Zákoník práce (zákon č. 262/2006 Sb.) se v ustanoveních § 101 a násl. věnuje oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, kde vymezuje na jedné straně povinnosti zaměstnavatele a na druhé straně práva a povinnosti zaměstnance, které směřují k zajištění bezpečných pracovních podmínek.
 
Zákoník práce ukládá zaměstnavateli zajistit bezpečnost a ochranu zdraví při práci s ohledem na možnost ohrožení života a zdraví. Ale pozor, tato povinnost není směřována pouze vůči zaměstnancům, ale vztahuje se ke všem fyzickým osobám, které se s vědomím zaměstnavatele zdržují na pracovišti.
 
Když zákon hovoří o tom, že zaměstnavatel je povinen zajistit bezpečné a zdraví neohrožující pracovní podmínky, je tím myšleno nejen zajištění z pohledu organizačního, ale i ekonomického. Neboť totiž náklady na dosažení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci („BOZP“) jdou k tíži pouze zaměstnavateli a v žádném případě tyto náklady nemohou být převedeny na zaměstnance.
 
Povinnost zajistit bezpečné pracovní podmínky však netíží pouze zaměstnavatele jako takového, ale zaměstnavatel tuto povinnost přenáší rovněž do náplně práce každého vedoucího zaměstnance. A zároveň každý zaměstnanec má právo a zároveň povinnost podílet se na vytváření bezpečného a zdraví neohrožujícího pracovního prostředí.
 
Bezpečných a zdraví neohrožujících podmínek na pracovišti tak nelze dosáhnout pouze aktivitou a úsilím zaměstnavatele, ale zákoník práce stanovuje na úseku BOZP povinnosti též zaměstnancům.

Zabezpečení příznivých pracovních podmínek na pracovišti

Zaměstnanec má v prvé řadě povinnost dbát o zdraví a bezpečnost jak sebe, tak i ostatních osob, kterých by se jednání zaměstnance mohlo dotýkat. Samozřejmostí je nutnost dodržovat právní předpisy a pokyny zaměstnavatele vztahující se k BOZP.
 
Za zmínku jako příklad rozhodně stojí zásady, které by ze strany zaměstnanců rozhodně neměly být opomíjeny. Na pracovišti je zakázáno požívat alkoholické nápoje či jiné návykové látky. Rovněž platí zákaz vstupu na pracoviště pod vlivem alkoholu či jiných návykových látek. Takže pozor i na „zbytkový“ alkohol. Zaměstnavatel si může ověřit, zda zaměstnanec není pod vlivem alkoholu či jiné návykové látky a zaměstnanec je povinen se takovému ověření podrobit.

Na pracovišti zaměstnavatele také platí zákaz kouření, pokud by jeho účinkům byli vystaveni i nekuřáci.
 
Základním předpokladem, na co by se měl zaměstnavatel zejména zaměřit, je prevence. To znamená, že by měl zaměstnavatel na svém pracovišti zavést podmínky a přijmout taková opatření, která by měla směřovat k předcházení rizik, k jejich odstraňování nebo alespoň k minimalizaci působení neodstranitelných rizik. Co z toho plyne?
 
Zaměstnavatel by měl kontrolovat stav výrobních prostředků, vybavení pracoviště a prověřovat výrobní procesy, ke kterým na jeho pracovišti dochází. Pokud zaměstnavatel vyhodnotí, že z činnosti či použitých prostředků plynou nebo mohou plynout nějaká rizika, musí přijmout opatření směřující k odstranění příčin těchto rizik, a není-li možné jejich úplné odstranění, alespoň usilovat o jejich minimalizaci.
 
Stejně tak, pokud zaměstnanec objeví nějaký nedostatek na zařízení nebo na pracovišti, jakožto možný zdroj nebezpečí, měl by zaměstnavatele na toto upozornit. Pokud z procesů realizovaných na pracovišti zaměstnavatele mohou vznikat určité negativní faktory, zaměstnavatel by měl práci na těchto procesech zorganizovat takovým způsobem, aby těmto negativním faktorům bylo vystaveno co nejmenší množství zaměstnanců.
 
Nedílnou součástí je také zavádění technologií na místo činností fyzicky namáhavých či zavádění méně rizikových technologií, postupů či využívání méně nebezpečných surovin.
 
Vedlejším efektem přijímaných opatření by mělo být rovněž dosažení zařazení vykonávané práce pod kategorii méně rizikových prací ve smyslu vyhlášky č. 423/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických a expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli.

Zdravotní způsobilost zaměstnanců

Výše uvedená preventivní opatření směřují zejména k zabezpečení příznivých pracovních podmínek na pracovišti. Další oblasti preventivních opatření, ke kterým je zaměstnavatel povinen, naopak působí přímo vůči zaměstnanci jako takovému.
 
Zaměstnavatel musí zabezpečit, aby zaměstnanec nevykonával zakázané práce, ale vykonával práci, která odpovídá jeho zdravotní způsobilosti a jeho schopnostem, a dále kde to vyžaduje zvláštní zákon, aby určené práce vykonávali pouze zaměstnanci s platným zdravotním průkazem či očkováním.
 
Zaměstnavatel tak musí sledovat zdravotní způsobilost svých zaměstnanců, a to nejen před nástupem do pracovněprávního vztahu, ale i průběžně. Zaměstnavatel zaměstnanci sdělí, který poskytovatel bude zajišťovat pracovnělékařské služby a jaké prohlídky, vyšetření či očkování je třeba absolvovat.
 
Zdráhat se vyšetření se vůbec nemusí vyplatit. Nepodrobí-li se totiž zaměstnanec těmto prohlídkám, považuje se za zdravotně nezpůsobilého k vykonávané práci, což může následně vést i k rozvázání pracovního poměru. Také zde se uplatní zásada, že náklady na zajištění bezpečných pracovních podmínek jdou k tíži zaměstnavatele a nikoliv zaměstnance. Proto pokud k vyšetření zaměstnance dojde v rámci pracovní doby, zaměstnavatel poskytne zaměstnanci ztrátu na výdělku za dobu strávenou na prohlídce či vyšetření.
 
Neopomenutelnou součástí zajištění bezpečných pracovních podmínek a předcházení rizik je řádné a hlavně srozumitelné informování zaměstnanců o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, o rizicích na daném pracovišti a o tom, do jaké kategorie byla práce, kterou má vykonávat, zařazena.
 
Jestliže na základě získaných informací o rizicích práce, kterou by měl zaměstnanec vykonávat, má zaměstnanec důvodně za to, že by práce bezprostředně a závažným způsobem ohrožovala jeho život, má právo výkon takové práce odmítnout. Z odmítnutí výkonu takové práce nemůže zaměstnavatel vyvozovat žádné důsledky, zejména to nemůže považovat za neplnění pracovních podmínek.

Proškolení zaměstnanců

S informační povinností souvisí v neposlední řadě také proškolení zaměstnanců. Zákon přitom přímo stanovuje, že zaměstnavatel je povinen informovat zaměstnance a zajistit školení o BOZP. Jednak při nástupu nového zaměstnance, ale rovněž při změně druhu práce či pracovního zařazení nebo zavedení nové technologie a nových pracovních postupů, jakož i při dalších situacích, které mohou ovlivnit bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Rozsah a četnost školení určuje zaměstnavatel, včetně stanovení způsobu ověřování znalostí.
 
S touto povinností zaměstnavatele jde samozřejmě ruku v ruce povinnost zaměstnance absolvovat stanovená školení k BOZP a povinnost dodržovat právní a ostatní předpisy a pokyny zaměstnavatele směřující k zajištění bezpečných pracovních podmínek, se kterými byl zaměstnanec v souladu se zákonem seznámen. Může se jednat o předpisy na ochranu života a zdraví, předpisy hygienické či požární, ale i o předpisy odborné, vztahující se ke konkrétní činnosti zaměstnavatele, např. předpisy technické, stavební, dopravní nebo o zacházení s nebezpečnými látkami.
 
Zvýšenou informační povinnost o případných rizicích je třeba vyvinout u zvláště chráněných skupin zaměstnanců. Pracují-li na pracovišti těhotné zaměstnankyně, zaměstnankyně, které kojí, a zaměstnankyně, matky, do devátého měsíce po porodu, musí mít k dispozici všechny podstatné informace o rizikových faktorech, které by mohly vznikat při jejich činnosti a které by následně mohly ohrozit zdraví nejen jejich, ale i dítěte.
 
Zaměstnavatel by měl rovněž předvídat a následně být připraven na existenci případné mimořádné události, například na různé havárie, požáry či povodně. Pro tyto případy zaměstnavatel musí určit několik zaměstnanců (počet bude odvislý od celkového počtu zaměstnanců pracujících u zaměstnavatele), které pověří organizováním první pomoci, přivoláním záchranných sborů (hasičů, záchranářů, policie atd.) a zajištěním evakuace osob přítomných na pracovišti. V zaškolení zaměstnavatel spolupracuje s poskytovatelem pracovnělékařských služeb.

Více zaměstnavatelů na jednom pracovišti

V praxi může nastat situace, že se na jednom pracovišti nachází zaměstnanci několika zaměstnavatelů. V takovém případě musí být bezpečnost a ochrana zaměstnanců zabezpečena vůči všem těmto zaměstnancům.
 
Zaměstnavatelé se tak musí vzájemně informovat o případných rizicích plynoucích z práce vykonávané jejich zaměstnanci a při zajišťování bezpečnosti navzájem spolupracovat. Samozřejmostí je následně zajistit, aby se získané informace dostaly ke všem zaměstnancům.

Ochranné pomůcky

Přijímáním různých opatření není vždy reálné dosáhnout úplného odstranění všech hrozících rizik. V těchto případech by úsilí zaměstnavatele mělo směřovat alespoň k jejich minimalizaci. K tomu slouží i ochranné pracovní prostředky, které je zaměstnavatel povinen zaměstnanci poskytnout.
 
Jejich účelem je ochrana zaměstnance před riziky. Přičemž jejich použití nesmí znesnadňovat zaměstnanci práci a ohrožovat jej na zdraví. Mezi ochranné prostředky se řadí také pracovní oděv a obuv, pokud je práce vykonávána v prostředí, kdy by oděv a obuv podléhaly mimořádnému opotřebení. Kromě ochranných prostředků zaměstnavatel zajišťuje též mycí, čisticí a dezinfekční prostředky.
 
Povinností zaměstnavatele však není pouze poskytnutí ochranných prostředků zaměstnancům. Na ni navazuje i povinnost udržovat tyto ochranné pomůcky v použivatelném stavu a kontrolovat jejich užívání. To, že zaměstnavatel má povinnost poskytnout zaměstnanci ochranné pomůcky, znamená, že nese také náklady na jejich pořízení a údržbu.
 
Nepřipadá tedy v úvahu, aby zaměstnavatel dal zaměstnancům finanční prostředky a ponechal zabezpečení ochranných pomůcek na nich samotných.
 
Specifickou ochrannou pomůcku představují na pracovištích s nevyhovujícími mikroklimatickými podmínkami ochranné nápoje, tj. pivo s nízkým obsahem alkoholu. Jedná se tak o jedinou povolenou výjimku ze zákazu alkoholu na pracovišti (když se nebudou počítat profese, se kterými je požití alkoholu nerozlučně spojeno – např. sommelieři).

Pracovní úrazy

I při splnění všech podmínek na zajištění ochrany a bezpečnosti práce se ne vždy lze vyvarovat úrazu. Stane-li se na pracovišti zaměstnavatele úraz, zákoník práce stanovuje povinnosti zejména zaměstnavateli. Zaměstnance tíží v souvislosti s pracovními úrazy v zásadě jedna stěžejní povinnost – pracovní úraz oznámit. A to jak svůj, pokud to zdravotní stav dovolí, tak i úraz, který se stal jinému zaměstnanci.
 
Zaměstnavatel musí objasnit příčinu a okolnosti vzniku úrazu, a to za pomoci jak zaměstnance, kterému se úraz stal, pokud to jeho zdravotní stav umožňuje, tak za účasti svědků a odborové organizace a zástupce pro oblast BOZP. Do té doby, než bude úraz objasněn, nesmí dojít ke změně místa, kde se úraz stal. Což nemusí platit, pokud pro to bude existovat vážný důvod.
 
Ohledně pracovních úrazů zákoník práce stanoví i povinnosti administrativní povahy. Jednak zaměstnavatel musí vést evidenci a dokumentaci o pracovních úrazech. Evidence se musí vést o všech pracovních úrazech. Výjimka neplatí ani pro úrazy, kterými nebyla způsobena pracovní neschopnost nebo pracovní neschopnost nebyla delší než tři dny.
 
Naproti tomu povinnost vést dokumentaci se nevztahuje již ke všem pracovním úrazům, ale pouze k těm, které zapříčinily vznik pracovní neschopnosti v délce více než tři dny nebo úmrtí zaměstnance.
 
Zvláštní evidenci pak zaměstnavatel vede ohledně zaměstnanců, kterým byla uznána nemoc z povolání.
 
Pokud se na pracovišti stane nějaký pracovní úraz, zaměstnavatel by měl rovněž následně přijmout taková opatření, která by měla zabránit opakování takto způsobeného úrazu. Více se dozvíte v článku Nemoci z povolání od roku 2015.

Závěr

Zákoník práce ve svých ustanoveních stanovuje minimální standard bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a zakotvuje základní podmínky pro zajištění bezpečných pracovních podmínek na pracovišti.
 
Další povinnosti rozvádí a konkretizuje celá řada právních předpisů, např.:

• zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek BOZP),

• nařízení vlády č. 23/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na zařízení a ochranné systémy určené pro použití v prostředí s nebezpečím výbuchu,
• nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci,
• a mnohé další.

Článek byl připravený ve spolupráci s Mgr. Ivetou Nejedlou.