Pracovní úraz definuje zákoník práce v § 271k, a to jako poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim:

• nezávisle na jeho vůli,
• krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů,
• nebo v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů, tj. při úkonech:
  • potřebných k výkonu práce,
  • při úkonech během práce obvyklých nebo nutných před počátkem práce nebo po jejím skončení,
  • při úkonech obvyklých v době přestávky v práci na jídlo a oddech konané v objektu zaměstnavatele,
  • při vyšetření u poskytovatele zdravotních služeb prováděné na příkaz zaměstnavatele nebo při vyšetření v souvislosti s noční prací, při ošetření při první pomoci a při cestě k němu a zpět,
  • při školení zaměstnanců organizované zaměstnavatelem nebo odborovou organizací, popřípadě orgánem nadřízeným zaměstnavateli, kterým se sleduje zvyšování jejich odborné připravenosti.

Jako pracovní úraz se posuzuje též úraz, který zaměstnanec utrpěl pro plnění pracovních úkolů.

Pracovním úrazem není:

• úraz, který se zaměstnanci přihodil na cestě do zaměstnání a zpět,
• úraz, který se zaměstnanci přihodil při stravování, vyšetření nebo ošetření u poskytovatele zdravotních služeb ani cesta k němu a zpět, pokud není tato činnost konána v objektu zaměstnavatele.

Cestou do zaměstnání a zpět se rozumí cesta z místa bydliště zaměstnance do místa vstupu do objektu zaměstnavatele nebo na jiné místo určené k plnění pracovních úkolů a zpět. Specificky pak u zaměstnanců v lesnictví, zemědělství a stavebnictví také cesta na určené shromaždiště a zpět.

Při pracovních cestách se za nutný úkon před počátkem nebo po skončení pracovní cesty považuje cesta z obce bydliště zaměstnance na pracoviště nebo do místa ubytování v jiné obci, která je cílem pracovní cesty. Tato jiná obec však nesmí být současně obcí zaměstnancova pravidelného pracoviště.

Povinnost náhrady škody zaměstnavatelem

Jak jsme již zmínili v úvodu, zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

Tato povinnost trvá, i když zaměstnavatel dodržel povinnosti vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pokud se povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zcela nebo zčásti nezprostí.

Zaměstnavatel se může povinnosti náhrady zprostit zcela nebo zčásti. Zcela se zprostí náhrady, pokud prokáže, že újma vznikla:

• tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, nebo
• v důsledku opilosti postiženého zaměstnance nebo v důsledku zneužití jiných návykových látek a zaměstnavatel nemohl škodě nebo nemajetkové újmě zabránit,

a že tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody nebo nemajetkové újmy.

Zčásti se zprostí náhrady, pokud prokáže, že újma vznikla:

• v důsledku skutečností uvedených výše u plného zproštění a že tyto skutečnosti byly jednou z příčin škody nebo nemajetkové újmy, nebo
• proto, že si zaměstnanec počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, že je zřejmé, že ačkoliv neporušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jednal lehkomyslně, přestože si musel vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem být vědom, že si může způsobit újmu na zdraví. Za lehkomyslné jednání není možné považovat běžnou neopatrnost a jednání vyplývající z rizika práce.

V případě zproštění zčásti je zaměstnavatel povinen určit část, kterou nese zaměstnanec podle míry jeho zavinění. U lehkomyslného jednání je však zaměstnavatel povinen uhradit alespoň jednu třetinu škody nebo újmy.

Nelze se zprostit náhrady v případě:

• kdy zaměstnanec utrpěl pracovní úraz při odvracení škody hrozící zaměstnavateli nebo nebezpečí přímo hrozící životu nebo zdraví, pokud zaměstnanec tento stav úmyslně nevyvolal.

Povinnosti zaměstnavatele při pracovním úrazu

Zaměstnavatel, u něhož k pracovnímu úrazu došlo, je povinen objasnit příčiny a okolnosti vzniku tohoto úrazu za účasti:

• zaměstnance, pokud to jeho zdravotní stav dovoluje,
• svědků,
• za účasti odborové organizace, pokud u zaměstnavatele působí,
• zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Bez vážných důvodů nesmí měnit stav na místě úrazu do doby objasnění příčin a okolností vzniku pracovního úrazu. V případě, že se jedná o zaměstnance jiného zaměstnavatele, musí bez zbytečného odkladu tohoto jiného zaměstnavatele o úrazu uvědomit, umožnit mu účast na objasnění příčin a okolností vzniku pracovního úrazu a seznámit ho s výsledky tohoto objasnění.

Zaměstnavatel ohlásí pracovní úraz bez zbytečného odkladu:

• územně příslušnému útvaru Policie České republiky, nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že v souvislosti s pracovním úrazem byl spáchán trestný čin; jedná-li se o smrtelný úraz, pak vždy,
• odborové organizaci a zástupci pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci,
• příslušnému oblastnímu inspektorátu práce, trvá-li hospitalizace úrazem postiženého zaměstnance více než pět dnů nebo lze-li vzhledem k povaze zranění takovou dobu hospitalizace předpokládat; jedná-li se o smrtelný úraz, pak vždy,
• příslušnému obvodnímu báňskému úřadu, podléhá-li činnost, pracoviště nebo technické zařízení vrchnímu dozoru podle zákona, jde-li o závažný pracovní úraz podle jiného právního předpisu; jedná-li se o smrtelný úraz, pak vždy,
• zaměstnavateli, který zaměstnance k práci u něho vyslal nebo dočasně přidělil,
• u smrtelného úrazu též zdravotní pojišťovně, u které byl smrtelným pracovním úrazem postižený zaměstnanec pojištěn.

Dále je zaměstnavatel povinen vést knihu úrazů v elektronické nebo listinné podobě, do které se zaznamenávají všechny pracovní úrazy, i když jimi nebyla způsobena pracovní neschopnost nebo byla způsobena pracovní neschopnost nepřesahující tři kalendářní dny. Evidence obsahuje tyto údaje:

• jméno a příjmení úrazem postiženého zaměstnance,
• datum a hodinu úrazu, místo, kde k úrazu došlo,
• činnost, při níž k úrazu došlo,
• počet hodin odpracovaných bezprostředně před vznikem úrazu,
• celkový počet zraněných osob,
• druh zranění a zraněná část těla,
• popis úrazového děje,
• druh, zdroj a příčiny úrazu,
• jména svědků úrazu, jméno a pracovní zařazení toho, kdo údaje zaznamenal.

V případě pracovních úrazů, jejichž následkem došlo ke zranění zaměstnance s pracovní neschopností delší než tři kalendářní dny nebo k úmrtí zaměstnance, je povinností zaměstnavatele vyhotovit záznam a vést dokumentaci o pracovním úrazu.

Nařízení vlády o způsobu evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu stanovuje vzor Záznamu o úrazu a vzor Záznamu o úrazu – hlášení změn. Tyto vzory jsou k dispozici elektronicky na stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí.

Záznam o úrazu vyhotovuje zaměstnavatel úrazem postiženého zaměstnance neprodleně, nejpozději však do pěti pracovních dnů ode dne, kdy se o úrazu dozvěděl. Předá jej bez zbytečného odkladu oprávněným osobám, tj. postiženému zaměstnanci a v případě smrtelného úrazu jeho rodinným příslušníkům.

Zaměstnavatel zašle Záznam o úrazu za uplynulý kalendářní měsíc nejpozději do pátého dne následujícího měsíce, v případě smrtelného úrazu nejpozději do pěti dnů:

• územně příslušnému útvaru Policie České republiky, nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že v souvislosti s pracovním úrazem byl spáchán trestný čin, v případě smrtelného úrazu vždy,
• příslušnému oblastnímu inspektorátu práce, došlo-li k úrazu u fyzické nebo právnické osoby, která podle jiného právního předpisu podléhá jeho kontrolní působnosti,
• příslušnému obvodnímu báňskému úřadu, podléhá-li činnost, pracoviště nebo technické zařízení vrchnímu dozoru podle jiného právního předpisu,
• zdravotní pojišťovně, u které je (byl v případě smrti) pracovním úrazem postižený zaměstnanec pojištěn.

Zaměstnavatel zašle pro účely likvidace pojistných událostí z důvodu zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu Záznam o úrazu i organizační jednotce pojišťovny, u které je pro tento účel pojištěn.

Náhrady zaměstnanci při pracovním úrazu

Sazby pojistného podle převažující činnosti vykonávané zaměstnavatelem jsou stanoveny v příloze uvedené vyhlášky.

Zaměstnavatel má právo, aby za něho příslušná pojišťovna nahradila škodu, která vznikla zaměstnanci při pracovním úrazu v rozsahu, v jakém za ni zaměstnavatel odpovídá podle zákoníku práce.

Zákonné pojištění se vztahuje na úrazy, které utrpí zaměstnanci, kteří jsou v pracovním poměru na základě:

• pracovní smlouvy,
• dohody o pracovní činnosti,
• dohody o provedení práce.

Pojištění se nevztahuje na členy dozorčích rad, statutárních orgánů, jednatele, společníky, statutáry, a to i přes to, že od 1. 1. 2012 je za tyto pracovníky odváděno sociální pojištění.

Zákoník práce stanoví následující druhy náhrad při pracovním úrazu, včetně podmínek a omezení jejich nároku a výpočtu:

• náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti; přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před úrazem a plnou výší náhrady mzdy, platu nebo odměny a plnou výší nemocenského,
• náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity; přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před úrazem a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu,
• náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění; poskytuje se zaměstnanci jednorázově, a to nejméně ve výši stanovené v nařízení vlády č. 276/2015 Sb.,
• účelně vynaložené náklady spojené s léčením; přísluší tomu, kdo tyto náklady vynaložil,
• náhrada věcné škody; přísluší zaměstnanci a v případě smrtelného úrazu dědicům,
• náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčením a náhrada přiměřených nákladů spojených s pohřbem u smrtelného úrazu; přísluší tomu, kdo tyto náklady vynaložil,
• náhrada nákladů na výživu pozůstalých u smrtelného úrazu; přísluší pozůstalým, kterým zemřelý zaměstnanec výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat, a to do doby, do které by tuto povinnost měl, nejdéle však do konce kalendářního měsíce, ve kterém by zemřelý zaměstnanec dosáhl 65 let věku,
• jednorázové odškodnění pozůstalých při smrtelném úrazu; přísluší pozůstalému manželovi, partnerovi a nezaopatřenému dítěti, a to každému ve výši nejméně 240 000 Kč, dále rodičům zemřelého zaměstnance, jestliže žili se zaměstnancem v domácnosti, v úhrnné výši nejméně 240 000 Kč.

Zaměstnavatel by neměl zapomenout, že při zjišťování průměrného výdělku pro účely náhrady škody při pracovních úrazech je rozhodným obdobím předchozí kalendářní rok, je-li toto rozhodné období pro zaměstnance výhodnější.