Pokud dvě nebo více fyzických osob chtějí podnikat společně, mohou zvolit formu obchodní korporace, například společnost s ručením omezeným, nebo založit společnost uvedenou v ustanoveních § 2716 až § 2746 nového občanského zákoníku („NOZ“), dříve sdružení bez právní subjektivity.
 
O společnost se dle NOZ jedná, pokud se dvě a více osob smluvně zaváží sdružit jako společníci za společným účelem činnosti či věci. K založení společnosti není nutná písemná smlouva o sdružení, toto však neplatí v případě, kdy se společníci zavážou k majetkovým vkladům do společnosti. Podle NOZ se má za to, že sdruženo bylo jen to, co uvádí soupis vložených majetkových hodnot.
 
Kromě jednotlivých majetkových hodnot může společník do společnosti vložit i veškeré své jmění, které společník vlastnil v době, kdy smlouva nabyla účinnosti. Společník se ale může také zavázat k tomu, že ke společnému účelu přispěje jen svou činností. V takovém případě společníkovi nevzniká spoluvlastnický podíl na vloženém majetku, ale má právo na podíl ze zisku a právo užívat věci vložené do společnosti.
 
Společníci si sami nejlépe písemnou formou stanoví pravidla, jakým způsobem si rozdělí podíly na případném zisku či ztrátě. Pokud by si sami neurčili poměr, jakým se budou podílet na majetku nabytém za trvání společnosti, na zisku a na ztrátě společnosti, pak jsou podle ustanovení § 2728 NOZ jejich podíly stejné.

Zákaz konkurenčního jednání

NOZ stanovuje pravidla týkající se konkurenčního jednání společníků. Společník nesmí bez souhlasu ostatních společníků činit nic, co by mělo konkurenční povahu ke společnému účelu. Pokud by tak činil, mohou se ostatní společníci u soudu domáhat, aby se jejich společník takového jednání zdržel, popřípadě aby jeho jednání bylo prohlášeno za jednání společnosti, aby jim byla vydána odměna, kterou společník jednáním získal, a případně také aby jim byla nahrazena škoda.

Správa společnosti

Působnost při spravování společných záležitostí mohou společníci vykonávat způsobem, jaký sami uznají za vhodný. Správu může vykonávat jeden či více společníků, popřípadě třetí osoba. Správce musí vést řádně účty a přehled o majetkových poměrech společnosti. Pokud si společníci správu společnosti nerozdělí, pak v běžných záležitostech jedná každý společník sám za sebe.
 
Společníci, kteří nevykonávají správu společnosti, nesmějí nakládat se společným majetkem, ale mohou kontrolovat hospodářský stav společnosti, přezkoumávat účetní záznamy a musí být informováni o společných záležitostech. Tento zájem o stav hospodaření společnosti je žádoucí, protože případné dluhy se rozdělí mezi společníky podílem stanoveným smlouvou o sdružení společnosti.
 
Jednomyslné rozhodování se vyžaduje pouze v případě změny společenské smlouvy. Při společném rozhodování o běžných záležitostech rozhoduje většina všech hlasů (každý společník má jeden hlas).

Jak nazvat nově vzniklou společnost?

NOZ neklade na společníky žádná speciální pravidla či omezení týkající se názvu nové společnosti. Běžnou praxí je, že se používá jméno jednoho či více společníků, kteří mají již určité vazby na zákazníky.
 
Společníci však mohou zvolit i jiné označení své společnosti. Obecnou podmínkou (nejenom pro společnost podle NOZ) však je, že název společnosti nesmí být matoucí. To znamená, že nesmí být použit všeobecně známý název jiné společnosti, označení společnosti také nesmí nést jakékoli jiné znaky nekalé soutěže.

Společnost z pohledu zákona o daních z příjmů

Společnost nemá právní subjektivitu, tudíž není ani poplatníkem daně z příjmů, poplatníky jsou pouze samotní společníci. Vede-li každý ze společníků společnosti daňovou evidenci, pak mohou podle § 7 odst. 13 zákona o daních z příjmů („ZDP“) vést společnou daňovou evidenci, ve které evidují společné příjmy a společné výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů.
 
Vedením daňové evidence je v rámci společnosti pověřený správce, který následně rozdělí příjmy a výdaje mezi společníky dohodnutým způsobem vyplývajícím z jejich smlouvy o sdružení. Společníci si poté příjmy a výdaje zahrnou do své vlastní daňové evidence a samostatně si stanoví svůj základ daně.
 
Společníci mohou využít i paušální výdaje podle ustanovení § 7 odst. 7 ZDP, s výjimkou uvedenou v § 12 ZDP, kde je uvedeno, že pokud by společné výdaje související se společnými příjmy ze společnosti nebyly rozděleny mezi společníky stejně jako společné příjmy, pak mohou poplatníci uplatnit pouze výdaje v prokázané výši.
 
Pokud však alespoň jeden ze společníků vede účetnictví podle zákona o účetnictví, pak jsou i ostatní společníci povinni vést účetnictví. Každý účastník smlouvy o sdružení si na základě vyúčtování vystaveného správcem sdružení zaúčtuje převedené náklady (výnosy) ze sdružení do svých vlastních nákladů (výnosů). Na základě zaúčtování svého podílu na nákladech a výnosech si každý společník zvlášť zjišťuje vlastní výsledek hospodaření a z něj i svůj základ daně z příjmů fyzických osob.

Příklad 1

Podnikatel – společník, pořídí osobní automobil a vloží ho do společnosti o třech společnících, kteří si rozdělují příjmy i výdaje stejným podílem. Kdo a jakým způsobem bude uplatňovat odpisy na toto vozidlo?
 
Pokud bylo vozidlo pořízeno z finančních prostředků podnikatele a nikoli z prostředků společnosti, pak je stále jediným vlastníkem vozidla i v případě, že ho vloží do společnosti. Daňové odpisy by uplatňoval také pouze vlastník vozidla. Pokud by byl však vůz pořízen z prostředků společnosti, stávají se všichni členové spoluvlastníky tohoto majetku a uplatňují daňové odpisy hmotného majetku dle svého podílu. Způsob odepisování majetku – rovnoměrné či zrychlené odpisy, si každý z nich může zvolit podle svého vlastního uvážení.

 
Pokud společníci používají svá soukromá vozidla pro potřeby společnosti, z níž plynou příjmy podle ustanovení 7 ZDP, pak se stávají poplatníky silniční daně, kterou si mohou uplatnit jako daňově účinný výdaj.

Společnost z pohledu zákona o DPH

Pokud je jeden ze společníků plátcem DPH, pak mají ostatní společníci povinnost zaregistrovat se k DPH jako plátci, a to nejpozději k datu, kdy společně uzavřou smlouvu o společnosti. Pokud by nebyl plátcem DPH ani jeden společník, posuzuje se obrat pro povinnost registrace k DPH souhrnně za společnost, ale i za jednotlivé účastníky společnosti.
 
Nárok na odpočet daně u přijatého zdanitelného plnění mají společníci, kteří v rámci svých ekonomických činností uskutečňují zdanitelná plnění s nárokem na odpočet daně na vstupu. Vedením evidence pro účely DPH je opět pověřen správce, který podává daňové přiznání k DPH za celou společnost. Zároveň společníci podávají daňová přiznání k DPH sami za sebe, a to buď nulové, nebo přiznávají svá zdanitelná plnění a daňovou povinnost i ze své vlastní činnosti, pokud takovou činnost mají.

Příklad 2

Plátce DPH, vedoucí daňovou evidenci, je společník ve společnosti a pořídí si notebook pro účely podnikání – mimo tuto společnost. Mimo příjmů ve společnosti však nemá žádné jiné příjmy z ekonomické činnosti. Má v tomto případě nárok na odpočet DPH z tohoto pořízeného majetku?
 
Plátce má nárok na odpočet z přijatého plnění pro účely uskutečňování zdanitelných plnění či plnění osvobozených s nárokem na odpočet. Pokud žádná taková plnění plátce mimo společnost neuskutečňuje, pak nemá nárok na uplatnění odpočtu DPH.

Ukončení činnosti ve společnosti

Společnost podle NOZ zaniká, pokud se tak společníci dohodnou. Následně sepíší dohodu, ve které je uvedeno, k jakému dni společnost zaniká. K datu ukončení společnosti ukončí správce společnosti vedení daňové evidence společnosti (popřípadě účetnictví), provede vyúčtování příjmů a výdajů a společníci si vypořádají majetek, a to nejpozději do dvou měsíců od zániku společnosti. Vyúčtování se provede stejným způsobem jako na konci zdaňovacího období.

Současně se společníkům vydá majetek, který do společnosti vnesli, a společný majetek si rozdělí poměrem sjednaným ve smlouvě. Pokud by například jeden ze společníků chtěl i nadále pokračovat v činnosti, je samozřejmě možné, aby si majetek od bývalých společníků odkoupil, popřípadě pronajal.
 
Ze společnosti o více než dvou společnících může společník vystoupit, aniž by došlo k zániku společnosti. Nesmí to však udělat v době pro společnost nevhodné, nebo kdyby tím způsobil ostatním členům újmu, kromě vážných důvodů (například v případě vážné nemoci společníka či jeho osoby blízké).
 
Naopak společník může být ze společnosti vyloučen, a to pokud:

• poruší povinnost ze smlouvy podstatným způsobem,
• bylo o jeho majetku zahájeno insolvenční řízení na jeho návrh,
• přistoupil k návrhu na zahájení insolvenčního řízení, ve kterém se řeší jeho úpadek nebo hrozící úpadek,
• bylo o úpadku společníka rozhodnuto.

Po zániku členství musí být společníkovi vyplacen podíl na majetku a vydáno vše, co mu ke dni zániku členství náleželo.
 
V případě smrti společníka se nestává automaticky společníkem dědic, pokud to není ve společenské smlouvě ujednáno. Dědic má však nárok na vypořádací podíl na společnosti.