Nejčastější dotazy ze strany podnikatelů bývají, zda vložit či nevložit vlastní vozidlo do obchodního majetku nebo zda si pro podnikatelské účely pořídit automobil prostřednictvím finančního či operativního leasingu. Všechny možnosti přináší své výhody i úskalí, které si objasníme v následujícím textu.

Kategorii vozidla podnikatel volí podle druhu a rozsahu podnikání, v dnešním článku se však zaměříme pouze na automobily osobní. Osobním automobilem se rozumí silniční motorové vozidlo za účelem provozu na pozemních komunikacích pro přepravu osob, zvířat nebo věcí, které má v technickém osvědčení kategorii M.

Automobil nevložený do obchodního majetku podnikatele

Pokud se podnikatel – fyzická osoba (OSVČ) rozhodne svůj vlastní soukromý vůz, který využívá i k pracovním cestám nevložit do obchodního majetku (dále jen„OM“), pak jeho příjem z případného prodeje je osvobozen od daně z příjmů fyzických osob v případě, že doba mezi nabytím a prodejem přesahuje dobu jednoho roku.

Podnikatel (OSVČ) může v souvislosti s pracovní cestou podnikatele jako daňově uznatelný výdaj uplatnit náhradu výdajů za spotřebované pohonné hmoty a základní sazbu za amortizaci vozidla.

Náhrada výdajů za spotřebované pohonné hmoty vychází:

• z výše ceny doložené doklady o nákupu anebo
• podle vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) za stejných podmínek jako u pracovních cest zaměstnanců (sazby 2018 za 1 litr: benzín 95 oktanů 30,50 Kč, benzín 98 oktanů 32,80 Kč, motorová nafta 29,80 Kč).

Sazba základní náhrady může být uplatněna pouze za podmínky, že:

• jde o vlastní vozidlo,
• automobil nebyl nikdy vložen do OM,
• automobil nebyl nikdy předmětem finančního leasingu, kdy úplatu poplatník uplatňoval jako daňově uznatelný výdaj.

Sazba základní náhrady pro rok 2018 pro osobní silniční motorová vozidla je stanovena ve výši 4 Kč/km.

Příklad 1

Podnikatel pan Jiří Majer, který pracuje jako hodinový manžel, absolvoval v srpnu 2018 pracovní cestu (celkem při této cestě najel 100 km) za účelem nátěru oplocení rodinného domu. Pan Majer používá vlastní soukromý vůz (průměrná spotřeba PHM činí 5,8 l / 100 km), který nikdy nebyl vložen do obchodního majetku ani nikdy nebyl předmětem finančního leasingu.

Podnikatel uplatní jako svůj daňově uznatelný výdaj jako náhradu výdajů za spotřebované pohonné hmoty (naftu) podle vyhlášky MPSV a základní náhradu za amortizaci vozidla.

Řešení

Celkem si podnikatel může do daňově uznatelných výdajů za pracovní cestu uplatnit částku 424,84 Kč.

Obdobným způsobem lze postupovat i v případě vozidla užívaného na základě výprosy či výpůjčky s výjimkou výpůjčky na základě smlouvy o výpůjčce uzavřené s věřitelem na dobu zajištění dluhu převodem vlastnického práva k tomuto vozidlu.

Paušální výdaj na dopravu

Využití paušálních výdajů na dopravu se vyplatí zejména v případech, kdy podnikatel využívá své vozidlo takovým způsobem, že měsíčně dosahuje nižších daňově uznatelných výdajů za amortizaci vozidla v podobě sazby základní náhrady a výdajů za spotřebované pohonné hmoty.

Paušální výdaj na dopravu může podnikatel uplatnit ve výši 5 000 Kč za každý kalendářní měsíc zdaňovacího období, ve kterém je příslušné vozidlo využíváno k dosažení, zajištění nebo udržení zdanitelných příjmů a není ani po část příslušného měsíce přenecháno k užívání jiné osobě (kromě použití vozidla spolupracující osobou či zaměstnancem, který vozidlo nevyužívá k soukromým účelům).

Paušální výdaj na dopravu lze uplatnit maximálně na tři vlastní silniční vozidla zahrnutá i nezahrnutá do OM nebo v nájmu (kromě vozidel pořízených prostřednictvím finančního leasingu).

Pokud podnikatel nepoužívá po celý měsíc vozidlo výhradně k dosažení, zajištění nebo udržení zdanitelných příjmů, ale částečně i pro soukromé účely, pak dochází u tohoto automobilu ke krácení paušálního výdaje na dopravu a jako daňově uznatelný výdaj lze uplatnit pouze 80 % z částky 5 000 Kč, tedy 4 000 Kč.

Zároveň platí, že takto krácený paušální výdaj může být využit pouze u jednoho vozidla podnikatele, případné ostatní vozy, na které se uplatňuje paušální výdaj na dopravu, musí být využívány výlučně k dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů.

Při použití paušálních výdajů nejsou daňově uznatelné skutečné náklady na spotřebované pohonné hmoty či náhrady výdajů za spotřebované pohonné hmoty, parkovné v rámci pracovních cest. Naopak výdaje za dálniční známku daňově uznatelné jsou.

Příklad 2

Vrátíme se k přechozímu podnikateli panu Majerovi, který má měsíční daňově uznatelné výdaje za pracovní cesty v průměrné výši 4 300 Kč. Automobil používá výhradně podnikatelské účely.

Panu Majerovi se vyplatí využít paušálních výdajů na dopravu, jeho daňově uznatelné výdaje za příslušné zdaňovací období budou o 8 400 Kč vyšší.

Automobil vložený do obchodního majetku podnikatele

Vložením automobilu do obchodního majetku získává podnikatel možnost uplatnit širší okruh daňově uznatelných nákladů (výdajů) v podobě například daňových odpisů či nákladů (výdajů) na opravy či údržbu. Naopak příjem z prodeje vozidla vloženého do obchodního majetku není osvobozen po dobu pěti let od jeho vyřazení.

Součástí obchodního majetku může být automobil v podobě zásoby nebo hmotného movitého majetku. O zásoby se jedná v případě vlastního výrobku, zásobou mohou být také obchodníky nakoupená vozidla jako zboží určené k dalšímu prodeji.

My se však dále budeme zabývat automobilem zařazeným v obchodním majetku v podobě hmotného movitého majetku (účetně tzv. dlouhodobého hmotného movitého majetku).

Dle zákonných předpisů se za hmotný movitý majetek považují samostatné movité věci, případně soubory movitých věcí se samostatným technicko-ekonomickým určením s dobou použitelnosti více jak jeden rok a z daňového pohledu se vstupní cenou vyšší než 40 000 Kč. Cena hmotného movitého majetku nevstupuje do spotřeby (nákladů) jednorázově, ale je nutné tuto cenu postupně „rozpouštět“ prostřednictvím odpisů.

Účetní odpisy – vyjadřují trvalé snížení hodnoty majetku a účetní jednotky jsou povinné je stanovit tak, aby bylo dosaženo věrného a poctivého obrazu účetnictví. Týkají se pouze účetních jednotek, ne podnikajících osob vedoucích daňovou evidenci.

Daňové odpisy – umožňují účetním jednotkám a osobám vedoucích daňovou evidenci postupně (během několika let) zahrnout cenu hmotného majetku do nákladů snižujících základ daně. Daňově odpisovat může podnikající osoba, která je:

• vlastník automobilu, a to i v případě, kdy vozidlo úplatně či bezúplatně poskytuje na základě smlouvy o nájmu, o výpůjčce nebo o finančním leasingu,
• původní odpisovatel při zajištění závazků převodem práva k automobilu v případě smlouvy o výpůjčce,
• nájemce či uživatel u finančního leasingu v případě technického zhodnocení, uživatel u finančního leasingu v případě výdajů, které podle účetních předpisů nebo daňové evidence tvoří součást ocenění automobilu, jež je předmětem finančního leasingu a které v úhrnu se sjednanou kupní cenou ve smlouvě převýší 40 000 Kč. Zároveň musí platit, že výdaje na pořízení uhradí nájemce či uživatel, odpisování nájemcem či uživatelem je sjednáno ve smlouvě a u vlastníka automobilu není zvýšena vstupní cena o tyto výdaje.

Daňově odpisovat může i ten podnikatel, který svůj automobil pořídil soukromě a rozhodl se ho vložit do obchodního majetku, odpisuje z reprodukční pořizovací ceny, tzn. z ceny, za kterou by byl majetek pořízen v době, kdy se o něm účtuje.

Osobní automobil je zařazen v druhé odpisové skupině a lze odpisovat rovnoměrným či zrychleným způsobem po dobu pěti let.

Automobil a zaměstnanec

Pokud při služební cestě zajistí zaměstnavatel pro zaměstnance vozidlo, které je v jeho vlastnictví či nájmu, jedná se o náklady na provoz automobilu, které jsou daňově uznatelným nákladem.

Jiná situace nastává, pokud je při pracovní cestě použito jiné vozidlo, například vozidlo samotného zaměstnance, kterému pak vzniká nárok na náhradu jízdních výdajů. Náhrada jízdních výdajů se stanoví jako sazba základní náhrady (u osobních automobilů 4 Kč/km) plus cena spotřebovaných pohonných hmot.

Zaměstnavatel, který vlastní automobil nebo ho má v nájmu, může zaměstnanci nabídnout automobil i pro soukromé účely. V takovém případě se tento benefit stává pro zaměstnance nepeněžním příjmem a v souladu se zákonem o daních z příjmů je mu za každý započatý měsíc ze mzdy strženo 1 % z pořizovací ceny vozu.

Pokud ve vstupní ceně není zahrnuta daň z přidané hodnoty, pro účely stanovení 1 % se vstupní cena o tuto daň navýší. Tento příjem podléhá i odvodům na sociální a zdravotní pojištění bez ohledu na to, zda zaměstnanec daný měsíc vůz pro soukromé účely použije.

Zaměstnavatel nemusí krátit žádné výdaje (náklady) související s provozem tohoto vozidla, nedaňově uznatelné jsou však výdaje na pohonné hmoty spotřebované zaměstnancem pro soukromé účely (pokud by je zaměstnanec sám nehradil).

Příklad 3

Finanční ředitel společnosti využívá automobil pořízený společností na operativní leasing (nájem) v pořizovací ceně 1 200 000 Kč bez DPH i pro soukromé účely.

Zaměstnanci se využíváním automobilu i pro soukromé účely zvýší měsíční odvody o 4 523 Kč, zaměstnavateli o 4 938 Kč.

Další, ne vždy zaměstnavateli známou skutečností je, že při použití vozidla zaměstnancem pro služební i soukromé účely se jedná z pohledu zákona o DPH (dále jen „ZDPH“) o použití hmotného majetku pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce.

• Byl-li uplatněn plný odpočet DPH při pořízení – použití vozu pro soukromé jízdy bude zdanitelným plněním a základem daně bude výše celkových nákladů vynaložených na poskytnutí služby ke dni uskutečnění zdanitelného plnění.
• Byl-li uplatněn částečný odpočet DPH při pořízení, provede se úprava odpočtu v následujících pěti letech v závislosti na použití pro soukromé účely (například dle % soukromých jízd).
• Nebyl-li uplatněn odpočet DPH při pořízení, pak v takovém případě není nutné soukromé jízdy z pohledu zákona o DPH řešit.

Automobil a silniční daň

Pro správné určení výše daně je u osobních automobilů rozhodující zdvihový objem motoru.

V případě, že je zaměstnanec vyslán na služební cestu svým vlastním vozidlem, pak zaměstnavatel za každý takový den hradí silniční daň ve výši 25 Kč (je-li to pro něj výhodnější než roční sazba daně dle zdvihového objemu vozu).

V závislosti na stáří automobilu (dle data první registrace) může dojít ke snížení daně nebo naopak k jejímu zvýšení:

• 0–36 měsíců snížení daně o 48 %,
• 37–72 měsíců snížení daně o 40 %,
• 73–108 měsíců snížení daně o 25 %,
• vozidla registrovaná do 31. 12. 1989 – zvýšení daně o 25 %.

V průběhu roku platí daňový poplatník zálohy na daň a do 31. 1. následujícího roku je povinen podat daňové přiznání k dani silniční a případně uhradit i vzniklý doplatek.