V článku Zdaňování důchodců v roce 2016, který vyšel na Portálu POHODA v červnu, a zabývali jsme se v něm zdaňováním důchodců v roce 2016, byl popsán legislativní stav v zákoně o daních z příjmů (dále jen „ZDP“) podle aktuálního znění. Nicméně rozhodnutím Ústavního soudu (Pl. ÚS 18/15 z 28. 6. 2016, vyhlášeného dne 20. 7. 2016) došlo k zásahu do zákona o daních z příjmů, který má vliv na zdanění důchodců po celý rok 2016.
 
Ke změně dochází jen ve zdaňování samotných důchodů. Ty jsou obecně osvobozeny od daně z příjmů, ale v zákoně existovaly dvě výjimky, kdy bylo toto osvobození prolomeno. Zatímco první výjimku Ústavní soud ponechal, druhou svým nálezem zrušil.
 
I nadále tedy zůstává zachováno zdanění důchodu, pokud jeho výše převýší 36násobek minimální mzdy platné na počátku kalendářního roku. Jedná se o pravidelně vyplácený příjem, nikoli o jednorázové doplatky důchodů.
 
Pokud tedy bude mít důchodce svůj důchod v roce 2016 vyšší než 356.400 Kč (36 × 9.900 Kč, což je minimální mzda k 1. 1. 2016), musí částku nad tuto hranici zdanit v § 10 ZDP jako ostatní příjem. Zároveň má ale nárok na základní slevu na dani, takže reálné zdanění by přicházelo v úvahu až při částce pravidelného důchodu nad 522.000 Kč ročně – pokud nebude mít jiný zdanitelný příjem, ke kterému by základní slevu na dani uplatnil, a může slevu plně využít na svůj „nadlimitní“ důchod.

Důchody, které přesáhnou částku 840.000 Kč za rok

Druhou výjimku pro zdanění důchodů, kterou v zákoně nalezneme v § 4 odst. 3 ZDP, však Ústavní soud zrušil, a to po celé zdaňovací období roku 2016. Toto ustanovení se týkalo těch důchodců, kteří přesáhnou částku 840.000 Kč za rok v součtu svých příjmů podle § 6 ZDP (příjmy ze zaměstnání) a dílčích základů daně podle § 7 ZDP (příjmy z podnikání) a podle § 9 ZDP (příjmy z pronájmu). Při překroční této hranice tedy musel být zdaněn i pravidelně vyplácený důchod v celé výši.
 
Ustanovení zákona bylo platné od roku 2011, v období let 2013 až 2014 nebylo uplatňováno (tehdy neměli důchodci nárok na slevu na dani, kterou jim však Ústavní soud vrátil zpět po oba roky) a znovu začalo platit od roku 2015.
 
V letošním nálezu Ústavní soud dospěl k závěru, že výše uvedené ustanovení zákona o daních z příjmů je „v rozporu s Listinou základních práv a svobod, konkrétně s čl. 1 garantujícím právo na rovné zacházení a z něj plynoucího zákazu libovůle při činnosti veřejné moci, včetně zákonodárce“.
 
Svůj závěr odůvodnil „mírou odlišnosti zacházení mezi jednotlivými skupinami důchodců, která je zcela zjevně nepřiměřená míře odlišností, kterou tyto skupiny vykazují“. A v závěru uvedl, že ustanovení zákona nebude aplikovatelné po celé zdaňovací období roku 2016. K roku 2015 se nevyjádřil, přestože odůvodnění by muselo být stejné.
 
Ustanovení § 4 odst. 3 ZDP, které bylo po celou dobu uvedeno v zákoně o daních z příjmů (díky novelizaci zákonem č. 346/2010 Sb.), mělo tento osud:

• rok 2011: v platnosti,
• rok 2012: v platnosti,
• rok 2013: nepoužito (díky přechodným ustanovením zákonného opatření Senátu č. 344/2013 Sb. část první čl. II. bod 8),
• rok 2014: nepoužito (díky přechodným ustanovením zákonného opatření Senátu č. 344/2013 Sb. část první čl. II. bod 8),
• rok 2015: v platnosti,
• rok 2016: zrušeno nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 18/15.

Odlišné stanovisko proti nálezu Ústavního soudu

K finálnímu pohledu na stav české legislativy, stálost zákonů a výklad jednotlivých ustanovení si ještě dovolím poukázat na to, že proti nálezu Ústavního soudu vydal odlišné stanovisko soudce Ústavního soudu Jan Musil, který mimo jiné uvedl, že nespatřuje ve zrušeném ustanovení zákona rozpor s Listinou základních práv a svobod, které garantují právo na rovné zacházení a z něj plynoucí zákaz libovůle při činnosti veřejné moci; a to mimo jiné i proto, že Ústavní soud použil pro své vyjádření argument v odlišnosti skupin těsně u hranice 840.000 Kč, jinak by efekt vyššího zdanění nebyl tak patrný.
 
A další svou myšlenkou podpořil názor celého Ústavního soudu v tom, že je velmi neobvyklé, když návrh na zrušení zákona podala skupina 17 senátorů, z nichž deset v roce 2010 hlasovalo pro tuto novelizaci. Soudce Jan Musil z toho vyvodil, že by Ústavní soud měl návrh jako nepřípustný odmítnout, s čímž se ale celé plénum neshodlo a nález byl vydán a není proti němu možnost odvolání.
 
V článku Zdaňování důchodců v roce 2016 uváděný příklad 4 tak můžeme ponechat platný pro rok 2015 a pro rok 2016 platí následující zdanění při stejném zadání.

Příklad

Pan Novák je starobní důchodce, má příjmy ze zaměstnání ve výši 120.000 Kč ročně, dále má příjmy z pronájmu všech nemovitostí ve výši 1.100.000 Kč za rok 2016 a uplatňuje 30% výdajový paušál. Celková výše důchodu za rok 2016 činí 130.000 Kč.
 
Pravidelně vyplácený důchod nedosahuje 36násobku minimální mzdy, proto je první výjimka splněna a důchod je osvobozen od daně.

Druhá výjimka, dosud v zákoně uváděná, je pro celý rok 2016 zrušena nálezem Ústavního soudu, proto nás nemusí zajímat, že pan Novák překročil svými příjmy ze zaměstnání (120.000 Kč) a dílčím základem daně z pronájmu (70 % z 1.100.000 Kč) částku 840.000 Kč, neboť již není povinen svůj důchod celý zdanit. Míra jeho daňového zatížení za rok 2016 je následující.
 

 
* Tato položka je platná pro rok 2015, v roce 2016 se již k pravidelně vyplácenému důchodu nepřihlíží.
 
 
Srovnáním zdanění roku 2015 a 2016 při stejné výši všech příjmů dojdeme k závěru, že Ústavní soud „pomohl“ v letošním roce panu Novákovi ve zvýšení čistého příjmu o 19.500 Kč.

Článek byl připravený ve spolupráci se společností Finservis s.r.o.  
 

Související článek:
Zdaňování důchodců v roce 2016