Za několik let praxe, kdy daňovou oblast sleduji, jsem se setkal s několika omyly, které daňové subjekty považují za zcela správné a pro daňové přiznání je následně aktivně aplikují. Pokud k nim nedorazí daňová kontrola, pak mnohdy vůbec netuší, že udělali „daňovou chybu“.
 
V následujících řádcích si popíšeme vybraných šest omylů, se kterými jsem se setkal nejčastěji u svých klientů za poslední dva roky.

Omyl č. 1: Daňové odpisy

Mylná domněnka: Daňové odpisy se v době, kdy daňový subjekt využívá paušální výdaje, sice zastaví, ale poté, kdy se opět v dalších daňových obdobích vykazují skutečné výdaje, se v daňových odpisech pokračuje tam, kde se naposledy „daňově skončilo“.
 
Jak je to správně: Daňové odpisy za období, kdy poplatník (fyzická osoba mající příjmy dle § 7 či § 9 zákona o daních z příjmů, dále jen „ZDP“) využívá paušální výdaje, tzv. „propadají“. Daňové odpisy v době uplatňování paušálních výdajů vedeme pouze evidenčně a v okamžiku, kdy znovu daňový subjekt (vlastník nebo nájemce) přejde na skutečné výdaje, pokračuje v daňových odpisech tam, kde skončil s „evidenčním odpisem“.
 
Odůvodnění: § 26 odst. 8 ZDP
 
Příklad: Pan Milan, který je OSVČ, za rok 2015 uplatnil v daňovém přiznání daňové výdaje ve skutečné výši (podle daňové evidence). Skutečné daňové výdaje byly tvořeny přijatými a uhrazenými fakturami (hotovostně a bezhotovostně v daném roce), které byly daňově uznatelné v plné výši, a dále v daňovém přiznání uplatnil daňový odpis hmotného majetku (odpisovat může ještě další dva roky).
 
Za rok 2016 se rozhodl, že využije paušální výdaje ve výši 60 %. V daňovém přiznání za rok 2016 tedy neuplatní žádné uhrazené přijaté faktury v roce 2016 ani daňový odpis za rok 2016. Jelikož majetek odepisuje celkem tři roky, kdy první odpis provedl v roce 2015, druhý odpis za rok 2016 mu „propadá“, zbývá mu tedy možnost uplatnit daňový odpis ještě za rok 2017.
 
Pokud však v roce 2017 bude též uplatňovat paušální výdaj, pak za rok 2018 již žádné daňové odpisy za daný hmotný majetek neuplatní. Pokud za rok 2017 bude uplatňovat skutečné výdaje, může použít i daňový odpis za rok 2017 (ale za rok 2018 již nic, protože za rok 2016 mu daňový odpis „propadl“ a odpisy se tudíž „neposunuly“).
 
Vstupní cena hmotného majetku 100 000 Kč, odpisová skupina 1, rovnoměrný odpis:
 

Omyl č. 2: Daňové zvýhodnění na dítě

Mylná domněnka: Daňové zvýhodnění na vyživované dítě žijící s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti můžou uplatnit pouze jeho rodiče. Pokud rodiče dítěte nemají dostatečné příjmy, aby si mohli daňové zvýhodnění uplatnit, toto daňové zvýhodnění zcela „propadá“.
 
Jak je to správně: Daňové zvýhodnění na vyživované dítě žijící s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti můžou uplatnit kromě rodičů například i dědeček či babička na svého vnuka (vnučku), jestliže mají příjmy, u kterých lze toto zvýhodnění uplatnit. To, že vyživované dítě žije s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti (dočasný pobyt dítěte mimo společně hospodařící domácnost nemá vliv na uplatnění daňového zvýhodnění) se dokládá čestným prohlášením poplatníka (matka, otec, dědeček, babička), které se přidá jako příloha k daňovému přiznání.
 
Je dobré ještě upozornit, že správce daně si může vyžádat též čestné prohlášení například druhého z rodičů (pokud nebylo FÚ předloženo), že neuplatňuje daňové zvýhodnění na dítě.
 
Odůvodnění: § 35c odst. 6 ZDP
 
Příklad: Manželé Hanouskovi bydlí v Chomutově a mají jedno vlastní nezletilé dítě. Pan Hanousek je po celý rok 2016 evidován jako uchazeč o zaměstnání na úřadu práce. Paní Hanousková pobírá pouze rodičovský příspěvek. Rodiče pana Hanouska jsou výděleční a bydlí v Brně. Rodiče paní Hanouskové bydlí v Chomutově v rodinném domě, a to společně s manželi Hanouskovými, a splňují podmínku společně hospodařící domácnosti.
 
Bohužel, rodiče paní Hanouskové jsou již v důchodu a nemají příjem, kde by si mohli daňové zvýhodnění uplatnit. Dědeček a babička žijící v Brně by sice mohli daňové zvýhodnění uplatnit u svých příjmů, ale nesplňují podmínku „společně hospodařící domácnosti“. Podle § 21e odst. 4 ZDP je totiž společně hospodařící domácností pro účely daní z příjmů „společenství fyzických osob, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby“.

Omyl č. 3: Úroky

Mylná domněnka: Úroky z hypotečního (bankovního) úvěru nelze uplatnit jako daňový výdaj oproti daňovým příjmům z nájmu nemovitého majetku (byt, dům) v dílčím základu daně v § 9 ZDP.
 
Jak je to správně: Splátka jistiny a splátka úroku (např. splátky hypotečního úvěru bance – anuitní, progresivní, degresivní, …) jsou daňově uznatelným výdajem u příjmu z nájmu (§ 9 ZDP), ovšem v podobě daňových odpisů hmotného majetku. Úrok, pokud není zahrnut do vstupní ceny nemovitosti (např. u fixací úroku u hypoték – úrok je znám např. pouze na pět let či méně), se uplatňuje ve skutečné výši za dané zdaňovací období (jistina se daňově odpisuje a úrok se uplatní do daňových výdajů ve stejné výši, jakou si nárokuje banka na splátkách).
 
Odůvodnění: § 9 odst. 3 ZDP
 
Příklad: Pan Karel se rozhodl, že si pořídí byt a bude ho pronajímat. U banky si zařídil v roce 2014 hypoteční úvěr (fixace úroku je na celou dobu splácení, jistina + úvěr = 2 000 000 Kč) a od ledna 2015 každý měsíc splácí jistinu a úrok v celkové výši 7 500 Kč (za rok 2015 uhradí bance celkem 90 000 Kč, v dalších letech částka může klesat či zvyšovat se, a to podle toho, o jaký typ úvěru se jedná).
 
Pořízený byt pan Karel daňově odpisuje v 5. odpisové skupině (doba odpisu je 30 let) a zvolil formu zrychleného daňového odpisu. V prvním roce (2015) si na daňových odpisech uplatní částku 66 667 Kč, tedy nižší částku, než kolik zaplatí bance na splátkách v roce 2015. V dalších devíti letech si na daňových odpisech odečte více, než kolik zaplatí bance na splátkách. Poté se výše daňových odpisů začne snižovat a klesne pod částku 90 000 Kč. Pan Karel bude bance splácet jistinu a úrok 22 let.
 
Jelikož daňové odpisy jsou na 30 let, pak následujících osm let bude pan Karel uplatňovat daňové odpisy i přesto, že bance již nebude nic splácet. Pan Karel si u pořízeného bytu do daňových výdajů (do daňového přiznání) uplatňuje výhradně částky, které daňově odpisuje. Daňově neuplatňuje tedy (či zároveň) měsíční splátky hrazené přímo bance (tyto splátky může evidovat jako nedaňový výdaj v evidenci příjmů a výdajů sloužící pro výpočet dílčího základu daně – § 9 ZDP).
 
Pokud by pan Karel neměl fixaci úroku na celou dobu splácení (ale např. pouze na rok), pak by jistinu daňově odpisoval zvlášť (nikoliv společně s úrokem – cenu úroku by neznal dopředu na celých 22 let) a úroky by uplatnil jako daňové výdaje v plné výši (všechny uhrazené za dané zdaňovací období).
 
V tabulce níže si ukážeme porovnání daňových odpisů – odpisovaná částka 2 000 000 Kč, typ daňového odpisu je dobré zvolit podle typu spláceného bankovního úvěru (viz výše) a dalších investičních dispozic v následujících letech.
 

Omyl č. 4: Technické zhodnocení

Mylná domněnka: Pokud cena technického zhodnocení nepřevýší u jednotlivých faktur u jednoho majetku za zdaňovací období cenu 40 000 Kč, lze jednotlivé výdaje uplatnit jednorázově. Technické zhodnocení se tedy posuzuje podle jednotlivých faktur, zda nepřevýší 40 000 Kč u jednoho majetku. Jednotlivé faktury tedy u jednoho majetku nesčítáme – vychází se pouze z jednotlivých faktur.
 
Jak je to správně: Částka 40 000 Kč je částkou v úhrnu. To znamená, že je nutné vždy sečíst všechny dílčí faktury (za dané zdaňovací období), které se výdajově vztahují k dokončenému technickému zhodnocení.
 
Odůvodnění: Podle § 33 odst. 1 ZDP se technickým zhodnocením rozumí vždy výdaje na dokončené nástavby, přístavby a stavební úpravy, rekonstrukce a modernizace majetku, pokud převýšily u jednotlivého majetku v úhrnu ve zdaňovacím období počínaje zdaňovacím obdobím 1998 částku 40 000 Kč.
 
Příklad: Paní Alena podniká jako kadeřnice (OSVČ, vede daňovou evidenci, neplátce DPH) a ve své provozovně se rozhodla, že provede stavební úpravy, aby kadeřnický salon více vyhovoval jejím provozním představám.
 
Harmonogram prací byl následující:

1. zvětšení okna = 20 000 Kč,
2. instalace nových dveří, které nyní splňují vyšší bezpečnostní třídu = 35 000 Kč,
3. rozšíření provozní místnosti o další místnost = 250 000 Kč.

Všechny zmíněné stavební úpravy byly provedeny, dokončeny a vyfakturovány v období od 2. 2. 2017 do 25. 3. 2017. Paní Alena sečte všechny tři položky a suma evidentně přesáhne 40 000 Kč. Stavební úpravy jsou tedy technickým zhodnocením majetku (provozovny) ve smyslu ZDP a paní Alena bude částku 305 000 Kč daňově odpisovat.

Omyl č. 5: Dlouhodobý nehmotný majetek

Mylná domněnka: OSVČ vedoucí daňovou evidenci má povinnost provádět daňové odpisy nehmotného majetku (i technického zhodnocení) stejně jako podnikatelský subjekt vedoucí účetnictví.
 
Jak je to správně: Fyzická osoba mající příjem ze samostatné výdělečné činnosti (§ 7 ZDP) nebo/a z nájmu (§ 9 ZDP), za předpokladu že nevede účetnictví, může veškeré výdaje na pořízení nehmotného majetku (včetně jeho technického zhodnocení) uplatnit v daňovém přiznání jednorázově. V tomto případě není stanoven žádný strop finančního limitu pro jednorázové uplatnění daňových výdajů v oblasti nehmotného majetku.
 
Odůvodnění: § 24 odst. 2 písm. zn) ZDP
 
Příklad: Pan Antonín jako OSVČ vede daňovou evidenci (neplátce DPH), provozuje malý rodinný hotýlek (dle § 7 ZDP). V lednu 2016 investoval do rozsáhlého hotelového softwaru („SW“) 100 000 Kč. Jelikož od 1. 12. 2016 se na něho vztahovala povinnost EET, rozšířil v listopadu 2016 použitelnost předmětného SW o potřebné EET aplikace za 44 000 Kč.
 
Pan Antonín si v daňovém přiznání (na podkladě daňové evidence) za rok 2016 uplatní jednorázový daňový výdaj za nehmotný majetek (SW) ve výši 144 000 Kč.

Omyl č. 6: EET

Mylná domněnka: Všichni podnikatelé, kteří začnou evidovat tržby, si mohou uplatnit slevu na evidenci tržeb, a to „kdokoliv a kdykoliv“. Má-li podnikatel více provozoven, může si slevu uplatnit na každou provozovnu.
 
Jak je to správně: Slevu na EET si může uplatnit výhradně fyzická osoba (nikoliv právnická osoba), a to pouze za předpokladu, že se na ni vztahuje zákonná povinnost EET, a výhradně ve zdaňovacím období, ve kterém fyzická osoba poprvé zaevidovala tržbu. Sleva je v zákoně směrována na poplatníka, nikoliv na provozovnu (provozovny) či počet živnostenských oprávnění apod.
 
Odůvodnění: § 35bc ZDP
 
Příklad: Pan Zdeněk jako OSVČ provozuje dvě restaurace, jednu v Praze a druhou v Brně. Od 1. 12. 2016 se musel podrobit zákonné povinnosti EET. Extra náklady na EET má nulové (vlastní náklady na EET není potřeba FÚ prokazovat v souvislosti s uplatňovanou slevou), jelikož používá již několik let program POHODA, který má aplikaci k EET zdarma.
 
Za zdaňovací období kalendářního roku 2016 si uplatní slevu na EET ve výši 5 000 Kč (za předpokladu, že částka ve výši kladného rozdílu mezi 15 % dílčího základu daně ze samostatné činnosti a základní slevy na poplatníka bude alespoň 5 000 Kč, v opačném případě si pan Zdeněk uplatní méně).