Ve volném pokračování článku Jednočlenná společnost s ručením omezeným navážeme konkrétním popisem situace, kdy si jediný společník vyplácí odměnu za svou činnost. Jen zopakuji, že všechny smlouvy musí mít úředně ověřený podpis, pokud se uzavírají mezi jednatelem s. r. o., který je zároveň jediným společníkem této společnosti.

Společník se může rozhodnout, zda si bude pravidelně vyplácet odměny ze své společnosti, nebo počká až na výplatu zisku, který bude v s. r. o. generován. Zatímco odměna společníka za výkon činnosti podléhá zdanění jako jakákoli mzda jiného zaměstnance (a tyto náklady snižují daňový základ pro korporátní daň s. r. o.), výplata zisku podléhá „jen“ srážkové dani.

Ovšem aby k výplatě zisku mohlo dojít, musí být nejdříve nějaký generován a hlavně toto řešení předpokládá, že předtím s. r. o. odvedlo korporátní daň (situací s. r. o., jež má výhradně příjmy osvobozené od daně z příjmů např. z podílů na zisku svých dceřiných společností, se zabývat nebudeme).

Tab.: Modelová situace na míru zdanění společníka
 

Celkové daňové zatížení vychází tedy lépe při výplatě podílu na zisku – rozdíl je cca 3 % z dosaženého zisku. Je však třeba brát v potaz nejen otázku daní, ale např. i možnosti uplatnit odčitatelné položky od základu daně pro fyzickou osobu nebo slevy na děti, povinnost hradit zdravotní pojištění apod.

Pokud by totiž společník čekal jen na výplatu zisku a neměl žádný jiný zdroj příjmů, musí si uvědomit tyto skutečnosti:

• Zisk je možné vyplatit za podmínek stanovených zákonem o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“) za předpokladu, že by výplata zisku neohrozila chod firmy – zjednodušeně řečeno u jednočlenné s. r. o. lze vyplatit zisk, pokud nemá vykazované předchozí účetní ztráty, které by snižovaly vlastní kapitál pod hodnotu základního kapitálu, zapsané v obchodním rejstříku (nepředpokládejme žádné jiné zdroje vlastního kapitálu).
• Zisk lze vyplácet na základě rozhodnutí jediného společníka po řádně zpracované a schválené účetní závěrce, popř. lze vyplácet i zálohy na podíly na zisku v průběhu neuzavřeného roku, ale je třeba více papírovat, sestavit dílčí účetní závěrky a dbát na podmínky ZOK.
• Za společníka nebude v tomto případě hrazeno zdravotní pojištění, musel by se nahlásit u své ZP jako tzv. osoba bez zdanitelných příjmů a měsíčně odvádět sám pojistné ve výši minimálního pojištění (13,5 % z minimální mzdy, pro rok 2018 je to částka 1 647 Kč měsíčně); to je tedy dalších cca 20 000 Kč, o které by se společníkovi bez jiného zdroje příjmů snížil čistý příjem počítaný v horním příkladu v pravém sloupci.
• Společník nebude účasten důchodového pojištění, protože nebude mít žádný zdanitelný příjem. Buď mu tedy tyto roky nebudou počítány do období pro vyměření důchodu, nebo se může přihlásit dobrovolně k účasti na důchodovém pojištění a opět ze svých čistých příjmů hradit pojistné (pro rok 2018 je to částka 2 099 Kč měsíčně, maximálně lze takto dobrovolně platit 15 let). Většinou si společníci, kteří si vyplácí výhradně podíl na zisku, toto pojištění dobrovolně neplatí, ale pokud se k tomu rozhodnou, odvedou ze svého čistého příjmu dalších 24 000 Kč ročně, čímž by v součtu se zdravotním pojištěním v našem modelovém příkladu vyčerpali úsporu v odvodech v pravém sloupci.
• Společník nemá možnost při výplatě podílu na zisku využít odčitatelné položky od základu daně (např. úroky z hypotéky, životní či penzijní pojištění) ani využít slevy na daních, které může fyzická osoba uplatnit (na poplatníka, na děti, na vyživovanou manželku, na školkovné apod.). Tyto položky by v modelovém příkladu zvýšily čistý příjem jen u společníka, který pobírá odměnu zdaněnou obdobně jako mzda zaměstnance v levém sloupci.
• Jako daňový výdaj společnosti nemůže s.r.o. hradit např. příspěvky na životní či penzijní pojištění za společníka, pokud nemá společník žádné zdanitelné odměny, protože v tom případě nemá statut zaměstnance z pohledu daně z příjmů.

U jednočlenné s. r. o., kde společník skutečně vykonává nějakou činnost, většinou dochází ke kombinaci odměny a podílu na zisku. Rozumně nastavená míra měsíční odměny znamená zajištění pravidelného příjmu peněz společníka, který má pokryté povinné odvody a může využít všech slev na dani určené pro fyzické osoby.

Následná výplata zbývající části zisku i s odvodem srážkové daně je pak optimalizačním bodem pro snížení celkového daňového odvodu. V praxi také zpravidla dochází k tomu, že se zisk nevyplácí celý – což na jednu stranu sníží daňové odvody, ale na druhou stranu pochopitelně nezvýší čistý příjem společníka, protože peníze zůstávají stále ve vlastnictví s. r. o.

Pokud společník nepotřebuje tyto peníze nutně pro svou soukromou spotřebu, vyhne se tedy i srážkové dani z podílu na zisku a alespoň časově tím posune míru zdanění (pochopitelně pokud si v budoucnu vyplatí i zbývající část zisku, dolehne povinnost zdanění srážkovou daní i sem).

Odměnu společníkovi není nutné vyplácet na základě pracovní smlouvy, ale „jen“ na základě rozhodnutí společníka. Tento úkon sice nikterak nezmění otázku zdanění odměny, jako by to byla mzda z pracovní smlouvy, ale na druhou stranu v sobě ukrývá absenci dohledu Úřadu práce nad plněním povinností ze zákoníku práce (dále jen „ZP“), jako je tomu u řadových zaměstnanců.

U jednočlenné s. r. o., kde je společník i jednatel stejná fyzická osoba, se obvykle otázka odměny řeší přímo ve smlouvě o funkci jednatele, kterou jsme si podrobněji rozebrali v minulém článku.

Zdanění odměny je opět shodné, jako by to byl řadový zaměstnanec, a i zde opět platí, že Úřad práce nemůže kontrolovat plnění pracovních povinností, protože nedošlo k uzavření pracovní smlouvy s povinnostmi danými ZP.

Odměnu společníka (resp. odměny jednatele, pokud jde o téže osoby) vedle čisté výplaty podílu na zisku shledávám praktickou i s ohledem na možnost výplaty cestovních náhrad a jiné formy zaměstnaneckých benefitů, které zákon o daních z příjmů (dále jen „ZDP“) osvobozuje od zdanění na straně zaměstnanců.

Pro firmu je daňovým nákladem, pokud jsou výdaje poskytnuty zaměstnancům (v ZDP se totiž za zaměstnance považuje i společník/jednatel, pokud je za svou činnost odměňován společností, kterou vlastní nebo za ni jedná).

Absence této odměny při současném poskytování benefitů pro společníka se někdy stává „trnem v oku“ na straně finančního úřadu, který sice z obchodního rejstříku vyčte, kdo je společníkem i jednatelem, ale těžko se proti němu argumentuje, že je považován i za zaměstnance pro účely daně z příjmů se všemi svými výhodami dalších náhrad, když společník nemá jediný zdanitelný příjem.

Pak je složité tohoto společníka pod zákonný pojem „zaměstnanec v daních z příjmů“ vůbec zahrnout, natož uhájit všechny náklady, které firma na něj vynaložila, aniž by tento společník měl byť jen malý příjem obdobný zaměstnaneckému platu.

Největším problém bývá otázka cestovních náhrad, resp. používání automobilů v této společnosti společníkem – o tomto tématu bude některý z následujících článků jako volné pokračování seriálu o jednočlenné s. r. o.

Článek byl připravený ve spolupráci se společností Finservis s.r.o.

Související článek:
Jednočlenná společnost s ručením omezeným