Definici nemoci z povolání určuje nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání. K 1. 1. 2015 došlo k jeho novelizaci (č. 168/2014 Sb.) a vláda v něm uskutečnila několik drobných změn.
 
Nařízení konkrétně říká, jaká onemocnění se za nemoc z povolání považují, a dělí je do šesti kapitol. Jsou jimi:

• nemoci z povolání způsobené chemickými látkami,
• nemoci z povolání způsobené kvůli fyzikálním faktorům,
• nemoci z povolání týkající se dýchacích cest, pohrudnice a pobřišnice,
• nemoci z povolání kožní,
• nemoci z povolání přenosné a parazitární,
• nemoci z povolání způsobené jinými faktory a činiteli, pokud vznikly za podmínek uvedených v seznamu nemocí z povolání (příloha č. 1 nařízení).

 
Nově například ze seznamu vymizely nemoci takzvaných tíhových váčků mezi kostmi, svaly a úpony u kloubů, které vznikají z přetížení a choroby vyvolané prachem z cukrové třtiny. Do třetí kapitoly se pak naopak dostala rakovina vaječníků kvůli azbestóze. Upřesnění se na seznamu dostalo chronické obstrukční plicní nemoci, kterou trpí horníci z černouhelných dolů.
 
Nicméně marně bychom na seznamu hledali jako nemoc z povolání nemoci zapříčiněné například depresí, pracovním stresem, syndromem vyhoření či například zdravotní problémy spojené se sedavým způsobem zaměstnání.
 
Uvedené nařízení odkazuje na dva právní předpisy, které upravují jednotlivé podmínky pro uznávání nemocí z povolání poskytovateli zdravotních služeb. Je jím zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, a vyhláška č. 104/2012 Sb., o posuzování nemocí z povolání.

Posudek o nemoci z povolání

Aby vaše nemoc byla nemocí z povolání, musí ji tak posoudit a uznat poskytovatelé z oboru pracovního lékařství. Ti vydávají tzv. posudky o nemoci z povolání (uznání, neuznání, ukončení). Ve vyhlášce jsou stanoveny osoby, kterým se lékařský posudek předává. Dále zde nalezneme náležitosti lékařského posudku, jako jsou např. identifikační údaje zaměstnavatele, datum zjištění nemoci, označení příslušné kapitoly a seznamu nemoci z povolání atd.
 
Máte-li tedy podezření, že vaše nemoc souvisí s vaší prací, je nutné se obrátit nejdříve na praktického lékaře. Ten by vás na základě vyšetření měl vyslat právě do zdravotnického zařízení, které má od Ministerstva zdravotnictví uděleno povolení k poskytování pracovnělékařských služeb v rozsahu posudkové péče k uznávání nemocí z povolání (seznam poskytovatelů naleznete na webu Ministerstva zdravotnictví).
 
Dále i samotný zákon č. 373/2011 Sb. upravuje celou proceduru vydávání lékařských posudků o zdravotní způsobilosti. Mimo jiné stanoví, kdo o něj může požádat, jakou formou, kdo jej vydává, dokdy musí být vydán, jaké závěry musí být z lékařského posudku zřejmé, jaké jsou obsahové náležitosti lékařského posudku, komu a jakým způsobem se lékařský posudek předává, kdo hradí náklady na vydání lékařského posudku, kdy nastávají právní účinky lékařského posudku, jak dlouho lékařský posudek platí, resp. kdy účinků pozbývá.
 
Má-li zaměstnavatel podezření na vznik nemoci z povolání, nebo že nemoc již nadále nesplňuje podmínky pro uznání nemoci z povolání, musí zaměstnance odeslat k poskytovateli pracovnělékařských služeb.
 
Zákon dále zaměstnavateli ukládá povinnost umožnit pověřeným zaměstnancům poskytovatele pracovnělékařských služeb vstup na pracoviště, kde zaměstnanec nebo bývalý zaměstnanec pracuje nebo pracoval za podmínek, jejichž vlivem posuzovaná nemoc z povolání vznikla, a to za účelem zjištění dalších skutečností nebo provedení klinického testu, popřípadě odebrání vzorku materiálu nebo pořízení audiovizuálního záznamu potřebného k posouzení nemoci z povolání.
 
Zaměstnavatel je též povinen pro zajištění objektivity šetření a ověření podmínek vzniku nemoci z povolání umožnit vstup na pracoviště bývalému zaměstnanci.
 
Na základě výsledků šetření bude vydán lékařský posudek, ve kterém buď bude, nebo nebude zaměstnanec uznán nemocným z povolání. Pokud považuje posuzovaná osoba závěr lékařského posudku za nesprávný, může do deseti pracovních dnů od obdržení posudku podat návrh na jeho přezkoumání poskytovateli, který posudek vydal.
 
Zaměstnavatel má i povinnost vést evidenci zaměstnanců, u nichž byla uznána nemoc z povolání, která vznikla na jeho pracovištích, a uplatnit taková opatření, aby odstranil nebo minimalizoval rizikové faktory, které vyvolávají nemoc z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání.
 
Ustanovení § 55 odst. 2 zákona o specifických zdravotních službách stanovuje právo zaměstnavatele vyslat zaměstnance na mimořádnou pracovnělékařskou prohlídku, má-li pochybnosti o jeho zdravotní způsobilosti k práci. Toto právo zaměstnavatel zejména využije tehdy, je-li posuzována zdravotní způsobilost zaměstnance k dosavadní práci po pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, především pokud byl postižený zaměstnanec po delší dobu v pracovní neschopnosti.
 
Z lékařského posudku musí být patrné, zda je posuzovaná osoba pro účel, pro který je posuzována, zdravotně způsobilá, zdravotně nezpůsobilá nebo zdravotně způsobilá s podmínkou, případně pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost.
 
V případě, kdy se posuzovaná osoba odmítne podrobit lékařské prohlídce nebo vyšetření, poskytovatel zdravotních služeb oznámí nevydání lékařského posudku zaměstnavateli. Pak se na posuzovanou osobu pohlíží jako na zdravotně nezpůsobilou pro činnost, pro kterou měla být zdravotně posouzena, nebo jako na osobu, jejíž zdravotní stav nesplňuje předpoklady nebo požadavky, s ohledem na něž byl posuzována.

Převedení zaměstnance nebo rozvázání pracovního poměru

S vydáním lékařského posudku příslušným poskytovatelem pracovnělékařských služeb souvisí i následné případné převedení zaměstnance na jinou práci, protože nesmí dále konat dosavadní práci pro onemocnění nemocí z povolání, případně rozvázání pracovního poměru výpovědí ze strany zaměstnavatele z důvodu, že zaměstnanec nesmí dále konat dosavadní práci pro onemocnění nemocí z povolání.
 
Při rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodu, že zaměstnanec nesmí dále konat dosavadní práci pro onemocnění nemocí z povolání, nebo při rozvázání pracovního poměru dohodou z týchž důvodů, náleží zaměstnanci odstupné ve výši nejméně 12násobku průměrného měsíčního výdělku. Považuji za nutné upozornit, že odstupného se nelze předem ani po vzniku nároku na něj platně vzdát (§ 346c zákoníku práce).
 
Dále bych uvedla, že samotnému předcházení vzniku nemoci z povolání a k ochraně zdraví zaměstnanců vedou i vstupní a preventivní lékařské prohlídky, které ukládá jako jednu z povinností zaměstnavatelům zákoník práce.

Odškodňování nemocí z povolání

Obecně zákoník práce v § 365 stanoví předpisy, jimiž se řídí odškodňování nemocí z povolání do dne nabytí účinnosti zákona o úrazovém pojištění (zákona č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců), jehož účinnost nepřinesl ani rok 2015, a tak se i nadále budou právní nároky při odškodňování zaměstnanců při nemoci z povolání řídit zákoníkem práce.
 
Podle dostupných informací by měla být účinnost zákona o úrazovém pojištění od 1. 1. 2017.
 
Zákoník práce v § 366 říká, že zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu vzniklou nemocí z povolání, jestliže zaměstnanec naposledy před jejím zjištěním pracoval u zaměstnavatele za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen.
 
Dále se jako nemoc z povolání odškodňuje i nemoc vzniklá před jejím zařazením do seznamu nemocí z povolání, a to od jejího zařazení do seznamu a za dobu nejvýše tří let před jejím zařazením do seznamu.
 
Zaměstnavatel je povinen nahradit škodu, i když dodržel povinnosti vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pokud se odpovědnosti zcela nebo zčásti nezprostí dle § 376 zákoníku práce (např. pokud by zaměstnanec svým zaviněním porušil předpisy a pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci či byl opilý).

Poskytnutí náhrady zaměstnavatelem

V případě vzniku odpovědnosti za škodu způsobenou zaměstnanci při nemoci z povolání mu vzniká nárok na celý soubor náhrad vyplývajících z náhrady škody dle závažnosti jeho zdravotního stavu, rychlosti rekonvalescence a následnému případnému omezení.
 
Konkrétně je zaměstnavatel povinen poskytnout náhradu za:

• ztrátu na výdělku (po dobu trvání pracovní neschopnosti i po jejím skončení),
• bolest a ztížení společenského uplatnění,
• účelově vynaložené náklady spojené s léčením,
• věcnou škodu.

 
Nemoc z povolání bývá v praxi často spojena s pracovní neschopností. Zaměstnanec při ní má nárok na svůj obvyklý plat, a pokud je onemocnění uznáno jako nemoc z povolání, má nárok na zaplacení léčebných výloh i rozdílu mezi průměrným platem a nemocenskou, a to i v době prvních tří kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti.
 
Stejný nárok vzniká i v případě, že zaměstnanci již skončí pracovní neschopnost či je v důsledku nemoci uznána invalidita.
 
Výdělek se dorovná náhradou do výše průměrného výdělku před vznikem škody. Náhrada za ztrátu na výdělku se vyplácí měsíčně, nedohodnou-li se zaměstnanec se zaměstnavatelem jinak. Nicméně podaří-li se zaměstnanci získat lépe placené místo, nárok na odškodné zaniká.
 
Náhradu za ztrátu výdělku jinak může pobírat maximálně do dovršení 65 let věku nebo do okamžiku, kdy mu bude přiznán starobní důchod.
 
Další náhradu, kterou zaměstnavatel musí zaměstnanci poskytnout, tentokrát jednorázově, je náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění. Výše je stanovena vyhláškou. V naší legislativě nastala další nemilá situace, a to že nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.) zrušil k 1. 1. 2014 vyhlášku č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, která tuto náhradu upravovala.
 
Nicméně k této otázce se vyjádřilo ve svém stanovisku ze dne 7. listopadu 2013 Ministerstvo práce a sociálních věcí tak, že podle § 394 odst. 2 zákoníku práce platí, že do doby nabytí účinnosti právní úpravy úrazového pojištění se postupuje podle vyhlášky č. 440/2001 Sb. (ve znění vyhlášky č. 50/2013 Sb.).
 
A tak se bude pro zaměstnavatele, kteří musejí odškodňovat nemoci z povolání, prozatím i v roce 2015 aplikovat tato vyhláška.
 
Bolestné se určuje podle sazeb bodového ohodnocení stanoveného v přílohách č. 1 a 3 této vyhlášky, a to za bolest způsobenou škodou na zdraví, jejím léčením nebo odstraňováním jejích následků. Za bolest se přitom považuje každé tělesné a duševní strádání způsobené škodou na zdraví osobě, která tuto škodu utrpěla.
 
Ztížení společenského uplatnění se určuje podle sazeb bodového ohodnocení stanoveného v přílohách č. 2 a 4 této vyhlášky. A to za následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti, zejména na uspokojování jeho životních a společenských potřeb, včetně výkonu dosavadního povolání nebo přípravy na povolání, dalšího vzdělávání a možnosti uplatnit se v životě rodinném, politickém, kulturním a sportovním, a to s ohledem na věk poškozeného v době vzniku škody na zdraví.
 
Bodové ohodnocení škody na zdraví určuje lékař a vymezí jej v lékařském posudku. Výše odškodnění je určena částkou 120 Kč za 1 bod.
 
Dále má zaměstnanec nárok také na náhradu léčebných výloh, které nezaplatila pojišťovna. Jedná se zejména o náklady na cesty do zdravotnického zařízení, zvýšené náklady na léky, dietní stravování, náklady na jízdné za návštěvy rodinných příslušníků v nemocnici. Mezi tyto náklady lze zahrnout i náklady, kdy postižený zaměstnanec v důsledku svého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné osoby, kterou si sám zajistil a která o něho pečuje.

Náhrada za ztrátu výdělku

U pracovních poměrů na dobu určitou nebo u dohody o pracovní činnosti na dobu určitou přísluší dle zákoníku práce náhrada za ztrátu na výdělku jen do doby, kdy měl tento pracovněprávní vztah skončit. Po této době přísluší náhrada za ztrátu na výdělku, jestliže je možné podle okolností předpokládat, že postižený by byl i nadále zaměstnán. Tomuto zaměstnanci náleží odškodnění ztráty na výdělku po celou dobu trvání pracovní neschopnosti (tedy i za dobu po skončení pracovního poměru uplynutím sjednané doby).
 
Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity podle § 371 zákoníku práce náleží tehdy, jestliže dotyčný byl dříve v minulosti zaměstnán soustavně a pravidelně. Jestliže postižený zaměstnanec prokáže, že by byl i po uplynutí sjednané doby určité nadále zaměstnán u zaměstnavatele, u kterého utrpěl nemoc z povolání, bude mu náležet odškodnění ztráty na výdělku do průměrného výdělku, kterého dosahoval u tohoto zaměstnavatele.
 
Na závěr bych upozornila, že může nastat i situace, že zaměstnanec je z důvodu ohrožení nemocí z povolání převeden na jinou vhodnou práci. V tom případě je mu zaměstnavatel povinen doplácet mzdu do průměrného výdělku před převedením na jinou práci.
 
Toto právo je ovšem časově omezeno jen na dobu trvání pracovního poměru ohrožením nemocí z povolání zaměstnance u odpovědného zaměstnavatele. Při skončení pracovního poměru postiženého zaměstnance u odpovědného zaměstnavatele toto právo zaniká.