Pro výpočet daně z příjmů z podnikání vycházíme z určitého základu daně, ke kterému můžeme dojít různými způsoby. Tyto způsoby se liší v rámci různých forem podnikání, ale i v rámci jedné formy stejného podnikání existuje vždy docela široká škála způsobů, jak dojít k různým základům daně a různé výši samotné daně.

Znalost různých způsobů zdanění a volba toho, který způsob povede k nejnižší dani, je tedy důležitá. Podívejme se ve stručnosti, jaké máme možnosti.

Daň z příjmů právnických osob

Jednou z forem podnikání je provozování ekonomické činnosti v rámci právnické osoby – nejčastěji v rámci společnosti s ručením omezeným. K základně pro výpočet výše daně vycházíme v tomto případě z účetnictví (případně účetnictví jednoduchého).

Výpočtová část daňového přiznání začíná řádkem č. 10, který obsahuje buď:

• výsledek hospodaření – před zdaněním a bez případného vlivu Mezinárodních účetních standardů (v zásadě tento údaj vychází z výkazu zisku a ztráty, který je nedílnou součástí daňového přiznání), nebo
• rozdíl mezi příjmy a výdaji – a to zejména u poplatníků, kteří mohou vést jednoduché účetnictví (tento údaj odpovídá položce „rozdíl příjmů a výdajů“ v Přehledu o příjmech a výdajích).

Poplatníci, kteří mohou vést jednoduché účetnictví, tedy nepracují s pojmy výnosy a náklady, ale evidují mimo jiné příjmy a výdaje. Jednoduché účetnictví mohou vést zejména „neziskovky“, tedy právnické osoby (podávají případně přiznání k dani z příjmů právnických osob) – spolky, odborové organizace, církevní organizace a náboženské společnosti, honební společenstva atd.

Takovéto subjekty mohou vést jednoduché účetnictví, pokud nejsou plátci DPH, jejich „běžné“ příjmy za poslední uzavřené období nepřesáhnou 3 000 000 Kč a hodnota jejich majetku nepřesáhne taktéž 3 000 000 Kč.

Tento prvotní údaj (první řádek daňového přiznání) dále upravujeme podle zásad vycházejících ze zákona o daních z příjmů, případně zákona o rezervách, až nakonec dojdeme k výpočtu výše samotné daně z příjmů.

Další formou podnikání je podnikání fyzických osob (osob samostatně výdělečně činných). Škála způsobu zdanění je tady mnohem širší než u právnických osob. Nesmíme také zapomenout (například při volbě právní formy podnikání) na to, že tyto příjmy podléhají i sociálnímu a zdravotnímu pojištění.

Daň z příjmů fyzických osob – skutečné výdaje (daňová evidence)

U daně z příjmů fyzických osob (pro zjednodušení budeme počítat pouze s příjmy z podnikání) vycházíme (pokud je to pro nás výhodnější varianta) ze skutečných příjmů a výdajů, které vychází z daňové evidence.

V příloze č. 1 daňového přiznání zakřížkujeme, že vedeme daňovou evidenci. A dále pokračujeme vyplňováním příjmů a výdajů z daňové evidence na řádky č. 101 a 102.

Příjmy a výdaje tedy vycházejí v této variantě zdanění přímo z daňové evidence.

Daň z příjmů fyzických osob – výdaje procentem z příjmů

Druhou možností zdanění příjmů fyzických osob (z podnikání) je použití výpočtu výdajů procentem z příjmů (tzv. výdajového paušálu).

V příloze č. 1 daňového přiznání zakřížkujeme, že výdaje uplatňujeme procentem z příjmů. Přiznání pak nejlépe začneme vyplňovat druhem činnosti a příjmy/výdaji v příloze č. 1.

Poplatník zde tedy neuvádí výdaje skutečné – prokazatelně vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů, ale výdaje „fiktivní“, jejichž výše se odvíjí od výše příjmů. V částce těchto „fiktivních“ výdajů jsou již zahrnuty veškeré výdaje poplatníka.

Procento výdajů se liší podle jednotlivých činností, viz v tabulce níže.
 

Způsob tohoto uplatnění výdajů nelze zpětně měnit.

Často se stává, že nemáme příjmy pouze z jedné činnosti, pak tedy musíme vést přesnou evidenci příjmů podle jednotlivých činností a v daňovém přiznání je uvést zvlášť vždy s příslušným procentem výdajového paušálu.

Důležitá je také skutečnost, zda k dané činnosti máme podnikatelské oprávnění. Pokud vykonáváme činnost, ke které je třeba podnikatelské oprávnění, ale my toto oprávnění nemáme, pak můžeme uplatnit pouze paušální výdaje ve výši 40 % (i když s příslušným oprávněním bychom mohli uplatnit 60 % nebo 80 %).

Více informací najdete například v článku Výdajový paušál při vysokých příjmech.

Daň z příjmů fyzických osob – vedení účetnictví

Fyzické osoby mohou však vést i účetnictví (povinnost vést účetnictví fyzickými osobami bude pravděpodobně v budoucnosti zrušena), jedná se nejčastěji o:

• fyzické osoby, které jsou jako podnikatelé zapsány v obchodním rejstříku,
• fyzické osoby, které jsou podnikateli, pokud jejich obrat podle zákona o DPH v rámci jejich podnikatelské činnosti přesáhl za bezprostředně předcházející kalendářní rok částku 25 000 000 Kč (a to od prvního dne kalendářního roku),
• fyzické osoby vedoucí účetnictví dobrovolně,
• fyzické osoby, kterým to nařizuje jiný zvláštní předpis (např. jako podmínku pro provozování určité činnosti/živnosti).

Fyzická osoba, která vede účetnictví, je však stále fyzickou osobou a příjmy zdaňuje v rámci přiznání k dani z příjmů fyzických osob, tam však vychází (v této variantě) z údajů z účetnictví.

V příloze č. 1 přiznání poplatník uvede, že vede účetnictví a začíná výpočet výsledkem hospodaření na ř. 104 (tak jako právnická osoba).

Daň z příjmů fyzických osob – vedení účetnictví a výdaje procentem z příjmů

Tím však škála variant zdanění příjmů z podnikání fyzických osob nekončí. I fyzická osoba, která vede účetnictví, má další možnost zdanění a přesto, že vede účetnictví, může použít „výdajový paušál“. V tomto případě poplatník (i přestože vede účetnictví) vychází z evidence příjmů včetně přijatých záloh. V úvahu tedy nebere samotné výnosy.

Daň z příjmů fyzických osob – paušální režim

Další možností, jak stanovit výši daně (dokonce bez jejího výpočtu v daňovém přiznání), je přihlášení se k systému paušálního režimu. Kdy pravidelně placená částka zahrnuje jak samotnou daň, tak i sociální a zdravotní pojištění.

Podrobnější informace se dozvíte v článku Paušální daň od 1. 1. 2023.

Při volbě jednotlivých způsobů zdanění nesmíme také zapomenout na to, že přechody mezi jednotlivými režimy v jednotlivých letech mohou být spojeny s určitými daňovými povinnostmi.