Práce přesčas je práce konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem, a to:

• nad stanovenou týdenní pracovní dobu vyplývající z předem stanoveného rozvržení pracovní doby a
• konaná mimo rámec rozvrhu pracovních směn.

Naopak prací přesčas není, pokud zaměstnanec napracovává pracovní volno, které mu zaměstnavatel na jeho žádost poskytl.

Pracuje-li zaměstnanec na kratší pracovní dobu, za práci přesčas se u něj považuje práce přesahující týdenní pracovní dobu. Tomuto zaměstnanci však nelze práci přesčas nařídit, může ji však vykonávat, pokud s tím sám souhlasí.

Práce přesčas při uplatnění pružného rozvržení pracovní doby se zjišťuje vždy jako práce nad stanovenou týdenní pracovní dobu a nad základní pracovní dobu.

Při uplatnění konta pracovní doby je prací přesčas práce konaná nad stanovenou týdenní pracovní dobu, která je násobkem stanovené týdenní pracovní doby a počtu týdnů vyrovnávacího období.

Prací přesčas je také výkon práce v době pracovní pohotovosti nad stanovenou týdenní pracovní dobu. O práci přesčas se pak jedná i v případě, že k ní zaměstnavatel dal souhlas dodatečně tím, že práci vykonanou v přesčase přijal.

Kdy může práci přesčas zaměstnavatel požadovat

Je dobré mít na paměti, že zákoník práce mluví o práci přesčas jako o práci, kterou je možné konat jen výjimečně. Zaměstnavatel může zaměstnanci nařídit přesčas:

• jen z vážných provozních důvodů,
• i na dobu nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami,
• popřípadě za podmínek uvedených v § 91 odst. 2 až 4 zákoníku práce i na dny pracovního klidu.

Práce přesčas nesmí u zaměstnance činit více než osm hodin v jednotlivých týdnech a 150 hodin v kalendářním roce. Nad tyto hranice může zaměstnavatel požadovat práci přesčas pouze na základě dohody se zaměstnancem. Kromě nařízeného přesčasu se tak lze dohodnout na dalších přesčasových hodinách, ale i zde platí omezení celkového rozsahu přesčasů maximálně v průměru osm hodin týdně.

Dále zákoník práce omezuje rozsah přesčasů tak, že nesmí přesáhnout v průměru více než osm hodin týdně ve vyrovnávacím období, které může činit nejvýše 26 po sobě jdoucích týdnů. Do počtu hodin nejvýše přípustné práce přesčas v uvedeném vyrovnávacím období se nezahrnuje práce přesčas, za kterou bylo zaměstnanci poskytnuto náhradní volno.

Práci přesčas bude nejčastěji nařizovat bezprostředně nadřízený zaměstnanec (lze stanovit v pracovním řádu) a může ji nařídit i ústně. Zákoník práce naopak zakazuje práci přesčas vždy:

• těhotným zaměstnankyním,
• mladistvým zaměstnancům,
• zaměstnankyním a zaměstnancům, kteří pečují o dítě mladší než jeden rok.

Přesčasy u zaměstnavatele s odborovou organizací

Působí-li u zaměstnavatele odborová organizace a je uzavřena kolektivní smlouva, pak zákoník práce umožňuje, aby v ní přesčasy byly upraveny odlišně:

• Rozsah přesčasů nesmí činit v průměru více než osm hodin týdně v období nejvýše 52 týdnů po sobě jdoucích (na rozdíl od subjektů, kde odbory nejsou a zde toto období činí 26 týdnů).
• Práce přesčas může být odpracovaná v kontu pracovní doby ve vyrovnávacím období sjednaném v kolektivní smlouvě, které nepřesáhne nejvýše 52 týdnů po sobě jdoucích. Pak lze převést maximálně 120 hodin přesčasů do bezprostředně následujícího vyrovnávacího období (s tím ovšem souvisí zvýšení minimální výše stálé mzdy na 85 % průměrného výdělku zaměstnance).
• Zaměstnavatel je povinen předem projednat s odborovou organizací opatření týkající se práce přesčas.

Další dohodnutá práce přesčas ve zdravotnictví

Pro sféru zdravotnictví platí další dohodnutá práce přesčas, kterou se rozumí práce v nepřetržitém provozu spojená s příjmem, léčbou, péčí nebo se zajištěním přednemocniční neodkladné péče v nemocnicích, ostatních lůžkových zdravotnických zařízeních a zdravotnických zařízeních zdravotnické záchranné služby, kterou vykonává:

• lékař, zubní lékař nebo farmaceut,
• zdravotnický pracovník nelékařských zdravotnických povolání pracující v nepřetržitém pracovním režimu.

Pro uvedenou další dohodnutou práci přesčas jsou stanoveny následující podmínky:

• Zaměstnanec ve zdravotnictví, který nesouhlasí s výkonem další dohodnuté práce přesčas, nesmí být k jejímu sjednání nucen ani být vystaven jakékoli újmě.
• O uplatnění další dohodnuté práce přesčas musí zaměstnavatel písemně vyrozumět příslušný orgán inspekce práce.
• Další dohodnutá práce přesčas nesmí přesáhnout v průměru osm hodin týdně, v případě zaměstnanců poskytovatele zdravotnické záchranné služby v průměru dvanáct hodin týdně, v období, které může činit nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích (kolektivní smlouva může toto období vymezit na nejvýše 52 týdnů po sobě jdoucích).
• Zaměstnavatel musí vést aktuální seznam všech zaměstnanců ve zdravotnictví vykonávajících další dohodnutou práci přesčas.

O další dohodnuté práci přesčas sepisuje zaměstnavatel se zaměstnancem dohodu, pro kterou platí, že:

• musí být sjednána písemně,
• nesmí být sjednána v prvních dvanácti týdnech ode dne vzniku pracovního poměru,
• nesmí být sjednána na dobu delší než 52 týdnů po sobě jdoucích,
• může být okamžitě zrušena, a to i bez udání důvodu, v období dvanácti týdnů od sjednání; okamžité zrušení musí být provedeno písemně,
• může být vypovězena z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu; výpověď musí být dána písemně. Pokud nebyla výpovědní doba sjednána kratší, činí dva měsíce a musí být stejná pro zaměstnavatele i zaměstnance ve zdravotnictví.

Pro další dohodnutou práci přesčas platí obdobně ustanovení zákoníku práce týkající se práce přesčas.

Další povinnosti a práva spojená s prací přesčas

Zaměstnavateli vznikají ohledně práce přesčas tyto další povinnosti a práva:

• musí povinně vést u jednotlivých zaměstnanců evidenci s vyznačením začátku a konce práce přesčas a další dohodnuté práce přesčas,
• při práci přesčas může zkrátit zaměstnanci nepřetržitý odpočinek mezi směnami až na osm hodin během po sobě jdoucích 24 hodin, a to za podmínky, že následující odpočinek mu bude prodloužen o dobu zkrácení tohoto odpočinku.

Mzda nebo náhradní volno za práci přesčas

Mzda je peněžité plnění a plnění peněžité hodnoty (naturální mzda) poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci v jiné než rozpočtové sféře.

Za přesčas přísluší zaměstnanci mzda, na kterou mu vzniklo za odpracovanou dobu právo, a příplatek nejméně ve výši 25 % průměrného výdělku. Druhou variantou je, že se zaměstnavatel se zaměstnancem dohodnou na poskytnutí náhradního volna v rozsahu práce konané přesčas místo příplatku.

Pokud však zaměstnavatel neposkytne zaměstnanci náhradní volno v době tří kalendářních měsíců po výkonu práce přesčas nebo v jinak dohodnuté době, přísluší zaměstnanci k dosažené mzdě příplatek a zaměstnavatel má povinnost mu jej vyplatit.

Pokud zaměstnanec nepracuje na pracovišti zaměstnavatele, ale podle dohodnutých podmínek pro něj vykonává sjednanou práci v pracovní době, kterou si sám rozvrhuje, pak mu nepřísluší mzda, plat nebo náhradní volno za práci přesčas.

Dosažená mzda a příplatek ani náhradní volno nepřísluší zaměstnanci v případě, kdy má sjednanou mzdu již s přihlédnutím k případné práci přesčas. V takovém případě však musí být sjednán i rozsah práce přesčas, k němuž bylo při sjednání mzdy přihlédnuto.

Mzdu s přihlédnutím k případné práci přesčas je možné sjednat nejvýše v rozsahu 150 hodin práce přesčas za kalendářní rok a u vedoucích zaměstnanců v mezích celkového rozsahu práce přesčas. Nestačí ovšem jednostranné určení zaměstnavatelem ve mzdovém výměru či vnitřním předpisu. K takovéto úpravě povinností zaměstnance může dojít pouze smlouvou.

Plat nebo náhradní volno za práci přesčas

Plat je peněžité plnění poskytované zaměstnanci jako odměna za práci pro zaměstnavatele, kterým je stát, územní samosprávný celek, státní fond, příspěvková organizace, jejíž náklady na platy jsou plně zabezpečovány z příspěvku na provoz poskytovaného z rozpočtu zřizovatele nebo z úhrad podle zvláštních právních předpisů, školská právnická osoba, nebo regionální rada regionu soudržnosti – tj. plnění poskytované za práci v rozpočtové sféře.

Za hodinu práce přesčas přísluší zaměstnanci část platového tarifu, osobního a zvláštního příplatku a příplatku za práci ve ztíženém pracovním prostředí připadající na hodinu práce bez práce přesčas v kalendářním měsíci, ve kterém práci přesčas koná.

Dále zaměstnanci náleží příplatek ve výši 25 % průměrného hodinového výdělku, a jde-li o dny nepřetržitého odpočinku v týdnu, příplatek ve výši 50 % průměrného hodinového výdělku.

Toto platí, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodli na poskytnutí náhradního volna místo platu za práci přesčas. Za dobu čerpání náhradního volna se plat nekrátí.

Obdobně jako bylo výše zmíněno u mzdy, neposkytne-li zaměstnavatel zaměstnanci náhradní volno v době tří po sobě jdoucích kalendářních měsíců po výkonu práce přesčas nebo v jinak dohodnuté době, přísluší zaměstnanci část platového tarifu, osobního příplatku, zvláštního příplatku, příplatku za práci ve ztíženém pracovním prostředí a příplatek za práci přesčas.

U vedoucích zaměstnanců, kterým přísluší příplatek za vedení, je plat stanoven s přihlédnutím k případné práci přesčas v rozsahu 150 hodin v kalendářním roce. To neplatí o práci přesčas konané v noci, v den pracovního klidu nebo v době pracovní pohotovosti. V platu těchto vedoucích, kteří jsou zároveň statutárním orgánem nebo vedoucím organizační složky, je vždy přihlédnuto k veškeré práci přesčas.