Skončil rok 2022 a do 15. února 2023 měli zaměstnanci příležitost požádat svého posledního zaměstnavatele v roce 2022 o roční zúčtování daně z příjmů za loňský rok. Tedy pokud jim na roční zúčtování daně vznikl nárok podle § 38ch zákona o daních z příjmů (dále jen „ZDP“).

Zde jen připomeňme několik užitečných informací:

• Pokud zaměstnanci vznikne nárok na roční zúčtování daně, splňuje podmínky pro to, že nemusí podávat přiznání k dani z příjmů (dále také jen „daňové přiznání“) za daný kalendářní rok. Zároveň v tomto případě platí, že zaměstnanec může být pasivní, nemusí dělat nic, jelikož roční zúčtování daně zaměstnance provedené zaměstnavatelem je právem zaměstnance, nikoliv jeho povinností. K tomu je však třeba dodat, že na ročním zúčtování daně zaměstnanec nikdy nemůže prodělat, může spíše hodně vydělat. To záleží na konkrétní situaci zaměstnance z hlediska velikosti jeho příjmů, položek snižujících základ daně, daňových slev a daňového zvýhodnění, na které má nárok.
• Když už z nějakého důvodu zaměstnanec zaměstnavatele o roční zúčtování daně nepožádá, i když nárok na něj měl, například proto, že „propásne“ termín 15. 2. následujícího roku, není třeba klesat na mysli, vše (uplatnění položek snižujících základ daně, uplatnění či douplatnění všech daňových slev či daňového zvýhodnění na děti) se dá „zachránit“ podáním daňového přiznání.

Na druhé straně jsou v životě zaměstnance takové situace, kdy nelze vypořádat jeho daňovou povinnost z titulu daně z příjmů za uplynulý rok jinak než podáním daňového přiznání. Podmínky, kdy si zaměstnanec nemůže vybrat, zda půjde cestou ročního zúčtování daně, či cestou pasivity (nebude žádat ani o roční zúčtování daně, ani nebude podávat daňové přiznání), avšak musí povinně podat daňové přiznání, vyplývají z § 38g ZDP a jsou podrobně rozebrány v článku Někdy musí i zaměstnanec podat daňové přiznání.

Následující příklady obsahují modelové situace zaměstnanců a jejich řešení z pohledu toho, jak mají správně vypořádat svoji daňovou povinnost z titulu daně z příjmů za rok 2022.

Příklad 1

Zaměstnanec pracoval v průběhu roku 2022 u různých zaměstnavatelů. Nikdy se mu v průběhu roku pracovněprávní vztahy nepřekrývaly (v daném kalendářním měsíci byl zaměstnán maximálně u jednoho zaměstnavatele) a u žádného zaměstnavatele nepodepsal tzv. prohlášení k dani podle § 38k odst. 4 ZDP (dále jen „prohlášení k dani“). Jiné příjmy v roce 2022 neměl.

Následující časová osa zachycuje jednu z možných variant výše uvedené typové situace zaměstnance během roku 2022 s uvedením druhu pracovněprávního vztahu a rámcové výše hrubého příjmu v daném období.

Obr. 1:

Tím, že zaměstnanec u žádného ze zaměstnavatelů v roce 2022 nepodepsal prohlášení k dani, nemohly být využity žádné daňové slevy, případně daňové zvýhodnění (na vyživované dítě či děti) při stanovení srážek daně (resp. zálohy na daň z příjmů) z měsíčních odměn. Navíc zaměstnanec měl příjmy pouze na základě dohod o provedení práce, kdy si vždy vydělal do 10 tis. Kč měsíčně „hrubého“, proto za podmínky „nepodepsaného“ prohlášení k dani se z měsíčních příjmů srážela 15% srážková daň, která je konečná a nepodléhá vypořádání po skončení kalendářního roku.

Pokud tedy zaměstnanec bude pasivní a nebude dělat nic, tak z pohledu státu se jistě chová v souladu se zákonem (nemá povinnost podat daňové přiznání podle § 38g ZDP), ale pro zaměstnance je pasivní přístup v této situaci jednoznačně nevýhodný.

Zaměstnanci lze doporučit, aby podal dobrovolně daňové přiznání, kde uvede všechny příjmy ze závislé činnosti za rok 2022, v našem případě „hrubé“ příjmy z obou dohod o provedení práce, a uplatní v něm položky snižující základ daně, daňové slevy, případně daňové zvýhodnění, na které má nárok, čímž docílí toho, že se mu částečně nebo zcela vrátí daň sražená z měsíčních odměn (mezd) v průběhu roku.

V našem konkrétním příkladu by stačilo uplatnit základní slevu na poplatníka, která činí 30 840 Kč, aby zaměstnanec získal dříve zaplacenou srážkovou daň ze všech měsíčních odměn zpět. Nevadí, že se jednalo o konečnou srážkovou daň, která, jak známo, nepodléhá nikdy povinnosti konečného ročního vypořádání. Ale jedině v případě srážkové daně sražené z příjmů ze zaměstnání (závislé činnosti) lze využít zákonný postup podle § 36 odst. 6 ZDP, veškeré příjmy ze závislé činnosti zahrnout do daňového přiznání a srážkovou daň z těchto příjmů započíst na výslednou daňovou povinnost za rok 2022, která v našem konkrétním případě bude nulová. Povinnými přílohami daňového přiznání budou potvrzení od obou zaměstnavatelů o dosažených příjmech a výši sražené daně na předepsaném formuláři.

Při tomto konkrétním zadání (dvě dohody o provedení práce u dvou různých zaměstnavatelů s měsíční odměnou do 10 tis. Kč měsíčně) by bylo možné i požádat posledního zaměstnavatele v roce 2022 o roční zúčtování. Zaměstnanec by musel u posledního zaměstnavatele do 15. 2. 2023 podepsat dodatečně prohlášení k dani za rok 2022 (za měsíce, po které byl u něj zaměstnán) v souladu s § 38k odst. 7 ZDP (na časové ose P v závorce). Tento postup v naší konkrétní situaci by však nebyl pro zaměstnance výhodný, neboť ročnímu zúčtování by podlehly pouze příjmy od posledního zaměstnavatele v roce 2022, a zaměstnanci by tak byla vrácena pouze daň sražená z příjmů vyplacených tímto zaměstnavatelem. Vrácení srážkové daně z příjmů na základě dohody o provedení práce u prvního zaměstnavatele v roce 2022 by nebylo možné.

Jestliže by příjmy od prvního zaměstnavatele nepodléhaly zdanění srážkovou daní, například by příjmy plynuly na základě pracovní smlouvy a jejich měsíční (hrubá) výše by překročila 3 500 Kč, nemohl by vůbec zaměstnanec požádat svého posledního zaměstnavatele v roce 2022 o roční zúčtování daně. První zaměstnavatel v roce 2022 by totiž z měsíčních odměn či mezd srážel zálohu na daň z příjmů („DZVČ“), při jejím stanovení by neuplatňoval žádné daňové slevy či daňové zvýhodnění, když zaměstnanec nepodepsal prohlášení k dani, což představuje porušení podmínek pro možnost ročního zúčtování daně z příjmů provedené posledním zaměstnavatelem v roce podle § 38ch odst. 1 ZDP.

Za těchto podmínek by zaměstnanci v souladu s § 38g odst. 2 ZDP vznikla povinnost podat daňové přiznání za rok 2022, ve kterém by povinně musel provést zdanění příjmů ze závislé činnosti, z nichž mu byly sráženy zálohy na daň z příjmů (DZVČ). Dobrovolně by mohl zahrnout i příjmy ze závislé činnosti zdaněné srážkovou daní. Pokud by se rozhodl pro tuto variantu, pak musí do daňového přiznání zahrnout veškeré příjmy ze závislé činnosti zdaněné srážkovou daní.

Příklad 2

Zaměstnanec je po celý rok 2022 zaměstnán na pracovní poměr (pracovněprávní vztah založený pracovní smlouvou) a v tomto zaměstnání má podepsané na celý rok prohlášení k dani. V červenci 2022 jednorázově pro jiného zaměstnavatele zpracoval technickou dokumentaci a pro tento účel s tímto „druhým“ zaměstnavatelem uzavřel dohodu o provedení práce. Za tuto práci byla sjednána jednorázová odměna (v hrubé výši):

Odměna byla vyplacena po provedení příslušných srážek z titulu daně z příjmů, popř. z titulu pojistného na sociální zabezpečení a veřejné zdravotní pojištění v srpnu 2022. Jiné příjmy zaměstnanec neměl.

Situaci názorně zachycuje časová osa na obrázku 2.

Obr. 2:

V tomto případě došlo k souběhu dvou zaměstnání v jednom kalendářním měsíci. Jelikož v zaměstnání, které trvalo po celý rok 2022, bylo podepsáno prohlášení k dani (P) na celý kalendářní rok, příjem z tohoto zaměstnání tak podléhá srážce zálohy na daň z příjmů zaměstnance – DZVČ. U zaměstnavatele, u něhož byl zaměstnán pouze v červenci, zaměstnanec prohlášení k dani učinit nemohl (N). Na daný kalendářní měsíc může zaměstnanec podepsat prohlášení k dani jen u jednoho zaměstnavatele.

V situaci označené za a) bude z příjmu z dohody o provedení práce za červenec 2022 sražena konečná srážková daň, neboť byly naplněny podmínky § 6 odst. 4 ZDP: příjem z dohody o provedení práce do 10 tis. Kč „hrubého“ včetně bez podepsaného prohlášení k dani.

V situaci označené za b) dochází k souběhu dvou zaměstnání, kdy z příjmů z obou z nich je srážena záloha na daň z příjmů zaměstnance – DZVČ.

Následující tabulka ukazuje správné postupy vypořádání daně zaměstnance v obou situacích.
 

Za situace označené za a), kdy dochází k souběhu jednoho zaměstnání s DZVČ a zaměstnání s SD, může zaměstnanec po skončení kalendářního roku požádat zaměstnavatele, u kterého byl zaměstnán po celý rok, o roční zúčtování daně, které by se týkalo pouze příjmů od tohoto zaměstnavatele. Konečné vypořádání daně z příjmů od „druhého“ zaměstnavatele je v tomto případě vyřešeno srážkovou daní.

Zaměstnanec bude jednat správně i tehdy, pokud bude pasivní a nebude žádat o roční zúčtování daně ani podávat daňové přiznání.

Pro zaměstnance může být výhodné podat si dobrovolně daňové přiznání, ve kterém může vypořádat DZVČ z příjmů z celoročního zaměstnání i srážkovou daň z jednorázové DPP. Tato varianta řešení se vyplatí zaměstnanci s nižšími příjmy ze zaměstnání s DZVČ, kdy nemohly být uplatněny položky snižující základ daně, daňové slevy, popř. daňové zvýhodnění na děti v plném rozsahu, a lze je tak využít k částečnému či úplnému vrácení srážkové daně z příjmů plynoucích na základě DPP.

Naopak u vysoce příjmových zaměstnanců tento postup vhodný nebude, neboť zahrnutím i příjmů ze závislé činnosti zdaněných konečnou srážkovou daní se zaměstnanec s celkovým základem daně může dostat do vyššího pásma zdanění (při překročení 48násobku průměrné mzdy), a tím do situace, že bude doplácet daň z důvodu vyšší sazby daně i z příjmu zdaněného srážkovou daní.

V situaci, kdy dojde k souběhu dvou či více zaměstnání s DZVČ, nelze postupovat jinak, než že zaměstnanec podá daňové přiznání, ve kterém vypořádá příjmy ze všech zaměstnání s DZVČ (situace za b).

Příklad 3

Zaměstnanec v průběhu roku 2022 pobíral příjmy ze zaměstnání pouze od jednoho zaměstnavatele ve výši minimálně 25 000 Kč „hrubého“ měsíčně. Při zaměstnání nepodniká a kromě příjmů ze zaměstnání získal v roce 2022 ještě tyto příjmy:

• peněžitý dar od své nevlastní maminky (manželky svého otce) ve výši 500 000 Kč,
• pachtovné za pole a rybník, které má ve výlučném vlastnictví, ve výši 3 500 Kč,
• za prodej vytěženého dřeva z vlastního lesa (ve výlučném vlastnictví) ve výši 27 000 Kč,
• za prodej kryptoměny ve výši 5 700 Kč.

Jedná se o situaci zaměstnance, který má sice v daném kalendářním roce příjmy pouze od jednoho zaměstnavatele, nedochází tedy k souběhu více zaměstnání, kde by bylo třeba testovat, zda tento souběh vede k povinnosti podat daňové přiznání či nikoliv, ale má další příjmy (mimo příjmů ze závislé činnosti).

V tomto případě testujeme podmínky ustanovení § 38g odst. 2 ZDP ve znění účinném pro kalendářní rok 2022, které říká (zjednodušeně pro účely zadání našeho příkladu), že daňové přiznání je povinen podat ten (poplatník – fyzická osoba), kdo kromě příjmů ze závislé činnosti má ještě jiné příjmy, jež nejsou od daně z příjmů osvobozené, nebo nejsou zdaněny konečnou srážkovou daní, jejichž výše za rok 2022 překročí 6 000 Kč.

Testování uvedených podmínek na příkladu našeho zaměstnance zachycuje následující tabulka.
 

Rozbor jednotlivých příjmů zaměstnance mimo příjmů ze zaměstnání:

• Peněžitý dar od nevlastní maminky (manželky otce) splňuje podmínky osvobození od daně z příjmů podle § 10 odst. 3 písm. c) bod 1. ZDP, neboť se jedná o bezúplatný příjem od manžela rodiče obdarovaného a nebyl přijat v souvislosti s podnikáním obdarovaného (zaměstnanec nepodniká). Navíc předpokládáme, že nevlastní maminka není zaměstnavatelem zaměstnance a tento dar tedy neplyne v souvislosti se zaměstnáním. Osvobozený příjem se nezapočítává do limitu 6 000 Kč rozhodného pro povinnost podat daňové přiznání.
• Pachtovné za pole a rybník je příjmem podle § 9 ZDP vždy bez ohledu na výši příjmu, neboť se jedná o příjmy z pachtu nemovité věci. Pachtovné nemovitých věcí vždy podléhá zdanění, není zde žádná možnost osvobození takového příjmu od daně. Tento příjem se započítává do testovaného limitu 6 000 Kč.
• Příjem z prodeje dřeva z vlastního lesa je příležitostným ostatním příjmem podle § 10 odst. 1 písm. a) ZDP, přičemž pro příležitostné ostatní příjmy platí, že pokud nepřekročí za kalendářní rok 30 000 Kč, stávají se příjmy osvobozenými od daně z příjmů podle § 10 odst. 3 písm. a) ZDP. Příležitostný příjem ve výši 27 000 Kč tuto podmínku splňuje, je tedy příjmem osvobozeným. Osvobozený příjem se nezapočítává do limitu 6 000 Kč rozhodného pro povinnost podat daňové přiznání.
• Příjem z prodeje kryptoměny představuje pro zaměstnance ostatní příjem, neboť se jedná o příjem z prodeje nehmotné movité věci, která není součástí obchodního majetku zaměstnance (zaměstnanec nepodniká). Pro příjmy z prodeje nehmotných movitých věcí neexistuje žádné ustanovení zákona o daních z příjmů, na jehož základě by bylo možné tyto příjmy osvobodit od daně. Tento příjem se započítává do testovaného limitu 6 000 Kč.

Náš zaměstnanec v této situaci má povinnost podat daňové přiznání za rok 2022 (nemůže zaměstnavatele žádat o roční zúčtování daně, nemůže být pasivní a nedělat nic), neboť jeho příjmy mimo příjmy ze zaměstnání, které podléhají zdanění a nebyly u plátce příjmu zdaněny srážkovou daní, překračují 6 000 Kč: 3 500 Kč (pachtovné) + 5 700 Kč (příjem z prodeje kryptoměny).

V daňovém přiznání zaměstnanec uvede:

• veškeré příjmy ze zaměstnání na základě potvrzení vystaveného zaměstnavatelem, které bude povinnou přílohou daňového přiznání,
• příjmy z pachtovného, proti kterým při stanovení dílčího základu daně podle § 9 ZDP může uplatnit související výdaje v prokázané výši, či ve výši 30 % příjmů z pachtovného,
• příjmy z prodeje kryptoměny, proti kterým při stanovení dílčího základu daně podle § 10 ZDP může uplatnit prokázanou cenu, za kterou kryptoměnu nabyl, ovšem maximálně do výše příjmu z jejího prodeje.

Připomeňme, že pokud bude zaměstnanec ve stejné příjmové situaci za rok 2023, daňové přiznání za rok 2023 nebude muset podávat, neboť pro rok 2023 se již testuje místo 6 000 Kč limit 20 000 Kč v důsledku novelizace ustanovení § 38g odst. 2 ZDP účinné pro rok 2023.

Závěrem

Zaměstnanec, který má povinnost podat daňové přiznání, nebo se jej rozhodne podat dobrovolně, má čas do 3. dubna 2023, pokud jej hodlá podat v listinné podobě (může, jestliže nemá ze zákona zřízenu datovou schránku, což pravděpodobně nemá, když nepodniká).

Pro elektronické podání (daňové přiznání se odesílá elektronicky ve formátu XML, přičemž poplatník – zaměstnanec, může využít jednu z více možností ověření své identity) je lhůta prodloužena do 2. května 2023.

Co v situaci, kdy zaměstnanec omylem požádal svého zaměstnavatele ve lhůtě do 15. února 2023 o roční zúčtování daně, a nyní zjišťuje, že má povinnost podat za rok 2022 daňové přiznání? V tom případě musí zaměstnanec kontaktovat zaměstnavatele, sdělit mu, že bude podávat za rok 2022 daňové přiznání. A vyžádat si od zaměstnavatele potvrzení o dosažených příjmech za rok 2022, ve kterém bude vyznačeno, zda již bylo či nebylo provedeno roční zúčtování daně, a pokud ano, tak s jakým výsledkem.