Pojem peer-to-peer lze přeložit jako „rovný s rovným“. V praxi informačních a komunikačních technologií existují dva typy architektury, v nichž se provádí na základě vytvořené digitální sítě přenos dat mezi jednotlivými prvky tohoto systému.

Na internetu existuje architektura klient-server, na které je postavena většina webových stránek a aplikací. Tato centralizovaná architektura je ze své podstaty založena na nerovném vztahu mezi dvěma typy systémových prvků sítě, kdy server diktuje své podmínky klientům, a ti na ně buď přistoupí, nebo nepřistoupí a přenos dat pak vůbec neproběhne.

Architektura peer-to-peer (P2P) je na rozdíl od architektury klient-server postavena na decentralizované bázi a principu rovnosti k přístupu k datům a na autonomii rozhodování jednotlivých uzlů komunikační sítě. Navazování komunikace v takové síti je sice obtížnější než v případě centralizované architektury, ale celková kapacita sítě roste s počtem uzlů, které ji užívají.

Například se v P2P sítích používá tzv. Bit Torrentů, což je nástroj pro stahování velkých objemů dat (např. hudebních nahrávek), kdy jsou datové přenosy rozkládány mezi všechny členy komunikační sítě.

První architektura decentralizované P2P platformy vznikla obdobně jako v centralizovaném bankovním systému v oblasti platebních operací. Již roku 1981 americký vědec v oblasti kybernetiky David Chaum v práci "Untraceable Electronic Mail, Return Addresses, and Digital Pseudonyms" navrhl vytvořit systém E-cash, který používala od roku 1995 platforma DigiCash.

Na koncepci P2P vznikl roku 2008 také bitcoin (viz Satoshi Nakamoto: Bitcoin, a peer-to-peer cash electronic system) a na této koncepci jsou založeny všechny doposud existující digitální kryptoměny.

Nedlouho poté se vytvořila díky rozvoji digitálních technologií nová P2P aplikace, která započala strmý rozvoj decentralizovaného bankovnictví v oblasti úvěrování (tzv. P2P lending). Začala se prosazovat zejména v oblasti spotřebitelských úvěrů pro domácnosti, kde je posuzování úvěruschopnosti klientů a následný monitoring jejich finanční situace pro členy vytvořené P2P sítě jednodušší.

V současné době se nebankovní zprostředkovatelé P2P půjček začínají orientovat i na zprostředkování úvěrů pro firemní sféru. Pro hodnocení finanční situace firem je ale nutno pro jejich klienty vytvářet transparentní formu ratingu úvěrovaných firem, což se ovšem potýká s mnoha problémy.

Zprostředkování P2P půjček

Jak funguje proces zprostředkování P2P půjček pro klientelu? Je procesně velice obdobný prověřenému systému v oblasti centralizovaného bankovního úvěrování a rovněž podléhá regulaci na základě zákona o spotřebitelském úvěru, a tudíž i dohledu centrální banky.

Institucionálně se však více podobá modernímu volnému finančnímu trhu (over-to-counter, OTC), kde existuje investor, který vlastní nadbytek kapitálu a hodlá jej zhodnotit. Dále zde funguje nebankovní zprostředkovatel, podobný makléři na OTC trhu, jenž vyhledává vhodné investory a zajišťuje prodej jejich kapitálu subjektům z oblasti domácností i firem, kteří mají kapitálu nedostatek.

Obr. Schéma P2P úvěrů mezinárodní platformy Mintos

Zdroj: Hoopoo.cz

P2P půjčky často fungují na základě automatického obchodování přes robotický algoritmus, kdy si lze nastavit základní parametry půjčky – zejména částku, dobu splatnosti, maximálně akceptovatelnou úrokovou míru.

Parametry však musí být v mezích příslušné P2P platformy, např. ve formě dolního stropu úrokové míry či dolního limitu sjednávané jistiny úvěru. Po nahlášení parametrů úvěru a registraci se žadatel dostane na tzv. waiting list, kdy ve frontě čeká na spárování obchodu ze strany nabídky příslušného investora.

Platforma provádí hodnocení bonity, tj. finanční situace a obchodního rizika klienta – u spotřebitelů ve formě skóringu či u firem ve formě ratingu. Platformy prověřují žadatele z hlediska neuhrazených dluhů v Centrální evidenci exekucí či v insolvenčním rejstříku.

Obdobně jako banky žádají doložení příjmu od zaměstnavatele, některé osobní údaje a údaje o majetkové a finanční situaci. Na základě hodnocení bonity stanoví maximální jistinu úvěru, doporučenou výši úrokové sazby a způsob zajištění úvěru. V nižších částkách úvěru jde často o směnku či dohodu o srážkách ze mzdy, ve vyšších částkách se požaduje ručitel či zástava nemovitosti.

Vedle hodnocení bonity žadatele platformou si na základě rovného principu potřebné materiály od klienta může vyžádat i investor (včetně výpisů z úvěrových rejstříků či z účtů klienta), který pak může změnit parametry své nabídky. P2P platforma si účtuje za zprostředkování půjčky provizi.

V případě prodlení se splátkami jistiny či úroků hrozí dlužníkovi sankce obdobné jako v případě bankovního spotřebitelského úvěru – úroky z prodlení či penále. Při vymáhání pohledávky se preferují úhrady nákladů příslušné platformy (ve výši procentní sazby z vymáhané částky), až poté jsou spláceny pohledávky investora.

V současné době poskytují v České republice peer-to-peer půjčky platforem jako jsou Bankerat, Fingood, Zonky, Žlutý meloun, Benefi, Prestito aj.; mezinárodními platformami jsou např. Mintos či Bondora. Pokud se podíváme na jejich nabídky, provize za zprostředkování půjčky se pohybuje okolo 4 % z jistiny a úrokové sazby investorů se pohybují dle skóringu či ratingu klienta v rozmezí od 4 do 45 % p.a.

Součástí nákladů na půjčku je rovněž systém poplatků související s vymáháním půjčky platformou. Struktura a výše finančních odměn jsou silně závislé na obchodní strategii příslušné platformy.
 

Pro článek byly použity údaje z:

Janda J.: Zahrajte si na bankéře aneb platformy pro poskytování půjček. Bankovnictví 4/2014.
Sobková, M.: P2P – zajímavá investice, nejasná legislativa. Bankovnictví 10/2015.
Mladý investor. P2P investování a jak peer to peer půjčky fungují? [online]. 2017, [cit. 2018-11-19].