Od 1. 1. 2024 dochází na základě konsolidačního balíčku mimo jiné k novele zákona o účetnictví a dalších zákonů. V zákoně o účetnictví se zavádí jako měna účetnictví i jiná měna než česká.

To, co bude pravděpodobně pro většinu účetních jednotek limitující, je fakt, že správa daně z příjmů právnických osob bude i nadále vedena v českých korunách, proto i poplatník, jehož měnou účetnictví není česká koruna, vyplní tiskopis daňového přiznání v českých korunách.

Navíc novela zákona o dani z přidané hodnoty v sobě vůbec neobsahuje žádnou zmínku ohledně zavedení jiné měny účetnictví. V aplikaci finanční správy se zatím nepočítá s tím, že by přiznání k DPH, kontrolní hlášení, souhrnné hlášení a další zákonné evidence mohly být vedeny v jiné měně než v české. Pokud se tedy účetní jednotka rozhodne účtovat v jiné měně podle zákona o účetnictví, bude muset stále vyplňovat jak daňové přiznání k dani z příjmů, tak všechna tvrzení a evidence, týkající se DPH i ostatní tvrzení a hlášení v českých korunách.

Já osobně vidím největší limitaci v kontrolním hlášení, kde bude muset účetní jednotka uvádět zejména v sekcích A4 a B2 všechny faktury v Kč, ač o nich bude účtovat v jiné měně.

Odborná veřejnost se shoduje na tom, že pokud se nyní účetní jednotka rozhodne účtovat v jiné měně, bude to pro ni pravděpodobně znamenat vedení dvojího účetnictví – v jiné měně i v Kč. Pro účetní jednotky, jež splní podmínky funkční měny a rozhodnou se na ni přejít, tak sice může dojít k úspoře na kurzových rozdílech, nicméně za cenu větší administrativy.

Měna účetnictví

Do 31. 12. 2023 platilo, že účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví v peněžních jednotkách české měny. Od 1. 1. 2024 je tato povinnost přeformulována tak, že účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví v peněžních jednotkách měny účetnictví.

Stále jako dosud platí, že v případě pohledávek a závazků, podílů na obchodních korporacích, práv z cenných papírů a zaknihovaných cenných papírů a derivátů, cenin, pokud jsou vyjádřeny v cizí měně, a cizích měn jsou účetní jednotky povinny použít současně i cizí měnu; tato povinnost platí i u opravných položek, rezerv a technických rezerv, pokud jsou majetek a závazky, kterých se týkají, vyjádřeny v cizí měně. Cizí měnou se však nově pro účely účetnictví rozumí jiná měna než měna účetnictví.

Měnou účetnictví může být:

• česká měna, nebo
• jiná měna, pokud je funkční měnou účetní jednotky a jedná se o
  • euro,
  • americký dolar, nebo
  • britskou libru.

Nově tedy budeme rozlišovat pojmy:

• měna účetnictví (česká měna, nebo funkční měna účetní jednotky),
• cizí měna (jiná měna, než měna účetnictví).

Upozorněme ještě, že měnou vybrané účetní jednotky (organizační složky státu, státní fondy podle rozpočtových pravidel, územní samosprávné celky, dobrovolné svazky obcí, příspěvkové organizace a zdravotní pojišťovny) a účetní jednotky vedoucí jednoduché účetnictví (některé neziskové organizace) je vždy česká měna.

Stanovení funkční měny

Funkční měnou se rozumí měna primárního ekonomického prostředí, ve kterém účetní jednotka působí. Další informace, jak s funkční měnou zacházet stanoví prováděcí vyhláška k zákonu o účetnictví. Ta pak říká, že funkční měna účetní jednotky se určuje na základě kritérií pro určení funkční měny podle mezinárodních účetních standardů upravených právem Evropské unie. Více k tomu naše česká vyhláška neuvádí, dále je tedy potřeba postupovat podle IFRS (mezinárodních účetních standardů).

Kritéria pro stanovení funkční měny uvádí IAS 21 (standard IFRS). Tento standard uvádí, že primární ekonomické prostředí, ve kterém účetní jednotka působí, je obvykle to, ve kterém primárně vytváří a utrácí peněžní prostředky. Účetní jednotka při určování své funkční měny zvažuje následující faktory:

• měnu:
  • která ovlivňuje především prodejní ceny zboží a služeb (toto bude často měna, ve které jsou zúčtovávány prodejní ceny za zboží a služby); a
  • země, kde především konkurenční pobídky a regulace určují prodejní ceny jejího zboží a služeb.
• měnu, která ovlivňuje především mzdové, materiálové a jiné náklady na poskytování zboží nebo služeb (často to bude měna, ve které jsou tyto náklady vyčísleny a zúčtovány).

Následující faktory mohou také podpořit rozhodnutí o funkční měně účetní jednotky:

• měna, ve které jsou generovány prostředky z finančních činností (tj. emise dluhových a kapitálových nástrojů),
• měna, ve které jsou obvykle uchovávány běžné účetní doklady.

Pokud v praxi existuje mix výše uvedených ukazatelů a funkční měna proto není zřejmá, management použije svůj úsudek pro stanovení funkční měny tak, aby co nejvěrněji reprezentovala ekonomické účinky podkladových transakcí, událostí a podmínek. Funkční měna se po stanovení nemění, pokud nedojde u těchto transakcí, událostí a podmínek ke změně. V hyperinflační ekonomice poté platí pro funkční měnu specifické podmínky.

V rámci tohoto přístupu management upřednostní primární ukazatele, jež jsme uvedli, a které jsou navrženy tak, aby poskytly další podpůrné důkazy pro určení funkční měny účetní jednotky.

Z výše uvedeného vyplývá, že stanovení funkční měny nemusí být jednoduché a je potřeba postupovat při jejím určení dle mezinárodních účetních standardů. Pro menší účetní jednotky tato skutečnost může být další překážkou pro využití jiné měny účetnictví.

Postup při změně měny účetnictví

Pokud se účetní jednotka rozhodne, že chce změnit měnu svého účetnictví na funkční měnu, a v souladu s IAS 21 je její funkční měnou EUR, USD nebo GBP, může, podle nyní platné účetní legislativy, tuto změnu provést. Vyhláška pak stanoví, jak se v tomto případě postupuje.

Dojde-li ke změně měny účetnictví, účetní jednotka postupuje následovně:

• údaje za minulé účetní období uvedené v účetní závěrce se přepočtou obecným kurzem pro rozvahový den minulého účetního období a
• počáteční zůstatky účtů se stanoví k prvnímu dni účetního období, od kterého došlo ke změně měny účetnictví, přepočtem konečných zůstatků účtů, ze kterých tyto počáteční zůstatky účtů vychází obecným kurzem pro rozvahový den minulého účetního období.

Dále je stanoveno, jak se postupuje s vykazováním údajů za minulé účetní období. Údaje za minulé účetní období vykazované ve výkazu zisku a ztráty se přepočtou průměrným obecným kurzem, pokud by použití obecného kurzu pro rozvahový den minulého účetního období vedlo k významným odchylkám od přepočtu tímto průměrným obecným kurzem.

Použije-li účetní jednotka pro přepočet takových údajů průměrný obecný kurz, použije tento kurz také pro přepočet údajů o transakcích za minulé účetní období vykazovaných v přehledu o peněžních tocích a přehledu o změnách vlastního kapitálu, pokud je sestavuje. Zůstatky vztahující se k minulým účetním obdobím uvedené v těchto výkazech se vždy přepočtou obecným kurzem pro den, ke kterému byly tyto zůstatky stanoveny.

Průměrný obecný kurz se určí na základě obecných kurzů v rámci účetního období. Kurzy pro přepočet cizí měny na měnu účetnictví definuje zákon o účetnictví v § 24d. Způsob výpočtu průměrného obecného kurzu si určí účetní jednotka na základě vnitřního předpisu s přihlédnutím k výkyvům obecného kurzu v průběhu účetního období.

Rozdíl mezi výsledkem hospodaření běžného období vykazovaným jako údaj za minulé účetní období přepočteným průměrným obecným kurzem a tímto výsledkem hospodaření přepočteným obecným kurzem pro rozvahový den minulého účetního období se vykazuje v položce „A.IV.2. Jiný výsledek hospodaření minulých let“ vykazované jako údaj za minulé účetní období.

Rozdíl vzniklý z použití různých kurzů pro přepočet údajů v přehledu o peněžních tocích a přehledu o změnách vlastního kapitálu se vykazuje na zvláštním řádku v těchto výkazech s názvem „Rozdíl z přepočtu na měnu účetnictví“ tak, aby zůstatky uváděné v těchto výkazech navazovaly na zůstatky uvedené v rozvaze.

Výše ocenění cenného papíru nebo podílu, u nichž se související kurzové rozdíly účtují prostřednictvím rozvahových účtů v účtové skupině 41, se k prvnímu dni účetního období, od kterého došlo ke změně měny účetnictví, upraví o zůstatek souvisejících kurzových rozdílů mezi dosavadní a novou měnou účetnictví.

Zůstatek kurzových rozdílů mezi dosavadní a novou měnou účetnictví, které se účtují prostřednictvím rozvahových účtů v účtové skupině 41, se od účetního období, od kterého došlo ke změně měny účetnictví, zaúčtuje na příslušné účty nákladů nebo výnosů, a to v účetních obdobích, ve kterých se účtuje o nákladech nebo výnosech souvisejících s položkou zajišťovanou proti měnovému riziku v souladu s původní dokumentací tohoto zajištění. Jedná-li se o očekávanou položku zajišťovanou proti měnovému riziku, která se neuskuteční, zůstatek kurzových rozdílů, nebo jeho zbývající část, se zaúčtuje na příslušné účty nákladů nebo výnosů.

Nejpodstatnější informací je, že měnu účetnictví lze změnit pouze k prvnímu dni účetního období. Pokud je měnou účetnictví jiná než česká měna, nelze změnit měnu účetnictví na českou měnu, ledaže tato jiná měna přestane být funkční měnou. Tato podmínka je logická, neboť dává v těchto případech přednost funkční měně nad měnou lokální.

Přepočet měny pro výpočet daní z příjmů

Zákon o daních z příjmů byl taktéž novelizován konsolidačním balíčkem, a to i ve věci jiné měny jako měny účetnictví. Poplatník daně z příjmů právnických osob, který je účetní jednotkou podle zákona upravujícího účetnictví a jehož měnou účetnictví je cizí měna, provede přepočet:

• jiné měny na měnu účetnictví kurzem použitým v účetnictví, pokud se jedná o položku pro výpočet daně, o které se účtuje,
• položky pro výpočet daně dle předchozího bodu, které se uvádí v daňovém přiznání, na českou měnu kurzem pro přepočet daně pro poslední den zdaňovacího období, nebo období, za které se podává daňové přiznání, nebo části zdaňovacího období, za kterou se podává daňové přiznání, a
• majetku, dluhů, rezerv vytvářených pro daňové účely a jiných položek evidovaných v měně účetnictví na měnu účetnictví obecným kurzem podle zákona upravujícího účetnictví.

Majetek, dluhy, rezervy vytvářené pro daňové účely a jiné položky, jejichž způsob tvorby nebo uplatnění je upraven zákonem upravujícím daně z příjmů, se u poplatníka daně z příjmů právnických osob, který je účetní jednotkou podle Zákona o účetnictví, evidují v měně účetnictví. Tedy majetek, dluhy a rezervy se budou uvádět v případě jiné měny, jako měny účetnictví v EUR, USD nebo GBP.

Při změně měny účetnictví se výše uvedené položky přepočtou na měnu účetnictví obecným kurzem podle zákona upravujícího účetnictví pro poslední den zdaňovacího období nebo období, za které se podává daňové přiznání, bezprostředně předcházejícího zdaňovacímu období nebo období, za které se podává daňové přiznání, ve kterých došlo ke změně měny účetnictví.

Kritérium uvedené v české měně v zákoně o daních z příjmů, anebo v jiném právním předpisu nebo v rozhodnutí orgánu veřejné moci, které se posuzuje pro účely daní z příjmů a vztahuje se k položce pro výpočet daně, o které se účtuje, se v případě, že měnou účetnictví poplatníka je cizí měna, přepočte na měnu účetnictví kurzem pro přepočet daně pro poslední den bezprostředně předcházejícího zdaňovacího období nebo období, za které se podává daňové přiznání.

Dále zákon o daních z příjmů pamatuje i na přepočet přenositelných daňových položek. Přepočet se bude provádět u následujících položek:

• částka, o kterou lze snížit výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmy a výdaji podle § 23e odst. 6,
• částka, o kterou lze snížit výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmy a výdaji podle § 38fa odst. 8,
• a výše skutečně vynaložených způsobilých nákladů za zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání pro účely slevy na dani podle § 35a nebo 35b, výše uplatnění této slevy za toto období a částky daně pro účely výpočtu S2 (částka u investičních pobídek).

Výše přenositelné daňové položky, která vznikla ve zdaňovacím období nebo období, za které se podává daňové přiznání, ve kterých byla měnou účetnictví cizí měna, pro účely jejího uplatnění nebo jiného zohlednění v jiném zdaňovacím období nebo období, za které se podává daňové přiznání, než ve kterých vznikla, odpovídá výši přenositelné daňové položky v měně účetnictví ve zdaňovacím období nebo období, za které se podává daňové přiznání, ve kterých tato položka vznikla, přepočtené na českou měnu kurzem pro přepočet daně pro poslední den tohoto období.

Finanční správa k vykazování při jiné měně účetnictví uvádí následující: s ohledem na výše uvedené skutečnosti bude účetní závěrka, která je nedílnou součástí a přílohou daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob, sestavována v měně účetnictví (tj. českých korunách nebo v jiné funkční měně: EUR, USD nebo GBP), a to v celých tisících nebo při splnění kritéria výše aktiv ve vybraných vyhláškách provádějících zákon o účetnictví v celých milionech.

Položka „Měna účetnictví“, ve které je sestavována účetní závěrka, pro zdaňovací období započatá po 1. 1. 2024, bude vždy povinně vyznačena v Rozvaze a ve Výkazu zisku a ztráty.

V aplikaci EPO v části „Účetní závěrka“ proto poplatník povinně vyplní novou položku „Měna účetnictví“. Přednastavenou hodnotou je vždy česká koruna (Kč/CZK), výběr z dalších přípustných měn, tedy EUR, USD, nebo GBP, je umožněn pouze pro vyhlášky č. 500/2002 Sb., č. 501/2002 Sb., 502/2002 Sb. a č. 504/2002 Sb. Zvolená měna se následně promítne také v úplném opisu daňového přiznání v záhlaví jednotlivých účetních výkazů.

Dále finanční správa upozorňuje na skutečnost, že správa daně z příjmů právnických osob bude i nadále vedena v českých korunách, proto i poplatník, jehož měnou účetnictví není česká koruna, vyplní tiskopis daňového přiznání v českých korunách. Přepočet měny pro výpočet daně z příjmů se řídí ustanovením § 38 ZDP v návaznosti na ustanovení § 38ba, § 38bb a § 38bc ZDP.

Co se týká položky daňového přiznání „Vybrané ukazatele hospodaření“ (tabulka K, ř.1), pak i v případě, že poplatník zvolí jako měnu účetnictví tzv. funkční měnu odlišnou od české koruny, se daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období započatá po 1. 1. 2024 vyplňuje v českých korunách. Výjimkou je položka „Roční úhrn čistého obratu“ na ř. 1 tabulky K přílohy č. 1 II. Oddílu, která vychází z účetnictví, ale není položkou pro výpočet daně, a to proto, že zákonná úprava zákona o daních z příjmů neupravuje postup (kurz), kterým by bylo možné uvedenou hodnotu přepočítat pro účely jejího vyplnění v daňovém přiznání na české koruny. Proto bude tento údaj do daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob uváděn v měně účetnictví, tj. v EUR, USD nebo GBP. K položce „Měrná jednotka Kč“ uvedené v tabulce K přílohy č. 1 II. Oddílu se v takovém případě nepřihlíží.

Shrnutí závěrem

Pro zavedení jiné měny, která odpovídá funkční měně, jako měny účetnictví mluví následující:

• eliminace kurzových ztrát,
• snížení nákladů na převod měn,
• snížení administrativy spojené s převody měn.

Na druhou stranu je potřeba vzít na vědomí především tato kritéria, která jsou stanovena v účetní a daňové legislativě:

• nutnost správného stanovení funkční měny dle IFRS (standard IAS 21),
• povinnost přepočtu měny na Kč pro účely správy daně z příjmů právnických osob,
• zákon o DPH vůbec s jinou měnou, než s Kč nepočítá, veškerá tvrzení a evidence budou muset být vedeny v Kč.