Institut zajištění daně se používá v případech, kdy hrozí teoretické riziko, že by daň nebyla odvedena vůbec, nebo v nesprávné výši, případně by byla těžko vymahatelná. Typickým příkladem je, když zahraniční osoba (nerezident) vykoná v České republice nějakou činnost, prodá majetek, dosáhne zde zdanitelných příjmů a jistota odvodu správné daně by byla malá.
 
Takový cizinec by pak měl dostat vyplacenu v čistém pouze částku sníženou o výši zajištěné daně v souladu s českými daňovými právními předpisy, zejména zákonem o daních z příjmů (dále jen „ZDP“).
 
Byť by se mohlo na první pohled zdát, že se může jednat o jistou diskriminaci zdaňování cizích státních příslušníků, a to i těch z Evropské unie (dále jen „EU“), tento princip posvětil i Soudní dvůr EU, s ohledem na princip sociální solidarity. Respektive přiznal právo státní politiky svým způsobem zvýhodňovat občany a firmy spadající pod danou státní daňovou politiku.
 
Za tímto účelem bylo do českého daňového právního systému zavedeno tzv. zajištění daně, které se aplikuje pouze u příjemců příjmů (poplatníků), kteří jsou českými daňovými nerezidenty (zjednodušeně řečeno, nemají na území ČR bydliště a ani se zde obvykle nezdržují, v případě právnických osob zde nemají sídlo ani místo svého vedení).
 
Vzhledem k tomu, že daňový nerezident má v ČR jen omezenou daňovou povinnost, a to pouze na příjmy plynoucí ze zdrojů na území České republiky taxativně vyjmenované v § 22 ZDP, bude se týkat zajištění daně jenom těchto nerezidentů u těchto příjmů.
 
Daňové rezidentství jako takové se určuje v principu podle ZDP a za pomoci mezinárodních smluv o zamezení dvojího zdanění (dále jen „SZDZ“), pokud má takovou smlouvu ČR s danou zemí uzavřenou. SZDZ většinou zmírňují přísnost ZDP, takže rezidenti ze smluvních států mohou mít „měkčí“ režim zdanění než čeští nerezidenti z bezesmluvního státu.
 
Obecně příjmy nerezidentů ze zdrojů v ČR, které podléhají povinnosti přiznat a zdanit v přiznání k daním z příjmů, které by byly obtížně vymahatelné, podléhají právě tzv. zajištění daně, které má za úkol provádět plátce příjmu dle § 38e ZDP.

Zdanění provádí plátce příjmu

Aby bylo zaručeno příslušné zdanění v ČR s co možná minimální administrativní zátěží finanční správy a bez nutnosti využití mezinárodní výměny informací, přechylují ZDP a příslušné SZDZ dané zdanění na osoby odpovědné za zdanění příjmů nerezidentního poplatníka na rezidentního plátce příjmů.
 
Tím dojde k možnosti aplikovat vymahatelnost státní moci nikoliv u nerezidenta těžko dosažitelného, ale přímo u rezidenta vyplácejícího daný příjem formou srážky daně z příjmů vypláceného nerezidentovi, která je odvedena plátcem českému finančnímu úřadu za poplatníka (nerezidenta).
 
Na sraženou částku, o kterou nerezident obdrží méně, vystaví český finanční úřad potvrzení o zaplacené dani v ČR pro zahraniční subjekt, který tak bude mít potvrzení o zaplacení daně a využití institutu případného zamezení dvojího zdanění v souladu se SZDZ a jeho národní daňovou legislativou, pokud by se na něj bilaterální smlouva vztahovala.
 
Na rozdíl od srážkové daně, která je konečná a nelze u ní uplatnit ve většině případů žádné výdaje, umožňuje zajištění daně zahraničním poplatníkům, kteří mají povinnost podat v ČR přiznání k daním z příjmů, využít zákonem povolené odečty a výdaje, pokud tak učiní a podají řádně své přiznání v ČR. Ze zajištěné daně se může stát i vratitelný přeplatek.
 
Není to tedy sankční zdanění, ale jak už sám název napovídá, jedná se pouze o preventivní „zajišťovací“ zdanění pro případ, že by nerezident nesplnil svou povinnost a přiznání, které následně umožňuje využít všechny zákonné možnosti řádně daň v ČR vypořádat, nepodal.
 
Zajištění daně se neprovádí v následujících ojedinělých případech, třebaže by dle obecných zásad měla být daň odvedena a není provedena ani zálohová a ani srážková daň:

• u českých nerezidentů, pokud je poplatník rezidentem EU,
• je-li poplatník rezidentem smluvního státu a SZDZ neumožňuje příjem v ČR zdanit,
• maloobchodní prodej zboží a služeb nerezidentem ČR,
• nájemné placené fyzickými osobami za nemovitosti k bydlení.

Výše zajištění daně

Základní výše zajištění daně je dle ZDP 10 % ze zdanitelných příjmů, z nichž není daň vybíraná srážkou podle zvláštní sazby daně. Daň musí plátce zajistit při výplatě, poukázání nebo připsání úhrady ve prospěch poplatníka, který není českým daňovým rezidentem, nejpozději v den, kdy o dluhu účtuje v souladu se zvláštními právními předpisy.
 
K zajištění daně nejsou plátci daně povinni v případě, kdy je záloha srážena z příjmů ze závislé činnosti. Tato základní sazba daně se prakticky využívá nejvíce, a to z příjmů stálých provozoven v ČR a dále z prodeje a užívání nemovitého majetku na území ČR.
 
Daňové předpisy ještě znají další sazby zajištění daně ve specifických případech (1 %):

• z příjmů z prodeje investičních nástrojů (např. cenné papíry) podle zvláštního právního předpisu upravujícího podnikání na kapitálovém trhu,
• z příjmů z úhrad pohledávky nabyté postoupením.

Sazba daně z příjmů ve výši 15 % ze základu daně připadá na společníka veřejné obchodní společnosti („v. o. s.“) nebo komplementáře komanditní společnosti („k. s.“), který je fyzickou osobou – daňovým nerezidentem (poplatníkem podle § 2 odst. 3 ZDP). Pokud je poplatník právnickou osobou – nerezidentem ČR, použijeme 19% sazbu daně dle § 21 ZDP. Částka zajištění daně se zaokrouhluje na celé Kč nahoru.
 
Technicky zajištění daně probíhá standardně tak, že nerezidentní poplatník má obdržet příjem například ve výši 1 000 Kč. Při jeho výplatě, poukázání nebo připsání úhrady bude plátce (vyplácející daný příjem poplatníkovi) účtovat o závazku zajištění daně dle výše uvedených procentních sazeb.
 
Výjimku tvoří podíly na zisku v. o. s. a k. s., kde je lhůta dva měsíce po uplynutí zdaňovacího období. Následně po zaúčtování tohoto závazku plátce odvede zajištěnou daň na svůj finanční úřad do konce měsíce následujícího po měsíci, ve kterém vznikla povinnost zajištění daně srazit, a současně podá tzv. hlášení plátce daně o provedení srážky zajištěné daně.

Termín odvedení zajištěné částky daně

Termín odvedení zajištěné částky daně je do konce následujícího měsíce za předchozí kalendářní měsíc. Současně s odvodem částky zajištěné daně je plátce povinen oznámit tento odvod správci daně.

Na základě žádosti poplatníka (nerezidenta) správce daně vydá „Potvrzení o zajištění daně sražené plátcem“. O potvrzení může poplatník požádat i prostřednictvím plátce daně. Částka zajištění daně se bez zbytečného odkladu převede z osobního daňového účtu plátce na osobní daňový účet poplatníka.
 
V případě, že by plátce nesrazil a neodvedl zajištění daně a ani nerezidentní poplatník by v ČR neuhradil svou daň, která měla být zajištěna, bude tato částka vymáhána na plátci daně příslušným finančním úřadem včetně sankčních úroků. Pokud by však nerezidentní poplatník svou daň v ČR uhradil, bude plátce daně sankcionován pouze sankčním úrokem z prodlení podle daňového řádu.
 
Poplatníkův správce daně může v odůvodněných případech rozhodnout i o zajištění nižším nebo od zajištění upustit, přičemž rozhodnutí je závazné pro plátce daně a proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat.