Narodila jsem se ve znamení Býka. Na rozdíl od mnohých jiných věřím, že pokud chceme hlavou prorazit zeď, musíme ji mít pěkně tvrdou a pořádně se na to rozběhnout, anebo trpělivě přežvykovat na místě, počkat na správný čas, až se zeď unaví a sama se zhroutí. Tento případ byl vlastně kombinací obojího.
 
Dostala jsem zdánlivě jednoduchou zakázku – zaregistrovat firmu jako dobrovolného plátce DPH. Vyplnila jsem elektronicky přihlášku a odeslala. Míček byl na straně Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj. Nicméně těsně po tomto úkonu firma změnila sídlo do Prahy a úředníci v Brně patrně vzali do rukou pomyslnou pálku a odpálili s místní příslušností i nerozhodnutou žádost o registraci pražským kolegům.
 
Blížil se konec lhůty pro registraci a stále se nic nedělo, až mi tři dny před vypršením v datové schránce přistála výzva k doplnění a seznam vyžádaných informací téměř vyplnil celý papír o formátu A4. Míček se vrátil na mou stranu a já se ho snažila také co nejrychleji zbavit.
 
Bylo mi jasné, že ani já, ani zástupce firmy nebudeme schopni patrně dostatečně validně na všechny body odpovědět a hrozí v tomto případě zamítnutí. Ale zkusila jsem vše přeposlat firmě k řešení s udáním termínu, dokdy potřebuji odpovědi. Vzhledem k povaze klienta jsem si nedělala příliš velké naděje, nicméně jsem doufala, že mi alespoň „něco“ zvládne poskytnout.
 
Blížil se opět konec lhůty a mnou vyslaný míček se nevracel, klient nereagoval na e-maily, nebral telefon. Ale já se nerada vzdávám a ráda se pokouším o zázraky, navíc jsem si říkala, že je potřeba vyzkoušet, co mi všechno projde. A proto jsem poslední den lhůty večer sedla a půl hodiny před půlnocí poslala mnou vybájené zdůvodnění a doplnění do datové schránky finančního úřadu.
 
Tentokrát bylo ticho kratší. Do týdne mi dorazilo zamítnutí žádosti o registraci. Ale ten odpinknutý míček se tentokrát cestou nějak pochroumal. V rozhodnutí stálo, že jsem žádost podala nultého měsíce tohoto roku, v odůvodnění bylo naopak operováno s termínem podání v letošním červnu a byl teprve březen, navíc celé zamítnutí úřednice zdůvodnila nereagováním daňového subjektu na její výzvu.

Míček dopadl na mé straně a zeď se začala hroutit

Přiznávám – jsem vztahovačná. A když mi někdo tvrdí, že jsem něco neudělala a já to udělala, začínám se mírně řečeno zlobit. Otevřela jsem datovou schránku a pečlivě překontrolovala čas odeslání, znovu propočetla lhůtu a bylo mi nad slunce jasné, že jsem v právu.
 
Nicméně, chtěla jsem dát úřednici ještě šanci a vše vyřešit po dobrém. Jsme přece lidi, ne? Tak proč situaci hrotit. Vytočila jsem tedy její telefon a klidným hlasem jsem jí sdělila, že mám před sebou rozhodnutí, které se zakládá na chybných údajích, neboť odpověď na výzvu jsem odeslala včas a navrhla, že jí nadiktuji číslo zprávy pro kontrolu – vím přece, jak umí být ti elektroničtí šotci zákeřní a dokáží zprávy zašantročit.
 
Na druhé straně se však ozval mírně hysterický hlas, který mi příkře oznámil, že ona tedy žádnou zprávu nemá, nikam se dívat nebude a ať si klidně podám odvolání.
 
Míček dopadl na mé straně a zeď se začala hroutit. Obratem jsem „klidně“ sepsala stručné a výstižné odvolání, ve kterém jsem neopomněla zdůraznit, že v našem kalendáři opravdu neexistuje nultý měsíc a na teplý letní červen si ještě nějakou dobu počkáme. Také jsem pečlivě vypsala celou časovou osu případu s čísly a datací všech zpráv, jak šly za sebou a popsala tak pochybení správce daně, který neposoudil, co měl. A nezapomněla jsem zmínit ani „ochotu“ úřednice při spolupráci s daňovým subjektem na vyjasnění případu.
 
Za dva dny se míček vrátil opět ke mně ve formě změněného zamítnutí – kladného rozhodnutí o registraci k DPH.
 
Bylo by to sladké vítězství, kdybych si neuvědomovala fakt, že můj úspěch byl způsoben pouze prostými lidskými chybami. A že největší chyby děláme, když jsme ve stresu, kdy nás tlačí čas, systém i naše vlastní špatná rozhodnutí a my už nevíme, kudy kam. Pak je neuvěřitelně snadné proti zuřivé smeči pouze v klidu nastavit raketu a nechat míček, aby sám vlastní setrvačností dopadl k nohám překvapeného protihráče.