Nejprve je nutné uvědomit si specifika silniční daně. Podáváme-li přiznání k silniční dani, vždy je třeba nejprve stanovit, která vozidla jsou předmětem této daně a která nikoliv. Dále je zapotřebí rozlišit, kdo je skutečně poplatníkem daně. Problematiku upravuje zákon o dani silniční.

Zákon říká, že předmětem daně jsou silniční motorová vozidla a jejich přípojná vozidla, která jsou registrovaná a provozovaná v České republice. Z nich jsou pak předmětem daně ta vozidla, která jsou používána pro podnikání. Co se však pojmem „použití vozidla k podnikání“ rozumí?

Znamená to, že vozidlo se použije k takové činnosti nebo v souvislosti s touto činností, která je u fyzické/právnické osoby předmětem daně z příjmů. Výjimkou jsou vozidla určená výlučně k přepravě nákladu o hmotnosti vyšší než 3,5 tuny. Ta jsou předmětem silniční daně vždy.

Existují však výjimky. Uveďme si výčet vozidel, která jsou od daně osvobozena:

• vozidla kategorie L – méně než čtyřkolová vozidla – mopedy, motocykly, motorové tříkolky, čtyřkolky o hmotnosti méně než 400 kg nebo 550 kg v případě vozidel určených k přepravě nákladů a motokola,
• vozidla diplomatických misí a konzulárních úřadů,
• vozidla, která zabezpečují osobní linkovou vnitrostátní přepravu, ovšem pouze za předpokladu, že ujedou více než 80 % km pro tento účel z celkového počtu ujetých km za zdaňovací období,
• vozidla ozbrojených sil, vozidla civilní obrany, vozidla bezpečnostních sborů, obecní policie, sboru dobrovolných hasičů,
• vozidla poskytovatelů zdravotních služeb, vozidla horské záchranné služby,
• důlní vozidla, vozidla poruchové služby plynárenských a energetických zařízení.

U vozidel s výjimkou kategorie L a vozidel zabezpečujících linkovou přepravu platí, že musí být vybavena zvláštním zvukovým výstražným zařízením, případně zvláštním výstražným světlem modré barvy zapsaným v technickém průkaze (dále jen „TP“).

Existují také případy, kdy vozidla předmětem silniční daně vůbec nejsou. Jde o:

• speciální pásové automobily,
• ostatní silniční vozidla, kterými jsou: potahová vozidla, jízdní kola, sportovní koloběžky, ruční vozíky a vozíky pro invalidy – tj. vozidla kategorie R, do které podle obecné definice spadají všechna nemotorová vozidla, která nejsou přípojnými vozidly,
• zemědělské a lesnické traktory a jejich přípojná vozidla,
• samojízdné pracovní stroje,
• přípojné pracovní stroje a výměnné tažené stroje,
• nemotorové pracovní stroje.

Tento výčet upravuje zákon o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, konkrétně se jedná o § 3.

• vozidla, kterým byla přidělena zvláštní registrační značka podle vyhlášky ministerstva dopravy a spojů o registraci vozidel, přičemž zvláštní registrační značka se přiděluje:

1. vozidlům pro jednorázové použití s omezenou platností,
2. pro případ trvale manipulační značky,
3. pro zkušební účely,
4. historickým vozidlům, kterým byl vydán průkaz historického vozidla,
5. sportovním vozidlům, kterým byl vydán průkaz sportovního vozidla.

Kdo je poplatníkem daně?

Poplatníkem daně silniční je provozovatel vozidla (přičemž nemusí jít nutně o vlastníka) zapsaný v TP vozidla. Dále jím může být uživatel vozidla, a to od měsíce, ve kterém se provozovatel zapsaný v TP odhlásil z registru silničních vozidel, případně zanikl či byl zrušen jako společnost nebo zemřel, jde-li o fyzickou osobu.

Posledním typem poplatníka je zaměstnavatel, který požádal svého zaměstnance o použití jeho vlastního osobního vozu na služební cestě. V takovém případě má na výběr, buď může použít sazbu 25 Kč/den nebo 1/12 roční sazby. Záleží, co je pro něj výhodnější. Toto rozhodnutí samozřejmě nelze měnit v rámci jednoho kalendářního roku a je vhodné jej zanést do vnitropodnikové směrnice.

Příklad – Automobil jako zboží

Pokud je automobil v účetnictví poplatníka evidovaný jako zboží, je řešení následující.

A nyní zpět do zákona o silniční dani, ten uvádí, že předmětem daně silniční jsou vozidla registrovaná v registru silničních vozidel, tzn. vozidla vybavená standardní registrační značkou. Z tohoto důvodu nejsou historická vozidla předmětem daně silniční.