Úpravu zastoupení nalezneme v zákoně č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník, v § 436 a násl. Obecně vychází z úpravy starého občanského zákoníku s promítnutím zahraničních standardů v dané problematice. Nicméně nová úprava je systematicky přehlednější, precizněji dbá na použití terminologie a přináší i dosud neznámé instituty práva, které ovlivní životy řady z nás.

Zastoupení

Zastoupení v novém občanském zákoníku je rozděleno dle právního důvodu jeho vzniku.
 
Rozlišujeme tedy zastoupení:

• smluvní,

• zákonné a opatrovnictví.

 
Nově před úpravou samotných typů zastoupení nalezneme všeobecná ustanovení, která na úvod vymezují rámec zastoupení, a stanovují základní pravidla využitelná pro všechny typy zastoupení.
 
Všeobecná ustanovení lze shrnout do těchto bodů:

• zástupce je ten, kdo je oprávněn jednat jménem jiného, tzn. práva a povinnosti vznikají přímo zastoupenému,

• zástupcem nemůže být ten, který má zájmy odporující zájmům zastoupeného,

• zástupce právně jedná za zastoupeného osobně, či může pověřit dalšího zástupce v pořadí,

• má-li zastoupený více zástupců pro tutéž záležitost, každý z nich může jednat samostatně,

• překročí-li zástupce zástupčí oprávnění, zavazuje jeho jednání zastoupeného pouze v případě, že takové jednání bez zbytečného odkladu zastoupený schválil.

Smluvní zastoupení

V životě člověka nastanou situace, kdy rád využije možnosti nechat se zastoupit třetí osobou při vstupování do právních vztahů (podpisy smluv, jednání). Pokud se do takové situace dostanete, není nic jednoduššího, než si dohodnout s vaším případným zástupcem zastoupení, a to na základě smlouvy o zastoupení.
 
Právním důvodem vzniku zastoupení je tedy smlouva o zastoupení, nikoli plná moc. Plná moc pouze deklaruje třetí osobě, že zastoupený (zmocnitel) chce, aby zástupce (zmocněnec) jednal jeho jménem.
 
Rozsah zmocnění je plně na vašem uvážení. Pokud se strany dohodnou, že plná moc bude udělena pouze k určitému právnímu jednání, tak zákon v takovém případě neukládá povinnost plnou moc učinit v písemné formě. Přesto obecná rada zní učinit i toto písemně. Osoba zástupce je samostatně uvažující osobou, proto při písemné formě lépe předejdete případným nedorozuměním.
 
Zástupce má povinnost být loajální k zastoupenému, měl by tedy hájit jeho zájmy. Proto by nemělo dojít ke konfliktu jeho a vašeho zájmu, ve kterém by svoje zájmy upřednostnil nad vašimi, či dokonce k překročení vašich pokynů. Pokud se tak stane, musíte být aktivní a osobě, se kterou zmocněnec jednal, oznámit bez zbytečného odkladu svůj nesouhlas.
 
Písemně bude plná moc vyžadována, pokud se nebude vztahovat pouze k určitému jednání, ale bude se jednat o tzv. generální plnou moc.
 
Vyžaduje-li právní jednání určitou formu, je nutné, aby byla udělena plná moc v téže formě. V praxi by tento striktní výklad mohl vyvolat značné problémy. Například kdy právní jednání musí být učiněno ve formě notářského zápisu, tak i plná moc by musela být učiněna formou notářského zápisu (např. změna společenské smlouvy, stanov, zastoupení na valné hromadě).
 
Zmocnitel může od zmocnění vždy odstoupit a tohoto práva se nemůže vzdát. Možnost odvolat zmocnění lze vázat na důvody, na kterých se strany dohodnou. V takovém případě bude možné odstoupit pouze z těchto sjednaných důvodů. Naproti tomu si strany mohou stanovit, že zmocnění nemůže být odvoláno vůbec.
 
Smluvní zastoupení zaniká několika způsoby:

• splněním dohodnutého, tzn. vykonáním právního jednání, na které bylo zastoupení omezeno,

• odvoláním zmocnění zmocnitelem (pozor, pokud nechcete, aby za vás již zmocněnec jednal, musíte mu to oznámit, jinak by vás dál jednání zmocnitele vaším jménem zavazovalo),

• výpovědí zmocnění zmocněncem,

• smrtí jedné ze stran, pokud nebylo ujednáno jinak.

Prokura

Nově v kodexu občanského práva v rámci smluvního zastoupení nalezneme speciální formu zmocnění. Nazývá se prokura a je to velmi široká plná moc pro jednání prokuristy jménem podnikatele, a to ve všech záležitostech, ke kterým dochází při běžném provozu obchodního závodu.
 
Výjimkou je pouze tzv. zcizování a zatěžování nemovitostí (prodej, zástava), zde se vyžaduje zvláštní zmocnění. Prokurista musí svoji funkci vykonávat s péčí řádného hospodáře.
 
Prokuru může udělit podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku pouze fyzické osobě. Prokurista musí bezvýjimečně tuto funkci vykonávat osobně. Je tak nepřenositelná na jinou osobu, na rozdíl od výše popsané obecné plné moci, kde zákon umožňuje za určitých podmínek jednání prostřednictvím dalšího zástupce.
 
Jelikož se dá usuzovat, že udělením prokury podnikatel vyslovuje důvěru v osobu prokuristy, tak v případech, kdy by prokurista jednal nad rámec vnitřních pokynů, např. uzavřel by smlouvu s třetí osobou v rozporu s interními pokyny podnikatele, bylo by takovéto právní jednání závazné pro podnikatele a smlouva tedy platná.
 
Zajímavý a pro právní závaznost důležitý je podpis prokuristy, k němuž musí spolu s uvedením firmy podnikatele připojit i dodatek označující prokuru – např. „prokurista“ nebo zkratka „p.p.“ či „p.p.a“.
 
Kromě výše uvedených obecných způsobů zániku smluvního zastoupení prokura zanikne i převodem nebo pachtem obchodního závodu nebo pobočky, na něž se vztahovala. Smrtí podnikatele prokura nezaniká.

Zákonné zastoupení a opatrovnictví

Opakem smluvního dobrovolného zastoupení jsou případy, na které nový občanský zákoník správně pamatuje a zakládá zastoupení přímo ze zákona. Jedná se o situace, kdy je zastoupení nutné pro ochranu zájmů zastoupeného – například z důvodu nedostatku věku, nesvéprávnosti. Nezřídka ale nastává problém pro zástupce, který se do této situace dostane nedobrovolně.
 
Jak již bylo řečeno, účelem těchto institutů práva je ochrana zájmů a práv zastoupeného. Zákonné zastoupení vzniká přímo ze zákona a role zástupce je při péči o zastoupeného stanovena právními předpisy. V případě opatrovnictví je rozsah zastoupení vymezen v rozhodnutí soudu, na jehož základě opatrovnictví vzniká.
 
Zákonný zástupce ani opatrovník nesmí právně jednat za zastoupeného v těchto oblastech:

• vznik a zánik manželství,

• výkon rodičovských povinností a práv,

• pořízení pro případ smrti nebo prohlášení o vydědění a jejich odvolání.

 
Obecně zástupce ani opatrovník za zastoupení nedostává žádnou odměnu. Výjimka nastává pouze v případě, kdy při tomto zastoupení spravuje zástupce či opatrovník jmění zastoupeného, soud tak může rozhodnout o přiznání odměny, a to ve výši, která je přiměřená časové náročnosti správy a dosažených výnosů na majetku zastoupeného.
 
Nicméně i nadále platí pravidlo „činit jen úkony běžné povahy“, tzn. investovat do rizikových podniků bez souhlasu soudu nelze. Proto zisky, potažmo ani odměna, nebudou vysoké.
 
Každému asi jako příklad zákonného zastoupení typicky přijde na mysl zastoupení dítěte rodičem (§ 892 a násl.). Naopak nově v občanském právu nalezneme úpravu tzv. předběžné prohlášení (§ 38 a násl.). Tato úprava umožňuje člověku se zařídit pro případ, kdy by ho v životě postihla některá z duševních chorob (např. Alzheimerova nemoc, demence), a to tak, že si dopředu zvolí svého případného opatrovníka dle důvěry v něj.
 
Zastoupení členem domácnosti (§ 49 a násl.), tj. potomkem, předkem, sourozencem, manželem nebo partnerem, či osobou, která se zastoupeným žila ve společné domácnosti alespoň tři roky před zastoupením, je dalším institutem zastoupení.
 
Dalším příkladem zastoupení vzniklého na základě zákona (nicméně je to dobrovolné zastoupení) je vzájemné zastoupení manželů (§ 696) a zastoupení zaměstnancem, kdy je zaměstnanec z titulu své pracovní pozice oprávněn ke všemu jednání, ke kterému v souvislosti s jeho zařazením dochází (§ 166).
 
Opatrovníka, jak jsme si již řekli, člověku jmenuje soud, je-li to potřebné k ochraně zájmu opatrovance, nebo vyžaduje-li to veřejný zájem (§ 465 a násl.). A to osobě:

• omezené ve svéprávnosti,

• neznámého pobytu,

• neznámé, zúčastněné na určitém právním jednání,

• které zdravotní stav působí obtíže při správě jmění nebo hájení práv.

 
Při jmenování opatrovníka soud bere na zřetel názor opatrovance. Opatrovníkem tedy může být osoba, kterou opatrovanec sám navrhne, nebo příbuzný, jenž má dlouhodobý a vážný zájem o opatrovance. Nelze-li opatrovníkem stanovit žádnou z výše uvedených osob, ustanoví soud veřejného opatrovníka, kterým nejčastěji bývá obec.
 
V rozhodnutí soudu se také stanoví rozsah práv a povinností opatrovníka. Jednou z povinností je udržovat s opatrovancem pravidelné spojení, tak aby mohl skutečně hájit jeho zájmy v souladu s jeho představami. Rovněž by měl opatrovník vysvětlit rozhodnutí a jejich následky opatrovanci.
 
V případě, kdy by mohlo dojít ke střetu zájmu zákonného zástupce se zájmy zastoupeného, soud jmenuje pro ochranu zájmů zastoupeného kolizního opatrovníka.
 
Po jmenování opatrovníka může sám opatrovanec či osoba jemu blízká nově požádat soud ještě o jmenování alespoň tříčlenné opatrovnické rady, tedy soubor osob opatrovanci blízkých. Jejím úkolem je kontrola opatrovníka při jeho jednání.
 
Dokonce zákon v § 480 výslovně uvádí případy, o kterých opatrovník nesmí rozhodnout bez souhlasu opatrovnické rady, a to např. u:

• změny bydliště,

• umístění opatrovance do uzavřeného ústavu,

• zásahu do integrity,

• některé dispozice s majetkem, jako je nabytí nebo zcizení majetku v hodnotě převyšující 1/3 opatrovancova majetku.

 
Na žádost opatrovníka ho může soud odvolat. Soud také opatrovníka odvolá, pokud řádně neplní své povinnosti a současně jmenuje nového.
 
Opatrovník, který je pověřen správou majetku, má tyto povinnosti:

• učinit soupis spravovaného jmění (do dvou měsíců od jmenování),

• vyhotovit každoročně vyúčtování do 30. června,

• předložit konečné vyúčtování správy jmění při zániku jeho funkce.

 
Překvapující se může zdát, že i právnické osobě lze ustanovit soudem opatrovníka. A to za účelem spravování jejích záležitostí a hájení jejích práv. Zájmy právnické osoby mohou být například ohroženy v případě, kdy právnické osobě zcela chybí jmenovaný statutární orgán, nebo probíhá spor o platnost jmenování statutárního orgánu.
 
Proto jsou u právnické osoby kladeny přísnější požadavky na osobu opatrovníka. Může jím být jen osoba, která má způsobilost být členem statutárního orgánu. Nicméně k jmenování musí soud přistupovat rozumně, neboť se jedná o významný zásah.