Příchod nového občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb., dále jen „NOZ“) a zákona o obchodních korporacích (zákon č. 90/2012 Sb., dále jen „ZOK“) a souvisejících právních předpisů od roku 2014 zásadním způsobem ovlivnil nejen právo občanské a obchodní, ale návazně také daně a účetnictví.
 
Praktickým problémem je ovšem s tím související řada nejednoznačných nebo sporných právních výkladů a názorů napříč více odvětvími soukromého i veřejného práva. V odborném tisku a na internetu sice lze najít záplavu více či méně zdařilých odborných stanovisek, ovšem na oficiální „bezpečná“ řešení, a natožpak na soudní rozhodnutí si musíme ještě chvíli počkat.
 
Naštěstí vznikla odborná Komise pro aplikaci nové civilní legislativy („KANCL“), která je poradním orgánem ministra spravedlnosti. Jejími členy jsou zejména zástupci justiční sféry, profesních komor, akademické obce a ministerstva. Hlavním úkolem KANCLu je sjednocování výkladu nového soukromého práva a podílení se na tvorbě doprovodné legislativy.

Pro praxi nejvýznamnějším výstupem jsou její výkladová stanoviska (dále jen „VS“), kterých bylo zatím vydáno 31. My se v tomto díle zaměříme na jejich první polovinu a u každého stanoviska si uvedeme název a závěrečné stanovisko, u významnějších témat doplníme i zdůvodnění.

VS č. 1 ze dne 9. 11. 2012 – k návrhu změny vodního zákona

Expertní skupina nesouhlasí s návrhem Ministerstva zemědělství na novelizaci vodního zákona. Na místo toho navrhuje řešit případy, kdy bylo vodní dílo zřízeno před 1. 1. 2002 a vzájemné poměry mezi vlastníky vodních děl nebyly urovnány, přechodným ustanovením zakládajícím vlastníkům pozemků povinnost strpět na svých pozemcích stálá vodní díla. Proto navrhuje vlastní novelizaci vodního zákona.

VS č. 2 ze dne 7. 12. 2012 – k přechodnému ustanovení § 3037 NOZ

Schválené ustanovení § 612 NOZ již nebylo zpětně reflektováno v přechodném ustanovení § 3037 NOZ, kde zůstala původní úprava prekluze práva na ochranu osobnosti. Tuto prekluzi obsahoval § 524 odst. 1 návrhu NOZ z roku 2005 a následující verze do roku 2011. Nová verze návrhu NOZ z roku 2011 a následně schválený text zákona již tuto úpravu nepřevzaly, přičemž schválený NOZ zakotvuje nepromlčitelnost osobnostních práv a upravuje promlčení pouze u práv na odčinění újmy způsobené na těchto právech. Přechodné ustanovení § 3037 NOZ tedy lze z tohoto důvodu považovat za obsoletní (zastaralé či překonané – pozn. red.).

VS č. 3 ze dne 1. 3. 2013 – k (veřejnému) seznamu ujednání o manželském majetkovém režimu

Do veřejného seznamu se budou zapisovat i soudem zaslaná rozhodnutí o manželském majetkovém režimu. Nebude třeba, aby k zápisu došlo až na žádost obou manželů (§ 721 odst. 1 NOZ).

VS č. 4 ze dne 1. 3. 2013 – k rozhodování o změně zakladatelské listiny nadace dle § 3049 NOZ

V případě, že na straně zakladatele nadace stojí více osob, přičemž některá z nich zemřela (resp. zanikla), rozhodují o přizpůsobení zakladatelského právního jednání novému občanskému zákoníku dle § 3049 odst. 2 zbylí zakladatelé, a to jednomyslně v souladu s § 309 odst. 3 v části věty před středníkem NOZ. Avšak v případě, že je některý ze zakladatelů nedostižný, je v souladu s § 309 odst. 3 v části věty za středníkem NOZ nutné nahradit jeho souhlas rozhodnutím soudu.

VS č. 5 ze dne 1. 3. 2013 – k působnosti shromáždění společenství vlastníků jednotek

Ustanovení § 1208 písm. g) bod 4. NOZ nepodmiňuje zastavení jednotky jejím vlastníkem nutností získat souhlas shromáždění společenství vlastníků.

VS č. 6 ze dne 19. 4. 2013 – ke změně obchodních podmínek podle § 1752 NOZ

Předpoklady platnosti ujednání dle § 1752 odst. 1, že druhá strana bude mít možnost navrženou změnu odmítnout a závazek z tohoto důvodu vypovědět, jsou kumulativní. Pokud tedy druhá strana s návrhem nesouhlasí, nemá jinou možnost než z tohoto důvodu závazek ukončit.
 
Změna smlouvy dle § 1752 odst. 1 není v rozporu s § 1814 písm. g), neboť postup, jakým k účinné změně může dojít, musí být předem ujednán, nejedná se tedy o svévoli podnikatele.

VS č. 7 ze dne 19. 4. 2013 – k problematice bytového spoluvlastnictví v NOZ

Po účinnosti NOZ bude vlastník jednotky vzniklé před 1. 1. 2014 (a vymezené dle zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů) převádět stále tuto (starou) jednotku, jak je zapsána v katastru nemovitostí.
 
Odůvodnění VS č. 7 (výběr):
NOZ mění věcnou podstatu jednotky. Dle dřívější (do konce roku 2013) právní úpravy v zákoně o vlastnictví bytů (dále jen „ZVB“) je vlastnictví tvořeno jednotlivými objekty (jednotkou a podílem na společných částech domu), avšak dle § 1159 NOZ tvoří byt jako prostorově oddělená část domu a podíl na společných částech nemovité věci jeden vlastnický objekt (jednotku). Byt a podíl na společných částech nemovité věci jsou vzájemně spojené a neoddělitelné. Předmětem vlastnictví není podle NOZ byt, ale jednotka. Jednotka je dle § 1159 NOZ (na rozdíl od dřívější právní úpravy) věcí nemovitou. Po 1. 1. 2014 vede katastr nemovitostí seznam jak jednotek vymezených podle ZVB, tak jednotek vymezených podle NOZ.
 
Na převod vlastnického práva k jednotkám vzniklým před účinností NOZ nadále dopadá ZVB, a to z hlediska předmětu převodu vlastnického práva a povinných náležitostí smlouvy. K transformaci na (nové) jednotky vymezené NOZ by došlo teprve tehdy, pokud by vlastníci jednotek změnili prohlášení dle § 1169 NOZ.

VS č. 8 ze dne 7. 6. 2013 – k (příležitostné) výdělečné činnosti spolku (nejde o hospodářskou činnost)

Spolek může v rámci své hlavní činnosti vyvíjet i příležitostnou výdělečnou činnost. Takovou činnost přitom nelze zaměňovat s vedlejší hospodářskou činností dle § 217 odst. 2 NOZ.

VS č. 9 ze dne 7. 6. 2013 – k veřejně prospěšnému účelu spolku (zisk nutno využít pro účely spolku)

Spolky mohou být dle NOZ založeny i k veřejně prospěšnému účelu.

VS č. 10 ze dne 7. 6. 2013 – vzorové stanovy společenství vlastníků jednotek po účinnosti NOZ

Společenství vlastníků jednotek může i po účinnosti NOZ nadále vycházet ze vzorových stanov vydaných nařízením vlády č. 371/2004 Sb., i když bude tento právní předpis nabytím účinnosti NOZ zrušen.

VS č. 11 ze dne 7. 6. 2013 – k problematice bytového spoluvlastnictví v NOZ

Ustanovení § 1198 odst. 1 NOZ považuje za „první převedenou jednotku“ jednotku, k jejímuž převodu došlo až po převodu tří jednotek.
 
Odůvodnění VS č. 11 (výběr):
Podle § 1198 odst. 1 NOZ: „Nebylo-li společenství vlastníků založeno již dříve, založí je vlastníci jednotek, kde je alespoň pět jednotek, z nichž alespoň tři jsou ve vlastnictví tří různých vlastníků, nejpozději po vzniku vlastnického práva k první převedené jednotce.“ Což je třeba vykládat tak, že jde o první další převod. Úmyslem zákonodárce bylo, že první převedenou jednotkou se má na mysli převod až po převodu tří jednotek. Takže vlastníci jednotek založí společenství vlastníků nejpozději po vzniku vlastnického práva k čtvrté jednotce.
 
Návazně podle § 1198 odst. 2 NOZ platí, že: „Do veřejného seznamu se nezapíše vlastnické právo k další převedené jednotce, pokud není prokázán vznik společenství vlastníků. To neplatí při nabytí jednotky do vlastnictví prvním vlastníkem.“
 
Dodejme, že společenství vlastníků nově vzniká až dnem zápisu do rejstříku bytových jednotek (§ 1204 NOZ), který vedou krajské soudy, zatímco před 1. 1. 2014 podle § 9 odst. 3 ZVB vznikala přímo ze zákona.

VS č. 12 ze dne 14. 1. 2014 – k formě plné moci k zastoupení a k rozhodování jediného společníka

Plná moc k zastoupení na valné hromadě, členské schůzi družstva či jiného orgánu právnické osoby ani k rozhodnutí za jediného společníka nemusí být udělena formou notářského zápisu.

VS č. 13 ze dne 14. 1. 2014 – ke vztahu zvláštního předpisu a vymezení samostatné nemovité věci

Ustanovení § 498 odst. 1 věta druhá NOZ se vztahuje pouze na ty případy, kdy je smyslem a účelem zvláštního právního předpisu vyloučit určitou věc z režimu součásti pozemku s cílem zasáhnout do věcněprávních vztahů k této věci, nikoli pouze s cílem určení subjektu zvláštních práv a povinností (např. povinnost udržovat ji v určitém stavu). Jestliže zvláštní zákon upravuje vztahy k určitému objektu (předmětu), pak tato skutečnost z něj nečiní samostatnou věc v soukromoprávním smyslu, tj. ustanovení tohoto zvláštního zákona nemá účinky uvedené v § 498 a k oddělení vlastnictví nedochází.
 
Odůvodnění VS č. 13 (výběr):
NOZ odkazuje při vymezení nemovitých věcí částečně i na zvláštní právní předpisy. Podle § 498 odst. 1 věty druhé totiž platí, že „stanoví-li jiný právní předpis, že určitá věc není součástí pozemku, a nelze-li takovou věc přenést z místa na místo bez porušení její podstaty, je i tato věc nemovitá“.
 
Podle KANCLu je vždy nutné zkoumat skutečný smysl a účel toho kterého právního předpisu. Užívá-li totiž zvláštní předpis pojem „vlastnictví“ k nějakému předmětu, neznamená to automaticky, že takový předmět je samostatnou věcí ve smyslu soukromého práva. Určují-li typicky zvláštní veřejnoprávní předpisy vlastníka jen pro účely uložení specifických právních povinností (např. povinnost udržovat ji v určitém stavu), pak nejde o stanovení soukromoprávní samostatnosti věci. Díky tomu mohou být veřejným právem chráněny jen památné zdi nebo historické základy budovy, bez ohledu na to, že v občanskoprávním smyslu jde o součást věci.
 
Přestože např. § 25b odst. 1 zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví, mluví o „vlastníkovi letiště“, neznamená to ještě, že je letiště samostatnou věcí v právním smyslu, a nikoli součástí pozemku. Smyslem a účelem tohoto ustanovení je pouze stanovit určitému subjektu povinnost zajistit provozování letiště. Obdobně § 14 odst. 2 zákona č. 254/2001 Sb., vodní zákon, který právní následky stanoví vůči „vlastníkovi vodního díla“.

VS č. 14 ze dne 14. 1. 2014 – k náležitostem stanov společenství vlastníků jednotek v prohlášení

Ustanovení § 1166 odst. 2 NOZ je třeba vykládat tak, že jakoukoli následnou změnou stanov nemusí dojít také ke změně prohlášení.

VS č. 15 ze dne 14. 1. 2014 – k problematice běžné údržby a drobných oprav u nájmu bytu v NOZ

Nebudou-li mít strany po 1. lednu 2014 výslovně upraveno ve smlouvě o nájmu bytu, co se rozumí běžnou údržbou a drobnými opravami, je možné, s ohledem na absenci podrobného vymezení těchto pojmů v NOZ, i nadále vycházet z dosavadní právní praxe, založené nařízením vlády č. 258/1995 Sb., kterým se prováděl „starý“ občanský zákoník.
 
Odůvodnění VS č. 15 (výběr):
Podle „starého“ a již zrušeného občanského zákoníku (§ 687 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb.) platilo: „Nedohodnou-li se pronajímatel s nájemcem jinak, drobné opravy v bytě související s jeho užíváním a náklady spojené s běžnou údržbou hradí nájemce.“ Obsah pojmů drobné opravy a běžná údržba konkretizovalo v § 5 a 6 nařízení vlády č. 258/1995 Sb., kterým se prováděl „starý“ občanský zákoník, ostatní drobné opravy a běžnou údržbu, nevyjmenované v tomto nařízení vlády, hradí pronajímatel. Účinnosti toto nařízení vlády pozbylo spolu se „starým“ občanským zákoníkem ke dni 31. 12. 2013.
 
Podobné ustanovení převzal NOZ do § 2257 odst. 2: „Nájemce provádí a hradí pouze běžnou údržbu a drobné opravy související s užíváním bytu.“ Toto ustanovení však již výslovně nepřenechává vymezení těchto pojmů prováděcímu právnímu předpisu. K provedení tohoto ustanovení nebylo doposud vydáno nařízení vlády, u něhož zmocnění nemusí vycházet výslovně ze zákona, neboť jeho zmocnění vyplývá z čl. 78 Ústavy ČR.
 
Budou-li i nadále po 1. lednu 2014 strany odkazovat ve smlouvě o nájmu bytu na § 5 a 6 zrušeného nařízení vlády, je nutné to vykládat jako součást smluvních ujednání. Nebude-li smlouva na tato ustanovení odkazovat, bude i nadále možné toto zrušené nařízení vlády zohledňovat jako tzv. soft law (tedy právní normu, která má doporučující charakter). Bude přitom ale záležet jen na soudu, který pro případ konkrétního sporu posoudí, co je ještě povinen hradit nájemce.