Zákon o dani silniční nepatří, na rozdíl od jiných daňových zákonů, k často novelizovaným předpisům, ani neobsahuje příliš mnoho paragrafů, přesto někdy činí jeho aplikace problémy.
 
Poplatníkem daně je osoba, která je zapsána jako provozovatel v technickém průkazu, popř. osoba, která využívá vozidlo provozovatele, který zemřel, zanikl nebo byl zrušen, nebo používá vozidlo odhlášené z registru vozidel.
 
Dále je poplatníkem zaměstnavatel, pokud vyplácí cestovní náhrady svému zaměstnanci za použití osobního automobilu. A rovněž také osoba, která používá vozidlo registrované a určené jako mobilizační rezerva nebo pohotovostní zásoba, a dále je poplatníkem i organizační složka osoby se sídlem nebo trvalým pobytem v zahraničí.
 
Silniční dani podléhají:

• vozidla registrovaná v ČR,
• vozidla provozovaná v ČR,
• vozidla používaná poplatníkem daně z příjmů právnických osob (s výjimkou používání veřejně prospěšných poplatníků, pokud příjmy z činnosti, pro které se vozidla používají, nejsou předmětem daně),
• vozidla používaná poplatníkem daně z příjmů fyzických osob k činnostem, ze kterých plynou příjmy ze samostatné činnosti.

Automobily nad 3,5 tuny jsou předmětem silniční daně vždy, pokud jsou výlučně určeny k přepravě nákladů a jsou registrované v ČR.
 
Pokud je z předchozího výčtu zřejmé, že se zdaňují „podnikatelská“ auta, pak u nákladních automobilů nad 3,5 tuny je poplatníkem i osoba – nepodnikatel, pokud je jako provozovatel zapsána v technickém průkazu. Ovšem jak se dále v zákoně dozvíme, platí pro tato vozidla do 12 tun 100% snížení daně, pokud jsou používána veřejně prospěšnými poplatníky nebo fyzickými osobami pouze k činnosti, která není zdaňována jako samostatná činnost.
 
Navíc pokud mají poplatníci jen tato auta, nejsou povinni ani podávat daňové přiznání, čímž jejich povinnost tedy vlastně končí hned u svého zrodu.
 
Jen kdyby byla osoba – nepodnikatel provozovatelem vozidla nad 12 tun, pak by bez ohledu na způsob využití platila silniční daň vždy (s možností snížení o 48 % za podmínek uvedených u aut od 3,5 do 12 tun u těchto poplatníků).
 
Pokud by automobil s českou registrační značkou byl zapůjčen např. společnosti na Slovensko, neplatila by se z tohoto automobilu silniční daň, protože není splněna podmínka provozu v ČR. Dále nepodléhá silniční dani ani auto, které slouží výhradně k činnostem z pronájmu fyzické osoby, které jsou zdaňovány v § 9 daně z příjmů (samostatnou činností totiž daň z příjmů vymezuje v § 7 příjmy OSVČ, osoby s nezávislým podnikáním apod.).
 
Zákon dále vymezuje řadu vozidel, které nejsou předmětem daně nebo jsou od daně osvobozeny. Běžný podnikatel využije např. osvobození pro vozidla s méně než čtyřmi koly (kategorie L v technickém průkazu), vozidla do 12 tun na elektrický nebo hybridní pohon, vozidla na LPG, CNG nebo s motorem pro benzín E85. Kromě prvně jmenovaného musí však toto osvobození uplatnit až v daňovém přiznání, byť by nakonec celková daň vůbec nevznikla. Do přiznání se tedy naopak neuvádějí motocykly.

Daňové přiznání k dani silniční

Přiznání k dani silniční se podává jednou za rok, a to do 31. ledna následujícího roku. Nyní nás tedy do 31. 1. 2017 čeká daňové přiznání za rok 2016.
 
V průběhu roku 2016 však bylo nutné hradit zálohy na tuto daň ve výši 1/12 za kalendářní měsíc daňové povinnosti, popř. 25 Kč za každý den použití „zaměstnaneckého“ auta (tedy toho, za které zaměstnavatel vyplácí cestovní náhrady; může jít jen o osobní automobil, nákladní automobily podléhají klasické roční sazbě).
 
Zálohy se platí do 15. 4., do 15. 7. a do 15. 10, další záloha je splatná k 15. 12. a hradí se za měsíce říjen a listopad. Nic však nebrání poplatníkovi uhradit silniční daň dopředu najednou. Jedná se mnohdy o malé částky, pokud je povinnost stanovena za jeden osobní automobil.
 
Sazby daně jsou odvozeny od zdvihového objemu motoru v cm³ u osobních automobilů – pohybují se od 1.200 Kč do 4.200 Kč za rok.
 
U nákladních automobilů jsou relevantní nápravy a největší povolená hmotnost v tunách – zde jsou již sazby vyšší a pohybují se od 1.800 Kč do 44.100 Kč. Návěsy pak používají pro výpočet daně součet největších povolených hmotností na nápravy a počet náprav u návěsů.
 
Všechny sazby je možné snížit, v jednom případě naopak je povinnost je zvýšit. Snížení se týká vozidel poplatníků provozujících zemědělskou výrobu u vozidel určených pro činnost výrobní povahy v rostlinné výrobě (snížení o 25 %).
 
Častější je však využití snížení sazby daně z důvodu stáří, resp. „novosti“ vozidla. Zde jsou limity následující:

• po dobu prvních 36 měsíců od data první registrace snížení o 48 %,
• po dobu dalších 36 měsíců od data první registrace snížení o 40 %,
• po dobu dalších 36 měsíců od data první registrace snížení o 25 %.

První registrací není myšlena registrace v ČR, ale registrace vozidla vůbec – vzhledem k tomu, že datum první registrace je součástí údajů ve „velkém“ technickém průkazu, je tento den zjistitelný i u aut dovezených (pozor tedy na datum, v technickém průkazu se uvádějí dva: datum první registrace vozidla a datum první registrace v ČR; pro účely silniční daně a možného snížení sazby je relevantní údaj o první registraci vozidla).
 
Zvýšení daně se aplikuje u vozidel registrovaných do 31. 12. 1989 – sazba se zvyšuje o 25 %.
 
Pokud dojde ke změně osoby poplatníka (např. prodej auta mezi podnikateli), pak je správný postup takový, že prodávající poplatník má daňovou povinnost do měsíce předcházejícího datu prodeje a kupující má daňovou povinnost v měsíci prodeje (resp. v měsíci, kdy dojde ke změně provozovatele v technickém průkazu, jak je stanovena osoba poplatníka).
 
Mnohdy se v praxi stává, že obě firmy hradí silniční daň v měsíci převodu provozovatele, byť prodávající z dikce zákona již k tomu není povinen.

Článek byl připravený ve spolupráci se společností Finservis s.r.o.