,3 % (319 734 Kč ÷ 676 146 Kč), zálohy se budou platit v poloviční výši, tedy:
16 465,20 Kč ÷ 2 = 8 232,6 Kč, po zaokrouhlení 8 300 Kč.
Příklad 6
Daňová povinnost po uplatnění všech slev a daňového zvýhodnění u fyzické osoby za rok 2017 činila 80 160 Kč. Struktura celkového základu daně za rok 2017 byla následující:
| Položka | Částka v Kč |
| Dílčí základ daně ze samostatné činnosti (§ 7 ZDP) | 200 000 |
| Dílčí základ daně z ostatních příjmů (§ 10 ZDP) | 500 000 |
| Celkový základ daně | 700 000 |
| Uplatnění slevy a daňová zvýhodnění (pouze základní sleva na poplatníka) |
24 840 |
Stanovte periodicitu a výši záloh.
Nejdříve musíme vyloučit vliv příjmů zdaňovaných podle § 10 na výši poslední známé daňové povinnosti pro účely placení záloh. Je to tak proto, že u ostatních příjmů se předpokládá nahodilost, mimořádnost v daném období a spíše se očekává, že se v dalších zdaňovacích obdobích nebudou opakovat.
Pokud vyloučíme dílčí základ daně z ostatních příjmů (§ 10 ZDP), činila by poslední známá daňová povinnost poplatníka:
200 000 Kč × 0,15 (15% sazba daně) = 30 000 Kč (daň před uplatněním slev) 30 000 Kč – 24 840 Kč = 5 160 Kč.
Poslední známá daňová povinnost po očištění vlivu ostatních příjmů činí 5 160 Kč. Ta nepřesahuje částku 30 000 Kč, proto povinnost platit zálohy poplatníkovi nevzniká.
Postup poplatníka daně, pokud chce stanovit zálohy jinak, než jak stanovuje zákon
Na žádost poplatníka může správce daně (příslušný finanční úřad) zálohy stanovené výše uvedeným způsobem snížit nebo jejich placení prominout. Žádost nepodléhá žádnému poplatku, lze ji účinně podat v listinné podobě nebo elektronicky (např. prostřednictvím datové schránky), ale musí být odůvodněná.
Žádost musí obsahovat vysvětlení a popis důvodů, proč lze reálně předpokládat, že daňová povinnost za aktuální zdaňovací období bude významně nižší, než z které se stanovovala výše a periodicita záloh, a proto nebudou zálohy na úhradu předpokládané daně využity.
Správce daně pravděpodobně žádosti vyhoví, pokud poplatník k odůvodnění své žádosti doloží důvěryhodné podklady. Zpravidla se přikládá výsledovka za dosud proběhlou část zdaňovacího období, výpis z daňové evidence o vývoji příjmů a výdajů v aktuálním období, vývoj příjmů z nájmu apod.
Zanechte komentář
Pro přidání komentáře se přihlaste.