V minulém článku jsme se zaměřili na to, že podnikat bez živnosti je možné a je to zároveň velmi časté. Vzhledem k tomu, že s tímto tématem vzniká řada otázek, v dnešním článku budeme hledat odpovědi na nejčastěji kladené dotazy.

 Když podnikám bez živnosti, musím tyto příjmy danit?
 
 Pro některé možná otázka zbytečná, jiným nedá spát. Hned na začátku je velmi důležité si ujasnit, zda se skutečně jedná o podnikání (byť bez živnostenského oprávnění, dříve živnostenského listu), nebo o tzv. příležitostný příjem. Právě v této oblasti se dělají nejčastější chyby, které mohou mít ve výsledku fatální následky.
 
Jaký je tedy rozdíl mezi těmito dvěma druhy příjmů? To, co je podnikání bez živnosti, jsme si ukázali v předchozím článku (Podnikání bez živnosti – je to možné?). A co se rozumí příležitostným příjmem? Zjednodušeně řečeno, jedná se o tzv. nahodilé příjmy, na které nevlastníme živnostenské oprávnění. Může jít např. o sběr a prodej ovoce nebo zeleniny z vlastní zahrady. Dále to může být příležitostný pronájem automobilu, příjmy včelařů za podmínek daných zákonem apod. Spadají do kategorie Ostatní příjmy, jak je definuje § 10 zákona o daních z příjmů (zákon č. 586/1992 Sb., dále jen „ZDP“).
 
Mezi příležitostné příjmy však nepatří autorské honoráře, a to i v případě, že jsme tohoto příjmu v daném kalendářním roce dosáhli tzv. příležitostně.
 
Pokud součet příjmů z příležitostných činností před odpočtem příslušných výdajů nepřesáhne částku 30.000 Kč za rok, nepodléhají dani z příjmů a neuvádí se do daňového přiznání. Tolik tedy krátce o příležitostných příjmech, aby se nám nepletly s příjmy dosahovanými z podnikání, byť bez živnosti.
 
Hlavním rozdílem je tedy zařazení do kategorií příjmů dle ZDP. Do výše zmíněného § 10 – Ostatní příjmy spadají příležitostné příjmy. Naopak příjmy ze samostatné činnosti definuje § 7 ZDP. O které příjmy se konkrétně jedná?
 
Jak uvádí § 7 zákona o daních z příjmů, jde o:

• příjem ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství,
• příjem ze živnostenského podnikání,
• příjem z jiného podnikání neuvedeného v předchozích dvou bodech,
• podíl společníka veřejné obchodní společnosti a komplementáře komanditní společnosti na zisku.

 
Dále je příjmem ze samostatné činnosti, pokud nepatří do příjmů uvedených v § 6:

• příjem z užití nebo poskytnutí práv z průmyslového vlastnictví, autorských práv včetně práv příbuzných právu autorskému, a to včetně příjmů z vydávání, rozmnožování a rozšiřování literárních a jiných děl vlastním nákladem,
• příjem z nájmu majetku zařazeného v obchodním majetku,
• příjem z výkonu nezávislého povolání.

 
Jak z výše uvedeného výčtu vyplývá, příjmy z jiného podnikání spadají do stejné kategorie jako příjmy ze živnostenského podnikání. Budou se tedy na ně vztahovat stejná pravidla, pokud jde o zdanění. Je nutné samozřejmě posuzovat každou činnost, které se věnujeme, zvlášť, neboť každá může mít své specifické podmínky.
 
Nicméně obecně platí, že i příjmy z podnikání, pro které nepotřebujeme živnostenské oprávnění, podléhají dani z příjmů.
 

 Jsem již zaměstnaný. Daně, zdravotní a sociální pojištění mi strhává zaměstnavatel z mého platu. Z toho mi logicky vyplývá, že ze svých příjmů z podnikání, ať s živností, nebo bez, již nemusím žádné odvody státu, zdravotní pojišťovně ani České správě sociálního zabezpečení platit. Nebudu přece své příjmy danit dvakrát. Rozumím tomu dobře?
 
 Jeden z ukázkových příkladů z praxe. Často se s touto argumentací setkáváme, a byť se může zdát pro některé logická, není uvedený závěr jednoznačný, byť mnohdy ve výsledku to skutečně může znamenat, že např. daňová povinnost na konci roku bude „nulová“. Ukážeme si nyní, v čem je zakopaný pes.
 
Není nic neobvyklého na tom, že si mnoho lidí kromě svého zaměstnání přivydělává tzv. na vedlejšák. Může se jednat o druhé nebo dokonce v krajních případech třetí zaměstnání, přivýdělek na základě živnostenského oprávnění nebo bez něj, případně pobíráme starobní či invalidní důchod a zdravotní stav nám umožňuje si ještě něco vydělat „navíc“. Ale stejně tak, jak tomu bývá i v jiných oblastech našeho života, i zde platí, že nic není zadarmo. Pojďme ale pěkně popořádku.
 
Nejdříve je důležité určit, zda je naše podnikání (bez ohledu na to, zda na základě živnostenského oprávnění, nebo zda jde o podnikání bez živnosti) hlavním zdrojem příjmů či vedlejším. Pokud je hlavním zdrojem příjmů, nedá se nic dělat – nevyhneme se odvodům zdravotního ani sociálního pojištění a stejně tak je pravděpodobné, že nám na konci kalendářního roku vyjde daňová povinnost.
 
My se však zaměříme, vzhledem k výše uvedené otázce, na situace, kdy je naše podnikání považováno za vedlejší činnost. Otázka tedy zní: „Kdy je podnikání bráno jako vedlejší zdroj příjmů?“
 
Jak vyplývá z § 9 zákona o důchodovém pojištění (zákon č. 155/1995 Sb.), samostatná výdělečná činnost se považuje za vedlejší, pokud takováto OSVČ:

• vykonávala zaměstnání zakládající účast na nemocenském pojištění zaměstnance,
• měla nárok na výplatu invalidního důchodu nebo jí byl přiznán starobní důchod,
• měla nárok na rodičovský příspěvek nebo na peněžitou pomoc v mateřství nebo nemocenské z důvodu těhotenství a porodu, pokud tyto dávky náleží z nemocenského pojištění zaměstnanců,
• osobně pečovala o osobu mladší 10 let, která je závislá na pomoci jiné osoby ve stupni I (lehká závislost),
• osobně pečovala o osobu, která je závislá na pomoci jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo stupni III (těžká závislost) anebo stupni IV (úplná závislost), pokud osoba, která je závislá na péči jiné osoby, je osobou blízkou, nebo žije s osobou samostatně výdělečně činnou v domácnosti, není-li osobou blízkou,
• vykonávala vojenskou službu v ozbrojených silách České republiky, pokud nejde o vojáky z povolání, nebo
• byla nezaopatřeným dítětem podle příslušného právního předpisu (student).

 
Jak si pozorný čtenář jistě mohl všimnout, právě výkon zaměstnání je jedním z důvodů pro to, aby naše podnikání, např. bez živnosti, bylo považováno za vedlejší činnost. Je však nutné tuto skutečnost nahlásit příslušným úřadům a orgánům státní správy, a to v předepsaných lhůtách. A jakou roli tato skutečnost tedy hraje ve vztahu k platbě daní a pojistného? Velkou.
 
V případě, že je podnikání vedlejší činností, platí následující tři hlavní zásady:

1. V prvním roce podnikání není nutné hradit zálohy na zdravotní a sociální pojištění.
2. V druhém roce a dalších letech takovéhoto podnikání se zálohy na zdravotní pojištění stanovují z dosaženého zisku za předchozí kalendářní rok. Neplatí tedy pro ně minimální, zákonem předepsaná záloha, jako tomu je u hlavní činnosti.
3. Podobně se stanoví zálohy na sociální pojištění ve druhém roce a dalších letech podnikání. Nicméně zde je drobný rozdíl oproti zdravotnímu pojištění, a to ve formě stanovení hranice maximálního rozdílu mezi příjmy a výdaji za předchozí kalendářní období. Pro rok 2015 je tato hranice 63.685 Kč. V praxi to znamená, že pokud rozdíl mezi příjmy a výdaji za rok 2015 nepřekročí tuto částku, nemáme povinnost v roce 2016 hradit zálohy ze svého vedlejšího podnikání na sociální pojištění.

 
Pokud tedy jste zaměstnaní a z vašeho platu či mzdy se každý měsíc strhává částka na zdravotní a sociální pojištění, neznamená to automaticky, že veškeré vaše další příjmy, včetně těch, ke kterým nepotřebujete živnostenské oprávnění, nepodléhají zdravotnímu či sociálnímu pojištění. Je nutné vzít v potaz výše uvedené informace ohledně hlavní a vedlejší činnosti. To samé platí i pro případ, že jste studentem, starobním či invalidním důchodcem nebo maminkou na rodičovské dovolené.
 
V případě zdanění takových příjmů platí, že všechny zahrnete do svého daňového přiznání. Podléhají dani z příjmů fyzických osob, která činí 15 %. V zaměstnání je praxe taková, že se odvádí tzv. záloha na daň z příjmů, která je na konci roku vyúčtována. To, zda skutečně vznikne daňová povinnost či nikoliv, záleží na dosažených příjmech, slevách na dani či odčitatelných položkách od základu daně. To zjistíte při sestavování daňového přiznání.
 
Daňové přiznání podáváte vždy po skončení kalendářního roku.
 

 Mohu vykonávat více podnikatelských činností najednou?
 
 Další z otázek, na kterou se klienti často ptají. Je to logické, neboť si ke svému stávajícímu „hlavnímu podnikání“ (např. vedení účetnictví) občas přejeme přivydělat i vedlejší činností, např. pronájmem, drobným prodejem nebo publikováním odborných článků, a to tzv. na „jedno IČ“ (identifikační číslo). Jak to tedy je?
 
Zůstaneme u příkladů pro fyzickou osobu, tedy osobu samostatně výdělečně činnou, která podniká na své jedno IČ. Není problém provozovat více činností najednou, a to pod jedním IČ. Důležité však je, aby byly správným způsobem evidovány a abychom na ně měli příslušná oprávnění, pokud jsou vyžadována, nebo abychom měli odpovídající vzdělání, které může vyžadovat příslušný právní předpis, který podmínky dané činnosti upravuje.
 
Stejný princip platí i pro případ, kdy jsme např. zaměstnaní, k tomu podnikáme na živnostenské oprávnění a sem tam provozujeme činnost, pro kterou není potřeba živnost. Ani tato kombinace není v rozporu s právními předpisy.
 
Závěrem pouze připomínáme, že je důležité pamatovat i v případě zaměstnání na to, aby naše podnikání bez živnosti nebo s živností nekolidovalo s činností, kterou vykonáváme pro svého zaměstnavatele. Ve své pracovní smlouvě totiž můžeme mít klauzuli, která by případnou kolizi v činnostech zakazovala nebo omezovala.
 

 Existuje nějaký limit, kolik si mohu v rámci podnikání bez živnosti vydělat?
 
 Zatím jsme se dozvěděli, jak je to s daněním příjmů bez živnosti, jak se zorientovat v případě zaměstnání a podnikání zároveň a také to, že lze najednou vykonávat i více podnikatelských činností. Jak je to však s příjmy, jsou nějakým způsobem omezené, např. pro důchodce, maminky na mateřské či rodičovské dovolené nebo pro studenty?
 
Je pravda, že např. u poplatníků, kteří požívají invalidní důchod, je potřeba si hlídat, do jaké míry kterou činnost vykonávají (pokud jde o intenzitu), neboť nadměrná zátěž by jednak mohla mít vliv na zdravotní stav a také na míru posouzení invalidity.
 
Dobrou zprávou však je, že žádný právní předpis neurčuje, kolik si můžeme za měsíc či kalendářní rok svého podnikání bez živnosti vydělat. To samé platí samozřejmě i pro jiné druhy příjmů – podnikání na základě živnosti, zaměstnání, pobírání důchodu apod.
 
Pokud jsme zmínili invalidní důchodce, nelze zapomenout ani na starobní důchodce. Pokud totiž mají vysoké příjmy i mimo svůj starobní důchod, musí se připravit na to, že předmětem daně z příjmů v takovém případě se stane i jejich starobní důchod. Více se můžete dozvědět v článku Koho se týká zdanění důchodu v roce 2015?
 

 Je možné pro podnikání bez živnosti uplatnit i tzv. paušální výdaje?
 
 Velmi často se také setkáváme s tím, zda je možné si uplatnit tzv. paušální výdaje pro příjem z podnikání bez živnosti. Nejjednodušším způsobem je ověřit si tuto informaci přímo u zdroje. Využijeme k tomu již dříve zmíněný § 7 ZDP, ve kterém jsou uvedena jednotlivá procenta uplatnění výdajů z dosažených příjmů.
 

Z výše uvedené tabulky můžeme vidět, že i pro činnosti bez živnostenského oprávnění můžeme výdajové paušály uplatnit.
 
Možná vás hned napadne otázka, co v případě, že máme více druhů příjmů? Pokud dosahujeme příjmů pro různé druhy činností, pro které platí jiná procenta výdajů, je nutné tyto příjmy evidovat samostatně. Do příslušných řádků v daňovém přiznání se pak uvedou příjmy v závislosti na druhu činnosti a k tomu odpovídající procentní výdaje.
 
Závěrem dodáváme, že nelze pro jeden druh činnosti uplatnit paušální výdaje a pro jiný druh skutečné výdaje. Platí pravidlo buď jen skutečné výdaje, nebo pouze paušální výdaje. Výjimku tvoří příjmy z pronájmů, kde kombinovat způsob uplatnění výdajů možné je.
 
 
Související články:
Podnikání bez živnosti – je to možné?
Malé a příležitostné výdělky z pohledu daně z příjmů