Paušální daň nebo paušální výdaje mohou uplatnit pouze poplatníci daně z příjmů, tedy fyzické osoby (dle zákona č. 586/1992 Sb. Zákon o daních z příjmů, v platném znění – dále jen ZDP). Paušální výdaje je možné uplatnit také u příjmů z pronájmu a některých ostatních příjmů. Touto skupinou se pro zjednodušení zabývat nebudeme, byť podmínky jsou obdobné. Poplatníci, kteří mají příjmy ze samostatné činnosti (§ 7 ZDP), zjednodušeně tedy podnikatelé, mají několik možností, jak stanovit dílčí základ daně (případně daň) z podnikání:

1. Vedou podvojné účetnictví podle zákona o účetnictví (ať už povinně, nebo dobrovolně), kde účtují o výnosech a nákladech.
2. Evidují a v daňovém přiznání vykazují skutečné zdaňované příjmy a skutečné daňově uznatelné výdaje – vedou daňovou evidenci.
3. Evidují a v daňovém přiznání vykazují skutečné zdaňované příjmy a daňově uznatelné výdaje, ale s tím, že výdaje si stanoví určitou procentní sazbou z hodnoty příjmů. Tomuto postupu se říká paušální výdaje, nebo také výdajový paušál.
4. Uplatní paušální daň, což zjednodušeně znamená, že sice evidují příjmy, ale nevykazují v daňovém přiznání ani příjmy, ani výdaje a daň je stanovena paušální částkou. Pokud jsou splněny všechny podmínky, pak se ani nepodává daňové přiznání. Při tomto postupu se hradí paušálně také pojistné na sociální a zdravotní zabezpečení.

Paušální výdaje

Podmínky pro uplatnění paušálních výdajů jsou stanoveny v § 7 odst. 7 ZDP:
(7) Neuplatní-li poplatník výdaje prokazatelně vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmu, může uplatnit výdaje, s výjimkou uvedenou v § 12, ve výši:

Způsob uplatnění výdajů podle tohoto odstavce nelze zpětně měnit.

Z ustanovení ZDP (§ 12) vidíme, že paušální výdaje nelze uplatnit u některých společných příjmů a výdajů např. u společnosti (dříve sdružení), pokud podíl na příjmech a výdajích není stejný, nebo u spoluvlastníků, pokud příjmy a výdaje nejsou rozděleny podle spoluvlastnických podílů.

U poplatníků, kteří podnikají v zemědělské výrobě, lesním a vodním hospodářství a na základě živnostenského zákona s živností řemeslnou jsou výdaje ve výši 80 % z příjmů. Seznam řemeslných živností je uveden v Příloze č. 1 k živnostenskému zákonu (zákon č. 455/1991 Sb.). Maximální částka, kterou lze uplatnit jako výdaje je 1 600 000 Kč. Tento limit výdajů odpovídá příjmům ve výši 2 000 000 Kč. Pokud poplatník bude mít příjmy vyšší, pak výdaje zůstávají stále v maximální uvedené výši.

U příjmů podle ostatních živností je možné uplatnit výdaje ve výši 60 % z příjmů s limitem 1 200 000 Kč. To opět odpovídá příjmům ve výši 2 000 000 Kč.

U příjmů z ostatních samostatných činností (vyjma výše uvedených) je pak výdajový paušál ve výši 40 % z příjmů. Jedná se o podnikání na základě jiných právních předpisů jako např. právníci, auditoři, daňoví poradci a další. Dále pak například sportovci, výkonní umělci atd.

V neposlední řadě je možné použít paušální výdaje ve výši 30 % z příjmů u pronájmu majetku zařazeného v obchodním majetku. Jelikož poplatník, který nevede účetnictví ani daňovou evidenci nemá obchodní majetek, nemůže být příjem za pronájem majetku v dílčím základu podle § 7, a tudíž pro něj skupina příjmů s paušální sazbou 30 % nemá naplnění. Tato sazba je určena pouze pro osoby, které vedou podvojné účetnictví a současně uplatňují paušální výdaje.

Poslední věta v § 7 odst. 7 ZDP nám říká, že paušální výdaje není možné zpětně měnit. To znamená, že pokud by poplatník na konci zdaňovacího období zjistil, že se mu výdajový paušál nevyplatí, nemůže zpětně přejít na použití skutečných výdajů. Obrácený postup, tedy zpětný přechod ze skutečných výdajů na paušální, je možný za splnění určitých podmínek.

Několik podmínek paušálních výdajů vyplývajících zejména z ustanovení § 7 odst. 8 ZDP:

• Jak již bylo zmíněno výše, paušální výdaje může uplatnit i poplatník, který vede účetnictví. V tomto případě ale neuplatňuje příslušné procento z výnosů, ale musí být uplatněno z příjmů.
• V částce výdajů jsou zahrnuty veškeré výdaje poplatníka. Například i odpisy dlouhodobého majetku. U odpisů se postupuje následovně:
  • U majetku, který byl pořízen před přechodem na paušální výdaje – tento majetek se odepisuje jen evidenčně, a to v maximální výši při rovnoměrném odpisování. O tuto dobu se neprodlužuje doba odpisování – viz § 26 odst. 8 ZDP.
  • Majetek byl pořízen v době použití paušálu – tento majetek se neodepisuje. Odpisování je možné zahájit prvním rokem při přechodu na skutečné výdaje.
• Poplatník má povinnost vést evidenci:
  • o příjmech a
  • o pohledávkách.
• Pokud má poplatník příjmy z více činností, nelze u nich kombinovat výdajový paušál se skutečnými výdaji. Jestliže činnosti mají rozdílné procento pro uplatnění výdajů, může u každé takové činnosti využít maximální limit paušálních výdajů.

Paušální daň

Paušální daň je dobrovolná možnost, jak za stanovených podmínek platit daň a odvody na sociální a zdravotní pojištění jednou trvalou měsíční platbou. Pokud jsou splněny veškeré podmínky pro stanovení paušální daně, pak se nepodává za zdaňovací období daňové přiznání, ani přehledy na správu sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovnu.

Aby mohl poplatník – OSVČ začít využívat paušální daň, musí se nejprve přihlásit do paušálního režimu. Podmínky pro vstup a setrvání v tomto režimu najdeme v ustanovení § 2a ZDP:

• K prvnímu dni zdaňovacího období poplatník:
  • Není plátcem DPH.
  • Není společníkem veřejné obchodní společnosti ani komplementářem komanditní společnosti.
  • Není dlužníkem, vůči němuž bylo zahájeno insolvenční řízení.
• V předchozím zdaňovacím období nepřesáhl rozhodné příjmy pro zvolené pásmo paušálního režimu. K tomuto účelu je nezbytné vést evidenci příjmů k prokázání těchto skutečností.
• Na začátku zdaňovacího období nemá příjmy ze závislé činnosti s výjimkou příjmů zdaněných srážkovou daní (DPČ a DPP).
• Podá správci daně oznámení o vstupu do paušálního režimu, kde si zvolí pásmo paušálního režimu ve lhůtě do 10. ledna příslušného zdaňovacího období (§ 38lc ZDP). Definice pásem je uvedena v § 2a odst. 5 ZDP.

Pokud jsou splněny výše uvedené podmínky, poplatník začne platit zálohy na paušální daň podle níže uvedené tabulky. Zálohy jsou splatné vždy do 20. dne kalendářního měsíce.

Tab.: Výše měsíční zálohy na paušální daň pro rok 2024
 

Následně nejpozději po konci zdaňovacího období musí poplatník zjistit, zda jeho daňová povinnost je rovna paušální dani (zálohám), nebo je povinen podat daňové přiznání. Tyto podmínky upravuje ustanovení § 7a ZDP.

Daň poplatníka, který je na konci zdaňovacího období poplatníkem v paušálním režimu, je rovna paušální dani, pokud tento poplatník v tomto zdaňovacím období:

• rozhodné příjmy pro zvolené pásmo paušálního režimu
  • nepřesáhl, nebo
  • přesáhl, ale nepřesáhl rozhodné příjmy pro vyšší pásmo paušálního režimu a podá správci daně oznámení o jiné výši paušální daně na její výši odpovídající tomuto pásmu paušálního režimu,
• vedle rozhodných příjmů má pouze
  • příjmy od daně osvobozené,
  • příjmy, které nejsou předmětem daně,
  • příjmy, ze kterých je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně a
  • příjmy z kapitálového majetku, příjmy z nájmu a ostatní příjmy, pokud se nejedná o příjmy podle bodů 1 až 3 a pokud celková výše těchto příjmů nepřesahuje 50 000 Kč,
• není plátcem daně z přidané hodnoty a nemá registrační povinnost k dani z přidané hodnoty, s výjimkou registrační povinnosti identifikované osoby a
• není společníkem veřejné obchodní společnosti ani komplementářem komanditní společnosti.

Pokud tedy jsou splněny uvedené podmínky, daňová povinnost poplatníka se rovná zálohám na paušální daň a není povinnost podávat daňové přiznání ani přehledy na sociální a zdravotní pojištění. V opačném případě je poplatník povinen podat přiznání a přehledy s tím, že zaplacené částky záloh na paušální daň uvede v přiznání a přehledech jako zaplacené zálohy, o které si sníží vypočtené odvody. Zda se paušální daň vyplatí, si mohou poplatníci spočítat například na kalkulačce finanční správy – odkaz ZDE, případně jsou zde také uvedené další informace týkající se paušální daně.

Článek byl připravený ve spolupráci se společností BS daně s.r.o.