Už jste také unaveni z toho neustálého připomínání blížícího se dne „D“, dokdy je nutno podat přiznání k dani z příjmů? O něm zde samozřejmě také bude zmínka, ale hlavně o tom, jak si koupit trochu času a klidu navíc, nejen skrze daňové poradce.

A přidáme několik často se opakujících prohřešků provázejících vyplňování tohoto tiskopisu svépomocí, kvůli nimž se poplatník nemile zapíše do povědomí správce daně jako problémový.

Mimochodem pro státní sektor je příznačné označení „přiznání“ v paralele na trestněprávní polehčující okolnost. Jednak proto, že daň je „trestem“ za výdělek, a jednak že jeho podání obecně sníží potenciálně hrozící sankce.

Kdo musí podat daňové přiznání?

Řádné daňové tvrzení – v našem případě daňové přiznání k dani z příjmů osob fyzických (dále jen „DPFO“) nebo právnických (dále jen „DPPO“) – je povinen podat každý daňový subjekt, kterému to zákon ukládá, nebo jej k tomu správce daně vyzve.

Ačkoli existuje celá řada důvodů pro povinné podání tohoto typu přiznání, tak v praxi zdaleka nejčastěji je to uplynutí zdaňovacího období kalendářního roku.

U poplatníků DPPO je situace poměrně jasná. Podle § 38m odst. 1 zákona o daních z příjmů (dále jen „ZDP“) je nutno podat přiznání za každé zdaňovací období, i při nulovém základu daně či daňové ztrátě.

Okrajovou výjimkou jsou zejména veřejné obchodní společnosti (jejich daňovou povinnost vypořádávají společníci) a veřejně prospěšní poplatníci alias neziskové organizace (zjednodušeně, pokud nejsou „ziskové“).

Složitější pravidla platí pro poplatníky DPFO, zejména jde-li o zaměstnance, kteří jsou zdaňováni průběžně již během roku měsíčními zálohami na daň, takže by nebylo efektivní je hromadně nutit k podávání daňových přiznání.

Nicméně prakticky nikdy neudělá poplatník chybu, když v pochybnostech přiznání podá. Nehrozí žádná sankce za takovéto „obtěžování“ správce daně nepovinným podáním, naproti tomu může hodně zabolet opačný případ, kdy se poplatník domníval, že přiznání podávat nemusí, ale opak byl pravdou.

Kdy podat přiznání

Přiznání k dani z příjmů za zdaňovací období kalendářního roku 2017 je nutno podat nejpozději v úterý 3. dubna 2018. Notorické opozdilce můžeme potěšit tím, že jim sankce nehrozí, když jej podají nejpozději až další úterý 10. dubna 2018.

Pozdější podání ale již bude „odměněno“ pokutou za opožděné tvrzení daně ve výši 0,05 % daně, resp. 0,01 % ztráty za každý další den prodlení (nejvýše 5 % daně/ztráty), přesáhne-li sankce 200 Kč. Při prodlení do 30 dnů bude pokuta poloviční, a nebude-li přiznání podáno vůbec, tak bude pokuta nejméně 500 Kč.

Pro přemýšlivé jedince, které zajímá i „proč“, dodejme, že zákonná lhůta sice činí tři měsíce po skončení zdaňovacího období (v našem případě rok 2017), ovšem začíná se počítat až ode dne následujícího, tedy od 1. 1. 2018.

Proto lhůta obecně končí 1. 4. 2018, což je ale neděle a následující pondělí je svátkem (Velikonoční pondělí), díky tomu se konec lhůty odkládá až na nejblíže následující pracovní den, kterým je právě ono úterý 3. 4.

Pokud poplatníkovi zpracovává a podává přiznání poradce – což je legislativní zkratka zahrnující nejen daňové poradce zapsané u jejich Komory, ale také advokáty – prodlužuje se lhůta pro podání do pondělí 2. 7. 2018, jestliže příslušná plná moc je uplatněna u správce daně do 3. 4. 2018.

Pozor ale na to, že tento pozdější termín neplatí pro poplatníky, kteří s poradcem pouze konzultovali dílčí otázky nebo si od něj nechali prověřit sestavené přiznání – třeba aby ušetřili, nebo nechtějí svěřovat citlivá data poradcům, byť pro ně platí silná mlčenlivost.

Stejná prodloužená lhůta platí i pro poplatníky, kteří mají zákonem uloženou povinnost ověření účetní závěrky auditorem. Naproti tomu pouhý dobrovolný audit nestačí. O tato prodloužení se nežádá.

Kromě toho může poplatník i jeho zástupce požádat správce daně o prodloužení lhůty pro přiznání za rok 2017, čemuž ale nemusí být vyhověno a žádost podléhá správnímu poplatku 300 Kč. Toto správcovské prodloužení lhůty pro řádné přiznání může činit až tři měsíce.

Výjimkou je případ, kdy předmět daně tvoří rovněž příjmy, které jsou předmětem daně v zahraničí, tehdy může být lhůta prodloužena až do 1. 11. 2018 – ale jen v odůvodněných případech, tedy zejména, když poplatník musí podat přiznání také v zahraničí a dvojímu (opakovanému) zdanění v Česku se má podle příslušné mezinárodní smlouvy čelit zápočtem zahraniční daně.

Proti rozhodnutí správce daně o žádosti o prodloužení lhůty sice nelze uplatnit opravné prostředky, ovšem na straně druhé není daňový subjekt omezen ohledně počtu takovýchto žádostí – u nichž je ovšem účelné neopakovat pořád stejné důvody. Připomeňme, že odklad termínu podání přiznání automaticky znamená odklad i splatnosti předmětné daně, respektive jejího doplatku, a v případě OSVČ také odsouvá lhůty veřejného pojištění.

V praxi málo známou možností odložení termínu přiznání skýtá § 36 odst. 3 daňového řádu, který se netýká jen tzv. správcovských lhůt stanovených správcem daně (např. výzvy k odstranění pochybností nebo k předložení dokladů), ale vztahuje se i na zákonné lhůty, pokud zákon výslovně nabrání jejich prodloužení:

• „Nevydá-li správce daně rozhodnutí do doby, o niž má být lhůta podle žádosti prodloužena, nebo nevydá-li rozhodnutí do 30 dnů ode dne, kdy žádost obdržel, platí, že žádosti bylo vyhověno.
• Je-li rozhodnutí, kterým nebylo žádosti plně vyhověno, oznámeno po uplynutí stanovené lhůty, o jejíž prodloužení je žádáno, končí běh této lhůty uplynutím tolika dnů po oznámení tohoto rozhodnutí, kolik dnů zbývalo v době podání žádosti do uplynutí stanovené lhůty.“

Musíme jej ale vnímat v kontextu s výše citovaným ustanovením, které speciálně – a tudíž s vyšší právní silou – limituje možnost prodloužení lhůty pro podání řádného daňového přiznání třemi měsíci, resp. při zahraničních příjmech až na deset měsíců. Proto neuspěje žádost o prodloužení lhůty pro takové podání třeba o rok.

Příklad – Možnosti prodloužení (odkladu) zákonné lhůty

Podnikatel nepodléhá povinnému auditu ani nechce využít služeb poradce a hodlá si podat své přiznání k dani z příjmů za roku 2017 sám. Ovšem nestíhá přiznání sestavit a podat v zákonné lhůtě – do 3. 4. 2018. Proto nelení a podává 20. 3. 2018 správci daně žádost o prodloužení lhůty o dva měsíce. Předpokládejme tři varianty:

• Správce daně uzná relevanci důvodů uváděných v žádosti, a jelikož s poplatníkem nebyly žádné daňově správní problémy, vyhoví mu a odloží lhůtu pro podání přiznání k dani z příjmů za rok 2017 až do 1. června 2018. Toto rozhodnutí poplatníkovi doručí ještě do konce března 2018. Ideální scénář, kdy poplatník může v klidu podat zmíněné daňové přiznání až 1. 6. 2018 a rovněž teprve v tento den daň uhradit (doplatit).
• Správce daně eviduje ve spise nejeden daňový prohřešek poplatníka, například podává pozdě přiznání k DPH a kontrolní hlášení, kde mívá navíc řadu chyb, a nedávná daňová kontrola odhalila nějaké zatajené příjmy… Proto „z výchovných důvodů“ této žádosti poplatníka nevyhoví a zamítavé rozhodnutí mu doručí ještě do konce března 2018. Nejsmutnější scénář, kdy poplatníkovi zůstává v platnosti základní zákonná lhůta pro podání daňového přiznání – 3. 4. 2018 – a rovněž již tento den musí uhradit (doplatit) daň 2017.
• Správce daně sice opět nevyhoví poplatníkovi, ale pro nápor jiné práce rozhodnutí padne až 11. 4. 2018 a bude doručeno symbolicky v pátek 13. 4. 2018. Tentokrát skončí běh lhůty pro podání přiznání za rok 2017 až uplynutím tolika dnů po oznámení tohoto rozhodnutí, kolik dnů zbývalo v době podání žádosti (20. 3.) do uplynutí stanovené lhůty 3. 4. 2018. Neboli o těchto 14 dnů se – přes zamítnutí žádosti – poplatníkovi přeci jen prodlouží zákonná lhůta pro podání daňového přiznání a zaplacení daně z 3. 4. na 17. 4. 2018.

Komu podat přiznání

Zdánlivě banální otázka, přece finančnímu úřadu. Jenže daňový řád vyžaduje, aby každé podání správci daně – včetně přiznání k dani z příjmů – bylo učiněno u příslušného správce daně. Přičemž se dále rozlišuje příslušnost věcná a místní.

S určením věcně příslušného správce daně asi nikdo problém mít nebude, každý tuší, že daňové přiznání „patří“ finančnímu úřadu. A tak tomu skutečně je, jak právně pregnantně stanoví § 10 Věcná působnost zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě ČR: „Finanční úřad vykonává správu daní.“

Správců daně je ale podstatně více, což souvisí s tím, že procesní termín „daň“ je legislativní zkratkou zahrnující řadu plateb: nejen „klasické“ daně (v užším slova smyslu), ale třeba také clo, správní, místní a soudní poplatky, bezpočet „úředních“ pokut atd.

Proto je návazně logicky zkratkou i „správce daně“ – správní orgán nebo jiný státní orgán v rozsahu, v jakém mu je zákonem nebo na základě zákona svěřena působnost v oblasti správy daní.

Ovšem asi jen hodně velký recesista (spíše „potížista“) by zřejmě poslal své daňové přiznání k dani z příjmů věcně nepříslušnému „správci daně“ – třeba obci, celnímu úřadu, soudu, nebo dokonce na policii.

Poněkud složitější to ale může v praxi být s jednoznačným určením místní příslušnosti správce daně. Zpravidla vystačíme s obecným pravidlem, že se jedná o finanční úřad, v jehož územní působnosti je:

• místo pobytu fyzické osoby,
• sídlo právnické osoby.

Sice po reformě Finanční správy od roku 2012 nestačí určit místně příslušný finanční úřad – kterých je 14 a odpovídají krajům ČR – ale ještě podrobněji jeho tzv. územní pracoviště, kde je umístěn spis daňového subjektu k dani z příjmů (pravidla určení stanoví Pokyn GFŘ D-23).

Výjimkou jsou vybrané subjekty – obchodní korporace s obratem přes 2 miliardy, banky, kampeličky, pojišťovny, investiční fondy, penzijní společnosti apod. – u nichž je příslušný patnáctý Specializovaný finanční úřad; ovšem kromě daně z nemovitých věcí a daně z nabytí nemovitých věcí.

Další výjimka se týká daňových nerezidentů ČR, pro které je místně příslušný Finanční úřad pro hlavní město Prahu. Což má historické důvody, když při budování finanční správy byli nejzdatnější odborníci přirozeně nasávání z regionů do Prahy. Kam totiž vždy doputovaly nejsložitější problémy – často ohledně mezinárodního zdanění – s nimiž si regiony neporadily.

Příznivou zprávou je, že procesní právo naštěstí vychází vstříc popletům. Pokud je podání učiněno u správce daně, který není příslušný – ať už věcně, nebo místně – vést v dané věci řízení, pak je jeho úřední povinností neprodleně postoupit podání příslušnému správci daně a uvědomit o tom podatele.

Jestliže se tedy poplatník nebo jeho zmocněnec splete v adresátovi daňového přiznání, nemusí hned zmatkovat a ukvapeně podávat přiznání znova. Obecně totiž platí vstřícné procesní pravidlo: „Nebyl-li úkon učiněn u věcně a místně příslušného správce daně, je lhůta zachována, je-li nejpozději v poslední den lhůty učiněn tento úkon u nadřízeného správce daně nebo u jiného věcně příslušného správce daně.“

Čili přeloženo, přiznání k DPFO nebo DPPO lze klidně poslední den zákonné lhůty podat jakémukoli finančnímu úřadu v Česku a lhůta bude zachována. K daním z příjmů jsou totiž ad výše věcně příslušné všechny finanční úřady, specifickou výjimkou je Speciální finanční úřad.

A už vůbec se není třeba trápit tím, jestli bylo přiznání podáno přesně tomu územnímu pracovišti, kde má poplatník svůj daňový spis (viz výše). Všechna územní pracoviště jednoho a téhož „krajského“ finančního úřadu totiž samozřejmě splňují podmínku „věcně a místně příslušného správce daně“.

Na druhé straně obecně není moudré a taktické tímto způsobem komplikovat živobytí pracovníkům Finanční správy.

Horší by to bylo, pokud by se poplatník (zmocněnec) spletl ohledně věcné příslušnosti a přiznání k dani z příjmů adresoval třeba obecnímu úřadu. Pak by byl dnem „D“ tohoto podání až den, kdy by předmětné podání posléze konečně doputovalo k místně i věcně příslušnému finančnímu úřadu, což by mohlo trvat i pár měsíců.

Jak podat přiznání

Aby se daňové přiznání od poplatníka dostalo platně a účinně do sféry poznání správce daně, nemůže zůstat ležet na jeho stole nebo v počítači. Je třeba jej tzv. podáním přesunout na stůl, resp. do počítače správce daně. Tatam je již svoboda volby, zda podání učiní písemně či elektronicky (datovou zprávou).

Jestliže má totiž poplatník nebo jeho zástupce zpřístupněnu datovou schránku nebo zákonnou povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem, je povinen učinit podání pouze datovou zprávou odeslanou jedním z těchto tří způsobů:

1. e-mail odeslaný na adresu elektronické podatelny podepsaný zaručeným elektronickým podpisem,
2. datová zpráva odeslaná prostřednictvím datové schránky poplatníka, případně jeho zmocněnce,
3. datová zpráva s ověřenou identitou podatele způsobem, kterým se přihlašuje do datové schránky.

K tomu dodejme, že dle § 5 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, je všem právnickým osobám zapsaným do obchodního rejstříku automaticky ze zákona zdarma zřízena datová schránka.

Přičemž tato je zpřístupněna prvním přihlášením oprávněné osoby do zřízené datové schránky, nejpozději však patnáctým dnem po dni doručení přístupových údajů těmto osobám.

Vadným podáním je nejen přiznání v listinné formě, ale také tzv. kombinované, kdy je nejprve podáno jako datová zpráva bez zaručeného podpisu a do pěti dnů potvrzeno písemně, do protokolu nebo způsoby ad 1 až 3 výše. Při pouze této chybě je sice podání právně účinné, ale následuje výchovný trest – paušální pokuta 2 000 Kč.

Pokud poplatník nemá vlastní programové vybavení umožňující sestavit daňové přiznání, pak lze doporučit jako uživatelsky přívětivé řešení Daňový portál finanční správy. Nabízí „Průvodce krok po kroku“, automatické dílčí výpočty, údaje průběžně prověřuje a upozorňuje na možné chyby.

Jaký tiskopis přiznání

Daňové přiznání lze platně podat na tiskopise Ministerstva financí nebo obsahově shodném tiskovém výstupu z počítačové tiskárny, resp. datovou zprávou ve formátu XML a struktuře odpovídající XSD schématu (v pochybnostech si lze technické detaily ověřit na zmíněné aplikaci Daňového portálu Finanční správy ČR).

Tiskopis přiznání k DPFO má označení 25 5405 MFin 5405 (4 strany) a pro každý kalendářní rok je vydáván nový vzor. Pro zdaňovací období kalendářního roku 2017 se jedná o vzor č. 24. Podpůrným tiskopisem, který je dobré mít po ruce, jsou Pokyny k vyplnění, 25 5405/1 MFin 5405/1 – vzor č. 25 (4 strany).

Další tři oficiální přílohy vyplňují pouze poplatníci mající pro ně věcnou náplň:

1. Výpočet dílčího základu daně ze samostatné (podnikatelské) činnosti,
2. Výpočet dílčího základu daně z nájmu a z ostatních příjmů,
3. Výpočet daně z příjmů ze zahraničí metodou prostého zápočtu daně (je nutno vyplnit pro každý zahraniční stát zvlášť).

Novinkou zavedenou od roku 2016 je zjednodušený typ tiskopisu „Přiznání k DPFO pro poplatníky mající pouze příjmy ze závislé činnosti ze zdrojů na území České republiky“.

Nese označení 25 5405/D MFin 5405/D – vzor č. 2 (2 strany) a Pokyny k jeho vyplnění 25 5405/D/1 MFin 5405/D/1 – vzor č. 2 (3 strany). Prakticky jde o klasický tiskopis ad výše, z něhož byly vypuštěny položky netýkající se zaměstnanců.

Tiskopis přiznání k DPPO má označení 25 5404 MFin 5404 (8 stran) a pro každý kalendářní rok je vydáván nový vzor. Pro zdaňovací období kalendářního roku 2018 se jedná o vzor č. 28, který platí obecně pro jakákoli zdaňovací období započatá kdykoli v roce 2017, a rovněž pro části zdaňovacích období započatých v roce 2018, za které lhůta pro podání daňového přiznání uplyne do 31. 12. 2018. Podpůrným tiskopisem, který je ale k vyplnění přiznání nutný, jsou Pokyny k vyplnění 25 5404/1 MFin 5404/1 – vzor č. 28 (16 stran).

Některé častější chyby v přiznání k DPFO

• Přiznání v ČR musí zdejší rezident podat, i když měl v roce 2017 pouze příjmy ze zahraničí, i když tam byly zdaněny. Výjimkou je případ, kdy jde o příjmy ze zaměstnání v zahraničí vyjmuté ze zdanění v Česku.
• I příjmy z ciziny vyjímané ze zdanění v ČR je nutno uvést do přiznání, ze základu daně se vyloučí – spolu se souvisejícími výdaji, resp. povinným pojistným – příjmy ze zaměstnání až od ř. 36a, jiné od ř. 41a.
• V červenci 2017 došlo – zpětně pro celý rok – ke zvýšení daňového zvýhodnění na druhé dítě v domácnosti na 19 404 Kč ročně, i na třetí a další dítě na 24 204 Kč. Za první dítě ještě pro rok 2017 platí 13 404 Kč.
• Pro rok 2017 nemusí platit zákaz daňového zvýhodnění na děti a slevy na dani na manželku/manžela u „paušálistů“ s paušálními výdaji u více než 50 % základu daně. A to za podmínky, že poplatník současně již pro rok 2017 uplatní nové (poloviční) stropy paušálních výdajů. Jinak obojí uplatní až od roku 2018.
• Slevu na dani za manželku (manžela) lze uplatnit jen, když její (jeho) příjmy nepřesáhly 68 000 Kč za rok, přičemž se započítávají i příjmy osvobozené od daně, zdaněné srážkovou daní, důchody, nemocenské atd.
• Slevu na dani za umístění dítěte v předškolním zařízení (zejména mateřské školy a dětské skupiny) – tzv. školkovné – nelze uplatnit v jakékoli výši zaplacených výdajů (mimo stravné), ale maximálně 11 000 Kč.
• Nezapomínat na solidární zvýšení daně 7 % ze součtu – příjmů ze závislé činnosti a dílčího základu daně ze samostatné (podnikatelské) činnosti – přesahujícího 1 355 136 Kč; je možno uplatnit ztrátu z podnikání.
• Soupis povinných příloh k přiznání uvádí poslední strana, např. potvrzení o poskytnutém daru uplatněném jako nezdanitelná část základu daně, a potvrzení zaměstnavatele druhého z manželů o daňovém zvýhodnění.
• O vrácení přeplatku na dani lze požádat přímo na poslední straně přiznání, je nutno ale podruhé podepsat.

Některé častější chyby v přiznání k DPPO

• V případě elektronického podání přiznání poplatníka účtujícího v (podvojném) účetnictví musí být údaje z účetní závěrky uvedeny ve „Vybraných údajích z Rozvahy“ a „Vybraných údajích z Výkazu zisku a ztrát“ a pouze Opis Přílohy v účetní závěrce vložen jako tzv. E-příloha ve formátu např. DOC, PDF. Není přípustné jednoduše vložit účetní závěrku formou E-přílohy ve formátu PDF, jednalo by se o vadu podání.
• Ke zjištění podrobností o transakcích se spojenými osobami slouží od roku 2014 samostatná příloha č. 25 5404/E. Povinná je pro poplatníky splňující alespoň jedno z kritérií: aktiva přes 40 mil. Kč, obrat nad 80 mil. Kč, nebo přes 50 zaměstnanců, a to za předpokladu, že uskutečnil transakci se zahraniční spojenou osobou, nebo vykazuje daňovou ztrátu, anebo je příjemcem investiční pobídky formou slevy na dani.
• Při uplatnění paušálních výdajů na dopravu ve výši 5 000 Kč měsíčně je nutno z daňových výdajů (nákladů) vyloučit spotřebované pohonné hmoty a parkovací poplatky týkající se příslušného vozidla.
• Pokud je v účetnictví neuhrazený dluh již 30 měsíců po splatnosti nebo promlčený, musí se o něj zvýšit základ daně, ledaže z něj ještě nebyl uplatněn daňový výdaj (náklad), ani nejde o jinou z výjimek zákona.
• Mateřská společnost musí zvýšit základ daně o 5 % podílů na zisku od dceřiné společnosti, které jsou osvobozeny od daně, ledaže prokazatelně vyčíslí nižší skutečné nepřímé náklady související s podíly v dceři.
• U transakcí mezi tzv. spojenými osobami (např. matka versus dcera) se zapomíná na adekvátní úpravy základu daně, není-li cena sjednaná ve výši obvyklé, případně není pro ni náležité ekonomické zdůvodnění.
• Pokud poplatník platil pololetní nebo čtvrtletní zálohy, tak může na úhradu daně za zdaňovacího období uplatnit pouze zálohy splatné v jeho průběhu uhrazené sice i opožděně, ale jen do lhůty pro podání přiznání.

Související článek:
5 nejčastějších chyb v daňovém přiznání