Nyní si pokládáme otázky typu: „Musím podat daňové přiznání? Může za mě daně vypořádat můj zaměstnavatel? Musím něco oznamovat finančnímu úřadu?“ Tak na tyhle a mnohé další otázky najdete odpověď v tomto příspěvku. Stručně se seznámíme s tím, kdy daňové přiznání je třeba podat a kdy nikoli. Související právní úpravu nám poskytne především § 38g zákona o daních z příjmů (dále jen „ZDP“).

Začneme tím, kdy daňové přiznání podávat nemusíme. Zcela logicky nemusíme daňové přiznání podávat, pokud nemáme žádné zdanitelné příjmy nebo pokud máme pouze příjmy, které jsou od daně osvobozeny (například ženy na rodičovské dovolené).

Obdobně platí, že povinnost podat daňové přiznání nemá osoba, která má pouze příjmy, které podléhají srážkové dani, neboť u nich platí, že se do daňového přiznání neuvádějí. Pravdou je, že někdy je do daňového přiznání uvést můžeme, ale nemusíme. Je to zcela logické, neboť osvobozené příjmy dani vůbec nepodléhají. Oproti tomu příjmy zdaněné srážkovou daní sice dani z příjmů podléhají, avšak daň již odvedl někdo jiný – plátce příjmu, k nám se dostává příjem v čisté výši.

Jak vyplývá z § 38g odst. 1 ZDP, tak povinnost podat daňové přiznání má každá fyzická osoba, jejíž roční příjmy, které jsou předmětem daně, přesáhly 15 000 Kč. I zde platí, že se do tohoto limitu nezapočítávají příjmy, které jsou od daně z příjmů osvobozeny, a dále příjmy, které podléhají srážkové dani, neboť ty není možné (někdy nutné) do daňového přiznání uvést.

Podat přiznání při daňové ztrátě?

Speciální pravidlo pak říká, že daňové přiznání je povinna – bez ohledu na výši příjmu – podat fyzická osoba, která vykazuje daňovou ztrátu. Daňovou ztrátou dle § 5 odst. 3 ZDP u fyzických osob rozumíme situaci, kdy daňově uznatelné výdaje přesahují zdanitelné příjmy – není přitom podstatné, zda poplatník vede podvojné účetnictví či daňovou evidenci dle § 7b ZDP.

I v zákoně o daních z příjmů platí, že zaměstnanci jsou určitým způsobem zvýhodněni. Dle § 38g odst. 2 ZDP, který se věnuje především zaměstnancům, totiž platí, že daňové přiznání není povinna podat fyzická osoba, která má příjmy pouze ze závislé činnosti (zaměstnání) dle § 6 ZDP.

Osvobození od povinnosti podat daňové přiznání se vztahuje pouze na ty zaměstnance, kteří měli v průběhu roku pouze jednoho zaměstnavatele anebo jich měli více, ale postupně za sebou. Jinak řečeno, nenastala u nich situace, kdy by měli dvě a více zaměstnání v jednom měsíci.

Druhou podmínkou je skutečnost, že u všech těchto zaměstnavatelů učinili prohlášení. Učinit prohlášení je nový pojem, který terminologicky nahrazuje spojení „podepsat růžové prohlášení“, které je nedílnou součástí dnešní daňové a mzdové praxe. Prohlášení poplatníka daně z příjmů je upraveno v § 38k ZDP.

Pokud si zaměstnanec, vyjma příjmů ze zaměstnání, vydělá více než 6 000 Kč, tak ani jeho povinnost podat daňové přiznání nemine. Jak bylo uvedeno výše, se do limitu 6 000 Kč nezapočítávají příjmy, které jsou od daně osvobozeny a dále příjmy, které podléhají srážkové dani.

Dodejme, že zaměstnanec, který splní podmínku osvobození od povinnosti podat daňové přiznání dle § 38g odst. 2 ZDP, není ani povinen požádat svého zaměstnavatele o provedení ročního zúčtování dle § 38ch ZDP. Jeho daňová povinnost se totiž považuje za vyřízenou prostřednictvím měsíčního zdanění jeho mzdy.

Zdanění daňových rezidentů a nerezidentů

Obdobně nemá povinnost podat v České republice daňové přiznání český daňový rezident, který měl pouze příjmy ze závislé činnosti vykonávané v zahraničí, které jsou v souladu s § 38f ZDP vyjmuty ze zdanění v České republice. Jedná se především o zaměstnání vykonávané v zemích, se kterými Česká republika uzavřela smlouvu o zamezení dvojímu zdanění.

Přesuneme-li se k daňovým nerezidentům, které pro účely ZDP definuje § 2 odst. 3, platí u nich, že daňové přiznání musejí podat vždy, pokud chtějí uplatnit následující slevy na dani:

• slevu na manželku,
• slevy na invaliditu,
• slevu na studenta a dále
• slevu za umístění dítěte.

Daňoví nerezidenti musejí též podat daňové přiznání, pokud hodlají uplatnit daňové zvýhodnění na vyživované děti. Pokud to zjednodušíme, tak daňový nerezident nemusí v České republice podat daňové přiznání, pokud zde má pouze příjmy od jednoho zaměstnavatele či postupně od více zaměstnavatelů a chce uplatnit pouze základní slevu na dani – jak uvádím, je to hodně zjednodušující tvrzení, nicméně v praxi hojně aplikované.

Solidární zvýšení daně

Bez ohledu na výše uvedené platí, že daňové přiznání je vždy povinna podat fyzická osoba, u které se daň z příjmů zvyšuje o tzv. solidární zvýšení daně.

Solidární zvýšení daně upravuje § 16a ZDP a platí, že činí 7 % z kladného rozdílu mezi součtem příjmů ze zaměstnání (pouze příjem, nikoli tzv. superhrubá mzda) a „ziskem“ z podnikání (ze samostatné činnosti dle § 7 ZDP) a 48násobkem průměrné mzdy.

Zkrátka, solidárnímu zvýšení daně podléhá pouze poplatník, jehož součet příjmu ze zaměstnání a zisku z podnikání přesáhne 48násobek průměrné mzdy. Průměrná mzda v roce 2018 pro tyto účely činí 29 979 Kč, 48násobek průměrné mzdy pak pro rok 2018 činí 1 438 992 Kč.

Jedná se tedy skutečně o daň, která dopadá pouze na zlomek daňových poplatníků. Rozhodná částka se v roce 2019 zvyšuje na částku 1 569 552 Kč, tuto částku využijeme až na začátku roku 2020, kdy budeme podávat daňová přiznání za rok 2019.

Pokud poplatník podává daňové přiznání, ať povinně či dobrovolně, uvede v něm veškeré příjmy, které jsou předmětem daně, neuvádí pouze příjmy, které jsou od daně osvobozeny a dále příjmy, které podléhají srážkové dani.

Dle § 36 odst. 7 a 8 ZDP platí, že příjmy ze zaměstnání, které podléhají srážkové dani, je možné do daňového přiznání uvést, pak se ke srážkové dani chováme jako by byla daní zálohovou. Pokud se rozhodneme do daňového přiznání tyto příjmy uvést, pak už tam musíme uvést všechny tyto příjmy.

Pokud na základě výše uvedených informací dospějeme k závěru, že povinnost podat daňové přiznání nemáme, tuto skutečnost nemusíme oznamovat správci daně. Pokud totiž daňové přiznání nepodáte, správce daně předpokládá, že tak učinit nemusíte. Pouze pokud zjistí, že důvod pro podání daňového přiznání tu je, neboť jste například zapomněli na inkaso neosvobozeného příjmu z prodeje nemovité věci, vyzve správce daně k nápravě – tedy vyzve k podání daňového přiznání.

Lhůta pro povinnost podat daňové přiznání je upravena v § 136 daňového řádu (dále jen „DŘ“), platí, že daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob se podává nejpozději do třetího měsíce po skončení zdaňovacího období.

Pokud jste snad někdy přemýšleli nad tím, proč se lhůta posunula z 31. března na 1. dubna, pak je to z toho důvodu, že s účinností nového DŘ platí, že lhůty v měsících počínají běžet prvního kalendářního dne a končí dnem, který se svým číselným označením shoduje s počátkem běhu lhůty. Pokud tedy lhůta je tříměsíční a začíná běžet 1. ledna, musí skončit až 1. dubna.

Na závěr dodejme, že v České republice jsou ročně podány miliony daňových přiznání, je to tedy věc zcela běžná, která se týká velké části z nás. V dnešní době není vůbec složité vyplnit daňové přiznání, neboť je tu Daňový portál Finanční správy, který obsahuje průvodce, jak daňové přiznání vyplnit. A v případě, že snad podání trpí nějakou vadou, Daňový portál je schopen jich před podáním daňového přiznání mnoho odhalit, proto není důvod se podání příliš bát, zvládnete to.