Zaměstnávání cizinců s sebou vždy přináší minimálně zvýšenou administrativu na straně zaměstnavatele, ale i zaměstnance samého. Zatímco pro tuzemské zaměstnavatele i zaměstnance v principu stačí, aby se dohodli na spolupráci (podepíší spolu pracovní smlouvu a zaměstnavatel nahlásí svého nového pracovníka na správu sociálního pojištění a jeho zdravotní pojišťovnu), u cizinců je tento proces o pár kroků komplikovanější a v letošním roce se navíc ještě zpřísňují podmínky.

V poslední době se česká ministerstva, zejména Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) a Ministerstvo zahraničí, snaží intenzivněji korigovat politiku zaměstnanosti na jednu stranu s ohledem na přísun „levné“ pracovní síly ze zahraničí na úkor české pracovní síly.

Na druhou stranu je vidět snaha o integraci cizinců pobývajících legálně na území ČR do českého pracovněprávního systému.

Zaměstnávání cizinců a legislativa

MPSV je pověřeným orgánem na koordinaci integrační politiky cizinců v ČR. Na svých oficiálních stránkách má toto ministerstvo poměrně užitečné informace i k zaměstnávání cizinců.

Přestože podmínky pro cizince a jejich tuzemské zaměstnavatele jsou přísnější a náročnější, české firmy a podnikatelé potřebují do svého zaměstnaneckého portfolia přijímat i cizí státní příslušníky ze zahraničí a to jak z EU, tak i ze třetích zemí.

Legislativní oporu v ČR pro základní podmínky zaměstnávání cizinců tvoří zejména zákoník práce a zákon o zaměstnanosti. Tato a další doplňková legislativa nám určuje, zda u cizince bude muset zaměstnavatel požadovat k jeho zaměstnání v rámci ČR speciální povolení ve formě povolení k zaměstnání a povolení k pobytu, nebo bude na něj nahlíženo při výkonu práce v ČR jako na občana tuzemského.

Z pracovněprávního hlediska rozlišujeme tři základní kategorie cizinců v ČR:

• Cizinci s trvalým pobytem dle povolení k pobytu v ČR, které vydává Policie ČR. Při zaměstnání mají tito občané rovné postavení jako občan ČR, tzn. nemusí mít povolení k zaměstnání a nejsou ani jinak omezovaní (vyjma zaměstnání, kde je vyžadováno vyloženě státní občanství ČR, jako např. ve státních službách).
• Občané členských států EU, EHP a Švýcarska a jejich rodinní příslušníci. Ti mají rovněž stejné pracovněprávní postavení v ČR jako občané ČR a nepotřebují tudíž povolení k zaměstnání. Mají právo pobytu po dobu trvání zaměstnání.
• Poslední kategorií jsou cizinci ze třetích zemí, kteří potřebují povolení k zaměstnání od příslušného úřadu práce na zaměstnání v ČR a zároveň povolení k pobytu za účelem zaměstnání v ČR, které vydává cizinecká policie.

Povinnosti zaměstnavatele

Na straně zaměstnavatele se vždy bude jednat o další administrativu navíc, chce-li zaměstnat cizince a to jak z EU, tak i mimo EU. Přinejmenším musí ohlásit příslušnému úřadu práce nástup nového zaměstnance – cizince, a to nejpozději v den nástupu do zaměstnání.

Pro zaměstnávání občanů EU slouží formulář „Informace o nástupu do zaměstnání“. Toto platí i v případě, že bude chtít český zaměstnavatel zaměstnat třeba slovenského občana. V tomto ohlášení (žádosti) musí být popsané volné pracovní místo, požadavky na danou pozici včetně zařazení tzv. OKEČ (odvětvová klasifikace ekonomických činností), požadovaná kvalifikace, pracovní podmínky aj.

V případě zaměstnávání občanů ze třetích zemí, je administrativní proces mnohem náročnější, viz dále. Rovněž musí zaměstnavatel informovat úřad práce o ukončení pracovněprávního vztahu s cizincem, stejně jako o všech změnách v průběhu trvání zaměstnání.

U zaměstnávání cizinců ze třetích zemí musí zaměstnavatel informovat úřad práce o nástupu cizince na formuláři „Sdělení zaměstnavatele o nástupu do zaměstnání…“ s veškerými náležitostmi. Průběh informační povinnosti je v principu stejný jako u občana z EU, tzn. musí se informovat o všech změnách na začátku, v průběhu i ukončení pracovního poměru.

Zaměstnavatel musí uchovávat kopie dokladů prokazující pracovněprávní vztah s cizincem na pracovišti včetně povolení k pobytu cizince v ČR, a to i po dobu nejméně dalších tří let po skončení zaměstnání.

Sankce pro zaměstnavatele

Pokud by zaměstnavatel zaměstnával cizince bez povolení k zaměstnání nebo bez povolení k pobytu, pokud by takové povolení bylo zapotřebí, bude zaměstnavatel povinen uhradit správní náklady spojené s jeho vyhoštěním.

Náklady spojené se správním vyhoštěním zahrnují náklady na ubytování, stravování, přepravní náklady a ostatní nutné peněžní náklady. Toto neplatí, když zaměstnavatel prokáže, že splnil povinnosti stanovené právními předpisy upravujícími zaměstnávání a pobyt cizinců a nevěděl, že povolení k pobytu předložené cizincem je padělkem.

Kdo nepotřebuje povolení k zaměstnání

Povolení k zaměstnání, zaměstnanecká nebo modrá karta není zapotřebí u zaměstnání cizince např. s povoleným trvalým pobytem, cizinci, kterému byl udělen azyl nebo jehož výkon práce na území České republiky nepřesáhne sedm po sobě jdoucích kalendářních dnů nebo celkem 30 dnů v kalendářním roce a jde-li zároveň o výkonného umělce, vědeckého, výzkumného nebo vývojového pracovníka, který je účastníkem vědeckého setkání.

Další úlevou, kdy není zapotřebí speciálních povolení, jsou např. žáci či studenti do 26 let věku, sportovci a osoby zajišťující v ČR dodávky zboží nebo služeb či montáže tohoto zboží na základě obchodní smlouvy, případně provádí záruční a opravářské práce.

Dále není třeba povolení u cizince, který se na území ČR soustavně připravuje na budoucí povolání nebo který byl vyslán do tuzemska v rámci poskytování služeb zaměstnavatelem usazeným v jiném členském státu EU nebo u cizince, který je absolventem střední nebo vysoké školy v České republice.

Zaměstnávání uprchlíků

Samostatnou kapitolou novodobé (zejména posledních dvou let) pracovněprávní kategorie zaměstnávání cizinců je zaměstnávání uprchlíků. Zaměstnání žadatele o mezinárodní ochranu do šesti měsíců od podání žádosti o mezinárodní ochranu není možné.

V případě porušení právních předpisů se zaměstnavatel dopouští správního deliktu nebo trestného činu. Po uplynutí této doby od podání žádosti o mezinárodní ochranu je možné žadatele zaměstnat.

Žadatel o azyl ale musí mít platné povolení k zaměstnání vydávané krajskou pobočkou Úřadu práce ČR bez tzv. testu trhu práce. Osoba s udělenou mezinárodní ochranou (azylem či doplňkovou ochranou) má volný přístup na trh práce a nepotřebuje povolení k zaměstnání.

Pro účely zaměstnání se nepovažuje občan EU, EHS (Evropského hospodářského společenství) a Švýcarska za cizince, a proto mají tito občané stejné postavení v pracovně-právních vztazích jako Češi.

Zaměstnanecká karta

Naopak cizí státní příslušník ze třetí země mimo EU potřebuje pro zaměstnání v ČR povolení k pobytu i povolení pracovní. Může se jednat o tzv. „Zaměstnaneckou kartu“, která v sobě obsahuje oba druhy povolení (k pobytu i zaměstnání), a vydává ji zastupiteský úřad ČR v domovském státě cizince a její prodloužení pak spadá do kompetencí MVČR.

Pokud by zaměstnavatel žádal místně příslušný úřad práce o povolení k zaměstnání cizince (tj. mimo EU), musí splnit přísnější podmínky než pro občana EU. Výše jsme se zmínili o hlášení na úřadu práce ČR. U občana mimo EU se musí navíc splnit tzv. ohlášení volného pracovního místa, které je primárně nabídnuto občanům ČR prostřednictvím MPSVČR.

Pokud není toto místo obsazeno, pak může být nabídnuto cizinci, v případě že tento splní kvalifikační a jiné podmínky pro danou pozici. Na základě toho dostane cizinec pracovní (zaměstnaneckou) kartu.

Podle § 98 zákona o zaměstnanosti mají tzv. zvláštní režim cizinci zde studující, pedagogové, církevní hodnostáři, vojáci a další pracující v ČR pod těmito podmínkami.

Modrá karta

Podobně jako zaměstnanecká karta funguje „Modrá karta“, která je vystavována cizincům s vysokoškolskou kvalifikací a při zaměstnání přesahujícím alespoň jeden rok.

Pokud má cizinec na území ČR povolení k trvalému pobytu a je mu přidělen patřičný průkaz, má stejné pracovněprávní podmínky jako občan tuzemský, a tím pádem nepotřebuje ani povolení k zaměstnání a není ani jinak omezován při výkonu práce v ČR.

Další možností (respektive povinnostmi) pro cizince chtějí-li se ucházet o práci v ČR, je rozdvojení výše uvedené zaměstnanecké karty, která obsahuje povolení k práci i k pobytu. A to tím způsobem, že si cizí státní příslušník musí vyřídit samostatně povolení k zaměstnání a následně i povolení k pobytu.

Pro zaměstnavatele to znamená na místně příslušném úřadu práce oznámit záměr zaměstnat cizince včetně veškerých detailů k dané pozici a cizozemský zaměstnanec pak následně žádá o povolení k zaměstnání u konkrétního zaměstnavatele na konkrétní pozici. Až po vyřízení těchto „formalit“ si podá žádost o povolení k pobytu na MVČR.

Omezení ekonomické migrace

Od  roku 2017 se zpřísňují podmínky pobytu cizinců v ČR se záměrem omezení ekonomické migrace. Je to důsledek migrační krize vypuklé zejména v loňském roce. Dle sdělení vládních činitelů to nemá být omezení pro zaměstnávání cizinců a jejich restrikci, ale snaha o stanovení daných pravidel platících pro všechny rovně. Mimo jiné se má omezit právo na sloučení rodin cizinců.

Novelizované zákony zabývající se touto problematikou mají také umožnit zastavit řízení o povolení k pobytu, pokud by se cizinec k řízení nedostavil bez vážného důvodu, případně by vypovídal nepravdivě, prokazoval se falšovanými doklady, byl by odsouzen pro úmyslný trestný čin apod.

Nově by se mělo postihovat i skryté agenturní zaměstnávání bez povolení úřadu práce, zavádět institut nespolehlivého zaměstnavatele, pokud by byl zadlužen, neplatil pojistné za zaměstnance nebo se dopouštěl nelegálního zaměstnávání. V těchto případech by takový zaměstnavatel nemohl zaměstnávat cizince.

Povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování zjednoduší pobyt cizincům, kteří hodlají v České republice realizovat tzv. významnou investici, což je alespoň 75 milionů Kč a vytvoření minimálně 20 pracovních míst. Budou muset předložit podnikatelský plán. Povolení se bude vydávat na dobu uskutečnění významné investice, nejdéle však na dva roky.

Novela zákona počítá také s tím, že pracující cizinci budou moci zůstat v Česku až půl roku bez toho, aby museli po třech měsících žádat o prodloužení víz. Podnikající cizinci by mohli zůstat až dva roky, pokud by se jejich aktivity týkaly významné investice.

Regulace zvláštního povolení k pobytu na sezónní práce dosud chyběla, a proto se zavádí vízum pro sezónního zaměstnance, které může být uděleno maximálně na šest měsíců v kalendářním roce.

Nově má být v zákoně zaveden nový institut karty vnitropodnikového zaměstnance, která umožní cizincům být v ČR až půl roku, pokud pracují na pozici manažera, specialisty či stážisty ve firmě nebo korporaci, která má sídlo mimo Evropskou unii.